Kapitola 65 - Sam, Kapitola 66 - Grace

-9 °C

Sledoval jsem ji.

Byl jsem duch z lesů, tichý, chladný a nehybný. Byl jsem ztělesně­ním zimy, ledový vítr v hmatatelné podobě. Stál jsem na okraji lesa, kde stromy začínaly řídnout, a větřil ve vzduchu. Touhle roční dobou byly pachy většinou mdlé a bez života. Ostrý závan jehličí, vlčí pižmo a její sladká vůně, to bylo všechno.

Zastavila se ve dveřích a zůstala tak na dobu několika nádechů. Tvář měla obrácenou ke stromům, ale já byl neviditelný, nepostihnutelný, nic než oči vyhlížející z lesa. Občasný vánek ke mně zas a znovu při­nášel její vůni, zpíval mi jazykem vzpomínek z jiné podoby.

Konečně, konečně vyšla na verandu a obtiskla do sněhu na dvoře první stopu.

Byl jsem tady, skoro na dosah, a přesto na tisíce mil vzdálený.

Kapitola 66 - Grace

-9 °C

Každý krok směrem ke krmítku mě přibližoval k lesu. Cítila jsem křehké listí v podrostu, lenivé pramínky prodírající se pod ledovým příkrovem, léto spící ve skrytu nesčetných holých stromů. Jejich si­luety mi něčím připomněly noční vytí vlků, a to mi připomnělo zlatý les z mých snů, který se teď skrýval pod sněhovou peřinou. Neskonale se mi po tom lese stýskalo. Stýskalo se mi po něm.

Obrátila jsem se ke stromům zády a odložila pytlík semínek na zem. Zbývalo už jen naplnit krmítko, vrátit se dovnitř, sbalit si zavazadla a odletět s Rachel daleko odsud, do míst, kde se můžu pokusit zapo­menout na všechna tajemství, která tenhle zimní les skrýval.