Pořád ještě byla rozladěná tím, co cítila dneska ráno, když viděla Daniela. Táhlo jí to k němu-pořád ale nechápala, kde se to v ní bere. Přesto to tady bylo znovu. Nemohla odtrhnout oči z jeho blond vlasů a z hladké linie jeho čelisti. Odmítla, aby jí chytil, jak na něj zírá. Nechtěla mu dát žádnou možnost, aby jí podruhé ztrapnil.
"Cokoliv," posmívala se jí Arriane. "Je to tak. Zaměřuješ se na hamburger, abys neslyšela Satanovo volání." Ukázala na Daniela, který vypadal, že se intenzivně zaměřil na žvýkání jeho hamburgeru. Sakra, vypadal jako někdo, kdo předstírá, že se intenzivně zaměřuje na žvýkání svého hamburgeru.
Luce se podívala přes stůl na Rolanda, přítele Daniela. Díval se přímo na ni. Když zachytil její pohled, zkroutil obočí, takže Luce nemohla poznat na co myslí, stále se na ní ale díval.
Luce se otočila zpátky k Arriane. "Proč se všichni na téhle škole chovají tak divně?"
"Nehodlám je urážet, chystám si vybrat jídlo" řekla Arrine a zvedla plastový tác. Jeden podala Luce. "Budu ti spíš dál vysvětlovat výtvarné umění výběru jídla v bufetu. Takže, nikdy si nesedej poblíž -Luce, pozor!"
Všechno, co Luce stačila udělat, bylo ustoupit o jeden krok. Hned potom ucítila, jak jí na ramena zatlačily dvě ruce. Okamžitě věděla, že jde k zemi. Natáhla před sebe ruku pro podporu, ale jediné, co její ruce objevily, byl tác s jídlem. Celý tác se na ní zřítil, i s tím co bylo na něm. Přistála s žuchnutím na podlahu v jídelně a na hlavu jí spadl plný talíř boršče.
Když si dost sentimentálně otřela z očí řepu, Luce vzhlédla. Ten nejrozzlobenější skřítek, jakého kdy viděla, stál nad ní. Ta dívka měla odbarvené vlasy, ostříhané na ježka. Na tváři měla nejméně deset piercingů a smrt jí koukala z očí. Vycenila na Luce zuby a zasyčela: "Když mi to, co jsem teď viděla, ještě nestačilo zkazit chuť k jídlu, měla bys mi koupit nový oběd."
Luce vykoktala omluvu. Pokusila se vstát, ale dívka zvedla jednu svou nohu, na které měla jehlový podpatek a zaryla ho Luce do nohy. Bolest jí vystřelila do chodidla a Luce se musela kousnout do rtu, aby nevykřikla.
"To by stačilo, Molly," řekla chladně Arriane. Sáhla dolů, aby Luce pomohla na nohy. Molly se postavila před Arrianu, připravená jí čelit. Luce měla pocit, že to nebyl jejich první konflikt.
"Koukám, že ses rychle spřátelila s nováčkem," zavrčela Molly. "To není moc dobré chování, A. Copak ty nejsi ve zkušební době?"
Luce polkla. Arriane se nezmínila ani slovem o zkušební době. Ale to přece nedávalo smysl, aby jí zakazovali navazování nových přátelství. To slovo ale stačilo, aby Arriane zatnula ruce v pěst a vyrazila s pěstí vpřed. Přistála Molly na pravém oku.
Molly se zapotácela dozadu, ale byla to Arriane, která upoutala pozornost Luce. Začala se zmítat a rozhodila paže trhavě do vzduchu.
Šlo o náramek, došlo Luce s hrůzou. Zaslal do těla Arriane nějaký šok. Neuvěřitelné. Byl to krutý a neobvyklý trest. Luce se zvedl žaludek, když viděla, jak se tělo její kamarádky třese. Natáhla se a chytila Arriane, když klesala k zemi.
"Arriane," zašeptala Luce. "Jsi v pořádku?"
Luce zalapala do dechu. Pak se jedno z očí Arriane otevřelo. "Bojíš se o mně? Ále, to je milé. Neboj se, žádný šoky mě nezabijou," zašeptala. "Jen mě udělají ještě silnější. Každopádně to stálo za to, dát tý krávě pěstí do oka, víš?"
"Fajn, jděte od sebe. Jděte od sebe," zaburácel za nimi chraplavý hlas.
Randy stála ve dveřích, byla červená a ztěžka dýchala. Je trochu pozdě na to je od sebe odtrhnout, pomyslela si Luce. Ale pak se k nim Molly začala kymácet. Její jehlové podpatky se zarývaly do lina. Tahle dívka neměla stud. Copak by si opravdu ještě kopla do Arriany, zatímco tam byla i Randy?
Naštěstí urostlé ruce Randy se sevřely kolem jejího zápěstí. Molly se jí pokusila kopnout a tím si otevřít cestu ven. Začala křičet.
"Někdo by měl začít mluvit," vyštěkla Randy. Mačkala ruku Molly, dokud neochabla. "Nebo mi dáte všechny tři zprávu o tom, co se stalo zítra ráno. Na hřbitově. Při úsvitu!" Randy se podívala na Molly. "Už jsi vychladla?"
Molly strnule přikývla a Randy ji pustila. Přikrčila se k místu, kde Luce ještě držela Arriane v náručí. Měla paže zkřížené na hrudi. Zpočátku si Luce myslela, že byla Arriane ještě rozmrzelá, jako vzteklý pes z obojku, ale pak ucítila, jak se Arriane zachvěla a uvědomila si, že byla dívka ještě stále vydána na milost a nemilost náramku.
"Pojď," řekla Randy jemněji. "Půjdeme pryč."
Natáhla ruku a pomohla na nohy jejímu malému, třesoucímu se tělu. Obrátila se jen jednou ve dveřích, aby zopakovala Luce a Molly: "Zítra, při úsvitu!"
"Těším se," řekla Molly sladce a sehnula se, aby zvedla z podlahy talíř se sekanou, která jí vyklouzla z podnosu.
Po druhé se postavila nad Luce a pak obrátila talíř vzhůru nohama. Kaše i sekaná jí spadly do vlasů. Luce cítila své ponížení, když si všichni ze Sword&Cross mohli prohlédnout, jak právě Molly nasadila klobouk z masa té nové holce.
"K nezaplacení," řekla Molly a vytáhla ze zadní kapsy svých džínsů malý stříbrný foťák. "Řekni ... sekaná," zazpívala a udělala několik záběrů. "Ty se budou skvěle vyjímat na mém blogu."
"Pěkný klobouk," ušklíbl se někdo z druhé strany jídelny. Pak se s rozechvěním Luce obrátila k Danielovi. Modlila se, aby byla nějaká možnost, že by tuhle scénku neviděl. Ale viděl. Vrtěl hlavou a tvářil se naštvaně.
Až do téhle chvíle si Luce myslela, že by si mohla jen tak stoupnout a setřást ze sebe tenhle incident -doslova. Ale když viděla Danielovu reakci, nakonec jí to zlomilo.
Nechtěla plakat před kýmkoliv z těchhle hrozných lidí. Ztěžka polkla, vstala a vyrazila pryč. Vrhla se směrem k nejbližším dveřím a toužila na tváři cítit chladný vzduch.
Místo toho, jakmile vyšla ven, zahalila ji vlhkost září, škrtila ji. Obloha neměla skoro žádnou barvu. Byla tak tmavě šedivá, že bylo obtížné najít dokonce i slunce. Luce zpomalila, až se dostala až k okraji parkoviště. Pak se úplně zastavila.
Toužila tam vidět své staré otlučené auto a ponořit se do tkaniny jejího sedadla, zapnout rádio a vypadnout z tohohle pekla. Ale když stála na horkém černém chodníku, realita ji dostihla: Byla tady zavřená, od vnějšího světa ji dělila kovová brána. Kromě toho, i kdyby našla cestu ven ... kam by šla?
Špatný pocit, který cítila ve svých střevech, byl vše, co potřebovala vědět. Tohle byla její poslední zastávka. To bylo dost zlé.
Ale i když to bylo depresivní, byla to pravda. Sword&Cross byl teď všechno, co měla.
Složila si tvář do dlaní, protože věděla, že se musela vrátit. Když ale zvedla hlavu, zbytek na její dlani jí připomněl, že je pořád ještě obalená v sekané Molly. Fuj. První zastávka bude nejbližší koupelna.
Když se dostala zpátky dovnitř, šla Luce hned na dámské toalety. Otevřela dveře. Byla tam Gabbe. Teď se jevila ještě víc blonďatá a bezchybná. Luce naproti ní vypadala jako, kdyby se právě hrabala v popelnici.
"Jejda, omluv mě, miláčku," řekla. Její hlas s jižním přízvukem byl sladký, ale její obličej se při pohledu na Luce zakabonil. "Ach bože. Vypadáš hrozně. Co se stalo?"
Co se stalo? Jako by to už nevěděla celá škola. Tahle dívka si pravděpodobně hraje na hloupou, aby donutila Luce prožít celou tu ponižující scénu znova.
"Počkej pět minut," odpověděla Luce ostřejším hlasem, než původně chtěla. "Jsem si jistá, že se tady drby šíří jako mor."
"Chceš si půjčit můj make-up?" zeptala se Gabbe a zvedla k ní její pastelově modrou kosmetickou tašku. "Ještě ses asi neviděla, ale budeš-"
"Díky, ale ne." Luce ji přerušila a vešla do koupelny. Bez toho, aby se na sebe podívala do zrcadla, přešla hned k umyvadlu. Postříkala si obličej studenou vodou a nakonec si z ní všechno smyla. Tekly jí slzy, když se jí mýdlo dostalo do očí. Pokusila se použít levné růžové mýdlo, aby ze sebe vydrhla sekanou. Byly tu ale ještě její vlasy. A její oblečení určitě vypadalo lépe, než vonělo. Ne, že se musela ještě obávat o první dojem, který udělá.
Dveře do koupelny se otevřely a Luce se dívala na popraskanou zeď. Cítila se jako lovené zvíře. Když cizinec chodil po koupelně, Luce ztuhla a čekala na nejhorší.
Dívka, která vešla, si sedla, což ještě zvýraznilo abnormální množství oblečení, které na sobě měla. Její široký obličej obklopovaly kudrnaté hnědé vlasy a její světle fialové brýle se zapotácely, když si je popotáhla. Vypadala docela neškodně, ale když si jí Luce lépe prohlédla, zjistila, že se možná mýlila. Měla za zády zastrčené obě ruce, takže k ní Luce neměla plnou důvěru.
"Víš, že bys tady neměla být bez povolení," řekla dívka. Její tón se zdál být profesionální.
"Já vím." Pohled v očích té dívky jen potvrdil Luce její podezření, že bylo absolutně nemožné, aby na ní o přestávce tady náhodou narazila. Vzdychla v kapitulaci. "Jen jsem-"
"Dělám si legraci." Dívka se zasmála a zakoulela očima. Její tělo se uvolnilo. "Vzala jsem pro tebe nějaký šampon," řekla a ukázala mi dvě lahve šamponu, které držela v rukách. Jedna byla šampon a ta druhá byla kondicionér. "Pojď," řekla a přitáhla si až k ní skládací židli. "Pojďme tě očistit. Posaď se sem."
Z úst Luce unikl zvuk, který byl něco mezi smíchem a fňuknutím. Znělo to, ano, jako úleva. Dívka se k ní chovala opravdu hezky. Ne hezky, jako člověk z polepšovny, ale hezky jako normální člověk! Bez zjevného důvodu.
Šok z toho, byl pro Luce až příliš velký, větší než mohla unést. "Díky?" Podařilo se Luce říct. Stále ale měla pocit, že by měla být trochu obezřetná.
"Jo, a budeš pravděpodobně potřebovat převlečení," řekla dívka a Luce se dívala, jak si přes hlavu svléká černý svetr. Měla pod ním totožný černý svetr.
Když uviděla překvapený výraz ve tváři Luce, řekla: "Co? Mám nepřátelský imunitní systém. Musím nosit hodně vrstev oblečení."
"No, dobře, a budeš v pořádku, když ti bude jeden chybět?" Zeptala se Luce, i když by udělala cokoliv, aby se dostala ze svého roláku, který smrděl jako maso.
"To bude dobré," řekla dívka a mávla rukou. "Měla jsem na sobě tři. A další pár mám ve skříňce. Zvu tě na jeden. Bolí mě vidět vegetariána v masovém svetru. Jsem velmi empatická."
Luce se divila, jak tahle cizinka věděla o jejích dietních preferencích, ale víc než na to se chtěla zeptat na něco jiného. "Ehm, proč jsi ke mně tak hodná?"
Dívka se zasmála, povzdechla si a pak zavrtěla hlavou. "Ne každý na Sword&Cross je děvka nebo sportovec."
"Huh?" řekla Luce.
"Sword&Cross ... Děvky a Sportovci. Takhle přezdívka se ve městě používá pro tuhle školu. Je zřejmé, že tu ve skutečnosti žádní sportovci nejsou. Nebudu trápit tvoje uši některou z horších přezdívek školy, na kterou jsi přišla."
Luce se zasmála.
"Všechno, co jsem chtěla říct bylo, že ne každý tady je totální blbec."
"Jen většina?" zeptala se Luce. Nenáviděla se za to, že mluvila tak negativně.
Ale tenhle den byl dlouhý a od rána se toho stalo tolik, že jí snad tahle holka nebude soudit za to, že je tak nevrlá.
K jejímu překvapení se dívka usmála. "Přesně tak. A oni nám ostatním určitě taky dávají hnusná jména." Vystrčila k ní ruku. "Jsem Pennyweather Van Syckle-Lockwood. Můžeš mi říkat Penn."
"Mám to," řekla Luce. Byla stále ještě příliš roztrpčená na to, aby si uvědomila, že dřív by se právě teď dusila smíchy z jejího jména. Znělo to, jako by byla vystřižená z románu Charlese Dickense. Znovu jí přišlo, že je něco důvěryhodného na dívce, která se zvládla představit s vážnou tváří.
"Já jsem celým jménem Lucinda."
"A všichni ti říkají Luce," řekla Penn. "A přišla jsi z Doveru Prep v New Hampshiru."
"Jak to víš," zeptala se Luce pomalu.
"Štěstí?" Penn pokrčila rameny. "Dělám si legraci. Četla jsem tvůj spis. Je to můj koníček."
Luce na ni nechápavě zírala. Možná byla až příliš ukvapená s rozsudkem důvěryhodná. Jak mohla mít Penn přístup k jejímu spisu?
Penn pustila vodu. Když byla teplá, poručila Luce, aby se ohnula k umyvadlu.
"Víš," vysvětlovala. "Já vlastně nejsem blázen." Vytáhla s proudu vody mokrou hlavu Luce. "Bez urážky." Pak jí hlavu vrátila zpět. "Jsem jen člověk na téhle škole, aniž by mi to přikázal soud. A i když si myslíš, že asi ne, být tady má své výhody. Například, jsem tady jediné dítě, kterému se důvěřuje natolik, abych mohla být asistentem v kanceláři. Což je z jejich strany neopatrné. Mám přístup k mnoha důvěrným věcem."
"Ale jestli tu nemáš být-"
"Můj otec je tady správce parku. Takže mě tady nechávají studovat zadarmo. Takže ..." Hlas Penn se vytratil.
Otec Penn byl správce parku? Z toho jak vypadá tohle místo Luce ani nenapadlo, že by tady nějaký mohl být.
"Vím, co si myslíš," řekla Luce a pomáhala dostat z vlasů Luce poslední zbytky omáčky. "To, že to tady není nějak moc udržované?"
"Ne," lhala Luce. Toužila zůstat s touhle dívkou za dobře a udržet přátelskou atmosféru mnohem víc, než jí záleželo na tom, jestli je tu posekaný trávník. "Je to tu, ehm, opravdu pěkné."
"Táta zemřel před dvěma lety," řekla Penn tiše. "Chátrající starý ředitel mě dostal do péče jako můj zákonný zástupce. Ale, ehm, on...nikdy mi nenahradil tátu."
"Je mi to líto," řekla Luce a taky ztišila svůj hlas. Ona věděla, co to znamenalo utržit velkou ztrátu.
"To je v pořádku," řekla Penn a stříkala si kondicionér do dlaně. "Je to vlastně velmi dobrá škola. Dost se mi tu líbí."
V tu chvíli hlava Luce vystřelila nahoru a postříkala celou koupelnu. "Jsi si jistá, že nejsi blázen?" dobírala si jí.
"Dělám si legraci. Nesnáším to tady. Je to úplně na hovno."
"A přesto nejedeš někam na dovolenou," řekla Luce a zvědavě naklonila hlavu.
Penn se kousla do rtu. "Já vím, je to morbidní, ale i kdybych tady neuvízla, nemohla bych odjet. Můj táta je tady." Ukázala směrem na hřbitov, který odsud nebyl vidět. "Je to všechno, co mám."
"Tak myslím, že máš víc, než někteří lidé na téhle škole," řekla Luce a myslela na Arriane. Její mysl se vrátila zpátky, když svírala Arriane ruku. Vzpomněla si na dychtivý výraz v jejích modrých očích, když jí Luce slíbila, že dnes večer něco podniknou na její koleji.
"To je v pořádku," řekla Penn. "Pokud Arriane neodvážela sestra, nebude to nic vážného. Bude v pohodě."
"Ale ona nebyla v pohodě," řekla Luce. "Bylo to tím náramkem. Viděla jsem to. Dávalo jí to šoky."
"Máme tady velmi širokou definici pro to, co je to být v pohodě. A tvůj nový nepřítel, Molly? Ví toho až legendárně moc o tom, co je to být v pohodě. Říkají, že jí změní léky. Doufám, že budu mít to potěšení a uvidím, jak jí dá někdo ještě pořádnou nakládačku, před tím, než to udělají."
Bylo pozoruhodné, kolik toho Penn věděla. Luce napadlo se jí zeptat na příběh Daniela, ale pravděpodobně nemusela vědět, jaký zájem o něj má. Alespoň, dokud na to nepřijde sama.
Cítila, jak jí Penn ždímá z vlasů vodu.
"Tak, jsem hotové," řekla Penn. "Myslím, že je konečně všechno maso pryč."
Luce se podívala do zrcadla a projela si rukou vlasy. Penn měla pravdu. Kromě emocionální jizvy a bolesti v pravé noze, nebyl žádný důkaz o její ranní rvačce s Molly.
"Jak já jsem ráda, že má krátké vlasy," řekla Penn. "Kdybys je měla tak dlouhé, jako jsi je měla na fotce ze souboru, byla by to mnohem zdlouhavější operace."
Luce na ní zírala. "Budu si na tebe muset dávat pozor, co?"
Penn si zahákla paži do té Luceiny a vyvedla ji z koupelny. "Jen si zachovej své dobré stránky a nic se ti nestane."
Luce vrhla na Penn ustaraný pohled, ale tvář Penn na sobě nedala znát žádnou emoci. "Děláš si srandu, viď?" zeptala se Luce.
Penn se usmála, najednou byla veselá. "Pojď, musíme se dostat do třídy. Nejsi ráda, že máme odpoledne stejné hodiny?"
Luce se zasmála. "Kdy toho přestaneš o mně tolik vědět?"
"Ne v dohledné budoucnosti," řekla Penn a tahala ji dolů do haly a zpátky k učebnám. "Budeš moje kamarádka."
2024 ©