Byl teplý večer, ale zase ne příliš, protože se už valem blížil konec září. Měla jsem na sobě bílé šaty bez rukávů s drobnými rudými kvítky, které jsem si většinou oblékala na rande s Billem (na něhož už nechci myslet). Z čiré marnivosti jsem si k nim obula červené páskové sandály na vysokém podpatku, přestože to nebyla ta nejvhodnější obuv na svatbu konanou venku, navíc v hrbolatém terénu. Zatímco se Quinn sprchoval, trochu jsem se nalíčila. Obraz v zrcadle mě docela potěšil. Nic vám totiž tak krásně neprojasní pleť jako skvělý sex. Vyšla jsem ze svého pokoje a mrkla na hodiny. Museli jsme okamžitě vyrazit.
Amelia si vzala šaty s krátkými rukávy, béžové s jemným tmavomodrým dezénem. Amelia strašně ráda nakupovala oblečení a považovala se za šmrncovní ženu, ale její představy o eleganci se kryly s vkusem předměstské matróny. Střevíčky zvolila tmavomodré, s tenkými pásky ozdobenými květinami, které se na oslavu pod širým nebem hodily mnohem lépe než ty moje s vysokými podpatky.
Právě když jsem si už začala dělat starosti, Quinn vyšel z mého pokoje v hnědé hedvábné košili a v khaki kalhotách.
„Co kravata?“ zeptal se. „Pár jich mám v kufru.“
Představila jsem si vesnický ráz Hotshotu a nijak zvlášť vysokou kultivovanost členů tohoto malého společenství. „Myslím, že se bez ní obejdeš,“ řekla jsem. Quinnovi zřejmě spadl kámen ze srdce.
Nasedli jsme do mého auta a zamířili na východ a potom na jih. Cestou jsem měla příležitost vysvětlit svým přespolním hostům, jak izolovaně žije tato smečka kočkovitých šelem ve svých domcích seskupených kolem křižovatky v renardském okrsku. Řídila jsem já, protože jsem znala cestu. Jakmile jsme za sebou nechali starou železniční trať, okolní krajina působila stále opuštěněji. Víc než tři kilometry jsme nenarazili na žádné světlo. Pak jsme ale spatřili osvětlenou křižovatku a kolem ní auta. Byli jsme na místě.
Hotshot se rozkládal uprostřed nicoty, na dlouhém pozvolném svahu v mírně zvlněné krajině, mezi vyvýšeninami natolik nevýraznými, že se ani nedaly nazývat kopci. Malou komunitu, směstnanou kolem křižovatky starých cest, obklopovala kouzla a čáry. Poznala jsem, že Amelia okamžitě vycítila jejich vibrace. Jak jsme se blížili, rysy její tváře byly stále výraznější a v pohledu se jí zračilo jakési hluboké poznání. Dokonce i Quinnovi se zrychlil dech. Pokud jde o mě, vycítila jsem přítomnost kouzel, ale žádné z nich na mě nezapůsobilo.
Odbočila jsem ze silnice za dodávkou Hoyta Fortenberryho. Hoyt byl Jasonův nejlepší kamarád a celoživotní stín. Zahlédla jsem ho přímo před námi, jak rázuje po silnici k jasně osvětlenému prostranství. Podala jsem Amelii a Quinnovi baterku a jednu jsem si nechala pro sebe, abych si mohla posvítit pod nohy.
„Hoyte!“ zavolala jsem a přidala do kroku, abych ho dohonila, přinejmenším kvůli tomu, že mi to vzhledem k mým vysokým podpatkům připadalo praktické. „Poslyš, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho, když jsem si všimla jeho sklíčeného výrazu. Hoyt nebyl žádný krasavec ani mudrc, ale vynikal spolehlivostí a viděl dál než na špičku nosu, takže dokázal předvídat důsledky svých činů, což se Jason nikdy nenaučil.
„Sookie,“ hlesl Hoyt. „Nemůžu uvěřit, že leze do chomoutu. Měl jsem dojem, že z nás dvou už nadosmrti zůstanou starý mládenci,“ řekl a pokusil se o úsměv.
Poplácala jsem ho po rameni. Možná bych si žila klidně a spokojeně, kdybych se dokázala do Hoyta zamilovat a tím ho navěky připoutat ke svému bratrovi, jenomže Hoyt ani já jsme o sebe nikdy v životě neprojevili ani nejmenší zájem.
Hoytovy myšlenky připomínaly slzavé údolí. Byl přesvědčený, že dnes večer se mu navždycky od základu změní celý život. Očekával, že Jason se teď vydá úplně jiným směrem, bude jako všichni správní manželé trávit veškerý čas se svou ženou a opustí všechny své přátele.
Já jsem sama za sebe jen tiše doufala, že se všechny Hoytovy představy naplní.
V hloučku prvních lidí, na něž jsme narazili, Hoyt spatřil Catfishe Hennessyho a společně začali halasně vtipkovat na Jasonovu adresu ohledně jeho sňatku.
Doufala jsem, že tohle chlapské sbratření Hoytovi pomůže přežít svatební obřad. Nevěděla jsem, jestli má Crystal mého bratra skutečně upřímně ráda, ale o Hoytovi jsem vůbec nepochybovala.
Quinn mě vzal za ruku a s Amelií v patách jsme se ponořili do hloučku hostů a klestili si cestu do středu kruhu.
Můj bratr měl na sobě nový oblek, jehož modř byla jen o trochu temnější než Jasonovy oči. Vypadal skvěle a usmíval se od ucha k uchu. Crystal si zvolila šaty s leopardím vzorem a s tak hlubokým výstřihem, že spíš připomínaly kombiné než svatební toaletu. Nevěděla jsem, jestli ten leopardí vzor odráží její smysl pro ironii, nebo jestli je výrazem jejího vkusu. Klonila jsem se spíše k druhé možnosti.
Šťastný pár stál uprostřed prázdného prostoru v doprovodu Calvina Norrise, vůdce hotshotského společenství. Ostatní se drželi v uctivé vzdálenosti a tvořili kolem snoubenců nepravidelný kruh.
Calvin, který byl Crystaliným strýcem, držel svou neteř za paži. Usmál se na mě. Měl čerstvě zastřižené vousy, na sobě sváteční oblek, uchovávaný zřejmě pro mimořádně slavnostní příležitosti, jako byla ta dnešní, a pominu-li ženicha Jasona, byl to jediný svatebčan s kravatou. Quinnovi to neušlo a znatelně se mu ulevilo.
Jason si mě všiml hned po Calvinovi a zamával na mě. Postoupila jsem kupředu a poprvé jsem si uvědomila, že mám při obřadu hrát zvláštní roli. Objala jsem bratra a nasála jeho pižmovou vodu po holení… a neucítila jsem žádný alkohol. Trochu jsem se uvolnila. Podezírala jsem ho, že se posílil několika skleničkami, ale byl naprosto střízlivý.
Pustila jsem Jasona a zaletěla pohledem za sebe, abych zjistila, kam se poděli moji dva společníci. Díky tomu jsem zaznamenala okamžik, kdy si hotshotští měňavci všimli, že mezi ně zavítal Quinn. V hloučku to zčistajasna zašumělo a jako vánek mezi nimi od úst k ústům proletělo jeho jméno.
Calvin zašeptal: „Vy jste přivedla Quinna?“, jako kdybych mezi ně přijela se Santa Clausem nebo s nějakou jinou pohádkovou postavou.
„Je to v pořádku?“ zeptala jsem se, protože jsem neměla tušení, že můj host vyvolá takový rozruch.
„Naprosto,“ ujistil mě Calvin. „Je to teď váš partner?“ Na jeho tváři bylo vidět, že v duchu vyděšeně uvažuje a o čemsi spekuluje, což mě přimělo k úvaze, jestli neexistuje nějaká závažná skutečnost, kterou o svém novém milenci neznám.
„No, v jistém smyslu,“ přitakala jsem opatrně.
„Je to pro nás čest, že je naším hostem,“ ujistil mě Calvin.
„Quinn!“ vydechla Crystal. Panenky měla vykulené a z jejích myšlenek jsem vycítila, že na mého partnera pohlíží s jakousi obdivnou touhou. Měla jsem sto chutí pořádně do ní šťouchnout. Je tady, protože si bereš mého bratra, nezapomněla jsi?
Jason se tvářil stejně rozpačitě jako já. Protože byl měňavcem teprve několik měsíců, ve světě bytostí dvojí podstaty mu ještě spousta věcí zůstávala utajená.
A mně jakbysmet.
Crystal se silou vůle vzpamatovala a vrátila se do reality. Přirozeně ji těšilo, že je v centru pozornosti, ale našla si čas, aby přehodnotila svůj vztah k budoucí švagrové. Její respekt vůči mně (který se předtím rovnal takřka nule) teď ale pokořil všechny rekordy.
„Jak bude ten obřad vypadat?“ zeptala jsem se ve snaze vrátit nás všechny na pevnou zemi.
V Calvinovi se ozvala praktická stránka jeho osobnosti. „Protože máme mezi hosty spoustu normálních lidí, obřad jsme tomu trochu přizpůsobili,“ vysvětlil mi tiše. „Bude to vypadat takhle: Jasonovým svědkem budete vy, protože jste jeho nejbližší žijící příbuzná a není tady nikdo starší než vy, kdo by se toho ujal. Já budu jako Crystalin nejstarší žijící příbuzný svědčit nevěstě. Nabídneme jim, že pokud se někdo z nich zachová špatně, vezmeme na sebe povinnost zaplatit pokutu.“
Počkat, počkat! Tohle se mi vůbec nelíbilo. Pokradmu jsem se podívala na bratra, kterého (samozřejmě) vůbec nenapadlo, jaký závazek tím na sebe beru. Nic jiného jsem od něj ale nemohla čekat.
„Potom před svatebčany předstoupí oddávající a bude se konat úplně běžný obřad,“ pokračoval Calvin. „Kdyby tady nebyli hosté zvenčí, vypadal by úplně jinak.“
To mě docela zajímalo, ale teď nebyl právě vhodný čas na otázky. Přesto jsem jich měla na jazyku hned několik a chtěla jsem znát odpověď. „K jaké pokutě se vlastně zavážu? Co konkrétně znamená to ‚zachová se špatně‘?“
Jason něco nerudně zabručel, očividně zklamaný tím, že chci vědět, jaké povinnosti na sebe beru. Calvinovy klidné zlatozelené oči zachytily můj pohled a objevilo se v nich pochopení.
„Zavazujete se k následujícímu,“ řekl tiše, ale důrazně. „Jasone, poslouchej bedlivě! Už jsme to probírali, ale mám dojem, že jsi mi nevěnoval dostatečnou pozornost.“ Jason teď poslouchal, ale všimla jsem si, že je netrpělivý.
„Sňatek uzavřený tady,“ řekl Calvin a zeširoka mávl rukou ve snaze naznačit, že má na mysli celé hotshotské společenství, „znamená bezvýhradnou věrnost svému partnerovi, s výjimkou situací, kdy se dotyčný partner bude muset postarat o pokračování rodu. Vzhledem k tomu, že tohle u Crystal nepřichází v úvahu, znamená to, Jasone, že budeš muset být Crystal věrný a ona zase tobě. Nemáš totiž žádné závazky rozšiřovat náš rod, protože ty se vztahují na čistokrevné příslušníky našeho druhu.“ Při poznámce, že se netěší stejnému postavení jako jiní zdejší muži − protože se stal měňavcem jenom díky tomu, že ho jeden z nich pokousal −, Jason zrudl. „Takže pokud tě Crystal podvede a některý z členů našeho společenství to bude schopen dosvědčit − a jestliže z nějakých důvodů nebude moct zaplatit za svůj čin sama, ať už kvůli nemoci, těhotenství, výchově dětí a podobně − budu to muset vyřídit já. Teď ovšem nemluvíme o penězích, rozumíš mi?“
Jason přikývl. „Mluvíte o fyzickém trestu,“ řekl.
„Ano,“ přitakal Calvin. „A slibuješ teď nejen to, že budeš věrný své ženě, ale také že zachováš naše tajemství.“
Jason znovu přikývl.
„A že budeš pomáhat ostatním členům společenství, pokud to budou potřebovat.“
Jason svraštil obočí.
„Například?“ zeptala jsem se.
„Třeba pokud bude Maryelizabeth potřebovat vyměnit střechu. Můžeme se všichni složit, koupit materiál a udělat si čas na práci. Jestliže bude nějaké dítě potřebovat útočiště, otevřeš mu svůj dům. Staráme se o sebe navzájem.“
Jason znovu pokývl hlavou. „Rozumím,“ řekl. „Jsem na to připravený.“ Bude si muset udělat čas na úkor svých kamarádů, takže jsem v duchu soucítila s Hoytem a také mě přepadl smutek kvůli sobě. Nezískávala jsem sestru, jenom jsem ztrácela bratra. Aspoň do určité míry.
„Ber svůj slib vážně a upřímně, nebo ho ještě teď odvolej,“ řekla jsem vážným hlasem. „Rozhoduješ tím i o mém životě. Dokážeš dostát svým závazkům vůči téhle ženě a jejímu společenství, nebo ne?“
Jason se dlouze zadíval na Crystal. Neměla jsem právo nahlížet mu do hlavy, takže jsem poodstoupila a přeletěla pohledem shromážděné svatebčany ve snaze zachytit jejich nahodilé myšlenky. Byly přesně takové, jaké jsem čekala: vzrušení z možnosti zúčastnit se svatby; potěšení z pohledu na notorického svobodného mládence připoutaného k tak divoké mladé ženě; zvědavé očekávání starého hotshotského rituálu. Název osady Hotshot se v našem kraji stal už okřídleným pojmem. Říkávalo se například „divný jako kluk z Hotshotu“. A hotshotské děti, které chodily do školy v Bon Temps, zakusily mnoho strastiplných chvil, dokud si nevybojovaly respekt při klukovských rvačkách na hřišti.
„Splním svůj slib,“ vypravil ze sebe Jason ochraptěle.
„Já zase svůj,“ slíbila Crystal.
Mezi oběma jsem však viděla rozdíl: Jason své slovo myslel upřímně, ale pochybovala jsem, že je schopen je dodržet. Crystal toho schopná byla, ale k upřímnosti měla daleko.
„Nemyslíš to upřímně,“ řekla jsem jí.
„Co to má sakra znamenat?“ vybuchla a otočila se ke mně.
„Obvykle se do ničeho nemíchám,“ snažila jsem se mluvit tiše. „Ale tohle je příliš vážná věc, takže nemůžu mlčet. Vidím ti do hlavy, Crystal. Nezapomeň, že to umím.“
„Na nic nezapomínám,“ prohlásila s důrazem na každém slově. „A dnes večer se vdávám za Jasona.“
Zadívala jsem se na Calvina. Tvářil se ustaraně, ale nakonec pokrčil rameny. „Už to nemůžeme zastavit,“ řekl. Na okamžik jsem málem podlehla pokušení vzdorovat mu. Proč ne? uvažovala jsem. Kdybych teď po ní skočila a praštila ji, možná by to stačilo ke zrušení celé téhle záležitosti. Potom jsem si to však rozmyslela. Jason i Crystal byli dospělí, přinejmenším teoreticky. Když se budou chtít vzít, udělají to; když ne tady a teď, určitě někde jinde a jindy. Sklonila jsem hlavu a potlačila veškeré pochybnosti.
„Jistě,“ přisvědčila jsem, zvedla hlavu a nasadila si na obličej ten nejzářivější úsměv, k němuž se obvykle uchyluju, když jsem skutečně nervózní. „Takže bychom měli přistoupit k obřadu.“ Ve shluku hostů jsem zachytila Quinnův pohled. Upřeně mě sledoval, znepokojený naším tichým sporem. Zato Amelia spokojeně švitořila s Catfishem, s nímž se seznámila už předtím v baru U Merlotta. Hoyt stál o samotě pod jednou z přenosných luceren, které sem obyvatelé Hotshotu nainstalovali speciálně pro tuto příležitost. Ruce měl zastrčené v kapsách a tvářil se tak vážně, jak jsem ho ještě nikdy neviděla. Něco na tom pohledu mě zarazilo. Po chvilce mi svitlo.
Byl to jeden z mála okamžiků v mém životě, kdy jsem Hoyta viděla samotného.
Zavěsila jsem se do Jasona a Calvin nabídl rámě své neteři. Z hloučku svatebčanů, kteří kolem nás tvořili kruh, vystoupil kněz a obřad začal. Přestože jsem se kvůli Jasonovi usilovně snažila tvářit šťastně, jen stěží jsem zadržovala slzy při představě, že se můj bratr žení s divokou svéhlavou dívkou, která je nebezpečná už svým původem.
Po obřadu následoval tanec a pak došlo na svatební dort, zákusky a množství alkoholu. A také na spoustu jídla, po němž zůstaly plné odpadkové kontejnery, napěchované talířky na jedno použití, plechovkami a zmuchlanými papírovými ubrousky. Někteří muži přinesli bedny piva a vína a jiní tvrdý, hodně tvrdý alkohol. Nikdo nemohl říct, že obyvatelé Hotshotu nedokážou uspořádat náležitou oslavu.
Venku se tančilo za doprovodu kapely z Monroe, která hrála oblíbené jižanské melodie, a ozvěna jasných tónů se přízračné nesla nad okolními poli a loukami. Při pomyšlení, že nás ze tmy možná někdo pozoruje, jsem se zachvěla.
„Jsou fajn, co?“ řekl mi Jason. „Ta kapela.“
„Jo,“ přisvědčila jsem. Jason zářil štěstím a jeho novomanželka tančila s jedním ze svých příbuzných.
„Proto jsme s tou svatbou tak pospíchali,“ pokračoval Jason. „Crystal zjistila, že je těhotná, takže jsme se rozhodli, že to uděláme − že do toho prostě praštíme. A její oblíbená kapela měla dneska volno.“
Zavrtěla jsem hlavou nad Jasonovou unáhleností. Potom jsem si ale připomněla své rozhodnutí, že omezím projevy nevole na minimum. Klidně to přenechám rodině nevěsty.
Quinn byl skvělý tanečník, ale umínila jsem si, že mu ukážu několik nových kroků cajunu. Všechny hotshotské krásky si s ním chtěly zatančit, takže jsem ho občas musela vyměnit za Calvina, Hoyta a Catfishe. Quinn se bavil dobře a já do jisté míry také. Ale kolem druhé hodiny po půlnoci jsme na sebe nenápadně pokývali hlavami. Quinn musel brzy ráno odjet a já jsem s ním chtěla strávit ještě chvíli o samotě. Kromě toho mě už unavovalo neustále se usmívat.
Zatímco Quinn děkoval Calvinovi za nádherný večer, já jsem sledovala Jasona a Crystal, jak spolu tančí, očividně spokojení, že se jim večer vydařil podle jejich představ. Z Jasonova mozku jsem vyčetla, že je úplně u vytržení jak ze své nevěsty dvojí podstaty a z kultury, která ji utvářela, tak z nového pocitu, že i on sám teď patří k nadpřirozeným bytostem. Z Crystaliných myšlenek jsem se zase dozvěděla, že je nadšená. Byla odhodlaná vdát se za někoho, kdo nepochází z Hotshotu, za někoho, kdo ji rajcuje v posteli, za někoho, kdo se dokáže srovnat nejen s ní, ale i s její rozsáhlou rodinou… a teď ho měla.
Proklestila jsem si cestu ke šťastným novomanželům a oba políbila na tvář. Crystal už koneckonců patří do rodiny a já je teď musím nechat, aby si svůj společný život utvářeli po svém. Objala jsem i Calvina, který mi objetí oplatil a podržel mě v náruči o trochu déle, než jsem čekala, a nakonec mě chlácholivě poplácal po zádech. Catfish začal kolem mě tančit, a když přestal, pokračoval v tom opilý Hoyt. Měla jsem co dělat, abych je přesvědčila, že skutečně hodlám odejít. Nakonec jsme si s Quinnem začali razit cestu k autu.
Když jsme se dostali až k samému kraji houfu svatebčanů, zahlédla jsem Amelii, jak tančí s jedním z hotshotských krasavců. Oba byli ve více než povznesené náladě. Zavolala jsem na ni, že odjíždíme, a ona zaječela: „Potom se s někým svezu nazpátek!“
Přestože mě těšilo, že ji vidím šťastnou, trochu jsem si o ni dělala starosti. Jako kdyby mě přepadlo nějaké neblahé tušení. Ale pokud se někdo o sebe dokáže postarat, pak je to rozhodně Amelia. Nepokusila jsem se proniknout Quinnovi do hlavy, ale v mém mozku bzučelo jako v úle kvůli všemu tomu hluku, prudkým návalům emocí a nejrůznějším myšlenkám svatebčanů, které na mě celý večer divoce útočily ze všech stran. Byl to dlouhý den. Ale v jistém směru úžasný. Když jsem si pak vybavovala některé okamžiky, přistihla jsem se, že se usmívám na Boba, který se mi lísal k nohám a tázavě na mě mňoukal.
Och, jejda!
Zdálo se mi, že bych mu měla nějak vysvětlit Ameliinu nepřítomnost. Sedla jsem si do dřepu, podrbala jsem ho na hlavě a (s nesmírně hloupým pocitem) jsem mu řekla: „Hele, Bobe! Amelia se dneska dost opozdí. Ještě tančí na té svatbě. Ale neboj se, přijde domů!“ Kocour se ke mně otočil zadkem a vykradl se z místnosti. Neměla jsem tušení, jaká část lidského mozku dřímá v jeho malé kočičí hlavičce, ale doufala jsem, že usne a zapomene na náš podivný rozhovor.
Náhle jsem uslyšela Quinna, jak na mě volá z ložnice, a myšlenky na Boba jsem odložila stranou. Vždyť to byl možná náš poslední společný večer na několik následujících týdnů.
Když jsem si o chvíli později čistila zuby a kartáčovala vlasy, opět mě přepadl strach o Jasona. Ale jak si ustlal, tak si lehne. Jen jsem doufala, že se mu aspoň nějaký čas bude ležet pohodlně. Je dospělý, opakovala jsem si cestou do ložnice, oblečená do své nejkrásnější noční košile.
Quinn mě k sobě přivinul a řekl: „Neboj se, zlato, neboj se…“
Další myšlenky na Jasona i na Boba jsem vykázala z ložnice. Zvedla jsem ruku, přejela konečky prstů křivku Quinnovy hlavy a pak pokračovala dolů po páteři a vychutnávala si každé jeho zachvění.
2024 ©