Pravá krev - Upíři v Dallasu

V Dallasu bylo horko jako v šestém kruhu pekla, obzvlášť na chodníku u letiště. Náš krátký několikadenní podzim se znovu proměnil v léto. Poryvy vzduchu, horkého jako by vycházel z elektrické trouby, nesoucí všechny zvuky a pachy letiště Dallas-Fort Worth – dílo malých vozidel a letadel, jejich paliva a jejich nákladu – jako by se nahromadily u úpatí rampy z nákladního prostoru letadla, na něž jsem čekala. Letěla jsem pravidelným komerčním letem, ale Billa museli poslat speciálem. číst dál

Jen velmi zdráhavě jsem otevírala oči. Bylo mi, jako bych usnula v autě, nebo jako bych si zdřímla na židli. Rozhodně jsem pospávala někde, kde se to nepatřilo, a kde to bylo nepohodlné. Cítila jsem se jako omámená a všechno mě bolelo. Pam seděla na podlaze metr ode mě a upírala na mě velké modré oči. číst dál

Znovu jsme otevřeli v půl páté, a to už jsme byli všichni jaksepatří otrávení. Styděla jsem se za to, protože koneckonců jsme tam byli, protože zemřel muž, kterého jsme znali, ale nedalo se popřít, že po úklidu skladiště, úklidu Samovy kanceláře a několika partičkách bourre (Sam vyhrál pět dolarů a nějaké drobné) jsme se už nemohli dočkat, až uvidíme někoho nového. Když prošel zadními dveřmi Terry Bellefleur, Andyho bratranec a častý zastupující barman nebo kuchař u Merlotta, byla to pro nás vítaná událost. číst dál

Andy Bellefleur byl opilý na šrot. To nebylo u Andyho normální – věřte mi, já znám všechny opilce v Bon Temps. Několik let práce v baru Sama Merlotta mě s nimi značně obeznámilo. Ale Andy Bellefleur, rodný syn a detektiv z malé bontempské policejní jednotky, se u Merlotta ještě nikdy neopil. Byla jsem náramně zvědavá, proč je dnešní noc výjimkou. číst dál