Žádní dva autoři nepřemýšlejí o věcech stejným způsobem. Každého z nás inspiruje a motivuje něco jiného; máme vlastní důvody, proč s námi některé postavy zůstávají, zatímco jiné mizí v zastrčených rezervních složkách. Já osobně jsem nikdy nepřišla na to, proč si některé moje postavy začnou žít po svém, ale když se to stane, vždycky jsem moc šťastná. Takové postavy se výborně píšou a jsou to právě jejich příběhy, které si zaslouží dokončení.
Jednou z takových postav je Bree, a ona je také důvod, proč nyní její příběh držíte v rukou, místo aby zmizela v změti zapomenutých složek v mém počítači. (Další dva důvody se jmenují Diego a Fred.) O Bree jsem začala přemýšlet, když jsem editovala Zatmění. Editovala, ne psala – protože když jsem psala první koncept Zatmění, měla jsem na očích klapky kvůli vyprávění z pohledu první osoby; vše ostatní, co Bella neviděla, neslyšela, necítila nebo čeho se nemohla dotknout, bylo nepodstatné. Ten příběh vycházel pouze z její zkušenosti.
Dalším krokem při editaci bylo odpoutat se od Belly a podívat se, jak příběh plyne. Moje editorka Rebecca Davisová mi s celou záležitostí pomáhala a měla pro mě spoustu dotazů na věci, které Bella nevěděla, a zajímalo ji, jak bychom mohli udělat části příběhu jasnější. Protože Bree je jediná novorozená, kterou Bella uvidí, byla to právě Breeina perspektiva, ke které jsem se přiklonila, když jsem zvažovala, co se asi stalo za oponou. Začala jsem přemýšlet nad životem ve sklepení s ostatními novorozenými a lovem ve stylu starých upířích tradic. Představila jsem si svět, jak mu rozuměla Bree. A bylo to snadné. To, že hlavní postava bude právě Bree, bylo jasné už od začátku a někteří její přátelé se také probrali k životu s hravou nuceností. Takhle to u mě většinou funguje: zkusím si napsat stručnou synopsi toho, co se stane některé jiné části příběhu, poznamenám si útržky rozhovoru. A tu se stalo, že jsem se přistihla, jak místo krátké synopse popisuju dny Breeina života.
Psát za Bree bylo poprvé, co jsem si vyzkoušela roli vypravěče, jenž je „skutečným“ upírem – lovcem, monstrem. Dívala jsem se na lidi jejíma rudýma očima; náhle se mi jevili ubozí a slabí, snadné oběti, které se hodí jen k tomu, aby posloužily coby chutná svačinka. Zkusila jsem, jaké to je, být sama obklopená nepřáteli, stále na pozoru a nemít žádnou jistotu kromě té, že můj život je v neustálém nebezpečí. Prozkoumala jsem úplně jiný druh upírů než dosud: novorozené. Život novorozených je cosi, co jsem nikdy pořádně nevysvětlila – ani když se Bella konečně stala upírkou. Bella totiž coby novorozená nikdy nezažila to samé co Bree. Breein příběh je vzrušující, temný a hlavně tragický. Čím více jsem se blížila k nevyhnutelnému konci, tím více jsem si přála, abych tehdy Zatmění uzavřela trošičku jinak. Zajímá mě, co budete k Bree cítit. V Zatmění je to jen bezvýznamná vedlejší postava. Z Belliny perspektivy žije jenom pět minut. Přesto je její příběh dost důležitý, aby vydal na novelu. Když jste v Zatmění četli scénu, kde Bella hledí na Bree a vnímá ji jako svou vlastní možnou budoucnost, pomysleli jste na to, jak se tam Bree ocitla? A když Bree Bellin pohled oplácí, napadlo vás někdy, co si o Cullenových myslela? Nejspíš ne. A pokud ano, vsadím se, že jste její tajemství stejně neodhalili.
Doufám, že si nakonec Bree oblíbíte stejně jako já, přestože vím, že je to docela kruté přání. Předem víte: neskončí to pro ni dobře. Ale aspoň se dozvíte celý příběh. Protože žádný úhel pohledu není bezvýznamný.
Užijte si to.
Stephenie
2024 ©