8. kapitola

Jakmile se mi na mobilu přestal objevovat roaming, zavolala jsem Zeemu.

„Kdo je to?“ ozval se.

„Mercy,“ řekla jsem mu.

„Neřekla jsi mi, že ty náhradní díly byly pro upírův mikrobus,“ prohlásil úsečně.

Promnula jsem si obličej. „Nemohla jsem si dovolit platit jim procenta jako ty,“ vysvětlila jsem, a ne poprvé.

V columbijském poříčí, které tvořily Richland, Kennewick a Pasco a menší města jako Burbank a Západní Richland, platily upírům všechny podniky, které podle nich patřily pod jejich jurisdikci (což znamenalo každý nadpřirozený tvor, který byl příliš slabý, než aby se jim postavil), výpalné. A stejně jako mafie vás upíři chránili jen sami před sebou.

„Přistoupili na to, že jim budu výměnou opravovat auta – a oni zaplatí za díly. Zachovají si tak tvář a já se musím jen občas podívat na Stefanův mikrobus a nějaký ten mercedes nebo BMW. Stefan není na upíra zas tak špatný.“

Ze sedadla vedle mě se ozvalo zavrčení.

„To je v pořádku,“ řekl Adam Samuelovi. „Dáváme na ni pozor. A má pravdu, Stefan fakt není špatný – na upíra. Říká se, že se stará o to, aby ji nikdo neotravoval.“

Netušila jsem, že mě nějací upíři chtěli otravovat. Anebo že se o mě Stefan zajímá natolik, aby zakročil.

„To jsem nevěděl,“ řekl Zee, který očividně zaslechl Adamovu poznámku. Zaváhal. „S upíry jsou jenom trable, Mercy. Čím míň se s nimi stýkáš, tím líp. A vypsat každý měsíc šek a poslat ho poštou je bezpečnější než jednat s nimi tváří v tvář.“

„Nemůžu si to dovolit,“ zopakovala jsem. „Pořád splácím úvěr bance a nesplatím ho, dokud nebudu tak stará jako ty.“

„No, na tom nezáleží,“ řekl nakonec. „Já s ním nakonec jednat nemusel. Dodavatel poslal špatnou součástku. Poslal jsem ji zpátky a zavolal jejich manažerovi. Správný díl by tu měl být v pátek. Zítra je Díkůvzdání, takže dřív to nešlo. Zavolal jsem na číslo v upírově složce a nechal mu vzkaz. Který upír přehrává na záznamníku písničku ze Scooby Doo?“ Byla to rétorická otázka, protože pokračoval: „A byla tu nějaká žena, prý ji poslal tvůj přítel od polizei.“

Promnula jsem si čelo. Úplně jsem zapomněla na Tonyho děvče. „Zjistil jsi, co má s autem?“

„Mercy!“ obořil se na mě uraženě.

„Nemyslela jsem to jako urážku. Stálo to za opravu?“

„Má nadranc elektrické kabely,“ řekl. „Mercy…“

Zazubila jsem se. Ta žena zapůsobila i na Tonyho a ten prohlašoval, že se oženil se svou prací. „Líbí se ti,“ řekla jsem.

Zee zabručel.

„Už jsi jí oznámil částku?“

„Ještě jsem s ní nemluvil,“ řekl. „Je chudá, ale hrdá. Nedovolila, abych ji svezl domů, a tak šla s dětmi pěšky. Telefon má jenom v práci.“

„Dobrá,“ řekla jsem. „Tak jaký je tvůj plán?“

„Zavolal jsem tvého polizist,“ řekl Zee. Ví, jak se Tony jmenuje. Má ho dokonce rád, i když dělá, co může, aby to nedal najevo. Prostě si nerad pouští lidské úředníky k tělu. Má pravdu, ale já se neřídím vždycky rozumem. Kdyby ano, nevezla bych v dodávce dva vlkodlaky.

„Co říkal?“ zeptala jsem se.

„Ta žena prý má staršího syna, který hledá nějakou práci po škole.“

Nechala jsem ho mluvit. Líbilo se mi, jak se kroutí. Rád si hraje na drsného, protivného staříka, ale srdce má ze zlata.

„Tad je pryč a tobě chybí pomocník.“

A Mac je mrtvý. Ztratila jsem chuť starého gremlina škádlit.

„V pořádku, Zee. Až s ní budeš mluvit, pověz jí, že si její syn může účet odpracovat. Pokud bude za něco stát, nabídnu mu Tadovo místo. Předpokládám, že už jsi jí auto opravil?“

„Ja,“ řekl. „Budeš si s tou paní ale muset promluvit sama, tedy pokud mě zítra nepotřebuješ. Má denní směnu.“

„Ne, nepotřebuji. Zítra je Díkůvzdání. Nechám dílnu zavřenou. Prosím, nezapomeň dát do okna ceduli.“

„Žádný problém.“ Zaváhal. „Možná mám stopu Jesse. Právě jsem se chystal ti volat. Jedna z fae, která se pořád skrývá, by ti prý mohla pomoct, ale odmítá mi říct víc, chce si promluvit přímo s tebou.“

„Pořád se skrývá“ znamená, že si jí Šedí páni buďto nevšimli, anebo patří ke strašlivým a mocným tvorům.

Tentokrát zavrčel Adam. Takhle to dopadá, když se snažíte vést soukromý hovor ve společnosti vlkodlaků. Když jsem poslouchala já, nějak mi to nevadilo.

„Jsme asi hodinu od města,“ řekla jsem. „Mohl bys mi zařídit schůzku ještě na dnešní večer a někde, kde by se jí to hodilo?“

„Dobrá,“ řekl a zavěsil.

„Slyšeli jste všechno?“ zeptala jsem se.

„Adam nemůže jít,“ řekl Samuel pevně. „Ne, Adame, sám to víš moc dobře.“

Adam si povzdychl. „Dobrá. Dokonce připouštím, že nemůžu zůstat sám, ale chci tam Mercy. Můžeme zavolat Darrylovi a…“

Samuel zvedl ruku. „Mercy,“ řekl, „proč jsi odvezla Adama až do Montany, místo abys požádala o pomoc jeho smečku?“

„Byla jsem hloupá,“ řekla jsem.

„Možná, ale přesto nám to pověz.“

„Snažila jsem se spojit s Darrylem a najednou mě přepadl nepříjemný pocit. Vzpomněla jsem si na něco, o čem se spolu předchozí večer bavili Ben s Darrylem, teď mi to ale nepřipadá důležité.“

„Proč s tebou Ben s Darrylem vůbec mluvili?“ zeptal se Adam mírným hlasem, kterým se snažil lidi přesvědčit, že není rozzlobený.

„Dokážu se o sebe postarat, Adame,“ řekla jsem mu. „Vynášela jsem odpadky a narazila na ně. Darryl Benovi prostě řekl, ať mě nechá být. Řekl: ‚Teď ne.‘ Netuším, proč jsem si myslela, že věděl, že se něco stane.“

„Cítila ses nepříjemně,“ řekl Samuel. „A vymyslela sis hloupý důvod.“

„Ano.“ Cítila jsem, jak rudnu.

„Co si myslíš o jeho smečce teď?“

Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. „Zatraceně. Něco není v pořádku. Myslím, že by se k ní Adam neměl vrátit, dokud se nedokáže bránit.“

Samuel se opřel a samolibě se usmál.

„Co?“ obořila jsem se na něj.

„Něčeho sis u mě doma všimla,“ řekl Adam. „Pachu nebo něčeho podobného, co tě přesvědčilo o tom, že někdo ze smečky je do celé věci zapletený. Instinkt.“ Jeho hlas zněl ponuře. „Připadalo mi divné, že se objevili tak krátce poté, co moji vlci odešli.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Podívejte, já nic nevím.“

„Nikoho nezabijeme,“ ujistil mě Sam. „Alespoň ne na základě tvých instinktů. Ale proč nebýt opatrný? Zavolej svému příteli. Sejdeme se s fae zítra, až se bude mít Adam natolik pod kontrolou, aby mohl zůstat sám.“

„Ne,“ řekl Adam.

„To určitě.“ Bylo divné stát na stejné straně jako Adam. „Čím dřív Jesse najdeme, tím líp.“

„Nemůžu být na dvou místech zároveň,“ namítl Samuel. „A nedovolím, abys šla na schůzku sama, když nemáme tušení, o jakou fae jde.“

„Potřebujeme najít Jesse,“ oponovala jsem.

„Moje dcera je na prvním místě.“

Samuel se obrátil a pohlédl na Adama. „Máš ve smečce nějakého dominantního vlka, kterému věříš? Někoho, kdo není v nástupnické linii?“

„Warrena,“ řekli jsme s Adamem jednohlasně.

Warren je můj nejoblíbenější vlk v Adamově smečce a jediný vlkodlak, jehož společnost vyhledávám. Potkala jsem ho krátce poté, co jsem se do Tri-Cities přistěhovala. To jsem ještě nevěděla o zdejší smečce.

Od chvíle, kdy jsem opustila Montanu, jsem na žádného vlkodlaka nenarazila a rozhodně jsem nepočítala s tím, že jeden bude mít noční směnu na místní pumpě. Obezřetně mě sledoval, ale protože byli v obchodě další lidé, beze slova přijal mé peníze. Vzala jsem si od něj drobné a usmála se.

Poté jsme se navzájem ignorovali, dokud do obchodu nepřišla žena s modřinou na oku zaplatit za benzín, který manžel venku tankoval. Podala Warrenovi peníze, pak vzala pevněji za ruku chlapce po svém boku a zeptala se Warrena, jestli může použít zadní dveře.

Něžně se na ni usmál a odvedl vyděšenou dvojici do malé kanceláře vzadu v krámě, které jsem si doposud nevšimla. Nechal mě hlídat pokladnu a vyšel ven, aby si krátce promluvil s mužem u pumpy. Když se vrátil zpátky, měl pro ženu dvě stě dolarů v hotovosti a manžel vystřelil od pumpy tak naštvaně nebo vyděšeně, až spálil gumy.

Počkali jsme s Warrenem s potlučenou dvojicí, dokud si pro nové klienty nepřijela pracovnice místního útulku pro ženy. Když odjeli, otočila jsem se k němu a konečně se představila.

Warren byl správný chlap, skutečný hrdina. A taky vlk samotář. Nějakou dobu mu trvalo, než mi důvěřoval natolik, aby mi prozradil proč.

V jiné době a na jiném místě by možná nevadilo, že je gay. Většina vlkodlaků, kteří jsou ve Státech u moci, se ale narodila v době, kdy homosexualita byla zločin a trestala se i smrtí.

Jeden z profesorů mi kdysi řekl, že posledním oficiálním činem britské monarchie bylo odmítnutí královny Viktorie podepsat zákon, který prohlašoval sexuální akt jedinců stejného pohlaví za nelegální. Měla bych k ní větší úctu, kdyby neodmítla jen z přesvědčení, že ženy by něco podobného nikdy neudělaly. Parlament zákon pozměnil tak, že se vztahoval jen na muže, a ona ho podepsala. Královna Viktorie skutečně nebyla nejosvícenější panovnice. A vlkodlačí smečky na tom nebyly o nic lépe.

Pro Warrena nepřicházelo v úvahu, aby svoji sexualitu utajil, rozhodně ne mezi vlkodlaky. Jak Adam se Samuelem před několika hodinami jasně předvedli, umí vlkodlaci velmi dobře vycítit vzrušení. Nejde jen o pach, nýbrž i o zvýšenou teplotu a zrychlený tep. A vzrušení jednoho vlkodlaka vyvolá bojový instinkt u všech ostatních okolo.

Není tedy třeba říkat, že vlk, kterého přitahují jiní vlci místo vlčic, se často dostane do rvačky. Skutečnost, že Warren přežil tak dlouho, dosvědčovala hodně o jeho bojových dovednostech. Ale smečka nepřijme vlka, který působí problémy, a tak strávil století života odříznutý od ostatních svého druhu.

To já je představila krátce poté, co se Adam nastěhoval blízko mě. Měla jsem Warrena u sebe na večeři a zrovna jsme se něčemu smáli, už nevím čemu, když jeden z Adamových vlků začal výt. Nikdy nezapomenu na truchlivý výraz ve Warrenově tváři.

V dětství jsem neustále slýchávala, že vlci mají žít ve smečkách. Pořád to tak úplně nechápu, ale Warrenův výraz mi ukázal, že osamělý život není pro vlka vůbec snadný.

Následující ráno jsem zaklepala na Adamovy dveře. Zdvořile si mě poslechl a vzal si ode mě papírek s Warrenovým telefonním číslem. Odešla jsem přesvědčená, že jsem selhala.

Warren mi řekl, co následovalo. Adam ho pozval k sobě domů a dvě hodiny ho vyslýchal. Nakonec mu řekl, že ho nezajímá, jestli chce spát s kachnami, jen když bude poslouchat rozkazy. Podle zářivého úsměvu, který se rozlil po Warrenově tváři, když mi o tom vyprávěl, to samozřejmě nebyl doslovný citát. Adam používá hrubé výraz jako všechny ostatní zbraně: vzácně, ale s náležitým efektem.

Někomu může připadat zvláštní, že se Warren stal Adamovým nejlepším přítelem, když Darryl má vyšší postavení. Oba jsou ale hrdinové, dva hrášky v lusku. No, až na to, že Adam není gay.

Zbytek smečky nebyl z Warrena zrovna nadšený. Ale pomohlo, že většina Adamových vlků je mladší než on a posledních několik dekád přineslo ve srovnání s rigidní viktoriánskou érou obrovské zlepšení. A nikdo se taky nechtěl postavit Adamovi. Ani Warrenovi.

Warrena nezajímá, co si ostatní vlci myslí, stačí mu, že má smečku, místo, kam patří. Když potřebuje přátele, má mě a Adama. A to je víc než dost.

Warren by Adama nikdy nezradil. Bez Adama by totiž neměl smečku.

„Zavolám mu,“ řekla jsem a ihned se mi ulevilo.

Zvedl sluchátko hned po druhém zazvonění. „Tady Warren. Mercy, jsi to ty? Kde jsi byla? Víš, kde jsou Adam a Jesse?“

„Adam je zraněný,“ řekla jsem. „Lidé, kteří mu ublížili, unesli Jesse.“

„Pověz mu, aby to nikomu neříkal,“ ozval se Samuel.

„Kdo to byl?“ Warrenův hlas zněl najednou chladně.

„Samuel,“ odpověděla jsem. „Branův syn.“

„Jde tu o převrat?“ zeptal se Warren.

„Ne,“ odvětil Adam ze zadního sedadla. „Alespoň ne z Branovy strany.“

„Promiňte,“ řekla jsem. „Tohle je můj telefon. Mohli byste prosím předstírat, že jde o soukromý hovor? To platí i pro tebe, Warrene. Přestaň poslouchat jiné lidi v mojí dodávce.“

„Dobře,“ souhlasil Warren. Sotva uslyšel Adama, uvolnil se a do hlasu se mu vrátil příjemný jižanský přízvuk. „Jak se dneska máš, Mercy?“ zeptal se, ale jak pokračoval, hlas měl stále ostřejší. „A slyšela jsi tu překvapivou novinku? Do domu našeho alfy se někdo vloupal a on i jeho dcera zmizeli. A jedinou stopou je vzkaz na záznamníku zatracené ruské čarodějnice. Vzkaz, který odmítla komukoli přehrát. Prý je od tebe, ale tebe taky nikdo nemůže najít.“

Samuel si opřel hlavu o opěrku, zavřel oči a řekl: „Pověz mu, že mu vše vysvětlíš na místě.“

Sladce jsem se usmála. „Vede se mi líp a líp, Warrene. Děkuji za optání. Montana je moc hezké místo, ale dovolenou v listopadu bych ti tam doporučila, jen pokud lyžuješ.“

„Na lyžích jsem nestál už dvacet let,“ zamumlal Warren, ale jeho hlas zněl šťastněji. „Zalyžoval si během vašeho krátkého výletu Adam?“

„Lyže sice má,“ řekla jsem, „ale tentokrát mu to nedovolilo zdraví. Vzala jsem s sebou doktora, ale zjistili jsme, že máme dneska večer ještě schůzku. Co bys řekl tomu, kdybychom tě požádali, aby sis zahrál na ošetřovatele?“

„Rád,“ ujistil mě Warren. „Dneska večer nepracuju. Říkala jsi, že Jesse unesli?“

„Ano. A prozatím potřebujeme, abys to držel pod pokličkou.“

„Cestou z práce dneska ráno jsem jel kolem vašich domů,“ řekl Warren pomalu. „Bylo tam rušno. Myslím, že celé místo sleduje naše smečka, ale pokud se jí chcete vyhnout, možná bude lepší, když strávíte noc u mě.“

„Myslíš si, že za tím stojí naše smečka?“ zeptal se Adam.

Warren si odfrkl. „Kdo by mi asi zavolal a řekl mi o tom? Darryl? Volala Auriel a řekla, že jsi zmizel, ale bez tebe stojí ženy z velké části stranou. Smečka po vás prý pátrá – po všech třech – ale víc nevím. Jak dlouho potřebuješ celou věc utajit?“

„Tak den dva.“ Adamův hlas zněl neutrálně, ale jeho slova prozradí Warrenovi vše, co potřebuje vědět.

„Přijeďte ke mně. Nikdo kromě tebe a Mercy pravděpodobně stejně neví, kde bydlím. Mám dost místa pro všechny – tedy pokud v autě nevezete další lidi, kteří doposud mlčeli.“

*

Každé z měst Tri-Cities má vlastní atmosféru a Richland nejvíce zasáhlo běsnění atomového věku. Když se vláda rozhodla vyrábět tu plutonium, musela postavit i město. Po okolí je tedy roztroušeno dvacet šest typů budov, v nichž se měli ubytovat dělníci zaměstnaní v jaderném průmyslu. Každý typ domu dostal vlastní označení začínající písmenem od A do Z.

Nepoznám je všechny, ale velké dvojdomky označené písmeny A a B jsou nezaměnitelné. Domy A připomínají tak trochu farmy z východu – jsou dvoupodlažní, obdélníkové a bez příkras. Domy B tvoří přízemní obdélníky. Většina se jich od výstavby změnila, lidé k nim přistavěli verandy, proměnili je z dvojdomků v jeden dům a zase zpátky. Ale bez ohledu na renovace z nich pořád čiší robustní prostota, s níž nic nenadělají ani cihlové fasády, terasy a cedrové obložení.

Warren bydlel v půlce dvojdomku typu A a většinu jeho předzahrádky zabíral velký javor. Když jsme dorazili, čekal na verandě. Při našem prvním setkání vypadal trochu jako vandrák. Jeho současný milenec ho přesvědčil, aby se ostříhal a začal se slušněji oblékat. Měl na sobě džíny bez děr a košili musel někdy nedávno vyžehlit.

Podařilo se mi zaparkovat přímo před jeho domem. Sotva jsem zastavila, seskočil ze schodů a otevřel posuvné dveře dodávky.

Rychle přelétl Adama pohledem.

„Říkáš, že k tomu došlo předevčírem v noci?“ zeptal se mě.

„Jo.“ Někdy má tak silný přízvuk, že ho začnu nevědomky napodobovat, i když jsem v Texasu nikdy nebyla.

Warren si zastrčil palce do kapes a zhoupl se na podpatcích okopaných kovbojských holínek. „No, šéfe,“ prohlásil líně, „to bych asi měl být rád, že vůbec žiješ.“

„A já bych byl rád, kdybys hnul zadkem a pomohl mi ven,“ zavrčel Adam. „Dneska ráno jsem na tom nebyl nejhůř, ale tahle kára potřebuje vyměnit tlumiče.“

„Všichni nemůžeme jezdit mercedesem,“ prohlásila jsem, když jsem vystoupila. „Warrene, tohle je Branův syn, doktor Samuel Cornick. Je tu, aby nám pomohl.“

Warren se Samuelem si vyměnili pohledy jako dvojice kovbojů z filmu z padesátých let. Na nějaké znamení, které jsem nepostřehla, se najednou Samuel usmál a napřáhl ruku.

„Rád vás poznávám,“ řekl.

Warren neodpověděl, ale potřásl Samuelovi rukou a vypadal, jako by ho pozdrav potěšil.

Adamovi Warren řekl: „Bojím se, že bude snadnější, když tě ponesu, šéfe. Jsou tu přední schody a pak schodiště do patra.“

Adam se nešťastně zamračil, ale kývl. „Tak jo.“

Warren vypadal s Adamem v náruči trochu divně, protože i když Adam není vysoký, má statnou postavu, kdežto Warren je stavěný spíše jako maratónský běžec. Vlkodlaci si musí dávat pozor, aby podobné věci nedělali na veřejnosti často.

Otevřela jsem dveře, ale zůstala jsem v obýváku, zatímco Warren pokračoval dál nahoru po schodech. Samuel čekal se mnou.

Warrenův dům byl rozměrově větší než můj karavan, ale díky malým pokojům a schodišti mi vždycky připadal menší.

Zařídil si ho pohodlným nábytkem z výprodeje a knihovny plnily rozličné knížky od vědeckých pojednání po osahané paperbacky s cenovkami z antikvariátů na hřbetech.

Samuel se usadil na neprosezené straně gauče a natáhl si nohy. Odvrátila jsem se od něj a prohlížela si obsah nejbližší knihovničky. Cítila jsem v zádech jeho pohled, ale netušila jsem, nač myslí.

„Ach, Mercy,“ ozvalo se tiše. „To je ale fešák. Proč s ním neflirtuješ?“

Pohlédla jsem směrem ke kuchyni. Ve dveřích stál Warrenův současný milenec Kyle. Opíral se o veřeje v typické póze stavějící na odiv vypracované tělo a na míru šité šaty.

Jeho postoj byl stejně klamný jako sklopená víčka a rty našpulené ve stylu Marilyn Monroe. To vše mělo za úkol skrýt inteligenci, která z něj dělala jednoho z nejlépe placených rozvodových právníků ve městě. Kdysi mi řekl, že homosexualita je v jeho oboru stejnou výhodou jako pověst žraloka. Ženy žádající o rozvod jednají raději s ním než s právničkami.

Samuel ztuhl a tvrdě se na mě zadíval. Věděla jsem, o co mu jde – nelíbilo se mu, že se do záležitostí vlkodlaků plete člověk. Ignorovala jsem ho, Kyle ale naneštěstí ne. Vyčetl ze Samuelova výrazu nesouhlas, ale špatně si vyložil příčinu.

„Ráda tě vidím,“ řekla jsem. „Tohle je starý přítel z Montany.“ Nechtěla jsem zacházet do podrobností, protože jsem byla přesvědčená, že je na Warrenovi, kolik toho Kylovi poví. „Samueli, Kyle Brooks. Kyle, doktor Samuel Cornick.“

Kyle se ramenem odstrčil od veřejí a vstoupil do obýváku. Políbil mě na tvář, pak si sedl na gauč tak blízko k Samuelovi, jak jen mohl.

Neměl o Samuela zájem. Všiml si ale jeho nesouhlasného pohledu a rozhodl se pomstít. Když se lidi mračí, Warren se obvykle stáhne a ignoruje je. Kyle je ale z úplně jiného soudku. Rád se dívá, jak se bastardi kroutí.

Ráda bych řekla, že to přehání, ale na druhou stranu nemohl vědět, že za Samuelovu reakci nemůže jeho sexuální orientace. Warren mu neřekl, že je vlkodlak. Bylo přísně vyžadováno, aby vlkodlaci mluvili o podobných věcech jen se stálými druhy – a to u nich znamenalo muže a ženu – a trest za neuposlechnutí byl krutý. Vlkodlaci nemají vězení. Ten, kdo poruší jejich zákony, je potrestán fyzicky nebo rovnou zabit.

Ulevilo se mi, že Samuela Kylova okatá přítulnost spíše pobavila, než urazila. Když ale Warren sešel dolů ze schodů, zarazil se při pohledu na Kylovu ruku na Samuelově stehně. Znovu vykročil a choval se lehce a uvolněně, já však cítila ve vzduchu sílící napětí. Neměl radost. Nedokázala jsem říct, jestli žárlí, nebo má o milence strach. Samuela sice neznal, ale věděl, jak na podobné věci reaguje většina vlkodlaků.

„Kyle, myslím, že bude lepší, když se na pár dní vrátíš do svého domu a zkontroluješ, v jakém je stavu,“ řekl Warren klidným tónem, ale jeho líný přízvuk byl ten tam.

Kyle měl vlastní dům, drahé sídlo na jednom z kopců v Západním Richlandu, ale nastěhoval se k Warrenovi, když se Warren odmítl přestěhovat k němu. Při Warrenových slovech ztuhl.

„Musím u sebe někoho na pár dní schovat,“ vysvětlil Warren. „Nejde o nic nelegálního, ale nebude to tu bezpečné, dokud neodejde.“

Samuel se mohl klidně stát neviditelným, protože Kyle mu přestal věnovat jakoukoli pozornost. „Drahoušku, pokud mě tady nechceš, půjdu. Asi bych měl přijmout Geordiho pozvání na Díkůvzdání, že ano?“

„Je to jen na pár dní,“ ujistil ho Warren se srdcem na dlani.

„Má to něco společného s tím, proč jsi byl poslední dny tak neklidný?“

Warren pohlédl na Samuela a rychle kývl.

Kyle na něj chvíli hleděl, pak také kývl. „Dobrá. Pár dní. Nechám si tady věci.“

„Zavolám ti.“

„Zavolej.“

Kyle odešel a tiše za sebou zavřel dveře.

„Musíš mu říct pravdu,“ nabádala jsem ho. „Pověz mu všechno, jinak ho ztratíš.“ Měla jsem Kyla ráda, ale co víc, i slepý by viděl, že ho Warren doopravdy miluje.

Warren se bolestivě zasmál. „Myslíš, že by měl radost z toho, kdyby se dozvěděl, že spí s netvorem? Myslíš, že by to všechno spravilo?“ Pokrčil rameny a předstíral, že na tom nezáleží. „Jednou mě tak jako tak opustí, Mercy. Má diplom z Cornellu a já pracuju na noční směně na benzinové pumpě. Nejsme zrovna dokonalý pár.“

„Nezdá se, že by mu to vadilo,“ oponovala jsem. „Dělá, co může, abys byl šťastný. Připadá mi, že bys mohl udělat i ty něco pro něj.“

„Je to zakázané,“ řekl Samuel smutně. „Nemůže mu to říct.“

„Co si myslíš, že Kyle udělá?“ odsekla jsem pobouřeně. „Začne všem vykládat, že Warren je vlkodlak? Kyle ne. Nedostal by se tam, kde je, kdyby neuměl držet pusu na zámek, a kromě toho by nikoho nezradil. Je právník, umí udržet tajemství. A mimo to je příliš hrdý, než aby ze sebe nechal udělat další senzaci.“

„To je v pořádku, Mercy.“ Warren mě poplácal po hlavě. „Ještě mě neopustil.“

„Pokud mu nepřestaneš lhát, udělá to,“ řekla jsem.

Oba vlkodlaci se na mě podívali. Warren Kyla miloval a ztratí ho jen proto, že někdo rozhodl, že vlkodlak může říct pravdu o tom, co je, jen manželovi nebo manželce. Jako by to nebyl recept na katastrofu.

Byla jsem si docela jistá, že i Kyle Warrena miluje. Proč by jinak žil s Warrenem tady, když má obrovské moderní sídlo s klimatizací a bazénem? A Warren to všechno zahodí.

„Jdu se projít,“ prohlásila jsem, protože už jsem měla vlkodlaků na jeden den až po krk. „Vrátím se, až Zee zavolá.“

Nebyla jsem tak civilizovaná jako Kyle. Práskla jsem za sebou dveřmi a vykročila po chodníku pryč. Byla jsem tak rozčilená, že jsem skoro minula Kyla, který jen tak seděl ve svém jaguárovi a hleděl před sebe.

Než jsem si to mohla rozmyslet, otevřela jsem dveře spolujezdce a vklouzla dovnitř.

„Zavez nás k parku Howarda Amona,“ řekla jsem.

Kyle po mně střelil pohledem, měl ale na tváři svůj právnický výraz, takže jsem nedokázala říct, na co myslí, nos mi ale prozradil, že se cítí rozzlobený, ublížený a odrazený.

Nebylo pochyb o tom, že jsem se chystala udělat nebezpečnou věc. Warren nemlčel jen proto, že musel ve všem poslouchat alfu. Pokud začne Kyle vykládat světu o vlkodlacích, umlčí ho. A ať už mě Adam a Bran mají rádi, nebo ne, pokud se dozví, že jsem mu o tom řekla já, umlčí i mě.

Znám Kyla dost dobře na to, abych riskovala a svěřila mu naše životy?

Jaguár plul řídkým odpoledním provozem jako tygr džunglí. Kylovo řízení ani výraz neprozrazovaly vztek, který mu zrychlil srdeční tep, ani bolest, která zlost živila, ale já je přesto cítila.

Zabočil k jižnímu konci parku a zaparkoval na jednom z prázdných míst. Byla jich tu spousta. Park v poříčí není v listopadu zrovna oblíbeným výletním místem.

„Je zima,“ řekl. „Můžeme si promluvit v autě.“

„Ne,“ odmítla jsem a vystoupila. Měl pravdu, bylo chladno. Vítr foukal jen slabě, ale řeka Columbie dodávala vzduchu na vlhkosti. V tričku politém kakaem jsem se chvěla zimou – anebo možná nervozitou. Udělám to, a jen jsem doufala, že se v Kylovi nemýlím.

Otevřel kufr auta, vytáhl lehkou bundu a oblékl si ji. Pak vyndal dlouhý plášť a podal mi ho.

„Obleč si to, než celá zmodráš,“ řekl.

Zabalila jsem se do pláště a do vůně drahé kolínské. Jsme skoro stejně vysocí, takže mi plášť padl.

„Líbí se mi,“ řekla jsem. „Musím si taky takový pořídit.“

Usmál se, ale v očích měl unavený pohled.

„Projděme se,“ řekla jsem, zavěsila se do něj a vedla ho okolo prázdného hřiště ke stezce podél řeky.

Warren má pravdu, pomyslela jsem si. Situaci mezi nimi možná nijak nezlepší, když se Kyle dozví, že je netvor – ale obávala jsem se, že dnešek bude poslední kapka, pokud Kyla někdo nezasvětí.

„Miluješ Warrena?“ zeptala jsem se. „Nemyslím tím bezva sex a příjemnou společnost. Myslím, ‚dokud nás smrt nerozdělí‘.“

Dobře si odpověď promyslel, a to posílilo moji naději. „Moje sestra Ally je jediná z rodiny, s kým mluvím. Před pár měsíci jsem jí řekl o Warrenovi. Až do chvíle, než jsem se o něm zmínil, jsem si neuvědomil, že jsem jí o svých milencích zatím nikdy nevyprávěl.“

Zakryl moji ruku na paži svou a zahřál ji. „Rodiče dlouhé roky odmítali, co jsem. Když jsem jim to konečně otevřeně řekl… po tom, co mi matka zařídila schůzku s další mladou ženou se správným původem, otec mě vydědil. Sestra Ally mi zavolala, sotva se o tom doslechla, ale po prvním rozhovoru jsme se vyhýbali jakékoli zmínce o tom, že jsem gay. Když s ní mluvím, mám pocit, jako bych měl na hrudi vyšité šarlatové písmeno, a oba se snažíme předstírat, že tam není.“ Hořce, rozzlobeně se zasmál. Když znovu promluvil, znělo to krotce. „Ally říkala, že ho mám přivést na návštěvu.“ Pohlédl na mě a já pochopila, co pro něj její pozvání znamená.

Šli jsme rychle a park se zúžil jen v pruh trávy po obou stranách stezky. Dostali jsme se do míst, kde pečlivě upravený břeh řeky ustoupil keřům a vysoké, zimou zežloutlé trávě. Na kopci, odkud byl výhled na řeku, stála kovová houpačka. Odtáhla jsem ho k ní a posadila se.

Bylo důležité, aby se mi to povedlo. Nadešel onen okamžik a já najednou dostala strach, že všechno pokazím.

Pomalu jsme se houpali a pozorovali řeku, která v houstnoucích stínech a pod zataženým nebem vypadala skoro černá. Po chvíli si promnul obličej, aby si ho zahřál a utřel si slzy, které mu vyhrkly do očí.

„Bože,“ řekl a já sebou trhla. Nejsem upír, který nesnese Jeho jméno, ale nemám ráda, když ho někdo pronáší nadarmo. Když ale pokračoval, napadlo mě, že ho možná přece jen nadarmo nepoužil.

„Miluji ho.“ Znělo to, jako by mu někdo vytrhl slova z hrdla. „Ale odmítá mě pustit blíž. Lidé mu zavolají uprostřed noci a on prostě odejde, aniž by mi řekl kam.“

Na stezce, kterou jsme přišli, se objevil osamělý cyklista v přiléhavém trikotu skutečných nadšenců. Mihnul se okolo nás ve šmouze špic a supermansky modré lycry.

„Pěkné nohy,“ poznamenal Kyle.

Byla to stará hra. Kyle a já jsme si porovnávali dojmy, zatímco Warren předstíral podráždění.

Opřela jsem si hlavu o Kylovo rameno. „Je příliš malý. Nelíbí se mi, když jsem těžší než můj chlap.“

Kyle se zaklonil a upřel oči na nebe nad řekou. „Minulý měsíc jsme byli v Seattlu. Zahnal tam na útěk bandu opilých chuligánů, kteří napadali gaye, vyděsil je jen několika slovy. Ale tenhle Darryl se k němu chová, jako by byl… špína, a Warren si to prostě nechá líbit. Nerozumím tomu. A dneska večer…“ Zhluboka se nadechl a obrnil se. „Jede v obchodu s drogami?“

Rychle jsem zavrtěla hlavou. „Ne. Nejde o nic ilegálního.“ Tedy ještě ne.

„Takže je fae?“ zeptal se, jako by mu to nijak zvlášť nevadilo.

„Fae vystoupili na veřejnost už před lety.“

Odfrkl si. „Přece nejsi tak hloupá. Znám několik doktorů a učitelů, kteří pořád tají, že jsou gayové – a jediné, s čím si musí dělat starost, je, že přijdou o práci, ne že jim nějaká skupina idiotů podpálí dům.“ Cítila jsem, že dospěl k názoru, že Warren je fae, a to ho značně uklidnilo. „Vysvětlilo by to spoustu věcí, třeba jeho sílu a to, že ví, kdo přichází, ještě než otevře dveře.“

Probudilo to ve mně naději, i když fae není totéž jako vlkodlak. Ale pokud dokáže přijmout jedno, možná mu nebude vadit ani to druhé.

„Není fae,“ řekla jsem a chystala se vysvětlit, co vlastně Warren je, slova se mi ale zadrhla v hrdle.

„Tohle by mi měl říct Warren,“ namítl Kyle.

„Ano,“ souhlasila jsem. „Ale nemůže.“

„Tím chceš říct, že nechce.“

„Ne. Nemůže.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Nemám hodně přátel,“ řekla jsem. „Ne takových, které bych pozvala domů a koukala s nimi na hloupý film. Mám vlastně jenom tebe a Warrena.“ Nemám ani mnoho kamarádek. V mém oboru se se ženami zrovna často nestýkám.

„To je smutné,“ poznamenal Kyle a pokračoval: „Ty a Warren jste taky jediní, s kým baštím popcorn.“

„Patetické.“ Škádlení pomohlo. Zhluboka jsem se nadechla a prostě to řekla: „Warren je vlkodlak.“

„Cože?“ Kyle zastavil houpačku.

„Vlkodlak. Však víš. Volání měsíce, běhání po čtyřech, velké zuby. Vlkodlak.“

Podíval se na mě. „Mluvíš vážně.“

Kývla jsem. „A ty se o tom nikomu nezmíníš.“

„Ach, opravdu?“

„Proto ti o tom Warren nemohl říct. A taky protože to Adam, alfa jeho smečky, zakázal. Když teď půjdeš a povíš o tom úřadům a novinám, zabijí tě, i kdyby ti nikdo nevěřil.“ Věděla jsem, že ze sebe slova doslova chrlím, ale nedokázala jsem zpomalit. U Warrena doma mi to nepřipadalo tak nebezpečné. Samuel s Warrenem mě možná mají rádi, ale existuje spousta vlkodlaků i přímo tady ve městě, kteří by mě – a Kyla – s radostí zabili za to, co jsem mu právě řekla. „Warren s nimi bude bojovat, ale je jich příliš mnoho. Zemře, a ty s ním.“

Kyle zvedl ruku. „Zadrž. Není trochu brzy na to, abys nás s Warrenem pohřbívala?“

Zhluboka jsem se nadechla. „To doufám. Musíš mi věřit, berou své utajení velmi vážně. Jak jinak by zůstali neodhalení tak dlouho?“

„Mercy.“ Vzal mě za ruku. Jeho byla na dotyk studená, ale možná za to mohl vítr. „Vlkodlak?“

Nevěřil mi, a to může být ještě nebezpečnější. „Před dvaceti lety nikdo nevěřil ani na fae. Podívej, můžu ti to dokázat.“

Rozhlédla jsem se po holých, bezlistých křovinách. Nebyly dost husté na to, aby mě při svlékání a proměně schovaly, ale na řece nepluly žádné lodě, a pokud se v nesprávnou chvíli neobjeví další cyklista… mohla bych se proměnit v šatech – při proměně se zmenším – ale když už se mám odhalit na veřejnost, raději to udělám za keřem. Kojot v lidských šatech vypadá směšně.

„Počkej tady.“ Vrátila jsem mu plášť, abych ho neumazala, pak jsem seskočila z houpačky a prošla starou trávou do křoví. Svlékla jsem se tak rychle, jak jen to šlo, a proměnila se, sotva jsem na zem odhodila poslední kus oblečení.

Vyběhla jsem na stezku, posadila se a snažila se vypadat neškodně.

„Mercy?“ Kyle opět nasadil právnický výraz, což prozradilo jeho šok. Opravdu mi nevěřil.

Zavrtěla jsem ocasem a zakňourala. Vstal z houpačky jako vetchý stařec a přistoupil ke mně.

„Kojot?“ zeptal se.

Když jsem se vrátila k šatstvu, následoval mě. Proměnila jsem se přímo před jeho očima a bleskurychle se oblékla, protože jsem slyšela, že se blíží kolo.

„Nejsem vlkodlak,“ řekla jsem mu a prohrábla si vlasy. „Ale nic bližšího neuvidíš, dokud Warrena nepřemluvíš, aby se před tebou proměnil.“

Kyle vydal netrpělivý zvuk, odstrčil mi ruce a upravil mi vlasy sám.

„Vlkodlaci jsou větší,“ řekla jsem, protože jsem měla pocit, že bych ho měla varovat. „Mnohem větší. Nevypadají jako vlci. Vypadají jako obrovští, velikánští vlci, kteří tě sežerou na posezení.“

„Dobře,“ řekl a ustoupil. Myslela jsem, že mluví o mých vlasech, ale on pokračoval. „Warren je vlkodlak.“

Podívala jsem se na něj. Stále měl ve tváři svůj právnický výraz a já si povzdychla. „Nemohl ti to říct. Když ti to povím já a ty neuděláš nic hloupého, nic se nám nestane. Ale kdyby ti to řekl on, porušil by přímý rozkaz a nezáleželo by na tom, jak bys zareagoval. Trest za podobný přečin je brutální.“

Stále nedával nic najevo. Uzavřel se do sebe, takže jsem nedokázala říct, co cítí. Většina lidí se tak dobře ovládat nedokáže.

„Nebude si jeho smečka…“ trochu o slovo škobrtnul. „Nebude si myslet, že mi to řekl on?“

„Spousta vlkodlaků dokáže vycítit lež,“ řekla jsem. „Poznají, jak jsi to zjistil.“

Vrátil se k houpačce, sebral plášť a podržel mi ho. „Pověz mi o vlkodlacích.“

Zrovna jsem se mu snažila vysvětlit, jak nebezpečný může vlkodlak být a proč není rozumné flirtovat se Samuelem – nebo s Darrylem – když mi zazvonil mobil.

Byl to Zee.

„Práce?“ zeptal se Kyle, když jsem zavěsila.

„Ano.“ Kousla jsem se do rtu.

Usmál se. „To je v pořádku. Myslím, že na jeden den jsem slyšel tajemství víc než dost. Potřebuješ se vrátit zpátky k Warrenovi?“

„Nemluv s ním hned,“ řekla jsem. „Počkej, až se ti to rozleží v hlavě. Pokud budeš mít otázky, zavolej mi.“

„Díky, Mercy.“ Objal mě paží okolo ramen. „Ale myslím, že o zbytku si promluvím přímo s Warrenem. Až bude po všem.“