Luce se naklonila dopředu, blíž k obrazovce Vyhlašovatele a viděla, jak její bývalé já šlape vodu v žlutých bikinách. Její dlouhé vlasy kolem ní tančily, jako černá svatozář. Daniel jí měl stále na očích, ale taky se často díval nahoru na nebe. Svaly na hrudi se mu napjaly. Luce měla špatný pocit a teď už věděla proč.
Obloha byla naplněna Vyhlašovateli. Byly jako obrovské hejno černých vran. Ten oblak byl tak hustý, že zablokoval slunce. Její minulé já ve vodě si ale ničeho nevšimlo.
Když teď ale sledovala všechny ty Vyhlašovatele, kteří se shromažďovali nad lesem, najednou dostala Luce pocit závratě.
"Necháváš mě čekat celou věčnost," zavolalo její minulé já na Daniela. "Brzy tu zmrznu."
Daniel odtrhl oči od nebe a díval se na ni se zlomeným výrazem. Třásly se mu rty a byl až strašidelně bílý.
"Nezmrzneš," řekl jí. Byly to slzy, co si teď právě Daniel otřel z tváře? Zavřel oči a zachvěl se. Potom zvedl ruce nad hlavu a odrazil se od skály ladně jako holubice. O chvilku později se vynořil před minulou Luce a plaval k ní. Objala ho kolem krku. Její tvář byla jasná a šťastná. Luce to všechno sledovala se směsí nevole i uspokojení. Chtěla, aby její bývalé já mělo z Daniela tolik, kolik od něj jen mohla dostat. Cítila z ní její nevinnost. Užívala si jen, že je v blízkosti osoby, kterou milovala.
Stejně jako Daniel a roj Vyhlašovatelů ale věděla, co přesně se bude dít, jakmile Luce přitiskne rty k těm jeho. Daniel měl pravdu: Nezmrzne. Bude spálená děsivým výbuchem plamenů.
A Daniel bude v tomhle životě ponechán, aby mohl truchlit. Ale nebude jediný. Ta dívka měla život, přátele a rodinu, která jí milovala. Která bude zničena, až jí ztratí.
Najednou byla Luce rozzuřená. Zuřila nad prokletím, které viselo nad ní a nad Danielem. Luce v obrazovce byla nevinná a bezmocná. Nevěděla, co se bude dít.
Ani Luce ještě nechápala, proč se to děje. Proč vždycky musela zemřít tak rychle po zjištění, kdo je Daniel. Proč se to ještě nestalo v tomhle životě.
Luce ve vodě byla pořád ještě živá. A ona nechtěla - nemohla jí nechat zemřít.
Popadla Vyhlašovatele a začala drtit jeho kraje ve své pěsti. Pokroucený a ohnutý obrázek plavců vypadal jako odraz nějakého žertovného zrcadla.
Uvnitř obrazu začaly stíny pomalu sestupovat. Plavci měli málo času.
Luce frustrovaně vykřikla a udeřila pěstí do vyhlašovatele. Nejdřív jednou, pak podruhé. Zasypala scénu před ní ránami. Mlátila do toho znovu a znovu. Jejím tělem cloumal pláč, když se snažila zastavit to, k čemu se právě v obrazu schylovalo.
Pak se to stalo: její pravá pěst prorazila obraz a zabořila se do něj až po loket. Okamžitě ucítila šok ze změny teploty. Přes dlaň se jí začalo šířit teplé západní slunce. Gravitace zmizela. Luce nemohla říct, kde je nahoře a kde je dole. Cítila, jak se jí zvedá žaludek a cítila, že bude zvracet.
Mohla by tam projít. Mohla by zachránit své staré já. Zkusila natáhnout svou levou ruku dopředu. Taky zmizela ve Vyhlašovateli. Tam, kde obrazem procházela ruka, se vykrystalizovalo lepkavé O, které se mírně zvlnilo a rozšířilo tak, jako kdyby ji chtělo nechat projít.
"Chce mě to," řekla nahlas. "Zvládnu to. Můžu ji zachránit. Můžu zachránit svůj život." Mírně se nahnula a tlačila své tělo do Vyhlašovatele.
Bylo tam tak jasné sluneční světlo, že musela zavřít oči. Na kůži se jí okamžitě z tropického vedra objevili kapky potu. Nechutná síla gravitace jí začala naklánět dopředu, jako kdyby jí to nutilo skočit dolů. Ve chvíli, kdy klesala-
Ji něco chytilo za kotník levé nohy. A pak i té pravé. Něco silného Luce začalo táhnout zpátky.
"Ne!" vykřikla Luce, protože teď mohla vidět hluboko pod sebou ve vodě, jak něco žlutého hoří. Bylo jí jasné, že jsou to její plavky. Bylo pozdě-Luce už hořela?
Pak všechno zmizelo.
Luce byla strhnuta zpátky do chladného stínu sekvojových stromů za kolejí na Shoreline. Její kůže byla chladná a mokrá. Její rovnováha byla pryč a ona spadla obličejem do jehličí ze sekvojí, kterými byla pokrytá země. Převalila se a spatřila před sebou dvě postavy. Její vidění bylo ale tolik rozmazané, že nemohla poznat, kdo to je.
"Myslela jsem, že tě tu najdu."
Shelby.
Luce zavrtěla hlavou a několikrát zamrkala. Nebyla tam jen Shelby, ale i Miles. Oba vypadali vyčerpaně. I Luce byla vyčerpaná. Podívala se na hodinky. Nebyla překvapená, když viděla, jak dlouho zase strávila pohledem do Vyhlašovatele.
Bylo po jedné ráno. Co tu ještě dělala Shelby a Miles?
"C-co ... ses to snažila ...," koktal Miles a ukazoval na místo, kde byl Vyhlašovatel. Podívala se přes rameno.
Rozpadl se na stovky malých částeček, které pršely na jehličí. Byly natolik křehké, že když přistály, rozpadli se.
"Myslím, že budu zvracet," zamumlala Luce. Převalila se na bok s cílem dostat se k nejbližšímu stromu. Několikrát se jí ještě zvednul žaludek, ale nic nepřišlo.
Zavřela oči. Trápil jí pocit viny. Byla příliš slabá a přišla příliš pozdě. Nemohla zachránit své minulé já.
Cítila kolem sebe ruku a někdo jí odhrnul blond vlny z obličeje. Luce viděla černé kalhoty na jógu Shelby a žabky. Ucítila vlnu vděčnosti.
"Díky," řekla. Po dlouhé chvíli si otřela ústa a nejistě vstala. "Jsi na mě naštvaná?"
"Zbláznila ses? Jsem na tebe hrdá. Přišla jsi na to. K čemu bys ještě potřebovala někoho, jako jsem já?" Shelby na Luce pokrčila ramena.
"Shelby-"
"Ne, já ti povím, k čemu mě budeš potřebovat," vykřikla na ní Shelby. "Na to, abych tě tahala z průserů, jako byl třeba ten, do kterého ses skoro dostala! Chtě nechtě, budu muset být s tebou. Co ses snažila udělat? Víš, co se stane s lidmi, kteří se dostanou do Vyhlašovatele?"
Luce zavrtěla hlavou.
"Já taky ne, ale pochybuju, že to bude něco hezkého!"
"Musíš jen vědět, co děláš," řekl Miles náhle za nimi. Jeho tvář byla bledší než obvykle. Luce jím skutečně otřásla.
"Jo, a předpokládám, že ty víš jak to udělat?" napadla ho Shelby.
"Ne," zamumlal. "Ale jednou v létě mě moji rodiče poslali na seminář ke starému andělovi, který ví, jak na to, jasný?" Obrátil se k Luce. "A způsob, jakým si to dělala ty? Ani zdaleka se tomu neblížil. Opravdu jsi mě vyděsila, Luce."
"Omlouvám se." Luce sebou trhla. Shelby a Miles s ní jednali, jako kdyby je zradila tím, že šla sama ven. "Myslela jsem, že jste šli stanovat do tábořiště."
"Mysleli jsme, že tam jsi," odsekla jí Shelby. "Chvíli jsme tam byli, ale pak se Jasmine rozplakala, protože Dawn zmizela. Učitelé začali být divní. Zvlášť když si uvědomili fakt, že chybíš i ty. Takže se ta párty tak trochu zrušila. Pak jsem se Milesovi nonšalantně zmínila, že mám jistý druh představy o tom, kde bys mohla být a že tě půjdu najít a najednou se tady z pána stalo vteřinové lepidlo-"
"Počkej chvilku," přerušila jí Luce. "Dawn zmizela?"
"Pravděpodobně ne," ozval se Miles. "Myslím, že víš jaká ona a Jasmine jsou. Jsou trochu přelétavé."
"Ale byla to její párty," řekla Luce. "Ona by nechyběla na vlastní párty."
"To bylo to, co pořád dokola opakovala Jasmine," dodal Miles. "Neukázala se celou noc a ani ráno, takže se nakonec Frankie a Steven rozhodli nás poslat zpátky na koleje, ale-"
"Dvacet babek na to, že se tady v lese právě Dawn tetelí s nějakým italským ne-Nephilimem." Shelby protočila oči.
"Ne," Luce měla špatný pocit. Dawn byla z táboráku tak nadšená. Dokonce objednala i po internetu trička, i když neexistoval na světě žádný způsob, jak by mohla přesvědčit nějakého Nephilima, aby to nosil. Jen tak by nezmizela. Ne z vlastní vůle. "Jak dlouho už je pryč?"
Když všichni tři vyšli z lesa, Luce byla ještě pořád otřesená. Ale nebylo to kvůli Dawn. Byla otřesená tím, co viděla ve Vyhlašovateli. Sledovala blížící se smrt svého bývalého já a trpěla. Bylo to poprvé, co to viděla. Daniel, na druhé straně, se na to musel dívat stokrát. Teprve teď chápala, proč k ní byl tak chladný, když se poprvé setkali: chtěl se vyhnout traumatu z další hrozné smrti Luce. Jenže realita života Daniela jí přemohla a ona byla zoufalá touhou ho vidět.
Šli po trávníku směrem ke koleji a Luce si musela zastínit oči. Přes školní areál se rozlévalo popelavé světlo. V dálce byl slyšet hukot vrtulníku a jeho světlomety pročesávaly břeh. Široká řada mužů v tmavých uniformách šli pomalu podél cesty od jídelny Nephilimů. Pomalu pročesávali zem.
Miles řekl: "To je standardní postup pro hledání pohřešovaných osob. Zůstávají ve formaci a nenechají nepročesanou ani píď země."
"Ach Bože," řekla Luce a zalapala po dechu.
"Ona opravdu zmizela." Shelby sebou trhla. "To není dobré pro karmu."
Luce se rozběhla směrem k tábořišti Nephilimů. Miles a Shelby ji následovali. Cesta, ozdobená květinami a tak krásná v denním světle, teď byla pokrytá temnými stíny. Táborový oheň vyhasl jen na žhavé uhlíky. Ve všech ložnicích se svítilo. Osvětlovali venkovní prostory a prostory kolem terasy. Velká budova do A zářila a v temné noci vypadala impozantně. Luce viděla strach na tvářích mnoha Nephilimů, kteří seděli na lavičkách kolem terasy. Jasmine plakala, její červenou pletenou čepice měla staženou do čela. Držela ztuhle ruku Lilith, která se jí snažila podpořit před dvěma policisty, kteří před nimi stáli s poznámkovými bloky a pokládali jim spoustu otázek. Luce byla srdcem s ní. Věděla, jak strašný tenhle proces byl. Policajti se rojili kolem terasy a rozdávali nakopírované černobílé, nedávno vyfocené, fotografie. Někdo je stáhnul z internetu. Podívala se dolů na obrázek s nízkým rozlišením a byla překvapená, jak moc se Dawn podobá - teda přinejmenším, než se nechala odbarvit.
Vzpomněla si na to ráno, kdy Dawn žertovala, že už nevypadají jako dvojčata.
Luce zakryla rukou svůj výkřik. Bolela jí hlava, když jí začalo dohromady zapadat tolik věcí, které dřív nedávaly smysl. Až nyní.
Příšerná chvíle na záchranném člunu. Stevenovo drsné varování o udržení všeho v tajnosti. Danielova paranoia o "nebezpečí", které jí ale nikdy nevysvětlil. Psanci, kteří jí lákali pryč z kampusu. Hrozba, kterou Cam zničil v lese.
Způsob, jakým Dawn vypadala na černobílé fotografii.
Ten, kdo unesl Dawn udělal chybu. Byla to Luce, koho chtěl.
2024 ©