Pomalu jsme se s Kurdou vrátili ke Gavnerovi.Sedli jsme si vedle něj a chvíli jsme mlčeli.Konečně promluvil Gavner otupeným, roztržitým tónem."Napočítal jsem jich 34."
"Když jsme se dívali my, bylo jich 35," řekl Kurda.
"Kolem jsou dvě jeskyně podobné velikosti," poznamenal Gavner. "Mohli by tam být další."
"Co tu dělají?" zeptal jsem se šeptem.
Oba upíři se na mě podívali.
"Proč myslíš, že tu jsou?" zeptal se Gavner.
Nervózně jsem si olízl ret.
"Aby na nás zaútočili?" zkusil jsem to.
"Přesně tak," prohlásil Gavner temně.
"Ne tak určitě," řekl Kurda."Mohli přijít, aby probrali mír."
"To si myslíš?" ušklíbl se Gavner.
"Ne," povzdechl si Kurda."Vlastně ne."
"Musíme varovat upíry," prohlásil jsem.
Kurda kývl."Ale co tvůj útěk? Jeden z nás tě může dovést do -"
"Zapomeň na to," přerušil jsem ho."Neuteču od něčeho jako je tohle.""No tak pojďme," Kurda se vyškrábal na nohy a zamířil k tunelu pod řekou."čím dřív to řekneme ostatním, tím dřív se můžeme vrátit a-" Už byl skoro v tunelu, ale rychle se otočil a přiskočil ke stěně. Naznačil nám, ať zůstanem kde jsme,vplížil se do tunelu a zase vyrazil nazpátek."Někdo jde!" zasyčel.
"Upír nebo vampýr?" zeptal se Gavner.
"Je tam moc tma.Myslíš, že můžeme risknout zůstat a zjistit to?"
"Ne," řekl Gavner."Musíme se odtud dostat." Prohlížel si únikové východy."Můžeme se do Síní dostat prostředním tunelem, ale zabere to moc času. Jestli zahlídnout stopu Darrenovy krve a půjdou po nás..."
"Půjdeme levým tunelem," řekl Kurda.
"Ten nevede nikam," zamračil se Gavner.
"Podle map ano," opravil ho Kurda."Napojuje se na něj malý tunel, snadno přehlédnutelný. Našel jsem ho jen náhodou."
"Jsi si jistý?" zeptal se Gavner.
"Mapy nelžou," řekl Kurda.
"Tak pojďme," rozhodl Gavner a vyrazili jsme.
Úplně jsem zapomněl na bolest, jak jsme letěli tunelem. Nebyl čas se strachovat o vlastní život. Celému upířímu klanu hrozilo nebezpečí a já dokázal myslet jen na to, dosatt se do Knížecí Síně a zastavit to.
Když jsme se dostali k tomu napojenému tunelu, dostali jsme se do jeskyně. Zklamaně jsme se dívali na stěnu, a pak Kurda zaklel a kopl do kamenů.
"Omlouvám se," povzdechl si.
"Není to tvá vina," řekl mu Gavner."Nemohls to vědět."
"Kam půjdeme teď?" zeptal jsem se.
"Zpátky jeskyní?" navrhl Gavner.
Kurda zavrtěl hlavou.-"Jestli nás objevili, šli by po nás. Můžeme použít ještě jeden tunel. Zavede nás stejným směrem a napojuje se do Síní."
"No tak jdeme," štěkl Gavner a šli jsme za Kurdou.
Mluvili jsme, co nejmíň to šlo, občas jsme se zastavili a poslouchali jsme, jestli nás nikdo nesleduje. Nic nebylo slyšet, ale to nemuselo znamenat, že nás někdo nehoní - vampýři se můžou pohybovat stejně tiše jako upíři.
Po chvíli se Kurda sehnul a natočil k nám hlavu."Jsme přímo za jeskyní s vampýry," šeptal."Pomaleji a opatrněji. Když nás zahlídnou, bojujte o život - a pak utečte!"
"Počkejte," řekl jsem."Nemám žádnou zbraň. Nějakou budu potřebovat, jestli nás napadnou."
"Mám jenom nůž," řekl Kurda."Gavnere?"
"Já mám dva, ale budu je potřebovat oba."
"A čím budu bojovat já?" prsknul jsem."Zkaženým dechem?"
Gavner se pousmál."Nic proti, Darrene, ale když je nezvládneme já s Kurdou, nemyslím, že bys nám mohl nějak extra pomoct. Když se dostaneme do potíží, popadni Kurdovu mapu a utíkej do Síní; my tu zůstanem a budem bojovat."
"To nemůžu," zalapal jsem po dechu.
"Uděláš, jak jsem řekl,"zavrčel Gavner a nenechal mě o tom diskutovat.
Zase jsme vyrazili, mnohem opatrněji. Doléhaly k nám zvuky z jeskyně - vampýří smích a tichý hovor. Kdybych byl sám, asi bych zpanikařil, ale Kurda s Gavnerem byli z jiného těsta, a jejich klid mě držel v rovnováze.
Naše štěstí zmizelo, když jsme zabočili do dlouhé chodby a narazili na osamělého vampýra,který se k nám blížil a pohrával si s opaskem. Ztuhli jsme, když zvedl hlavu. Uvědomil si, že nesjme vampýři, a otevřel pusu ke křiku.
Gavner vyrazil a zaleskly se nože. Jeden vrazil vampýrovi do břicha, a druhým mu podřízl hrdlo, než stačil vydat jakýkoliv zvuk. Bylo to těsné a slabě jsme se usmívali, když Gavner pokládal mrtvolu na zem. Ale když jsme chtěli dál, v ústí chodby se objevil další vampýr a zaječel o pomoc.
Gavner naštvaně zavrčel."Tolik k tajnosti," zamumlal, když se začali blížit vampýři. Postavil se doprostřed tunelu, zkontroloval obě zdi a pak se podíval přes rameno."Běžte, vy dva. Zdržím je, co nejdéle to půjde."
"nenechám tě s nimi samotného," prohlásil Kurda.
"Necháš, jestli použiješ mozek," řekl Gavner."Tenhle tunel je úzký. Jedna osoba je zaměstná stejně dobře jako dvě. Dostaň se s Darrenem do Síní co nejdříve to půjde."
"Ale -" začal Kurda.
"Marníš naše šance!" zařval Gavner a bodl nožem po nejbližším vampýrovi, aby se stáhnul."Odtáhni toho mrtvého vampýra za mnou pryč, ať o něj nezakopnu - a padej!"
Kurda smutně kývl."Hodně štěstí, Gavnere Zurči," řekl.
"Hodně štěstí," zamumlal Gavner a zaútočil.
Odtáhli jsme tělo dál a vydali jsme se zpátky to chodby. Kurda se tam zastavil a tiše si Gavnera prohlížel, jak bodal nožem do vampýrů. Držel si je od těla na délku ruky, ale byla to otázka minut, kdy se na něj navalí, připraví ho o zbraně a zabijou.
Kurda se otočil, aby mě odvedl, ale najednou se zarazil a vytáhl mapu."Pamatuješ si na tu komnatu, kterou jsme navštívíli?" zeptal se."Síň Poslední cesty?"
"Ano."
"Myslíš, že bys z ní trefil zpátky do Síní?"
"Pravděpodobně."
Sklonil mapu a ukázal na tunel, v kterém jsme byli."Běž na konec," řekl."Zatoč doprava, pak zase doprava, a pak čtyřikrát doleva. Tím se dostaneš do komnaty. Počkej pár minut, kdyby jeden z nás přišel. Zklidni si dech. Snaž se převázat si rány, abys nekrvácel. Pak běž."
"A co jdeš dělat ty?" zeptal jsem se.
"Pomoct Gavnerovi."
"Ale on řekl -"
"Já vím, co řekl!" vyjel Kurda."Je mi to jedno. Spolu to zvládnem líp." Pevně mi sevřel rameno."Hodně štěstí, Darrene shane."
"Hodně štěstí," odpověděl jsem sklíčeně.
"Nestůj tu a nekoukej," řekl."Vyraž hned."
"OK?" souhlasil jsem a vyrazil jsem.
Dostal jsem se až na druhou zatáčku doprava, než jsem se zastavil.Věděl jsem, že bych měl poslechnout Kurdu a utéct do Síní, ale nemohl jsem snést představu, že opouštím své přátele. Kvůli mě se dostali do problémů. Bylo by nefér je nechat v nebezpečí života, zatímco já si klidně uteču. Někdo musí upíry varovat, ale nepřišlo mi, že bych to měl být já. Kdybych Kurdovi řekl, že bych nenašel cestu, musel by jít on a já bych mohl bojovat s Gavnerem.
Zacouval jsem zpátky do tunelu, kde zuřil boj. Když jsem se tam dostal, Gavner se pořád držel. Kurda se nemohl dostat dopředu. a oiba spolu diskutovali."Řekl jsem ti, abys odešel!" křičel Gavner.
"A já ti říkám, že nepůjdu!" odsekl Kurda.
"A co Darren?"
"Řekl jsem mu cestu."
"Jseš blázen, Kurdo," vrčel Gavner.
"Já vím," zasmál se Kurda."Tak, necháš mi taky kousek, nebo se mám poprat nejdřív s tebou?"
Gavner bodl vampýra a zanechal mu na tváři dlouhý, červený škrábanec, pak ustoupil."Fajn," vrčel."Jak se to příště trochu zvolní, dostaň se doprava."
"Souhlas," kývl Kurda a držel si nůž pevně u boku.
Připlížil jsem se dopředu. Nechtěl jsem se ozvat a vyrušit je. Byl jsem skoro za nima, když první vampýr spadl o metr, dva a Gavner křiknul,"Teď!"
Gavner uskočil doleva a Kurda dopředu, tam kde byl předtím Gavner. Uvědomil jsem si, že je moc pozdě zaujmout Kurdovo místo, tak jsem se začal váhavě otáčet. Ale najednou se stalo něco šíleného, co mě přimělo jen paralyzovaně zírat.
Jak si Kurda stoupl vedle Gavnera, zvedl nůž vysoko a nekompromisně s ním bodl. Zabořil se hluboko do břicha oběti, rozevřel ho, znamenalo to jistou smrt. Bylo by skvělé, kdyby ten cíl byl nějaký vampýr. Ale Kurda nezabodl ostří do jednoho z fialových škůdců - bodl ho do Gavnera Zurče!
2024 ©