O vteřinu později se dveře v místnosti otevřely a světlo z haly osvětlilo schodiště. Chodbou se ozývaly kroky. Luce cítila, jak jí Penn chytá za zadní stranu jejího trička. Pomalu jí přesunula k zadní polici. Čekaly se zadrženým dechem. Luce v rukou svírala Danielův soubor. Byly v pasti.
Luce měla zavřené oči. Očekávala nejhorší, když najednou uslyšely melodický hukot, který naplnil pokoj. Někdo zpíval.
"Doooo da da da dooo," ženský hlas si tiše broukal. Luce natahovala krk a mezi dvěma krabicemi plných souborů, uviděla starší ženu s malou baterkou, připevněnou na čele. Vypadala jako horník. Slečna Sophia. Nesla dvě velké krabice. Jednu postavila na horní polici, takže z ní bylo vidět jen zářící čelo. Chodila tak lehce, jako by byly krabice naplněny jen lehkými peříčky a ne těžkými soubory.
Penn sevřela Luce ruku, zatímco sledovaly, jak slečna Sophia umisťovala bednu na prázdnou polici. Vytáhla tužku a napsala si něco do bloku.
"Už jen pár," řekla a pak si něco polohlasně zamumlala, takže jí Luce nemohla slyšet. O vteřinu později slečna Sophia vyklouzla z místnosti a šla zpátky po schodech nahoru. Zmizela tak rychle, jak se objevila. Její broukání se ještě chvíle rozeznívalo chodbou.
Po tom, co zavřela dveře, Penn hlasitě vydechla. "Řekla, že toho bude víc. Pravděpodobně se vrátí."
"Co budeme dělat?" zeptala se Luce.
"Vyplížíš se nahoru po schodech," řekla Penn a ukázala ven. "Půjdeš vlevo nahoru a tam natrefíš na ředitelnu. Pokud tě někdo chytí, můžeš říct, že jsi hledala toalety."
"A ty?"
"Dám pryč soubor Daniela a setkám se s tebou na tribunách. Slečna Sophia nebude mít podezření, když tu načapá jenom mě. Tohle je jako můj druhý pokoj. Jsem tu pořád."
Luce se podívala na Danielův soubor s malých záchvěvem lítosti. Nebyla připravena odejít. Ve chvíli, kdy se smířila se skoro prázdným spisem Daniela, začala taky přemýšlet o Camovi. Daniel byl tak záhadný-a bohužel i jeho spis. Na druhé straně Cam byl otevřený a snadno čitelný. Stejně byla zvědavá. Luce napadlo, jestli by o něm mohla zjistit něco, co jí neřekl. Ale jeden pohled na tvář Penn Luce napověděl, že už na to není čas.
"Jestli existuje něco víc, co by tu o Danielovi bylo, najdeme to," ujistila ji Penn. "Budeme hledat dál." Postrčila Luce trochu ke dveřím. "Teď už běž."
Luce se rozběhla po chodbě, potom otevřela dveře od schodiště. Vzduch byl stále vlhký, ale s každým krokem cítila, jak se to zlepšuje. Když konečně byla za rohem na vrcholu schodů, zamrkala a třela si oči, aby si zvykly na záplavu jasného slunečného světla, které bylo na chodbě. Klopýtala dál, až se ocitla u nabílených dveří ředitelny. Tam ztuhla.
Z telefonní budky trčely dvě černé jehlové kotníkové boty. Vypadaly jako boty velmi zlé čarodějnice z jihu. Luce spěchala ke dveřím a doufala, že jí neuvidí. Najednou si uvědomila, že jehlové podpatky bot přecházely v legíny se vzorem hadí kůže, které přecházely v úsměv Molly. Měla v ruce malý stříbrný fotoaparát. Zvedla oči k Luce a zavěsila telefon, který měla u ucha. Pak se postavila nohama na zem.
"Proč se tváříš tak provinile Sekaná?" zeptala se a dala si ruce v bok. "Nech mě hádat. Máš v plánu ignorovat můj návrh, abys zůstala daleko od Daniela."
Jak mohla být ta holka takhle zlá? Molly měla nějaký záhadný způsob, jakým vždy věděla, kde Luce je. Ona o ní ale nic nevěděla. Neměla žádný důvod být na ní tak hnusná. Od prvního dne školy Luce Molly nikdy nic neudělala-kromě toho, že se snažila od ní zůstat co nejdál.
"Zapomněla jsi, jaká katastrofa se stala naposled, když ses pokusila vnutit klukovi, který neměl zájem?" Hlas Molly byl ostrý jako nůž. "Jakže to bylo jeho jméno? Taylor? Truman?"
Trevor. Jak mohla Molly vědět o Trevorovi? To bylo její nejhlubší a nejtemnější tajemství. Jediná věc, kterou Luce na Sword&Cross chtěla udržet pod pokličkou. Teď, zosobnění zla Molly věděla o všem. Neměla žádný stud. Krutě a povýšeně to na ní vytáhla uprostřed ředitelny.
Bylo možné, že by Penn lhala, že byla ona jediný člověk, s kterým se podělila o možnost vstupu do archivu? Bylo nějaké další logické vysvětlení? Luce si sevřela ruku na hrudi. Bylo jí zle ... cítila se nechráněně. Cítila nevysvětlitelnou vinu, která jí spalovala jako oheň.
Molly naklonila hlavu. "Konečně," řekla a znělo to úlevně. "Už ti to došlo." Otočila se k ní zády a otevřela přední dveře. Pak, těsně předtím, než vyšla ven, se otočila a podívala se na Luce. "Takže nemusíš udělat našemu starému dobrému Danielovi to samé, co jsi udělala tomu ... jaké že bylo jeho jméno. Capiche?"
Luce se za ní vydala. Po pár krocích se ale zastavila. Uvědomila si, že by nebylo dobré, kdyby teď zaútočila na Molly. Ta holka byla prostě příliš zlá. Potom, co nasypala sůl do nezhojených ran Luce, se rozběhla ven a Gabe seběhla dolů z tribuny, aby jí mohla jít naproti. Byly dost daleko na to, aby mohla Luce rozeznat jejich výrazy. Najednou se obě otočily a pohlédly na ní. Odbarvená hlava se natahovala směrem k tomu nejodpornějšímu černému skřítkovy, jakého kdy Luce viděla.
Sevřela svou zpocenou ruku v pěst. Představovala si, jak Gabbe okamžitě běží k Danielovi, říct mu novinky o Trevorovi. Při pomyšlení na to, se jí udělalo nevolno. Bolest se jí zvedala z konečků prstů a vystřelovala až do její hrudi. Jestli Daniela chytili za to, že neopatrně přecházel silnici, tak co by potom řekl na tohle? Nedalo se to ani srovnat s tím, proč tu byla Luce.
"Pozor!" zavolal hlas. Tohle byla nejneoblíbenější věta Luce. Sportovní vybavení všeho druhu mělo legrační zvyk, letět přímo na ní. Trhla sebou a hleděla přímo do slunce.
Nic neviděla a neměla ani čas, aby si zakryla obličej. Cítila jen ránu na straně její hlavy a slyšela hlasitě zvonění v uších. Au.
Rolandův fotbalový míč.
"Pěkně!" zavolal Roland, když se k němu míč odrazem vrátil. Jako kdyby to měla v úmyslu. Přejela si rukou po čele a udělala pár vratkých kroků.
Najednou ucítila ruku kolem zápěstí. Jiskra tepla, která jí projela, ji donutila vzdechnout. Podívala se dolů a uviděla, jak jí opálené prsty svírají ruku. Pak zvedla hlavu a pohlédla do Danielových šedých očí.
"Jsi v pořádku?" zeptal se.
Když přikývla, zvedl obočí. "Pokud jsi chtěla hrát fotbal, mohla jsi říct," řekl. "Rád bych ti vysvětlil některé jemnější způsoby hry. Například většina lidí používá ke hře méně citlivé části těla, aby odpálili míč."
Pustil její zápěstí. Když si Luce myslela, že odejde, pohladil jí po tváři. Stála tam se zatajeným dechem. Cítila, jako by jí srdce explodovalo v hrudi, když jí Daniel odhrnul vlasy z čela.
V tu chvíli si uvědomila, že si z ní asi Daniel dělal legraci.
A proč by ne? Pravděpodobně měla na straně obličeje otisk fotbalového míče.
Molly a Gabbe na ní zíraly-a teď i na Daniela-se zkříženýma rukama na prsou.
"Myslím, že tvoje přítelkyně žárlí," řekla Luce a ukázala na dvojici.
"Která z nich?" zeptal se.
"Neuvědomila jsem si, že chodíš s oběma."
"Ani jedna není moje přítelkyně," řekl prostě. "Nemám přítelkyni. Jen jsem myslel, o které z nich sis myslela, že je moje přítelkyně?"
Luce na něj ohromeně zírala. O čem teda byl celý ten rozhovor s Gabbe, který vyslechla? Proč se na ně holky teď tak dívají? Lže jí Daniel?
Pobaveně se na ní podíval. "Možná, že ses do tý hlavy udeřila trochu víc, než jsem si myslel," řekl. "No, pojďme se projít na vzduch."
Luce se snažila najít nějaký sarkastický vtip v návrhu Daniela. Říká tím, že si myslí, že je natvrdlá a že potřebuje víc vzduchu? Ne, to asi ne. Podívala se na něj. Jak by mohl vypadat tak upřímně? Právě když si začala zvykat na to, jak na ní Daniel kašle.
"Kam?" zeptala se Luce opatrně. Bylo příliš snadné cítit teď škodolibou radost, když věděla, že Daniel nemá žádnou přítelkyni, a že s ní chce někam jít. Musel v tom být nějaký háček.
Daniel zamžoural na dívky na hřišti. "Někam, kde nás nebude nikdo sledovat."
Luce řekla Penn, že se setkají na tribunách, ale to jí vysvětlí později. Penn tomu bude rozumět. Luce nechala, aby jí Daniel provedl kolem zkoumavých pohledů dívek, malým sadem skoro shnilých broskvoní a kolem zadní části starého kostela-tělocvičny.
Potom přišli do lesa, který tvořily nádherné duby, které by si Luce nikdy nepomyslela, že by se tam mohly schovávat. Daniel se ohlédl, aby se ujistil, že jde za ním. Usmála se. Sotva s ním držela krok, když procházela mezi zkroucenými kořeny. Nemohla tady přemýšlet o stínech.
Šli stále hlouběji do lesa. Přes tmavé, husté listoví pronikalo shora stále méně slunečního světla. Vzduch naplňoval zápach bohatého, zatuchlého bláta. Luce najednou věděla, že je někde v okolí voda. Kdyby byla ten typ člověka, který se modlil, modlila by se teď za to, aby právě teď zůstaly stíny daleko. Jen pro ten čas, kdy bude s Danielem. Neměl by vidět, jak je bláznivá. Ale Luce se nikdy nemodlila. Nevěděla jak. Místo toho jen zkřížila prsty.
"Tady les končí," řekl Daniel. Když se splnilo, co říkal, Luce zalapala po dechu v úžasu.
Něco se změnilo, zatímco šla s Danielem lesem. Něco víc, než jen pouhá vzdálenost, kterou ušli od Sword&Cross. Když vyšli zpoza stromů, vynořili se poblíž vysokých červených skal. Bylo to jako by stáli uprostřed pohlednice. Z takové, která se prodává v otočných kovových regálech v maloměstských drogeriích. Snový obraz idylického jihu, který už neexistuje. Každá barva, kterou Luce viděla, byla stále jasnější, než chvíli předtím. Od křišťálově modrého jezera těsně pod nimi a k hustému smaragdovému lesu, který je obklopoval. Dva rackové se proháněli na jasné obloze nad jejich hlavami. Když se podívala ke svým nohám, viděla slaniska. Zůstávala po bílé pěně z oceánu, který šel až za obzor.
Podívala se na Daniela. Ten jí pohled oplácel. V tomhle světle byla jeho kůže zlatá a jeho oči měly barvu deště. Atmosféra tady byla těžká. Bylo to tu pozoruhodné.
"Co myslíš?" zeptal se. Zdál se teď mnohem uvolněnější, když byl tak daleko od všech ostatních.
"Nikdy jsem neviděla nic tak nádherného," řekla a skenovala svým pohledem hladinu jezera před nimi. Měla nutkání do něj skočit. Asi patnáct metrů od břehu byl velký plochý kámen, porostlý mechem. "Co je to?"
"Ukážu ti to," řekl Daniel a zul si boty. Luce se na něj snažila neúspěšně nedívat, když si tahal tričko přes hlavu a odhalil tak svoje svalnaté tělo.
"Pojď," řekl a ona si uvědomila, že musela vypadat, jako by na místě zapustila kořeny. "Můžeš plavat v tom, co máš na sobě," dodal a ukázal na její šedé tílko a šortky. "Dokonce tě tentokrát nechám vyhrát."
Zasmála se. "Tentokrát? Myslíš všechny ty závody předtím, kdy jsem tě nechala vyhrát?"
Daniel už začal kývat, když se náhle zarazil. "Ne. Viděl jsem tě plavat jen jednou v bazénu a to jsi prohrála."
Na sekundu měla Luce nutkání říct mu, proč prohrála. Třeba by se pak celému nedorozumění, že je Gabbe jeho přítelkyně zasmáli. Jenže v tu chvíli Daniel zvedl ruce nad hlavu, jako zbraně, pak byl najednou ve vzduchu, opsal oblouk a klesal do jezera. Potopil se s dokonalým dopadem na hladinu.
Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, jaké Luce kdy viděla. Byl dokonalý, jako nikdo, koho kdy Luce znala. Dokonce i když se potopil do vody, v uších se jí ozvala krásná ozvěna šplouchnutí.
Chtěla tam být s ním.
Sundala si boty a nechala je pod stromem magnolie vedle těch Danielových. Pak se postavila na okraj skály. Pokles byl asi dvacet metrů. Byl to druh vysokého skoku, který vždy Luce omámil srdce. V dobrém slova smyslu.
O vteřinu později se hlava Daniela objevila nad hladinou. Usmíval se a šlapal vodu. "Nenuť mě, abych si rozmyslel to, že tě nechám vyhrát," zavolala na ní.
Zhluboka se nadechla a pak zvedla ruce nad hlavu. Daniel kousek odplaval a ona se chystala do hlubokého labutího ponoru. Pád trval jen zlomek sekundy, ale byl to ten nejdokonalejší pocit. Plachtění přes prosluněný vzduch dolů, dolů, dolů.
Šplouch. V první okamžik jí přišlo, že je voda otřesně studená, o vteřinu později už byla teplota ideální. Luce se vynořila, aby popadla dech. Stačil jediný pohled na Daniela a začal plavat motýlka. Připojila se. Odrazila se tak silně, že ztratila přehled o tom, jak si Daniel vede. Předváděla se a doufala, že se díval. Zhluboka se nadechla a plavala stále dál a dál. Nakonec do skály udeřila rukou o sekundu dřív než Daniel.
Oba lapali po dechu, zatímco šplhali na plochý, sluncem vyhřátý kámen. Jeho okraje byly kluzké kvůli mechu. Pro Luce bylo těžké vyšplhat se tam. Daniel žádný problém neměl, opřel se o skálu a vyhoupl se nahoru. Sáhl dozadu a podal jí ruku. Vytáhl ji až nahoru na místo, kde mohla přehodit nohu přes okraj.
V době, kdy se celé vyškrabala z vody, už ležel na zádech a byl téměř suchý. Jen jeho šortky na sobě měly nějakou zmínku, že právě plaval v jezeře. Na druhé straně Luce k sobě měla oblečení přilepené a z vlasů jí kapalo. Většina kluků by se chopila příležitosti okukovat mokrou holku, ale Daniel ležel jen na skále na zádech a měl zavřené oči. Nemohla se rozhodnout, jestli to dělal z nedostatku zájmu nebo z laskavosti.
Laskavost, řekla si pro sebe. Byla beznadějná romantička. Daniel se ale zdál tak vnímavý. Musel přece cítit alespoň něco z toho, co cítila Luce. Nebyla to jen přitažlivost. Možná, když všichni kolem ní říkali, aby se od něj držela dál, věděli o tom, že se odněkud už dávno navzájem znají.
Daniel prudce otevřel oči a usmál se. Stejným úsměvem, jako na fotce v jeho souboru. Silné deja vu jí zachvátilo tak, že si Luce musela lehnout.
"Co je?" zeptal se a znělo to nervózně.
"Nic."
"Luce."
"Nemůžu to dostat z hlavy," řekla a převrátila se na bok, aby byla čelem k němu. Necítila se ještě dost stabilní na to sedět. "Ten pocit. Pocit že tě neznám jen chvíli."
Voda narazila na skálu. Postříkala ruku Luce, která jí visela přes okraj kamene. Byla chladná a Luce se na lýtkách rozšířila husí kůže. Pak konečně Daniel promluvil.
"Copak jsme to už nevyřešili?" Jeho tón se změnil. Jako by se snažil skrýt smích. Zněl jako typický kluk z Doveru: samolibý, věčně znuděný, arogantní. "Jsem polichocen, že máš pocit, že spolu máme něco společného. Opravdu. Ale ty si nemusíš vymýšlet neexistující historii, aby si tě někdo všimnul."
Ne. Myslel si, že bude ignorovat tenhle zvláštní pocit, který má, ale ona se z toho nemohla jen tak otřást a jít dál. Zahanbeně zaťala zuby.
"Proč bych to měla dělat?" zeptala se a mžourala proti slunci.
"To mi řekni ty," řekl Daniel. "Nebo vlastně ne. Bylo by to k ničemu." Vzdychl. "Podívej, měl jsem ti to říct dřív, než jsem začal vidět znamení."
Luce se posadila. Srdce jí tlouklo jako o závod. Daniel taky viděl znamení. "Vím, že jsem tě neměl v té tělocvičně tak odbýt," řekl pomalu, což způsobilo, že se Luce naklonila dopředu, jako by ho tak donutila mluvit rychleji. "Měl jsem ti říct pravdu."
Luce čekala.
"Jedna holka mi dost ublížila." Položil ruku do vody. Vytáhl ven leknín, který se mu rozpadl v ruce. "Někoho jsem opravdu miloval. Není to tak dávno. Není to nic osobního a já tě nechci ignorovat." Podíval se na ni. Slunce se mu opíralo do mokrých vlasů a vrhalo od nich odlesky. "Ale taky nechci, aby sis dělala zbytečné naděje. Nechci se s nikým zaplést. Ne v dohledné době."
Oh.
Odvrátila se k půlnočně modré vodě, která ještě před pár minutami, kdy se na ní smál, stříkala kolem. Jenže teď jezero nejevilo žádné známky legrace. A ani Danielova tvář.
No, Luce se spálila taky. Možná, kdyby mu řekla, jak hrozné to všechno s Trevorem bylo, i Daniel by jí nechal nahlédnout do své minulosti. Jenže ona věděla, že by nevydržela s ním probírat jeho minulost. Ta představa jeho s jinou dívkou -představila si Gabbe, Molly, jejich usmívající se tváře, velké oči, dlouhé vlasy- stačilo to, aby jí bylo na zvracení.
Jeho příběh o špatném rozchodu měl všechno vysvětlit. Jenže to se nestalo. Daniel byl tak podivný. Už od začátku. Jeden den jí hnusně odbýt a druhý jí zachránit před padající sochou na hřbitově. A teď, když jí přivedl sem k jezeru. Byly tu sami. Byl všude kolem ní.
Daniel měl sníženou hlavu, ale stále na ni hleděl. "Není to dost dobrá odpověď?" zeptal se, skoro jako by věděl na co myslí.
"Mám stále pocit, že jsi mi něco neřekl," řekla.
Všechny tyhle okamžiky nemohly být vysvětleny jen velkým žalem. Luce to věděla. V těchhle záležitostech měla zkušenosti.
Otočil se zády k ní a díval se na cestu, kterou přišli k jezeru. Po chvíli se trpce zasmál. "Samozřejmě že existují věci, které ti neřeknu. Sotva tě znám. Nejsem si jistý, proč si myslíš, že ti něco dlužím." Vstal.
"Kam jdeš?"
"Musím se dostat zpátky," řekl.
"Neodcházej," zašeptala, ale nezdálo se, že by jí slyšel.
Dívala se, jak se mu zvedl hrudník, když skočil střemhlav do vody.
Skočil daleko a začal plavat ke břehu. Ohlédl se na ní ještě jednou, uprostřed jeho cesty na břeh. Tím jí dal definitivní sbohem.
Pak jí zabolelo srdce, když začal plavat dokonalého motýlka. Cítila se uvnitř prázdná, ale stejně si nemohla pomoci. Obdivovala ho. Plaval tak krásně a tak čistě, musela se na něj dívat.
Brzy dosáhl břehu. Vzdálenost mezi nimi byla mnohem kratší, než se zdálo Luce. Vypadal tak klidný, když plaval. Ale nebyl žádný způsob, jak by mohl tak rychle dosáhnout břehu, kdyby nespěchal. Musel plavat opravdu rychle.
Jak naléhavé pro něj bylo dostat se od ní pryč?
Dívala se za ním -s matoucí kombinací hlubokých rozpaků a ještě hlubšího pokušení- když se Daniel zvedl zpátky na břehu. Sluneční paprsky, které procházely mezi stromy, obklopovaly jeho siluetu zářící září. Luce musela zavřít oči před tím oslepujícím světlem.
Přemýšlela, jestli to, jak dostala fotbalovým míčem do hlavy, otřáslo jejím viděním. Nebo jestli to, co viděla, byla fata morgána. Trik pozdního odpoledního slunce. Vstala na skále, aby se mohla podívat lépe.
2024 ©