DÍKUVZDÁNÍ 2/2

A pro dívku, která měla nějaké zkušenosti s umíráním, bylo tohle období života něco, za co byla náhle ohromně vděčná.

"Dobře, asi už mám dost," oznámila po několika minutách Shelby. "Víte. Jídlo. Všichni ostatní už dojedli? Pojďme to sklidit." Hvízdla a udělala prstem ve vzduchu kolečko. "Nemůžu se dočkat, až se vrátím do polepšovny a my půjdeme do -um-"

"Pomůžu sklízet ze stolu." Gabbe vyskočila a začala uklízet talíře. Molly musela chtě nechtě s ní.

Máma Luce pořád ještě stáčela kradmé pohledy přes shromáždění u jejich stolu a snažila se zachytit pohled její dcery. Což bylo nemožné. Ona se pořád držela myšlenek na Daniela. Na to, co mezi nimi dvěma bylo. Luce chtěla dostat šanci ukázat své mámě, že to, co mezi sebou měli Luce a Daniel, bylo vážné, pevné a krásné. Bylo to něco úplně jiného, než ostatní vztahy. Kolem nich ale bylo až příliš mnoho lidí. Všechno, co mělo být snadné, bylo hrozně těžké.

Potom přestal Andrew přežvykovat chmýří kolem jeho krku a začal štěkat na dveře. Táta Luce vstal a natáhl se, aby mohl psa uvázat na vodítko. Jaká úleva. "Někdo tu chce po večeři vyvenčit," oznámil.

Její máma vstala taky. Luce s ní šla ke dveřím a pomohla jí do kabátu barvy hrášku. Jejímu tátovi podala šálu. "Děkuju vám za to, že jste dneska byli tak v pohodě. Umyjeme nádobí, zatímco budete pryč."

Její máma se usmála. "Jsme na tebe hrdí, Luce. Nic to nemůže změnit. Pamatuj si to."

"Ten Miles se mi líbí," řekl táta Luce a upevnil Anderewovi vodítko.

"A Daniel je ... mimořádný," řekla její máma zvýšeným hlasem.

Luce zrudla a podívala se zpátky ke stolu. Dala tím jejím rodičům najevo, že jí tím uvádějí do rozpaků. "Dobře! Pěknou procházku!"

Luce jim otevřela dveře a sledovala, jak odchází do noci. Dychtivý pes je skoro vláčel za sebou na vodítku. Studený vzduch, který dovnitř proudil otevřenými dveřmi, byl osvěžující. V domě bylo horko - bylo tam až moc lidí. Těsně předtím, než její rodiče zmizeli na ulici, Luce uviděla venku nějaký záblesk. Něčeho, co vypadalo jako křídlo.

"Viděli jste to?" řekla a nebyla si jistá, komu to bylo adresováno.

"Co?" zavolal na ní její otec zpátky. Vypadal tak naplněný a šťastný, že to Luce skoro zlomilo srdce.

"Nic." Luce se přinutila k úsměvu, když zavírala dveře. Cítila, že jí někdo stojí za zády.

Daniel. Místo kde stála, prostoupilo teplo.

"Co jsi viděla?" Jeho hlas byl ledový. Ne hněvem, ale strachem. Podívala se na něj. Chtěla ho chytit za ruku. On se ale od ní ale odvrátil.

"Came," zavolal. "Vezmi si luk."

Na druhé straně místnosti k nim vystřelila Camova hlava. "Už?"

Svištivý zvuk venku ho ale umlčel. Odstoupil od okna a sáhnul si dovnitř svého kabátu. Luce zahlédla něco, co vypadalo jako stříbro a došlo jí to: šípy, které získal od dívky, která patřila k Psancům.

"Řekni to ostatním," dodal Daniel, než se otočil k Luce. Jeho rty a zoufalý výraz v jeho tváři jí nutily myslet si, že jí chce políbit. Všechno co ale udělal bylo, že jí řekl: "Máte tu nějaký sklep?"

"Řekni mi co se děje," řekla Luce. Slyšela, jak v kuchyni teče voda. Arriane a Gabbe si zpívali ´Srdce a Duše´, zatímco s Callie myli nádobí. Viděla Molly a Rolanda, kteří se pošťuchovali, zatímco sklízeli ze stolu.

Najednou Luce došlo, že celá tahle večeře byla jen zástěrka. Kamufláž. Jen nevěděla čeho.

Miles se objevil po boku Luce. "Co se děje?"

"Nic, čím by ses měl zabývat," řekl Cam. Ne hrubě, jen mu tím říkal, jaká je skutečnost. "Molly. Rolande."

Molly okamžitě odložila hromadu jídla. "Co máme udělat?"

Byl to Daniel, kdo jí odpověděl. Mluvil s Molly, jako kdyby byli najednou na stejné straně. "Řekni to ostatním. A najdi nějaké šíty. Budou ozbrojení."

"Kdo?" zeptala se Luce. "Psanci?"

Danielovi oči se zaměřily na její tvář. Jeho obličej se zakabonil. "Vůbec nás dneska večer neměli najít. Věděli jsme, že tu ta šance byla, ale opravdu jsem nechtěl, aby se to stalo tady. Omlouvám se-"

"Danieli." přerušil ho Cam. "Všechno na čem teď záleží je odrazit jejich útok."

Domem se rozlehlo těžké zaklepání. Cam i Daniel se instinktivně pohnuli směrem ke dveřím. Luce ale zavrtěla hlavou. "Zadní dveře," zašeptala. "Přes kuchyň."

Všichni chvíli stáli a poslouchali vrzání, jak někdo otevřel a zase zavřel dveře. Pak se ozval dlouhý a pronikavý jekot.

"Callie!" Luce vyběhla do obývacího pokoje. Chvěla se při představě, čemu zrovna čelí její nejlepší kamarádka. Když Luce věděla, že po ní Psanci jdou, nikdy neměla dovolit Callie přijet. Nikdy se neměla vrátit domů. Pokud se stane něco zlého, nikdy si to neodpustí.

Když proběhla přes dveře do kuchyně jejích rodičů, viděla Callie, která byla uvězněná za štíhlým tělem Gabbe. Byla v bezpečí. Alespoň prozatím. Luce vydechla. Téměř se zhroutila na zeď za sebou, kterou teď tvořili Daniel, Cam, Miles a Roland.

Arriane stála v bílých dveřích. Měla zvednuté ruce ve v útočném postavení. Chtěla se pustit do něčeho, co Luce z místa kde stála, nemohla vidět.

"Dobrý večer." ozval se klučičí hlas. Mluvil formálním tónem. Když Arriane uvolnila svoje bojové postavení, ve dveřích se objevil vysoký, hubený chlapec v hnědém kabátu. Byl velmi bledý s úzkým obličejem a velkým nosem. Vypadal povědomě. Měl ostříhané odbarvené vlasy. Prázdné bílé oči. Psanec.

Jenže Luce ho viděla už dřív.

"Phile?" zařvala Shelby. "Co tu sakra děláš? A co se ti to stalo s očima? Tohle všechno-"

Daniel se otočil na Shelby. "Ty znáš tohohle Psance?"

"Psance?" Hlas Shelby se třásl. "On není - on je jen můj debilní bývalý přítel - on je-"

"Využil tě," řekl Roland, jako kdyby věděl něco, o čem zbytek z nich neměl ani tušení. "Měl jsem to vědět. Měl jsem poznat co je zač."

"Ale nepoznal," řekl Psanec. Jeho hlas byl strašidelně klidný. Sáhl si do vnitřní kapsy kabátu. Vytáhl stříbrný luk. Z druhé kapsy vytáhl stříbrný šíp. Pak ho přiložil k tětivě. Namířil s ním na Rolanda a pak s ním přejel po všech v místnosti. Zamířil postupně na každého z nich. "Prosím odpusťte mi, že jsem sem tak vtrhnul. Přišel jsem, abych si odvedl Luce."

Daniel přistoupil k Psanci. "Ty si odsud neodvedeš nikoho a nic," řekl. "S vyjímkou rychlé smrti, pokud odsud rychle neodprejskneš."

"Promiň, ne, to nepůjde," odpověděl mu kluk a jeho svalnaté ruce napnuly luk a vložili do něj stříbrný šíp. "Měli jsme dost času, abychom se připravili na tuhle noc požehnaného návratu. Neodejdeme s prázdnýma rukama."

"Jak jsi mohl Phile?" zakňučela Shelby a obrátila se k Luce. "Nevěděla jsem to ... čestně Luce, nevěděla. Myslela jsem si, že je to jenom šmírák."

Chlapcovi rty se stáhly do úsměvu. Jeho hrozné prázdné bílé oči byly jako vystřižené z noční můry. "Vydejte mi ji bez boje nebo nikdo z vás nebude ušetřen."

Cam vybuchl dlouhým hlubokým hrdelním smíchem. Otřáslo to kuchyní a chlapec sebou nepříjemně škubnul.

"Kým? Tebou a tvou armádou?" řekl mu Cam. "Víš, myslím, že si první Psanec se smyslem pro humor, kterého jsem kdy potkal." Rozhlédl se po stísněné kuchyni. "Proč si to ty a já nevyřídíme venku? Mezi sebou, co ty na to?"

"S radostí," odpověděl mu chlapec. Na jeho bledých rtech se objevil úsměv. Cam zaklonil ramena dozadu, jako kdyby se protahoval - tam, kde mu začínaly lopatky, se přes jeho šedý svetr rozprostřel pár zlatých křídel. Rozvinuly se za ním. Zabíraly většinu kuchyně. Camova křídla byla tak jasná a pulsující, že to bylo téměř oslepující.

"Svaté peklo," zašeptala Callie a zamrkala.

"Více méně," řekla Arriane, když Cam zvednul svá křídla a prošel kolem Psance dveřmi na dvorek. "Luce to vysvětlí, jsem si tím jistý!"

Rolandova křídla se rozvinula se zvukem, který připomínal velké hejno ptáků při vzletu. Lampy v kuchyni zvýraznily jejich zlaté a černé žíhání, když se prosmýknul dveřmi za Camem. Molly a Arriane byly hned za nimi. Roztáhli svá křídla najednou. Arriane rozepjala svá zářící duhová křídla a Molly svá bronzová, které vypadaly, jako kdyby na nich byly malé elektrické jiskry. Vydali se směrem ke dveřím. Další byla Gabbe. Její křídla se rozevřela tak půvabně, jako ta motýlí, ale s takovou rychlostí, že se kuchyní prohnal voňavý vánek.

Daniel vzal ruce Luce do těch svých. Zavřel oči a zhluboka dýchal. Nechal rozvinout svoje masivní bílá křídla. Kdyby je roztáhl úplně, asi by zaplnily celou kuchyň, ale Daniel se krotil. Přitiskl je blíž ke svému tělu. Třpytily se a zářily. Byly až příliš krásné. Luce natáhla ruce a dotkla se jich. Na vnější straně byly hladké jako satén. Uvnitř byly ale plné síly. Cítila, jak Danielova sílu skrz něj proudí do ní. Cítila se k němu tak blízko. Rozuměla mu. Úplně. Jako kdyby se stali jedním.

Neboj se. Všechno bude v pořádku. Vždycky se o tebe postarám.

Ale to co doopravdy nahlas řekl, bylo: "Zůstaň v bezpečí. Zůstaň tady."

"Ne," prosila. "Danieli."

"Hned jsem zpátky." Pak rozepjal svá křídla a vyletěl ze dveří.

Uvnitř zůstali shromážděni jenom ne-andělé. Miles se opřel o zadní dveře a díval se z okna. Shelby měla hlavu v dlaních. Celá její tvář byla bílá, jako kdyby vylezla z mrazáku.

Luce vzala ruce Callie do těch svých. "Myslím, že je tu pár věcí, co bych ti měla vysvětlit."

"Kdo je ten kluk s lukem a šípy?" zašeptala Callie pomalu. Pořád ale držela pevně ruce Luce. "Kdo jsi ty?"

"Já? Já jsem jen ... já." Luce pokrčila rameny. Šířil se přes ní pocit chladu. "Já vlastně nevím."

"Luce," řekla Shelby. Evidentně se snažila nerozplakat. "Cítím se jako úplnej idiot. Přísahám, že jsem to netušila. Všechno co jsem mu řekla, bylo jen ventilování mých pocitů. Pořád se na tebe ptal a byl to dobrý posluchač, tak jsem ... myslím tím, neměla jsem ani tušení kdo opravdu je ... já bych nikdy, nikdy-"

"Věřím ti," řekla Luce. Přešla k oknu. Stoupla si vedle Milese a dívala se na malou dřevěnou terasu, kterou před lety postavil její táta.

"Co myslíš, že chce?"

Na dvoře byly spadané listy z dubu shrabané do úhledných hromádek. Ve vzduchu byl cítit oheň. Někde v dálce se ozvala siréna. Na úpatí terasy stály metr od sebe, bok po boku Daniel, Cam, Arriane, Roland a Gabbe. Byli otočení směrem k plotu.

Ne. K plotu ne, uvědomila si Luce. Stáli čelem k tmavému davu Psanců. Ti stáli v pozoru s natáhnutými luky, kterými mířili na řadu andělů.

Kluk, který patřil k Psancům nebyl sám. Měl sebou armádu. Luce se musela opřít o okno. Kromě Cama byli všichni andělé neozbrojení. A ona už viděla, co tyhle šípy mohly udělat.

"Luce, zastav!" volal za ní Miles, ale ona už byla venku ze dveří. Dokonce i ve tmě Luce viděla, že všechny výrazy Psanců jsou stejně prázdné. Bylo tam mnoho holek i kluků. Všichni byli bledí a oblečení ve stejných hnědých nepromokavých kabátech. Kluci měli nakrátko ostříhané odbarvené vlasy a holky měly téměř bílé culíky.

Za jejich zády se tyčila jejich křídla. Byly ve velmi, velmi špatném stavu - potrhané, roztřepené a nechutně špinavé. Prakticky byly celé pokryty špínou. Nevypadala vůbec jako dokonalá křídla Daniela nebo Cama nebo křídla jakéhokoliv z andělů a démonů, které Luce kdy viděla. Stáli společně v jedné řadě a dívali se okolo sebe svými podivnými prázdnými pohledy. Měli hlavy nakloněné různými směry. Psanci tvořili armádu jako z hrozné noční můry.

Jenže z téhle se Luce neodkázala probudit.

Když si Daniel všimnul, že stojí s ostatními na terase, přišel k ní a chytil jí za ruku. Jeho dokonalý obličej byl stáhnutý strachem. "Říkal jsem ti, abys zůstala vevnitř."

"Ne," zašeptala. "Nezůstanu uvnitř, zatímco zbytek vás bude bojovat. Nemůžu se prostě jen dál dívat na to, jak lidi kolem mě bezdůvodně umírají."

"Bezdůvodně? Nechme tuhle hádku na jindy, Luce." Jeho oči stále těkaly k temné linii Psanců blízko plotu.

Zvedla k němu sevřenou pěst. "Danieli-"

"Tvůj život je příliš cenný na to, abys ho promrhala v záchvatu vzteku. Jdi dovnitř. Hned."

Ze středu terasy se ozval hlasitý výkřik. Přední linie deseti Psanců zvedla svoje zbraně k andělům a vypustila šípy. Luce pohnula hlavou právě včas, aby pohledem zachytila jak něco -někdo- skočil na střechu.

Molly.

Sletěla dolů a měla v rukách dvě zahradní hrábě. Kroutila s nimi v rukách, jako kdyby to byly obušky. Psanci ji slyšeli, ale neviděli ji přicházet. Molly pohnula hráběmi a tím odrážela šípy ze vzduchu, jako kdyby to byly jen nějaké plodiny v poli. Přistála na svých černých vojenských botách - stříbrné šípy zaduněly, když dopadly na podlahu. Podívala se na ně, jako kdyby to byly jen neškodné větvičky. Jenže Luce znala pravdu.

"Už s vámi nebudeme mít žádné slitování," zařval Psanec -Phil- z druhé strany dvora.

"Dostaň ji dovnitř a pak seber ty hvězdné střely!" zakřičel Cam na Daniela od zábradlí terasy, zatímco vyndával svůj vlastní luk.

Pak se všechno událo příliš rychle. Cam přiložil šípy k tětivě luku a najednou se od něj rozlétly tři pruhy světla. Tři Psanci se chvíli svíjeli a pak po nich zůstal jen obláček prachu. S rychlostí blesku Arriane a Roland vyrazili a svými křídli smetli šípy.

Do popředí vyšla druhá řada Psanců, chystali se vypustit novou salvu šípů. Když byli na pokraji toho, aby je vypustili, Gabbe skočila na zábradlí terasy.

"Hmmm, uvidíme." S divokým výrazem v očích se špičkou pravého křídla dotkla země, pod nohama Psanců.

Trávník se otřásl. Pak se země začala trhat a otevřela se v ní několik metrů velká díra. Nejméně dvacet Psanců spadlo hluboko do černé propasti. Dutě zařvali. Byli to ale jen osamělé výkřiky na jejich cestě dolů. Dolů Bůh ví kam.

Psanci, kteří stáli za nimi, škobrtli a zastavili se přímo před hroznou propastí, kterou jen tak vytvořila Gabbe. Jejich hlavy se rozhlížely zleva doprava, jako kdyby to jejich slepým očím mělo nějak pomoct pochopit smysl toho, co se právě stalo. Několik vyděšenějších Psanců balancovalo na hraně a nakonec spadlo dovnitř taky. Jejích naříkání se zdálo být čím dál tím slabší - dokud už nebylo slyšet nic. O chvíli později země zapraskala jako rezavý pant a pak se zase zavřela. Gabbe si přitáhla svoje křídlo zpátky k boku s maximální elegancí. Otřela si čelo. "Tak, to by mohlo pomoct."

Jenže pak se z nebe snesla další sprška stříbrných šípů. Jeden z nich se zabodl do terasy jen pár centimetrů od místa, kde stála Luce. Daniel vytrhl šíp z dřevěné podlahy a obrátil si ho v paži. Pak s ním prudce mrštil, jako se smrtícím šípem přímo proti stále postupujícím Psancům. Objevil se záblesk světla, stejně jako předtím, a pak: světlý kluk neměl ani čas vykřiknout před dopadem střely - prostě jen zmizel a změnil se v jemný prach.

Daniel prohlédl celé tělo Luce a párkrát na ni sáhnul, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, že byla pořád naživu.

Callie po jejím boku polkla. "On jen tak - opravdu ten kluk jen tak-"

"Jo," řekla Luce.

"Nedělej to, Luce," řekl Daniel. "Nenuť mě dotáhnout tě dovnitř. Musím bojovat. Musíš se odtud dostat pryč. Hned." Luce už viděla dost. Musela souhlasit. Otočila se zpátky k domu, sáhla po Callie - ale potom, když chtěla projít dveřmi do kuchyně, zachytila pohledem příšerné postavy Psanců.

Tří. Stáli v jejím domě. Jejich stříbrné luky byly napjaté a byly připravené vystřelit.

"Ne!" zařval Daniel a spěchal k ní, připraven ji chránit. Shelby prudce vystřelila z kuchyně na terasu a zabouchla za sebou dveře. Na druhé straně dveří se ozvaly tři různé údery šípů.

"Hej, je zproštěna viny!" zavolala Cam z trávníku. Ukázal na Shelby krátce předtím, než popadl šíp a vrazil ho do lebky jedné dívce, co patřila k Psancům.

"Dobře, nový plán," zamumlal Daniel. "Najděte nějaké místo poblíž, kde byste se mohli schovat. Všichni." Oslovil Callie, Shelby a poprvé za celou noc i Milese. Popadl Luce za paže. "Drž se dál od hvězdných střel," prosil jí. "Slib mi to." Rychle jí políbil a pak je všechny zahnal k zadní straně terasy.

Záře z křídel tolika andělů byla tak jasná, že si Luce, Callie, Shelby i Milese museli zastínit oči. Přikrčili se a plížili se podél terasy. Před nimi tancovaly stíny zábradlí. Luce každého držela u strany dvora. Museli se ukrýt. Musel tu přece být nějaký úkryt, kdekoliv.

Ze stínu vystoupilo víc Psanců. Objevili se ve vzdálených větvích stromu, přicházeli z celé zahrady, od lehátek, starého termitiště, od houpačky, kterou Luce používala jako dítě. Jejich stříbrné luky se leskly v měsíčním světle.

Cam byl jediný na jejich straně, kdo měl luk. Nikdy se nezastavil, aby spočítal, kolik Psanců zastřelil. Prostě jen vypouštěl šíp po šípu se smrtelnou přesností přímo do jejich srdce. Ale zdálo se, že vždycky když jeden zmizel, objevil se další.

Když mu došly šípy, vytrhl ze země starý dřevěný piknikový stůl, který byl už desetiletý starý a jednou rukou ho před sebou držel jako štít. Salva po salvě se šípy odrážely od desky stolu a padaly na zem k jeho nohám. On se jen sklonil, sbíral je a opět používal. Přitom používal své paže jako štít.

Ostatní byli víc kreativní.

Roland mávnul svými zlatými křídly takovou silou, že vzduch kolem něj poslal šípy zpátky ve směru, kterým k němu přilétaly, přičemž skolil několik Psanců najednou. Molly znovu a znovu opakovala to, co na začátku. Její hrábě jí složily jako samurajské meče. Arriane strhla pneumatiku, která Luce v dětství sloužila jako houpačka a zatočila s ní jako s lasem. Odrazila tím šípy do plotu, zatímco Gabbe závodila kolem dvorku, aby je sbírala. Otočila se a sekla s nimi po každém Psanci, který se k ní ocitl moc blízko. Sladce se usmívala, když šípy protínaly jejich kůži. Daniel se chopil Priceových železných podkov, které byly na verandě v přístřešku. Hodil je na Psance, někdy jednou podkovou zasáhl i tři Psance i rozrazil jim lebky. Pak se na ně vrhnul, zabavil jejich šípy z luků a pak jim holýma rukama zarazil šíp do srdce.

Na okraji terasy Luce zahlédla kůlnu jejího otce a pokynula Shelby, Milesovi a Callie, aby jí následovali. Přehoupli se přes zábradlí a spadli dolů do trávy, sklonili se a spěchali do kůlny.

Už byli skoro u vchodu, když Luce uslyšela rychlý svist ve vzduchu. Callie vykřikla bolestí.

"Callie!" Luce se otočila.

Její kamarádka tam ale pořád byla. Promnula si rameno, kde jí přistál šíp, ale jinak byla nezraněná. "Tak to fakt píchlo!"

Luce natáhla ruku a dotkla se jí. "Jak jsi ...?"

Callie jen zavrtěla hlavou.

"K zemi!" zakřičela Shelby.

Luce klesla na kolena. Ostatní jí napodobily a pomalu pokračovali do kůlny. Mezi stíny, které vrhalo nářadí jejího táty, sekačka na trávu a staré sportovní zařízení, se Shelby připlazila k Luce. Leskly se jí oči a chvěly rty.

"Nemůžu uvěřit tomu, co se zrovna teď děje," zašeptala a popadla Luce za paže. "Ani nevíš, jak strašně moc je mi to líto. Všechno je to moje vina."

"Ne, tohle není tvoje vina," řekla rychle Luce. Samozřejmě, že Shelby nevěděla, kdo byl vlastně Phil. Co od ní ve skutečnosti chtěl. Co přinese tahle noc. Luce věděla, co to bylo utápět se ve vině za něco, čemu ani sama nerozuměla. Nikomu by to nepřála. A nejméně ze všech Shelby.

"Kde je?" zeptala se Shelby. "Mohla bych toho debilního blázna zabít."

"Ne." Luce zatáhla Shelby zpět. "Nikam nepůjdeš. Mohl by tě zabít."

"Já to nechápu," řekla Callie. "Proč by ti chtěl někdo ublížit?"

To bylo přesně ve chvíli, kdy Miles vykročil ke vchodu do kůlny. Do paprsku měsíčního světla. Měl na hlavě jeden z otcových kajaků.

"Nikdo Luce neublíží," řekl, když vyšel ven.

Přímo do bitvy.

"Milesi!" křičela Luce. "Vrať se-"

Vyhoupla se na nohy, aby mohla jít za ním - pak ztuhla. Byla ochrnutá strachem při pohledu, jak narazil kajakem přímo do jednoho Psance.

Do Phila.

Jeho prázdné oči na něj zíraly. Zařval a spadnul do trávy, když ho Miles udeřil kajakem. Pokořený a bezmocný. Jeho špinavá křídla se svíjela na zemi.

Na okamžik Miles vypadal, že je na sebe pyšný - i Luce na něj byla trochu pyšná. Ale po příliš krátké chvilce vykročila vpřed jedna dívka z Psanců. Naklonila hlavu jako pes a poslouchala tichý šepot. Pak zvedla svůj stříbrný luk a namířila na určité místo na hrudi Milese.

"Žádné slitování," řekla bezbarvým hlasem.

Miles byl proti téhle podivné dívce bezbranný. Vypadala, jako kdyby neměla nejmenší ponětí o slitování a to ani pro to nejmilejší a nejnevinnější dítě na celém světě.

"Přestaň!" vykřikla Luce. Bušilo jí v uších, když vyběhla z kůlny. Věděla, že se kolem ní bojuje, ale jediné co viděla byl šíp, který se chystal zanořit do Milesovi hrudi. Chystala se zabít dalšího z jejích přátel.

Dívka z Psanců naklonila hlavu ke straně. Její prázdný pohled se usadil na Luce. Pak se jí mírně rozšířily oči. Arriane jí říkala, že můžou poznat hořící duši Luce.

"Nezastřel ho." Luce napřáhla ruce v kapitulaci. "Já jsem ta, kterou chcete."