Zamrkala a obraz západky zmizel. Věděla ale, kde byla. Sehla se k Milesovi a přitiskla svou ruku na levou stranu Vyhlašovatele. Tam, kde viděla západku. Když se jí dotkla prsty, vzdychla.
Připomínalo jí to ten typ západky z těžkého kovu se šroubem a zámkem, kterým se zamyká zahradní branka. Byla ledová a pokrytá neviditelnou rzí.
"A teď co?" řekla Shelby.
Luce se podívala na svoje dva zmatené přátele a pokrčila rameny. Pohrávala si se zámkem. Pak pomalu nechala sklouznout neviditelný šroub ke straně.
Když se zámek otevřel, dveře ze stínu se otevřely a téměř všechny tři odhodily dozadu.
"Zvládli jsme to," zašeptala Shelby. Hleděli do dlouhého, hlubokého, červenočerného tunelu. Z vnitřku dveří vyzařovalo vlhko a vonělo to jako plíseň. Vypadalo to jako zředěný míchaný koktejl s levným likérem. Luce a Shelby se na sebe nejistě podívaly. Povede to k tomu stolu s black jackem? Bude tam žena, kterou hledali? Červená záře pulsovala z hlubin otevřených dveří a Luce slyšela zvonění strojů a cinkání mincí, které do nich někdo házel.
"Hustý!" řekl Miles a vzal jí za ruku. "Četl jsem o tom. Tohle je jen přechodná fáze. Musíme prostě jít dál."
Luce chytila za ruku Shelby a držela jí pevně, stejně jako Miles jí. Když vešel do vlhké tmy, vtáhl je s sebou.
Kráčeli jen pár metrů dopředu. Asi tak daleko, jako kdyby šli ke dveřím jejich pokoje na koleji. Jakmile ale vkročili do šedého Vyhlašovatele, dveře se za nimi těsně zavřely. Ozvalo se za nimi zneklidňující pfffffff a jejich pokoj na Shereline byl pryč. Co se předtím v dálce jevilo jako sametově červené, teď bylo najednou zářivě bílé.
Bílé světlo vystřelovalo vpřed a obalilo je. Plnilo jejich uši zvukem. Všichni si museli chránit oči. Miles pokračoval dopředu a Luce a Shelby táhnul za sebou.
V opačném případě by asi Luce ztuhla na místě. Obě dlaně se jí potily v dlaních jejích přátel. Poslouchala akordy hudby. Byla hlasitá a dokonale zvučná.
Luce si promnula oči, ale byla to mlhavá opona Vyhlašovatele, která jí zatemňovala pohled. Miles sáhl dopředu a jemně třel konec stínu krouživým pohybem, dokud se nezačal odloupávat, stejně jako když se staré nátěry odlupují ze stropu.
Po každém odloupnutém kousku se k nim donesl vzduch jako z vyprahlé pouště a tím nechal zmizet temný chlad, který je až doteď obklopoval. Luce se oteplila kůže. Dřív než jim Vyhlašovatel padl v kusech k nohám, všechno najednou začalo dostávat jasný tvar. Dívali se na Las Vegas Strip. Luce to zatím viděla jenom na obrázcích, ale teď měla ve výšce očí špičku Eiffelovi věže, která stála v dálce, v Paříži v Las Vegas.
Což znamenalo, že byli velmi, velmi vysoko. Neodvažovala se rozhlédnout. Stáli venku. Někde na střeše, jejíž konec byl jen kousek od jejich nohou. Pod ní uviděla spěch dopravy v Las Vegas, vršky palem, bohatě osvětlený bazén. Všechno bylo ale asi třicet stop pod nimi.
Shelby pustila ruku Luce a šla ke světlé hranici cementové střechy. Z jejího středu vyčnívala tři stejně dlouhá obdélníková křídla. Luce se pomalu otáčela dokola, přičemž všude kolem ní viděla jen jasná neonová světla. V dálce za Stripem viděla řadu pustých hor. Byly osvětlené příšerným svitem z města.
"Sakra, Milesi," řekla Shelby a skákala přes vikýře na střeše, aby jí mohla lépe prozkoumat. "To krokování bylo úžasné. Skoro se mi teď začínáš líbit. Skoro."
Miles zabořil ruce do kapes. "Ehm ... díky?"
"Kde přesně teď jsme?" zeptala se Luce. Rozdíl mezi jejím sólovým mlácením do Vyhlašovatele a touhle zkušeností byl jako noc a den. Tohle bylo mnohem víc civilizované. Navíc se jí z toho nechtělo zvracet. Plus, skutečně to fungovalo. Aspoň si teda myslela, že to fungovalo. "Co se stalo s tím obrazem, který jsme předtím viděli?"
"Musel jsem nás nasměrovat trochu dál," řekl Miles. "Myslel jsem, že by to vypadalo divně, kdyby se najednou tři lidi objevili v oblaku uprostřed kasina."
"Jen trochu," řekla Shelby a zatahala za zamčené dveře. "Máte taky nějakou brilantní myšlenku o tom, jak se dostat dolů?"
Luce se ušklíbla. Vyhlašovatel se chvěl v troskách u jejích nohou. Nedokázala si představit, že by teď měl sílu na to, jim jakkoliv pomoct. Nebyl žádný způsob, jak se dostat z téhle střechy, ani jak se dostat zpátky na Shoreline.
"Nevadí! Jsem génius," zavolala Shelby přes celou střechu. Byla shrbená nad jedním vikýřem a zápasila se zámkem. S heknutím a velkou námahou otevřela zámek a pak zvedla výklopnou skleněnou tabuli. Strčila do ní hlavu a pokynula Luce a Milesovi, ať se k ní připojí.
Luce se opatrně podívala přes otevřené střešní okno do velké, přepychové koupelny. Na jedné straně byly čtyři obrovské kabinky, řada zabudovaných mramorových umyvadel, které čelily pozlacenému zrcadlu na druhé straně. Byla tam taky plyšová pohovka, která stála před toaletním stolkem. Seděla na ní jediná žena, která se dívala do zrcadla. Luce viděla jen horní část jejích černých natupírovaných vlasů. Její odraz jim ale ukázal zmalovanou ženu s hustou, rovně zastřiženou ofinou a pěstěné ruce s francouzskou manikúrou, kterými si právě nanášela další už zbytečnou vrstvu červené rtěnky.
"Až Kleopatra vypotřebuje tu tubu rtěnky, musíme se nějak dostat dolů," zašeptala Shelby. Pod nimi Kleopatra vstala z pohovky. Otevřela rty a otřela si červenou skvrnu od rtěnky, která jí ulpěla na zubech. Pak začala pochodovat směrem ke dveřím.
"Dovolte mi, abych si to shrnul," řekl Miles. "Chcete, abych se vloupal na ženskou toaletu?"
Luce se ještě jednou rozhlédla po pustě střeše. Byl to opravdu jediný způsob, jak se dostat dovnitř. "Pokud nás náhodou někdo uvidí, budeš jen předstírat, že sis spletl dveře."
"Nebo že jste to vy dva dělali v jedné z těch kabinek." dodala Shelby. "No co? Je to Vegas."
"Pojďme." Miles se červenal, když vyhoupnul nohy přes sklo. Pomalu natáhnul ruce a chytil se jimi okna. Spustil se dolů, až se jeho nohy dostaly těsně nad mramorové umyvadlo.
"Pomoz Luce dolů," zavolala Shelby.
Miles rychle přešel ke dveřím koupelny a zamknul. Pak zvedl paže, aby mohl chytit Luce. Ta se snažila napodobit jeho hladkou techniku, ale její paže byly vratké, když se spustila dolů střešním oknem. Neviděla co se děje pod ní, ale ucítila silný stisk kolem pasu dřív, než očekávala.
"Můžeš se pustit," řekl. Když to udělala, ladně ji snesl na zem. Jeho prsty objaly její žebra, jako klec. Od jeho kůže ji dělilo jen tenké černé tričko. Jeho ruce jí objímaly, i když se její nohy už dotkly dlaždic. Chtěla mu poděkovat, ale když mu pohlédla do očí, ztratila řeč.
Příliš rychle vycouvala z jeho sevření. Zamumlala omluvu, když zakopla o jeho nohy. Oba se opřeli o umyvadlo a nervózně se vyhýbali vzájemnému očnímu kontaktu. Jen zírali na zeď.
Tohle se nemělo stát. Miles byl jen její kamarád.
"Haló! Může mi jít někdo pomoct?" Žebrované punčocháče Shelby se houpaly v okně a netrpělivě kopala nohama. Miles přešel pod okno a hrubě ji popadl za pásek, který měla v pase. Sundal Shelby mnohem rychleji, než Luce. Shelby se nohama dotkla zlaté dlažby a odemkla dveře. "No, vy dva. Na co čekáte?"
Na druhé straně dveří byli honosně černě oděné servírky na vysokých podpatcích a s podnosy plnými koktejlů na jejich pažích. Muži v drahých tmavých oblecích se shlukly kolem stolu s black jackem, kde halekali jako malí kluci pokaždé, když se jim rozdávaly karty. Nebyly tu žádné hrací automaty a neozývalo se stále dokola ani žádné řinčení a bouchání. Bylo to tu tiché, exkluzivní a nekonečně vzrušující-ale nebylo to místo, které viděli ve Vyhlašovateli.
Přišla k nim servírka s koktejly. "Můžu vám nějak pomoct?"
Sklopila nerezový podnos, aby si je prohlédla.
"Ach, kaviár," řekla Shelby. Vzala tři chlebíčky a každému dala jeden. "Čtete mi myšlenky."
Luce kývla. "Jen jdeme dolů."
-
Když se dveře výtahu otevřely, naskytnul se jim výhled na do očí bijící světla haly kasina. Miles Luce musel vytlačil ven. Poznala, že konečně jsou na tom správném místě. Servírky s koktejly byly starší, unavenější a odhalovaly mnohem méně holé kůže. Neklouzaly měkkým oranžovým kobercem, ale dupali po holé zemi. A hráči vypadali mnohem víc jako ti, které viděla v obrazovce: nadváha, střední třída, smutní, peněženek, jejichž obsahy vyprazdňovali do automatů.
Všechno co teď museli udělat, bylo najít Veru.
Shelby manévrovala stísněným prostorem plným strojů. Minuli hloučky lidí u stolů s ruletou, kteří křičeli na malou kuličku, která se točila v kole. Potom prošli kolem velkého hranatého stolu, kam lidé házeli kostky a pak jásali při výsledném hodu. Kousek vedle byly stoly, na kterých se hrál poker a podivná hra s názvem Pai Gow.
Konečně přišli k shluku stolů, kde se hrál black jack. Většina rozdávajících byly muži. Vysocí, shrbení muži s mastnými vlasy, kteří měli brýle a šedý knír. Jeden člověk měl před obličejem chirurgickou masku. Shelby se na žádného z nich nepodívala, a věděla proč. Koukala na druhý roh kasina, kde byla Vera.
Své černé vlasy měla v drdolu. Její bledá tvář vypadala vyhuble a sešle. Luce necítila stejný citový výlev, jako když byla v Shastě u rodičů z jejího minulého života. Jenže ona ani nevěděla, kdo Vera je. Vypadala unaveně. Byla ve středních letech, držela balíček karet a snížila se k napůl spící ženě. Zrzka hodila nedbale karty do středu školu. Pak Vera začala rozdávat. Ostatní stoly v kasinu byly přeplněné, ale u stolu Very byla jen zrzka a její manžel. I když měla Vera u stolu málo lidí, stejně se pro ně snažila udělat show. Rozdávala karty se zručností, díky které vypadala její práce lehce. Luce viděla elegantní pohyby Very, kterých si předtím nevšimla. Ve vzduchu bylo cítit napjetí.
"Takže," řekl Miles a přešel k Luce. "Budeme tu ... nebo ..."
Shelby najednou dala ruce Luce na ramena a prakticky jí zapasovala do jedné kožené sedačky u stolu Very. Ačkoliv umírala touhou se podívat, vyhnula se kontaktu s očima Very. Mohla by jí poznat, ještě než by měla šanci něco udělat.
Její oči ale přeletěly místnost bez nejmenšího zájmu. Luce si vzpomněla, že teď s odbarvenými vlasy vypadá jinak. Zatahala si za ně nervózně. Nevěděla, co má dělat dál.
Pak před Luce Miles hodil na stůl dvacetidolarovou bankovku a ona si vzpomněla, že by asi měla hrát. Vera si vzala přes stůl peníze.
Zvedla obočí. "Máš ID?"
Luce zavrtěla hlavou. "Možná bychom se mohli jenom dívat?"
Přes stůl na ní zrzka kývla a podívala se na ztuhlou Shelby.
Vera obrátila oči v sloup, když tuhle scénu zhlédla. Vrátila Luce peníze a ukázala na neonovou reklamu za ní-Cirque du Soleil. "Cirkus je tam, děti."
Luce si povzdechla. Bude muset počkat, až bude mít Vera volno. A pak bude mít nejspíš ještě menší zájem s nimi mluvit.
Luce se poraženě natáhla, aby Milesovi vrátila peníze. Vera zrovna dávala prsty pryč, ale Luce se natáhla moc a konečky jejich prstů se dotkly. Obě trhly hlavou a podívali se na sebe. Zvláštní šok na chvíli Luce oslepil. Zatajila dech. Podívala se do Veriných hlubokých, širokých a oříškově hnědých očí.
A všechno uviděla:
Dvoupatrová chata v zasněženém kanadském městě. Pokrývka ledu na oknech a skučící vítr, který se do nich opíral. Desetiletá dívka sledovala v obývacím pokoji televizi. Někdo jí houpal na kolenou. Byla to Vera v bledých vyšísovaných džínsech Doc Martens a v tlustém modrém roláku, který měla vytáhlý až k bradě. Mezi ní a pohovkou byla levná vlněná přikrývka. Na konferenčním stole stále miska popcornu. Vedle ní byla položená hrst studených neprasklých kukuřičných jader. Tučná oranžová kočka si lebedila na okenní římse a předla jako radiátor. A Luce-Luce byla její sestra, kterou houpala v náručí.
Luce se vrátila zpátky do kasina. Vzpomínky byly bolestivé. Stejně rychle byl tenhle dojem nahrazen něčím jiným.
Luce jako batole honila po schodech nahoru a dolů Veru. Po širokém schodišti ji nesly krásné nohy a hruď měla zpevněnou ze smíchu. Najednou zazněl u dveří zvonek. Chlapec s hezkými vlasy přišel vyzvednou Veru a vzít jí ven. Zastavila se, upravila si oblečení a otočila se k ní zády. Odvrátila se ...
Později uviděla Luce sama sebe jako teenagera. Měla rozcuchané kudrnaté černé vlasy na ramena. Byla roztažená na pohovce na stejném přehozu, jako předtím Vera. Hrubá tkanina byla pohodlná. Četla si tajný deník Very. Bylo tam znovu a znovu načmáráno Miluje mě. Její rukopis měl v sobě stále víc a víc kliček. Pak jí ale od deníku odtáhla tvář její sestry. Rozzlobená a hrozící. Luce měla na tváři slzy.
A pak další scéna. Luce byla ještě starší. Možná tak sedmnáct. Obrnila se proti tomu, co přijde.
Sníh padal z nebe. Byl měkký bílý a jednoduchý. Vera a několik přátel bruslilo na zmrzlém rybníku za jejich domem. Klouzali v rychlých kruzích. Byli šťastní a smáli se. U ledového okraje rybníka se krčila Luce. Led jí prosakoval tenkými šaty, zatímco si šněrovala brusle. Spěchala, aby dohnala svou sestru. A vedle ní byl Daniel. Díky teplu které cítila se na něj ani nemusela dívat, aby ho identifikovala. Byl zamlklý a mrzutý. Brusle už měl pevně zašněrované. Políbila ho-a přesto neviděla žádné stíny.
Byl večer a nebe bylo plné třpytivých hvězd. Bylo nekonečně jasné a plné možností.
Luce hledala stíny. Pak si ale uvědomila, že jejich absence dávala smysl. Tohle byly vzpomínky Very. Navíc díky sněhu bylo všechno mnohem těžší vidět. Přesto jí přišel Daniel tak známý, když začal bruslit po jezeře. Bylo mu jedno, co se stalo s ostatními lidmi, jako byla třeba Vera, po její smrti? Na jezeře se ozvalo z místa, kde bruslila Luce, prasknutí. Jako kdyby jí povolil padák. A pak: uprostřed vánice začal kvést oheň. Obrovský sloup jasně oranžových plamenů vystřelil do nebe na okraji rybníka. Tam, kde byla Luce. Ostatní bruslaři se k ní nesmyslně řítili přes rybník. Jenže led tál rychle a katastrofálně. Jejich brusle se ocitly ve vodě. Výkřik Very se ozval modrou nocí. Když uviděla Luce, její tvář byla jako v agónii.
V kasinu Vera rychle stáhla ruku. Třásla se, jako kdyby jí popálila. Její rty se několikrát zachvěly, než s nimi vytvořila slova: "To jsi ty." Zavrtěla hlavou. "Ale to nemůže být pravda."
"Vero," zašeptala Luce a znovu sáhla po ruce své sestry. Chtěla jí držet a tím ji zbavit bolesti, kterou Vera zažila. Přenést bolest na sebe.
"Ne," zavrtěla hlavou Vera. Udělala krok vzad a zavrtěla na Luce prstem. "Ne, ne, ne." Couvala ke stolu za ní. Zakopla o něj a tím převrhla obří zásobník s pokerovými žetony, který na stole byl. Barevné disky klouzaly po podlaze, což u hráčů vyvolalo dominové ooh a aah. Vyskočili ze svých židlí a začaly se k nim sbíhat.
"Zatraceně, Vero!" řval přes rámus zavalitý muž. Šel k jejich stolu v levném šedém obleku z polyesteru a odřených černých botách. Luce sdílela se Shelby a Milesem pohled plný starostí. Tři nezletilé děti by asi neměli mít nic společného s šéfem kasina. Ale on zíral na Veru a měl rty zvlněné odporem. "Kolikrát-"
Vera se znovu postavila na nohy. Stále zírala na Luce. Bála se. Jako kdyby to nebyla Luce, ale ďábel, který ovládnul tělo její sestry. Oči Very byly bílé hrůzou, když vykoktala: "Ona n-n-nemůže tady být."
"Kriste," zamumlal šéf. Podíval se na Luce a její přátele. Pak promluvil do vysílačky: "Zavolejte mi sem ostrahu. Mám tu nějaké chuligány."
Luce se postavila mezi Milese a Shelby. Skrz zaťaté zuby mu řekla: "Co kdybys teď použil jednu z těch tvých krokovacích věcí, Milesi?"
Než mohl odpovědět, objevili se nad nimi tři muži s obrovskými pažemi a krky. Šéf na ně mávl rukou. "Proklepněte je. Podívejte se, jestli už nejsou namočení do nějakých dalších problémů."
"Mám lepší nápad," zavrčel na ně zezadu za ostrahou dívčí hlas.
Všichni se otočili, aby mohli identifikovat původce hlasu, ale jen tvář Luce se rozjasnila. "Arriane!"
Malá dívka blýskla na Luce úsměvem, když se k nim proplétala davem. S dvanácticentimetrovými podpatky, bláznivě rozčepýřenými vlasy a černými linkami, které jí obkreslovaly linii očí.
Arriane výborně zapadala do zvláštní klientely kasina. Nikdo nevypadal, že by věděl kdo to je. Nebo alespoň ne Miles a Shelby.
Šéf kasina se otočil, aby mohl čelit Arriane. Čpěl krémem na boty a sirupem proti kašli. "Máme si vás taky proklepnout, slečno?"
"Och, to zní fakt zábavně." Arriane na něj vytřeštila oči. "Bohužel, už jsem pro dnešní večer zadaná. Mám vstupenky do přední řady na skupinu Blue Man a samozřejmě domluvenou večeři s Cher, po její přehlídce. A je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat ..." Poklepala si na bradu a pak se podívala na Luce. "Ach, ano. Dostat odtud tyhle tři. Omluvte nás!" Poslala vzdušný polibek šéfovi kasina. Omluvně pokrčila rameny na Veru a luskla prsty. Pak všechna světla zhasla.
2024 ©