21. kapitola

Napsal Jinny (») 24. 12. 2011 v kategorii Darren Shan - Zkoušky smrti 5, přečteno: 927×

Vampýři si s pronásledováním dali načas.Věděli, že nemůžu utéct.Byl jsem zraněný a unavený, takže stačilo držet se blízko a uhnat mě.Jak jsem kličkoval tunelama, řev řeky se zvětšoval a já si uvědomil, že mě nohy vedou do spalovací komnaty. Napadlo mě změnit směr, abych Kurdu zmátl, ale tím bych se ztratil a už bych nikdy nenašel cestu.Jediná naděje byla držet se známé cesty.

Doběhl jsem do Síně Poslední cesty a zastavil jsem se, abych nabral dech. Slyšel jsem za sebou vampýry. Byli pořád moc blízko, abych si mohl odpočinout. Potřeboval jsem to, ale nebyl čas. Vyškrábal jsem se na nohy a hledal cestu ven.

Nejdřív se mi jeskyně nezdála povědomá a napadlo mě, že jsem si možná spletl cestu.Pak mi došlo, že jsem jen na opačné straně řeky než dřív. dostal jsem se těsně na břeh a viděl jsem tunel, do kterého bych se potřeboval dostat. A taky bledou postavu s bílýma očima a hadrama místo oblečení, sedící na kameni u zdi - Strážce Krve!

"Pomoc!" zaječel jsem a zíral jsem na vychrtlého muže, který se postavil a díval se na mě."Vampýři!" chraptěl jsem."dostali se do Hory! Musíte varovat generály!"

Podíval se na mě, zavrtěl hlavou a pak něco řekl jazykem, kterému jsem nerozumněl.Otevřel jsem pusu, abych varování zopakoval, ale než jsem mohl,udělal prsty znak,znova zavrtěl hlavou a odešel z jeskyně, zmizel ve stínech vedlejší chodby.

Zaklel jsem - Strážci musí být taky ve spolku s vampýry! - pak jsem se podíval na temnou vodu pode mnou a otřásl jsem se. Pramen nebyl přímo široký, a kdykoliv jindy bych ho hravě přeskočil. Ale byl jsem vyčerpaný, v bolestech a zoufalý. Chtěl jsem si jen lehnout a nechat se dostat vampýrama. Pokračovat nemělo cenu. Jasně že mě chytí. Bylo by mnohem lehčí se vzdát a ....

"Ne!" vykřikl jsem nahlas. Zabili Gavnera a zabijí zbytek upírů - včetně pana Hroozleyho - jestli se nedostanu do Síní první a nezastavím je. Musel jsem pokračovat. Trochu jsem couvl; připravoval jsem se na skok. Ohlídl jsem se a zjistil jsem, že se do jeskyně dostal první vampýr.

Ještě jsem trochu couvl, pak jsem doběhl ke kraji a skočil jsem.

Hned jsem věděl, že se mi to nepovede. Neměl jsem dost rychlosti ani odrazu. Napřáhl jsem ruce, že bych se snad mohl chytit okraje, ale chyběl mi dobrý metr a já spadl do ledové vody.

Proud mě hned chytil. Když jsem se vynořil na hladinu, tunel vedoucí na svobodu i ten do podzemí byly nade mnou. Natáhl jsem ruce a chytil jsem se kamene trčícího ze skály. Poslední silou jsem se na něj vyškrábal. I přes sílu vody jsem se položil na kámen a pevně jsem se držel rostoucích řas.

Byla to riskantní pozice, ale mohl jsem se z toho dostat - kdyby kolem v řece nebo nade mnou nestál aspoň tucet vampýrů se založenýma rukama a trpělivě čekali. Jeden kouřil cigaretu a hodil po mě nedoaplek. Netrefil se, nedopalek spadl do vody a se zasyčením zmizel v temném proudu.

Jak jsem se vyšplhal na kámen, zmrzlý a promočený, přemýšlel jsem, co dělat, a Kurda se protlačil davem a klekl si. Natáhl ruku, aby mi pomohl, ale já nedosáhl.

"Chyťte mě někdo za kotníky a držte mě,"řekl.

"Proč?" zeptal se ten vampýr, kterému říkali Galda."Nech ho utopit. To bude jednodušší."

"Ne!" štěkl Kurda."Jeho smrt nepřinese žádný užitek. Je mladý a přijme nové nápady. Potřebujeme upíry jako je on, jestli -"

"OK, OK," povzdechl si Galda a naznačil dvěma vampýrům, aby chytli Kurdu za kotníky a pomohli mu přes okraj, aby mě mohl zachránit.Zíral jsem na Kurdovu ruku, která se ke mě natahovala, pak na jeho obličej jen o několik centimetrů dál."Zabil jsi Gavnera," zavrčel jsem.

"To probereme později," odsekl a natahoval se po mém zápěstí.

Odtáhl jsem ruce a plivnul jsem mu na prsty, i když jsem tím skoro spadl do vody. Nemohl jsem snést myšlenku, že se mě dotkne."Proč jsi to udělal?" zasténal jsem.

Kurda zavrtěl hlavou."Je to moc komplikované. Pojď se mnou a já ti to později vysvětlím. Až budeš v bezpečí, suchý a ošetřený, sednu si s tebou a -"

"Nesahej na mě!" vyjekl jsem, když se pro mě zase natáhl.

"Nebuď hlupák," řekl."Nejsi v pozici, kde by sis mohl klást podmínky. Vem mě za ruku a nech se zachránit.Nic se ti nestane, slibuju."

"Ty slibuješ," vrčel jsem."Tvoje slva nic neznamenají. Jsi lhář a zrádce. Nevěřil bych ti, ani kdybys tvrdil, že je svět kulatý."

"Věřčemu chceš," odsekl,"ale já jsem to, co stojí mezi tebou a vodní hrobkou, tak si nemůžeš moc vybírat. Vem mě za ruku a přestaň se chovat jako idiot."

"Nemáš o tom ani ponětí," znachuceně jsem zavrtěl hlavou."Nevíš, co je čest nebo věrnost. Radši bych zemřel, než abych se vzdal špíně jako jsi ty."

"Nebuď -" začal, ale než mohl říct cokoliv dalšího, pustil jsem se, odtrčil od kamene nohama a vydal jsem se vodě."Darrene - ne!" zakřičel Kurda a znova po mě hmátnul. Ale bylo pozdě - jeho prsty nehmátly jen vzduch.

Doplaval jsem doprostřed proudu, dost daleko od Kurdy a jeho spojenců. Nastal moment zvláštního klidu, během kterého jsem se otočil. Podíval jsem se Kurdovi do očí a udělal jsem si Dotek Smrti. "Dokonce i při smrti můžu být vítěz!" zavyl jsem a tiše jsem se pomodlil, aby to byla pravda, a aby moje smrt poštvala bohy upírů proti Krdovi a ostatním vampýrům.

A než mohl Kurda odpovědět, proud nade mnou vzal vládu a odnesl mě pryč strašnou silou, do temnoty, do šílenství,a do hladového břicha Hory.

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a dvě