DÍKUVZDÁNÍ

Když Luce prošla předními dveřmi domu jejích rodičů v Thunderboltu, všechno bylo stejné: věšák v předsíni stále vypadal, jako kdyby se chystal skácet pod tíhou příliš mnoha bund. Vůně osvěžovače budila dojem, že je dům mnohem čistější, než ve skutečnosti byl. Na gauč v obýváku dopadaly paprsky ranního slunce, které pronikaly žaluziemi. Stoh zežloutlých časopisů, které byly rozložené na kávovém stolku, byly založeny na zajímavých stránkách, které se zabývaly příjem potravy. Po dlouhé době, kdy se sen jejích rodičů stal skutečností, a oni měli konečně splacenou hypotéku, teď měli peníze navíc, které chtěli věnovat na přestavbu.

Andrew, matčin hysterický pudl, přiklusal a začal čichat mezi hosty. Pak přešel k Luce a začal jí žvýkat kalhoty na zadní straně kotníku. Táta Luce jí sundal kabát a odložil ho do předsíně. Pak jí dal paži kolem ramen. Luce sledovala jejich odraz v úzkém zrcadle, které měli u vchodu.

Jeho brýle bez obrouček měl sklouznuté dole na nose. Políbil Luce na vršek jejích opět černých vlasů. "Vítej doma, Lucie," řekl. "Postrádali jsme tě tady."

Luce zavřela oči. "Taky se mi po vás stýskalo." Tohle bylo poprvé po několika týdnech, co svým rodičům nelhala.

Dům byl teplý a plný opojné vůně Díkuvzdání. Vdechovala jí a okamžitě si představila obrázek každého jídla, které bylo zabalené ve fólii a položené ve vyhřáté troubě. Smažená krůta s houbovou nádivkou byla specialita jejího táty. Jablkovo brusinková omáčka, lehká jako vzduch , která byla položená na straně, dýně a příšerné množství ořechových koláčů. S tímhle by mohla její máma nakrmit celý stát. Musela to vařit celý týden.

Její máma vzala Luce za zápěstí. Její oříškové oči byly na okrajích vlhké. "Jak se máš, Luce?" zeptala se. "Jsi v pořádku?"

Byla to takový úleva být doma. Luce cítila, jak jí oči vlhnou taky. Přikývla a složila se do objetí její mámy. Tmavé vlasy, které její mámě sahaly a ž po bradu byly nastříkané, jako kdyby byla den předtím v kosmetickém salónu. Což, jak si uvědomila, pravděpodobně byla. Vypadala mladší a hezčí, než si Luce pamatovala. Ve srovnání se starými rodiči, které k ní přijeli na návštěvu do Mount Shasta -i ve srovnání s Verou- její máma vypadala šťastnější a živější. Zbavená utrpení. Bylo to proto, že nikdy neměla cítit to, co cítila. Že ztrácí dceru. Ztrácí Luce. Její rodiče jí zasvětili celý jejich život.

Zničilo by je, kdyby zemřela.

Nemohla zemřít tak, jak umírala v minulosti. Nemohla jim tentokrát tolik ublížit. Ne, když věděla víc o své minulosti.

Měla by dělat všechno, co by je udrželo šťastné.

Její máma si vzala kabáty a čepice od všech čtyř teenagerů, kteří stáli v jejich hale. "Doufám, že jsou tvoji přátelé hladoví."

Shelby ukázala palcem na Milese. "Buďte opatrná na to, co si přejete."

Bylo to, jako kdyby rodičům Luce vůbec nevadilo, že na poslední chvíli přivedla k jejich stolu tolik nezvaných hostů. Když její otec těsně před polednem projížděl s New Yorským Chryslerem vysokou bránou z tepaného železa na pozemek Sword&Cross, Luce už na něj čekala. Celou noc nemohla spát. Bylo zvláštní, že byla zpátky na Sword&Cross a drásala jí nervy představa na hosty, kteří se v jejich domě dalšího dne objeví. Její mysl nemohla přestat pracovat.

Naštěstí se ráno obešlo bez incidentu. Táta jí věnoval to nejdelší a nejtěsnější objetí v jejím životě. Pak se mu zmínila, že měla několik přátel, kteří nemají kde strávit prázdniny.

O pět minut později už byli všichni v autě.

Teď přecházeli po domě, kde Luce vyrůstala. Všude byly její zarámované fotografie ze všech možných let. Dívala se ven francouzskými okny, kde už víc než deset let bylo obilné pole. Vypadalo to jako malý zázrak.

Když Arriane vešla do kuchyně, aby mohla mamce Luce pomoct se šlehačkou, Miles zasypával jejího tátu otázkami ohledně obrovského dalekohledu, který měl ve své pracovně. Luce cítila ohromnou hrdost na její rodiče za to, jak každého přivítali.

Zvuk klaksonu ji donutil nadskočit.

Zvedla se z gauče a podívala se ven skrz žaluzie. Venku stál na volnoběh červeno bílý taxík. Jeho výfuk kašlal do studeného podzimního vzduchu. Okna byla sice tónovaná, ale cestující mohla být jen jedna osoba.

Callie.

Jedna z Calliných červených kožených bot se objevila v zadních dveřích. O sekundu později vystoupila na chodník. Srdcový obličej její nejlepší kamarádky se jí dostal do výhledu. Porcelánová kůže Callie byla zarudlá, její kaštanové vlasy byly kratší. Měla je úhledně ostříhané k bradě. Její světle modré oči se zaleskly. Z nějakého důvodu stále pokukovala dovnitř taxíku.

"Na co se díváš?" zeptala se Shelby a vyhrnula žaluzie, aby to taky mohla vidět. Roland vklouzl na druhou stranu Luce a podíval se ven taky.

Právě ve chvíli, kdy z taxíku vystoupil Daniel-

A z předního sedadla Cam. Luce při pohledu na ně zatajila dech. Oba na sobě měli dlouhé tmavé kabáty. Stejné, jaké na nich viděla na scéně z Vyhlašovatele, když stáli na pobřeží.

Jejich vlasy se ve slunečním světle leskly.

Na okamžik, ale opravdu jen na okamžik, si Luce vzpomněla, proč jimi byla na Sword&Cross původně tak fascinovaná. Byli krásní.

Okolo nic nebylo nic. Nepřirozeně ohromující.

Jenže co tu sakra dělali?

"Přesně na čas," zamumlal Roland.

Na její druhé straně se Shelby zeptala. "Kdo je pozval?"

"To by mě taky zajímalo," řekla Luce, ale nemohla si pomoct. Při pohledu na Daniela omdlévala. I když věci mezi nimi nebyly v pořádku.

"Luce." Roland se usmíval jejímu výrazu, zatímco sledovala Daniela. "Nemyslíš, že bys měla otevřít dveře?"

Zazvonil zvonek.

"To je Callie?" zavolala máma Luce z kuchyně přes hukot mixéru.

"Jdu tam!" zavolala Luce a pocit chladu a bolesti se šířil přes její hruď. Samozřejmě, že chtěla vidět Callie. A víc zdrcující, než radost z toho, že uvidí svou nejlepší kamarádku, byla skutečnost, že prahne po tom vidět Daniela. Dotknout se ho, držet ho, vdechovat jeho vůni. A představit ho svým rodičům. Měli by ho poznat, nebo ne? Měla by jim říct, že konečně našla osobu, která jí navždy změnila život.

Otevřela dveře.

"Šťastné Díkuvzdání!" pronesl vysoký jižní hlas. Luce několikrát zamrkala, aby se její mozek mohl vyrovnat s tím, co vidí před ní.

Gabbe, ten nejkrásnější a dokonale vychovaný anděl ze Sword&Cross, stála na verandě Luce v růžovém svetru a mohérových šatech. Její nádherné blond vlasy byly zapletené do copů a ty byly sepnuté do malého drdolu na temeni hlavy. Měla jemnou pleť s krásným leskem - stejně jako Francesca. V jedné ruce držela nádhernou kytici bílých gladiol a v té druhé nádobu se zmrzlinou.

Vedle ní stála s odbarvenými vlasy -hnědými u kořínků- démonka Molly Zane. Měla na sobě potrhané černé džíny a roztřepený černý svetr. Oblékala se stejně, jako na Sword&Cross. Tam to bylo ale přikázané. Od doby, co jí viděla naposled, se její piercingy v obličeji znásobily. V ohbí paže měla litinovou černou konvici. Zírala na Luce.

Luce mohla vidět, jak jdou ostatní po dlouhém křivém chodníku. Daniel měl tašku Callie přehozenou přes rameno. Byl to ale Cam, který se k ní s úsměvem nakláněl a měl zaháknutou její ruku za pravé předloktí, zatímco s ní klábosil. Nevěděla, jestli by měla být spíš nervózní nebo absolutně okouzlená.

"Právě jsme byli v okolí." Gabbe se na ní usmála a natáhla k ní ruku s květinami. "Udělala jsem mou domácí vanilkovou zmrzlinu a Molly přinesla předkrm."

"Ďábelské překvapení." Molly zvedla víko konvice a Luce se nadechla pikantní česnekové polívky. "Rodinný recept." Molly položila víko zase dolů a pak se protáhla kolem Luce do haly. Cestou narazila do Shelby.

"Promiň," řekli zároveň a upírali na sebe podezíravé pohledy.

"No, skvělé." Gabbe se naklonila k Luce a objala jí. "Molly si dělá přátele."

Roland odvedl Gabbe do kuchyně a Luce si konečně dopřála první jasný pohled na Callie. Když se jejich pohledy setkali, nemohli si pomoct - Obě dívky se na sebe zašklebily a rozběhly se k sobě.

Náraz těla Callie Luce donutil klopýtnout, ale to nevadilo. Rozhodily paže kolem sebe a zabořily si tváře do vlasů. Smáli se tak, jako se směje někdo po příliš dlouhé době odloučení od velmi dobrého kamaráda.

Luce se neochotně odtáhla a obrátila se na dva kluky, kteří stáli o dva kroky dál. Cam vypadal jako vždycky: kontrolovaně, v pohodě, uhlazeně a pohledně.

Daniel ale vypadal nesvůj - a měl k tomu dobrý důvod. Nemluvili spolu od té doby, co jí viděl líbat se s Milesem. Teď stáli po boku s nejlepší kamarádkou Luce a Danielovým nepřítelem, který byl teď spojenec ... nebo co to vlastně teď Danielovo byl.

Ale - Daniel byl v jejím domě. Nedaleko jejích křičících rodičů. Zatratili by ho, kdyby věděli, kdo ve skutečnosti je? Jak by jim mohla představit člověka, který byl zodpovědný za tisíce úmrtí jejích minulých já? Někoho, ke komu byla neodolatelně přitahovaná a který byl téměř po celou dobu nedosažitelný, nepolapitelný a mlčenlivý? Někoho, jehož lásku nechápala? Který spolupracoval s ďáblem? A který- jestli si myslel, že ukázat se tu s nezvaným démonem byl dobrý nápad- ji nejspíš tak dobře neznal?

"Co tady děláš?" Její hlas byl suchý, protože nemohla mluvit s Camem dřív, než si o tom promluví s Danielem. A taky kvůli tomu, že nemohla mluvit s Camem, aniž by na něj nechtěla hodit něco těžkého.

Cam promluvil jako první. "I tobě Šťastné Díkuvzdání. Slyšeli jsme, že tvůj dům bude místo, kde se budeš dneska zdržovat."

"Jeli jsme na letiště pro tvojí nejlepší kamarádku," doplnil ho Daniel. Použil při tom tak neosobní tón, jako kdyby on a Luce byli jen známí. Bylo to tak formální, že to v ní vyvolalo touhu být s ním sama. I když věděla, že to není možné. Mohla ho jen chytit za klopy jeho kabátu a hloupě s ním třást, dokud jí všechno nevysvětlí. A to by asi trvalo dost dlouho.

"Tak si tu povídejte, já jdu zaplatit taxík," Cam odešel a mrkl na Callie.

Callie se na Luce usmála. "Představovala jsem si nějaké intimní shromáždění v domácnosti Priceových, ale takhle je to mnohem lepší. Tohle bude asi vážně terno."

Luce cítila, jak její kamarádka hledá v její tváři jakoukoliv známku toho, čím by jí vysvětlila, co má s těmihle dvěma kluky. Den díkuvzdání se začal měnit v pěkně trapnou scénu, dost rychle. Tohle nebyl způsob, jakým se měly věci ubírat.

"Čas na krocana!" zavolala její máma ze dveří. Její úsměv se změnil ve zmatený úšklebek, když spatřila ten dav venku. "Luce? Co se tu děje?" Kolem pasu měla uvázanou svojí starou zeleno bílou proužkovanou zástěru.

"Mami," řekla Luce a ukazovala rukou, "tohle je Callie, Cam a ..." Chtěla se natáhnout a vzít ruku Daniela do té své. Nebo udělat cokoliv, co by její mámě ukázalo, že byl pro ni vyjímečný. Že on byl pro ní ten jediný. Chtěla mu tím dát taky najevo, že ho pořád milovala a že všechno mezi nimi bude v pořádku. Jenže nemohla. Jen tam tak stála. " ...Daniel."

"Dobře." Její máma přejela očima po každém z nově příchozích. "No, ehm, vítejte. Luce, zlatíčko, mohla bys na slovíčko?"

Luce šla ke své matce k předním dveřím. Zvedla prst, aby tím dala najevo Callie, že je hned zpátky. Následovala její mámu přes halu chodbou, kde byly její zarámované fotografie, až do útulné ložnice jejích rodičů. Byla osvětlená jen lampou. Její máma se posadila na bílý přehoz a zkřížila ruce. "Cítím, jako kdybys mi chtěla něco říct."

"Je mi to tak líto, mami," řekla Luce a položila se na postel.

"Nechci nikoho vyhazovat od jídla v Den díkuvzdání, ale nemyslíš, že už jsi tímhle překročila určitou hranici? Nebyla ta první várka nečekaných hostů už dost?"

"Ano, samozřejmě máš pravdu," řekla Luce. "Nechtěla jsem pozvat všechny tyhle lidi. Jsem zmatená stejně jako ty, že se tu všichni objevili."

"Já jen, že s tebou trávíme tak málo času. Jsme rádi, že jsi poznala nové přátele," řekla Luce její máma a hladila jí po vlasech. "Ale taky si vážíme našeho času s tebou."

"Vím, že je toho na tebe moc, mami" -Luce se otočila a vložila tvář do dlaně její matky- "jenže on je pro mě vyjímečný. Daniel. Nevěděla jsem, že přijde, ale teď je tady a já potřebuju být s ním stejně, jako ty a táta potřebujete být se mnou. Dává to vůbec smysl?"

"Daniel?" opakovala její máma. "Ten krásný blonďatý kluk? Vy dva jste-"

"Jsme zamilovaní." Z nějakého důvodu se Luce otřásla. I když měla o jejich vztahu jisté pochybnosti, říct to nahlas její matce -to že miluje Daniela- to dělalo skutečnější. Nutilo jí to vzpomenout si, že navzdory všemu ho pořád opravdu miluje.

"Chápu to." Když její máma přikývla, nastříkané hnědé vlasy se ani nepohnuly. Usmála se. "Stejně ale nemůžeme vykopnout každého kromě něj, nebo jo?"

"Děkuju, mami."

"Poděkuj taky tátovi. A zlatíčko? Příště nám to oznam trochu víc předem, prosím. Kdybych věděla, že si domů přivedeš ´jeho´, uklidila bych tvoje album s dětskými fotkami na půdu." Mrkla na ní a políbila Luce na tvář.

-

Zpátky v obývacím pokoji Luce narazila jako první na Daniela. "Jsem rád, že jsi po tom všem se svou rodinou," řekl.

"Doufám, že nejsi na Daniela naštvaná kvůli tomu, že mě přivedl," vložil se do toho Cam. Luce hledala povýšenost v jeho hlase, ale žádnou nenašla. "Jsem si jistý, že byste oba byli raději, kdybych tu nebyl, ale" -podíval se na Daniela- "dohoda je dohoda."

"Tím jsem si jistá," řekla chladně Luce.

Danielova tvář byla bez výrazu. Dokud nepotemněla. Miles přišel z jídelny.

"Ehm, hele, tvůj táta by rád začal přípitek." Oči Milese byly na Luce zafixovány takovým způsobem, že jí napadlo, že se dost snaží, aby se nesetkal s Danielovým pohledem. "Tvoje máma se ptá, kde chceš sedět."

"Ach, kdekoliv. Třeba vedle Callie?" Luce zasáhla mírná panika, když přemýšlela o všech hostech a o nutnosti udržet je od sebe tak daleko, jak to bude možné. A Molly držet co nejdál od všech. "Měla bych udělat zasedací pořádek."

Roland a Arriane vyřešili málo místa tím, že přitáhli karetní stolek k jídelnímu stolu. Teď se táhl až do obýváku. Někdo přes ně přehodil zlatobílý ubrus a její rodiče vyndali svatební porcelán. Brzy začala Shelby a Miles nosit kouřící se mísy s fazolkami a šťouchanými brambory. Luce zaujala místo mezi Callie a Arriane.

Jejich intimní večeře na Den díkuvzdání se nyní skládala z dvanácti členů -čtyř lidí, dvou Nephilimů a šesti padlých andělů (tři ze strany dobra a tři ze strany zla)- a jednoho psa oblečeného jako krůta, který měl pod stolem misku se zbytky.

Miles se usadil přímo naproti Luce - dokud na něj Daniel neblýskl hrozivým pohledem. Miles couvnul a Daniel se šel usadit na jeho místo. Shelby tam byla o pár sekund dřív. Vítězně se usmála. Miles seděl po levé straně Shelby, naproti Callie a Daniel, jasně otrávený, seděl po její pravici, naproti Arriane.

Někdo Luce kopal pod stolem a snažil se získat si její pozornost, ale držela svůj pohled na talíři.

Když se všichni usadili, otec Luce se postavil v čele stolu a její matka vedle něj. Zacinkal vidličkou o jeho sklenici červeného vína. "Jsem známý tím, že na tenhle svátek vedu příšerně dlouhé přípitky, nebo i dva." Zasmál se. "Ale ještě nikdy předtím jsme nehostili tolik hladově vypadajících dětí, takže to zkrátím. Jsem vděčný za mou sladkou ženu Doreen, nejlepší dceru Luce a i za to, že jste se k nám vy všichni připojili." Podíval se na Luce. Na tváři se mu objevili vrásky z úsměvu. To se stávalo, když byl na něco obzvlášť pyšný. "Je úžasné tě vidět. Jsi úspěšná. Vyrostla si v krásnou mladou dámu a máš tolik skvělých přátel. Doufám, že všichni přijdou znovu. Na zdraví všem. Na přátele."

Luce na tváři vykouzlila nucený úsměv. Vyhnula se nejistému pohledu všech jejích ´přátel´.

"Poslouchejte! Poslouchejte!" Daniel zlomil příšerně trapné ticho a zvedl sklenici. "K čemu by byl život bez věrných a spolehlivých přátel?"

Miles se na něj sotva podíval. Zaryl lžíci hluboko do bramborové kaše. "A to říká sám pan Spolehlivý."

Priceovi byli příliš zaneprázdnění jídlem na druhé straně stolu, než aby zaregistrovali vražedný pohled Daniela, který byl věnovaný Milesovi.

Molly zatím nabírala lžící předkrm Ďábelské polívky a vršila ho Milesovi na talíř. Už tam měl celkem slušnou hromádku. "Stačí říct dost, když už nechceš."

"Hou, Mo. Nech mi tam taky něco." Cam si sáhl pro konvici s předkrmem. "Řekni mi, Milesi. Roland mi říkal, že ses celkem vytáhnou s nějakýma figurama, když jste spolu na Shoreline šermovali. Vsadím se, že holky z toho šíleli." Naklonil se dopředu. "Tys tam byla taky Luce, viď?"

Miles držel vidličku ve vzduchu. Jeho velké modré oči vypadaly zmatené. Nevěděl, co má Cam v úmyslu. Asi doufal, že Luce řekne něco jako ´Jo, holky-a mě nevyjímaje- opravdu šílely´.

"Roland taky řekl, že Miles prohrál," řekl Daniel klidně a napíchl si na vidličku kousek nádivky.

Na druhém konci stolu se snažila Gabbe snížit napětí hlasitým a spokojeným zavrněním. "Ach můj bože. Paní Priceová. Ta růžičková kapusta chutná jako nebe. Že jo, Rolande?"

"Mmm," souhlasil Roland. "Opravdu jsem se díky ní vrátil do dětských let."

Matka Luce jim pomalu začala recitovat recept, zatímco táta Luce pokračoval ve vyprávění o místní produkci. Luce se snažila užít si tenhle vzácný čas s rodinou, Callie se k ní naklonila a šeptem jí oznámila, že tu všichni vypadají celkem v pohodě. Hlavně Arriane a Miles - ale bylo tu příliš mnoho dalších situací, které Luce sledovala.

Luce měla pocit, že zanedlouho bude muset zneškodnit bombu, která hrozila vybuchnutím.

O několik minut později, když se zrovna dostali k nádivce, matka Luce řekla: "Víš, tvůj otec a já jsme se setkali zhruba ve tvém věku."

Luce slyšela tenhle příběh pětsetkrát předtím. "Byl quaterback na Athénské vysoké." Její matka mrkla na Milese. "Z jeho atletické postavy dívky v té době šílely."

"Jo, Trojanů bylo dvanáct a já byl ve druháku na akademii." Táta Luce se usmál a ona čekala na jeho symbolické vrásky. "Jenže jsem musel Doreen ukázat, že jsem nebyl tak tvrdej chlap jako na poli."

"Myslím, že je skvělé, jak silné manželství máte," řekl Miles a popadl další výbornou rolku paní Priceové. "Luce má štěstí, že má rodiče, kteří jsou k ní tak upřímní a otevření."

Máma Luce se rozzářila.

Ale dřív, než mu stačila odpovědět, Daniel zasáhnul do jejich rozhovoru. "Je tu mnohem víc, než jen láska, Milesi. Není to tak, pane Price, že skutečný vztah je založený na víc věcech než jen na zábavě a hrách? Že vyžaduje určité úsilí?"

"Samozřejmě, samozřejmě." Otec Luce si otřel rty ubrouskem. "Proč by se to jinak jmenovalo manželský závazek? Jistě, láska má své vzestupy i pády. To je život."

"Hezky řečeno, pane P.," řekl Roland. Znělo to mnohem oduševněleji, než vypadala jeho sedmnáctiletá tvář. "Bůh ví, že už jsem viděl mnoho vzestupů a pádů."

"Ale no tak," vložila se do toho Callie a tím Luce překvapila. Chudák Callie, netušila, o co se tu každému jedná. "Mluvíte lidi o tak příšerně vážných věcech."

"Callie má pravdu," řekla matka Luce. "Ty děti jsou mladé. Mají ještě naději. Měli by se prostě jen bavit."

Zábava. Takže tohle měl být právě teď cíl? Bylo pro Luce ještě možné, aby se bavila? Podívala se na Milese. Usmíval se. "Já se bavím," ušklíbl se.

To Luce probralo. Rozhlédla se po stole a uvědomila si, že navzdory všemu se baví taky. Roland na Molly házel krevety a ta se tomu asi poprvé v historii smála. Cam se snažil sbalit Callie. Dokonce jí nabídl máslo na její rolku. Ona to ale se zdviženým obočím odmítla a plaše zavrtěla hlavou. Shelby jedla, jako kdyby trénovala na nějakou soutěž jedlíků. A někdo stále pod stolem nohou šťouchal do Luce. Setkala se s fialovýma očima Daniela. Mrkl na ni. Vyvolalo jí to v břiše motýlky.

Na tomhle setkání bylo něco pozoruhodného. Bylo to to nejživější Díkuvzdání, jaké Luce měla od doby, kdy její babička umřela a Priceovi přestali jezdit do Louisiany na dovolenou. Tak tohle teď byla její rodina: Všichni tihle lidé, andělé, démoni a každý, kdo tu byl. Ať to bylo lehké nebo komplikované, zrádné, plné pádů nebo dokonce i plné legrace. Stejně jako řekl její otec: Tohle byl život.