ŠEST DNÍ

Spěchali temným labyrintem kasina. Arriane se pohybovala, jako kdyby měla noční vidění. "Buďte v klídku vy tři," zazpívala. "Bleskurychle vás odsud dostanu."

Držela Luce v těsném sevření. Luce zas držela za ruku Milese a ten Shelby, která proklínala příšernou situaci, kvůli které zrovna teď museli utíkat. Arriane je vedla neomylně. Přestože Luce neviděla co dělá, slyšela lidi remcat a volat na Arriane, která je rameny odstrkovala stranou.

"Omlouvám se!" volala na ně. "Jejda!" a "Promiňte!"

Vedla je dolů temnou chodbou plnou úzkostlivých turistů, kteří používali svoje mobily jako baterky. Prošli tmavým schodištěm, které bylo ucpané nepoužívanými a prázdnými krabicemi. Nakonec s kopnutím rozevřela nouzový východ. Prošli jím do temné, úzké uličky.

Byla zastrčená mezi Mirage a dalším ohromným hotelem. Řada popelnic tu tomu propůjčovala zápach drahých hnijících potravin. Žlabem protékaly pramínky jedovatě zelené tekutiny a rozdělovaly ulici v polovině. Ve středu rušné neonové, staromódní černé ulice, hodiny odbily dvanáct.

"Ach," Arriane se zhluboka nadechla. " Můj úspěšný začátek druhého dne ve slavném Sin City. Měla bych ho správně začít s velkou snídaní. Kdo má hlad?"

"Hm ... no ...," koktala Shelby. Střídavě se dívala na Luce a pak na Arriane. Vzpomínala na kasino. "Co se to ... Jak se ..."

Milesův pohled byl chycený na lesklé, mramorované jizvě, která protínala jednu stranu Arrianina krku. Luce byla zvyklá na Arrianino neobvyklé chování, ale bylo jasné, že její přátelé ne.

Arriane mávla prstem na Milese. "Ten kluk vypadá, že by snědl vafle, co by vážily tolik jako on. No tak, znám skvělou restauraci."

Když proplouvala uličkou nahoru, Miles se otočil na Luce a řekl: "To bylo úžasné."

Luce přikývla. To bylo všechno, co mohla udělat, aby udržela s Arriane krok, když běžela uličkou.

Vera. Nemohla se přes to přenést. Všechny ty vzpomínky, které zahlédla. Byly bolestivé a překvapivé. Nemohla si ani představit, jak těžké to bylo pro Veru. Ale pro Luce to bylo hluboce uspokojující. Více než jakýkoliv záblesk vzpomínky z Vyhlašovatelů. Tentokrát se cítila, jako kdyby prožila jeden celý minulý život.

Kupodivu si uvědomila něco, o čem nikdy předtím nepřemýšlela: Její minulé já mělo život. Život, který byl naplněný a smysluplný, než se objevil Daniel.

Arriane je vedla k IHOP. Byla to obrovská štuková budova, která vypadala tak staře, že nejspíš předcházela všemu ostatnímu v téhle ulici. Tenhle IHOP se zdál mnohem klaustrofobičtější a smutnější než ty ostatní.

Shelby vešla dovnitř skleněnými dveřmi a tím spustila zazvonění rolniček, které byly umístěné nad vrcholem dveří. Popadla z misky u pokladny hrst bonbonů a zamířila k boxu ve vzdáleném rohu. Arriane vklouzla vedle ní, zatímco se Luce a Miles posadili na druhou stranu oranžového koženého boxu.

Se zapískáním a rychlým gestem rukou Arriane objednala všem kávu od baculaté, hezké servírky s tužkou zastrčenou ve vlasech.

Zbytek z nich se zaměřilo na silné, laminované menu. Snažili se otáčet stránkami. Museli s tím ale bojovat, protože byly slepené javorovým sirupem - tím se úspěšně vyhýbali tomu, promluvit si o potížích, ze kterých právě dost těsně unikly.

Nakonec se Luce musela zeptat. "Co tady děláš Arriane?"

"Objednávám si něco s legračním jménem. Asi si dám Rooty Tooty, protože už tu nemají hit měsíce Nakrm Mě. Nikdy se mezi nimi nemůžu rozhodnout."

Luce obrátila oči v sloup. Arriane se chovala dost zdrženlivě. Bylo zřejmé, že její záchrana tady nebyla náhodná. "Ty víš, co tím myslím."

"Tohle jsou vážně zvláštní dny, Luce. Napadlo mě, že je strávím v podivném městě."

"Jo, fajn. Už jsou téměř u konce. Myslíš tím časovou osu toho vašeho příměří?"

Arriane odložila šálek kávy a schovala si bradu do dlaně. "No, Halleluja. Konečně ti je k něčemu školní výuka."

"Ano i ne," řekla Luce. "Jen jsem zaslechla Rolanda, jak říká něco o tom, že Daniel už odpočítává minuty. Říkal, že to má co dočinění s příměřím. Nevěděla jsem ale přesně, kolik minut by to asi tak mělo být."

Miles vedle ní při zmínce o Danielovi ztuhnul. Když přišla servírka a vzala si jejich objednávky, vyštěkl své přání jako první a prakticky jí strčil menu zpátky do rukou. "Steak a sázené vejce."

"Oooh, jak mužské," řekla Arriane a souhlasně si prohlížela Milese. Pak se sklonila zpátky k menu a začala odříkávat Ententýky. "Rooty Tooty s čerstvým ovocem."

Formulovala to vážně, jako královna Anglie. Měla pozoruhodně vážnou tvář.

"Pro mě prasata v pyžamu," řekla Shelby. "Vlastně bych si dala spíš bílou omeletu z vejce, bez sýra. Ale co. Do pekla s tím. Prasata v županu."

Servírka se obrátila k Luce. "A co ty, drahoušku?"

"Snídani Sampler." Luce se na ní omluvně podívala, když pohlédla na své přátele. "Míchaná vejce, bez masa."

Servírka přikývla a šla směrem ke kuchyni.

"Dobře, tak co ses ještě dozvěděla?" zeptala se jí Arriane.

"Hm." Luce začala hrát karty s karafou sirupu, solí a pepřem. "Sem tam jsem zaslechla nějaký hovor. Víš, ne? O konci světa."

Shelby se zařehtala. Nalila si tři malé nádobky se smetanou do kafe. "Konec světa! Skutečně jsi jim na ty kecy skočila? Řekli ti taky, kolik tisíciletí už se na to čeká? A že si spoustu lidí myslí, že na to budeme muset trpělivě čekat ještě dalších bůhvíkolik tisíc let. Cha. Jako kdyby se na tom někdy něco změnilo."

Arriane zírala na po proslovu na Shelby, ale pak se zase vrátila ke své kávě. "Luce, jsi tak hrubá. Ani jsi mě nepředstavila svým přátelům."

"Ehm, my víme, kdo jsi", řekla Shelby.

"Jo, je o tobě celá kapitola v osmé třídě v učebnici Historie andělů." dodal Miles.

Arriane zatleskala. "Mě řekli, že ta kniha byla zakázaná!"

"Vážně? Jsi v učebnici?" Luce se zasmála.

"Proč jsi tak překvapená? Nepřijdu ti dost historická?" Arriane se otočila zpátky k Shelby a Milesovi. "A teď mi řekněte všechno o sobě. Potřebuju vědět, s kým se ta moje holka kamarádíčkuje."

"Odpadlík a nevěřící Nephilim." Zvedla ruku Shelby.

Miles se díval na stůl. "A neúspěšný pra-pra-pra-pra-n-tého stupně vnuk anděla."

"To není pravda." Luce do Milese šťouchla ramenem. "Arriane, měla bys vidět, jak nám pomohl tuhle noc s krokováním. Byl skvělý. To je důvod, proč jsme tady. Protože jsi četl tu knihu a další a další věci, které jsi věděl. Víš, on mohl-"

"Jo, přemýšlela jsem o tom, jak jste se sem dostali," řekla Arriane sarkasticky. "Ale co se týče mě, je mi to jedno." Ukázala na Shelby. Arrianina tvář byla mnohem vážnější, než ta Luce. Dokonce i její světle modré oči maniaka se dívaly pevně. "Teď není nejlepší čas na to být odpadlík. Všechno se neustále mění, ale brzy bude zúčtování. A vy si budete muset vybrat jednu nebo druhou stranu." Arriane zírala záměrně na Shelby.

"Všichni musíme vědět, kde stojíme."

Než někdo mohl odpovědět, objevila se servírka s obrovským, hnědým plastovým podnosem naloženým jídlem.

"No, vidíte, jak tu máme rychlé služby?" řekla jim. "A teď, který z vás měl prasata-"

"Já!" Shelby vylekala servírku rychlostí své ruky, která chňapla po talíři.

"Nikdo nechce kečup?"

Všichni zakroutili hlavami.

"Extra máslo?"

Luce ukázala na kopeček másla, který měla na palačince. "Všichni jsme spokojení. Děkujeme."

"Jestli budeme něco potřebovat," řekla Arriane a vrhla zářící, šťastný pohled na šlehačku, na jejím talíři, "tak zakřičíme."

"Ach, vím že ano." zasmála se servírka a strčila si podnos zpátky pod paži. "Pokřikování se dere kupředu, jednou už to bude jenom takhle."

Potom co odešla, byla Arriane jediná, kdo jedl. Trhala borůvkové palačinky a vkládala si je do úst. Pak si s chutí olizovala prsty. Nakonec se rozhlédla kolem stolu.

"Do toho," řekla. "Není nic dobrého na studeném steaku a vejcích," povzdechla si. "No tak, lidi. Copak jste nečetli historické knihy? Copak nevíte, že výcvik-"

"Nečetli," řekla Luce. "Já nemám žádný výcvik."

Arriane zamyšleně cumlala v ústech vidličku. "Dobrej postřeh. V tom případě mi dovolte, abych vám představila svou verzi. Což je mnohem zábavnější, než historické knihy. Tam se totiž cenzurují všechny velké bitvy, prokletí a všechny ty žhavé věcičky. Moje verze má všechno. Je to 3-D. Což musím říct, je ale dost nadhodnocené. Viděli jste film s-" -všimla si prázdných výrazů v jejich tvářích. "No, nevadí. Dobře, začíná to před tisíciletími. Teď vás možná chytím na Satana?"

"Vedl boj o moc proti Bohu." Milesův hlas byl monotónní, jako kdyby ho opakoval už posté podle pravidelného učebního plánu, zatímco si na vidličku napíchl kousek steaku.

"Jo, do té doby si ale byli dost blízcí," dodala Shelby a namáčela si svoje prasata v županu do sirupu. "Myslím, že Bůh Satana nazval svou jitřní hvězdou. Takže to není tak, že by Satan nebyl hodný ani milovaný."

"Ale on raději vládne v pekle, než slouží v nebi," odbila je Luce. Nikdy nečetla historii Nephilimů. Četla ale Ztracený ráj. Nebo alespoň Cliffovi poznámky.

"Velmi pěkné." Arriane zazářila a naklonila se k Luce. "Co já vím, Gabbe se tehdy přátelila s Miltonovými dcerami. Ráda za to až dodnes sklízí ocenění, ale ode mě slyší jenom: Tak co, už nejsi velký miláček lidí, co?. Ale pro ní cokoliv."

Arriane si strčila do pusy plnou vidličku vajíček Luce.

"Sakra, ty jsou skvělý. Můžeme sem dostat nějaký chilli?" zařvala do kuchyně. "Dobře, kde jsme to skončili?"

"Satan," řekla Shelby přes sousto lívance.

"Přesně tak. Takže. Řekli jste mi, co víte o velkém El Diablo. Ale on tím" -Arriane pohodila hlavou- "zavádí mezi anděly myšlenku na svobodnou vůli. Tím myslím: opravdu dal zbytku z nás mnoho podnětů, o kterých bychom měli přemýšlet. Na kterou stranu se máme teda přiklonit? Možnost volby vzala v potaz spousta andělů."

"Kolik?" zeptal se Miles.

"Padlých? Řekněme, že se jich do slepé uličky dostalo dost." Arriane na chvíli vypadala zamyšleně. Pak se zašklebila a zavolala na servírku.

"Chilli! Existuje to vůbec v tomhle zařízení?"

"A co andělé, kteří padli, ale nevybrali si stranu-" Luce se odmlčela. Přemýšlela o Danielovi. Uvědomila si, že šeptala, ale opravdu si nemyslela, že je tohle věc, o které by měli diskutovat v restauraci v kóji pro hosty. Dokonce, i když v tuhle hodinu byla z většiny prázdná.

Arriane taky ztišila hlas. "No, existuje spousta andělů, kteří padli, ale přesto mají technicky stále spojení s Bohem. A pak jsou tady taky ti, kteří jsou spolčeni se Satanem. Říkáme jim démoni, i když jsou to jen padlí andělé, kteří se opravdu špatně rozhodli."

"Ne, že by to bylo pro každého tak snadné. Vzhledem k tomu, že jsou andělé a démoni rozděleni na dvě poloviny a jsou si vzájemně po krku, bla bla bla." Namazala si máslo na palačinky. "Ale všechno se může brzy změnit."

Luce se podívala na svoje vejce, ale nemohla je sníst.

"Takže, ehm, tím se zdá se naznačuješ, že by s tím měla mít co dělat moje oddanost?" Shelby vypadala, že má o něco méně pochybností, než obvykle.

"Ne přesně tvoje." Arriane zavrtěla hlavou. "Vím, že máte pocit, že náš život visí na vlásku pořád. Jenže na konci přijde na řadu jeden velmi mocný anděl, který si bude muset vybrat stranu. Když se to stane, váhy se konečně ustálí. Pak teprve bude záležet, na jaké straně stojíte."

Slova Arriane Luce připomněla slova, která pronesla slečna Sophie, když spolu byly zamčené v té malé kapli. Stále dokola mlela něco o osudu vesmíru a že to má co dočinění s Luce a Danielem. V té době to znělo šíleně a slečna Sophie vypadala jako totální pomatenec. A i když si Luce nebyla jistá, že přesně ví, o čem se tu mluví, věděla, že to musí mít co dělat s Danielem a jejím stále se vracejícím já.

"Je to Daniel," řekla tiše. "Anděl, který může celé tohle skončit je Daniel."

To vysvětlilo muka, která sebou nesl celou dobu, jako cestovní kufr. To taky vysvětluje, proč byl od ní tak dlouho odloučený. Jediné, co to nevysvětluje, se zdají být Arrianiny myšlenky na to, na kterou stranu se váhy přikloní. A která strana vyhraje válku.

Arriane otevřela ústa, ale místo odpovědi znovu sáhla po talíři Luce. "Můžu tady v tom podivínově sakra dostat nějaký chilli?"

Na jejich stůl padl stín. "Já ti dám něco ohnivého."

Luce se podívala nad sebe a při tom pohledu sebou cukla. Byl tam velmi vysoký kluk v dlouhém hnědém plášti, který byl rozepnutý, takže Luce mohla zahlédnout záblesk něčeho stříbrného, co měl připnuté na opasku.

Měl oholenou hlavu, štíhlý a rovný nos a dokonalé zuby.

A bílé oči. Bez jakékoliv barvy. Žádná panenka, žádná zornice, vůbec nic.

Jeho zvláštní prázdný výraz Luce připomněl tu holku, která patřila mezi Psance. Ačkoli ji Luce neviděla tak dobře, aby přesně viděla, co skrývaly její oči, teď si o tom udělala dost přesný odhad.

Shelby se podívala na kluka a polkla. Odstrčila snídani. "Se mnou to nemá nic společného," zamumlala.

"Nech si to," houkla Arriane na kluka. "Můžeš si to pak dát na sendvič, kterej z tebe teď hodlám udělat."

Luce sledovala doširoka rozevřenýma očima, jak malá Arriane vstala a otřela si ruce o džíny. "Hned jsem tady, lidi. Jo, a Luce. Připomeň mi, ti za tohle pěkně vynadat, až se vrátím."

Než se mohla Luce na něco zeptat, vzala toho kluka a chytila ho za ušní lalůček. Tvrdě mu ho zkroutila a pak ho udeřila hlavou o skleněný pult u baru. Ozval se tříštivý zvuk. Rozlehl se klidnou noční restaurací. Ten kluk vyjekl jak dítě, když mu Arriane zkroutila ucho na druhou stranu a vylezla na něj. Hulákal bolestí, když na něm svým štíhlým tělem začala skákat. Pak ho Arriane prohodila vitrínou. Obrátila se k baru a zastavila se až na jeho konci. Slintala na tyčící se citronový koláč pěnového dortíku. Pak skočila nohama na bar. Udělala přemet a přistála u něj. Chytila mu nohama hlavu do svěráku a pak zahrnula jeho tvář ránami jejími malými pěstmi.

"Arriane!" vykřikla servírka. "Ne moje koláče! Snažím se být tolerantní! Ale mám živobytí, o které se musím starat!"

"Jasně, fajn!" zakřičela Arriane. "Vyřídíme si to v kuchyni."

Pustila kluka a sklouzla na zem. Nakopla ho špičkou svojí boty. Slepě klopýtal ke dveřím, které vedly do kuchyně.

"Hej, vy tři," zavolala k jejich stolu. "Možná se i něco přiučíte."

Miles a Shelby odhodili ubrousky. Připomněli jí děti na Doveru, když někdo na chodbě zakřičel: "Boj! Boj!", kdykoliv byl byť i jen sebemenší náznak rvačky.

Luce je trochu váhavě následovala.

Pokud měla Arriane za to, že se tenhle chlap ukázal kvůli ní, pak se najednou vynořilo víc podivných otázek, než měla dosud. Co lidé, kteří unesli Dawn? A co hvězdná střela od dívky z Psanců, kterou Cam zabil v Neoy?

Z vnitřku kuchyně se ozvalo hlasité bouchnutí a tři vyděšení muži v zástěrách spěchali ven. V době, kdy kolem nich Luce procházela lítačkami do kuchyně, Arriane už zase měla hlavu kluka ve svěráku mezi nohama, zatímco ho Miles a Shelby svazovali druhem nitě, který sloužil k upevnění hovězí panenky. Jeho prázdné oči se upírali na Luce, ale taky skrz ni.

Strčili mu do úst místo roubíku kuchyňský hadr. Arriane se mu posmívala. "Chtěl jsi něco ohnivého? Tak co, kdybychom tě trochu zchladily v mrazáku na maso?" Kluk jen zasténal. Přestal se snažit o jakýkoliv druh boje.

Arriane ho chytila za límec a táhla ho přes podlahu až k mrazáku. Tam do něj ještě párkrát kopla a pak za ním zavřela dveře. Oprášila si ruce a otočila se na Luce. Vrhla na ni pohled, jako kdyby ji teď nejradši zaškrtila.

"Kdo po mě jde, Arriane?" hlas Luce se třásl.