18. kapitola

Napsal Jinny (») 24. 12. 2011 v kategorii Darren Shan - Zkoušky smrti 5, přečteno: 904×

Pospíchali jsme vylidněnýma chodbama ke skladišti. Kurda mi do jednoho zavedl zezadu, kde jsme se schovali za nějaké pytle, a ukázal mi díru ve zdi.Kurda se začal plazit skrz, ale já ho strhl a zeptal jsem se, jestli bychom se mohli na chvilku zastavit - všechno mě bolelo.

"Budeš moct pokračovat?" zeptal se.

"jo, ale jenom když se budem občas zastavovat.Já vím, že nám utíká čas, ale nedostanu se dál bez přestávky."

Když jsem se cítil líp, lezl jsem za Kurdou do škvíry a dostal jsem se do tunelu, který prudce klesal. Navrhl jsem, že bychom se mohli sklouznout dolů, ale to mi Kurda vetoval.

"Nepůjdeme až dolů," řekl."Vprostřed je odbočka, která nás dovede do jiného tunelu."

Brzo jsme se dostali k římse, přeskočili do šachty a brzo jsme zase stáli na pevné zemi."Jaks to tu našel?" zeptal jsem se.

"sledoval jsem netopýry," mrkl na mě.

Došli jsme k rozdvojení a Kurda vytáhl mapu. Chvíli ji potichu studoval a pak najisto zahl doleva.

"Jseš si jistý že víš, kam jdeme?" zeptal jsem se.

"Ne přesně,"zasmál se."Proto jsem si vzal mapy. Už jsem tu nebyl celá desetiletí."

Snažil jsem si značit cestu, pro případ že by se Kurdovi něco stalo a já se musel dostat zpátky sám, ale bylo to nemožné. Otáčel se a zatáčel tolikrát, že by si tu cestu zapamatoval jen génius.

Prošli jsme kolem několika menších pramínků. Kurda mi řekl, že se dále napojují na větší a dělají širokou řeku, do které se hází mrtvoly."Vždycky můžeme doplavat na svobodu," zavtipkoval jsem.

"Tak proč nezamávat křídly a neodletět, když už jsme v tom?" odpověděl.

Některé tunely byly úplně černé, ale Kurda nerozsvěcel žádné svíčky - odkapávající vosk by zanechával stopy a ostatní by nás snadno našli.

Čím dál jsme se dostali, tím pro mě bylo těžší držet krok, a museli jsme zastavovat časzěji, abych nabral energii a dech.

"Nesl bych tě, kdyby tu bylo místo,"řekl Kurda běhěm jednoho odpočinku a stíral mi krev s potem z krku a ramen svou košilí."Brzo se dostaneme do větších tunelů. Můžu tě podpírat, jestli budeš chtít."

"To by bylo skvělý," řekl jsem."A co až se dostaneme z tunelů?" zeptal se."Chceš, abych s tebou kousek šel?"

Zavrtěl jsem hlavou."Na to by generálové přišli. Až se dostanu ven, bude to v pořádku. Čerstvý vzduch mě povzbudí. Někde se vyspím, na pár hodin si odpočinu, pak -"

Zarazil jsem se. V chodbě před náma byly slyšet padající kamínky. Kurda to slyšel taky. Kurda se připlížil k otvoru a sedl si na bobek a pečlivě naslouchal. Po pár vteřinách se rychle přitiskl ke zdi."Někdo jde!" syčel a táhl mě na nohy."honem! Musíme se dostat pryč!"

"Ne," povzdechl jsem si a zase jsem si sedl.

"Darrene," nabádal mě. "Nemůžeš tu zůstat. Musíme se zastavit až -"

"Já nemůžu," řekl jsem."Courat se bylo těžký dost - v žádném případě nemůžu postupovat plnou rychlostí. Jestli nás mají chytit, je konec. Budu dělat, že tu jem sám."

"Víš, že tě neopustím," řekl a sedl si vedle mě.

Tiše jsme čekali a slyšeli, jak se kroky blíží. Podle zvuku to byla jen jedna osoba. Doufal jsem, že to není pan Hroozley - děsil jsem se představy setkat se s ním potom, co jsem udělal.

Stopující upír dorazil do ústí tunelu, chvíli si prohlížel naše stíny, pak se sehnul a vyrazil dopředu. Byl to Gavner Zurč!"Vy dvy máte fakt problém!" vrčel. "Kdo vymyslel ten pitomý nápad utéct?"

"Já!" řekli jsme s Kurdou současně.

Gavner naštvaně zavrtěl hlavou."Jste stejně prolhání jako všichni ostatní," štěkl."No tak - pravdu."

"Byl to můj nápad," řekl Kurda a sevřel mi ruku, aby zabránil protestům."Přesvědčil jsem Darrena, aby šel. Já za to můžu."

"Jseš idiot," vytkl mu Gavner."Jestli se to dostane ven, zničí tě to. Můžeš zapomenout na to, že budeš knížetem - spíš tě bude čekat stejný osud jako Darrena - v Síni smrti."

"Jen jestli to na mě řekneš," řekl Kurda potichu."Myslíš, že ne?" pokoušel ho Gavner.

"Kdybys nás chtěl zahubit, nepřišel bys sám."

Gavner se díval na mladého upíra a pak tiše zaklel."Máš pravdu," zabručel."Nechci vás vidět mrtvé. Jestli se mnou oba půjdete, zapomenu na to. Vlastně nikdo nebude vědět, co se stalo. Harkat a já jsme teď jediní, kdo to ví. Můžeme dovést Darrena zpátky předtím, než se domluví rozsudek."

"Proč?" zeptal se Kurda."Aby ho vzali do Síně Smrti a zabili?"

"Jestli je to výsledek knížat - ano," řekl Gavner.Kurda zavrtěl hlavou."Od toho utíkáme. Nenechám ho vrátit se na smrt. Není správné dostat život chlapce do tak bezcitné situace."

"Správné nebo ne," vyjel Gavner,"rozsudek knížat je nade vše!"

Kurda se mu podíval do očí."Souhlasíš se mnou," zašeptal."Myslíš, že by jeho život měli ušetřit."

Gavner neochotně kývl."ale to je jen můj názor. Nemíním kvůli tomu neuposlechnout knížata."

"Proč ne?" zeptal se Kurda."Musíme je poslouchat, i když se mýlí, i když rozhodli nespravedlivě?"

"To jsou naše zvyky."

"Můžeme ty zvyky změnit," naléhal Kurda."Knížata jsou tak umíněná. Ignorují fakt, že se svět hýbe kupředu. Za pár týdnu budu kníže i já. Změním to. Nech Darrena jít a já proti němu všechno stáhnu. Očistím jeho jméno a dovolím mu vrátit se a dokončit Zkoušky. Přimhuř projednou oko a já slibuju, že toho nebudeš litovat."

Gavner vypadal zaskočeně. "Není správné plánovat proti knížatům," zamumlal.

"Nikdo se o tom nedozví," slíbil Kurda."Budou si myslet, že Darren utekl sám. Nikdy nás nebudou podezírat."

"Je to proti všemu, čemu jsem kdy věřil," povzdechl si Gavner."Občas musíme nahradit starou víru novou," řekl Kurda.

Zatímco se Gavner rozmýšlel, promluvil jsem já."Vrátím se, když budete chtít. Bojím se smrti, a proto jsem nechal Kurdu, aby mi pomohl utéct. Ale jestli řeknete, že bych se měl vrátit, udělám to."

"Já NECHCI, abys zemřel," zanaříkal Gavner."Ale útěk nikdy nic nevyřeší."

"Nesmysl!" odsekl Kurda."Zbylo by nám mnohoi lepších upírů, kdybychom dokázali včas utéct. Když se vrátíme s Darrenem, odvedeme ho na smrt. Jaký to má smysl?"

Gavner se na chvíli zamyslel a pak kývl."Nelíbí se mi to, ale je to menší zlo. Neprozradím to. Ale!"dodal, "jenom když slíbíš, že až se staneš knížetem, řekneš pravdu Budeme čistí, jestli to půjde, očistíme Darrenovo jméno, jestli ne, přijmeme trest. OK?"

"Souhlasím," řekl Kurda.

"Slovo na to?"

"slovo na to."

Gavner dlouze vydechl a prohlížel si mě."A jak se vlastně máš?" zeptal se.

"Není to tak hrozný," zalhal jsem.

"Vypadáš, že to brzo nevydržíš," poznamenal.

"Zvládnu to," řekl jsem. Pak jsem se zeptal, jak nás našel.

"Hledal jsem Kzurdu," vysvětloval."doufal jsem, že bychom mohli dát hlavy dohromady a nějak to vyřešit. Jeho skříň s mapama byla otevřená. Nic mi nedošlo, ale když jsem došel k tobě a našel jsem tam samotného Harkata, dal jsem si dvě dvě dohromady."

"Jak jsi nás sledoval těma tunelama?" zajímalo Kurdu.

Gavner ukázal na kapky krve pode mnou."Celou cestu krvácel,řekl."Zvládl by vás stopovat i hlupák."

Kurda zavřel oči a zašklebil se."Do prčic! sledování nikdy nebylou mou silnou stránkou."

"správně," řekl Gavner."Když už jsme u toho, měli bychom si pospíšit.Hned jak zjistí, že je Darren pryč, pošlou po jeho stopě hledače, a nebude jim to trvat moc dlouho, než ho najdou. Naše šance je dostat ho ven a doufat, že jim slunce zabrání v postupu."

"Přesně tak," připustil Kurda a vyrazil. Já ho následoval co nejlíp to šlo a Gavner šel za náma.

Na konci tunelu zabočil Kurda doleva. Zamířil jsem za ním, ale Gavner mě chytil za ruku a studoval tunel napravo. Když si Kurda uvědomil, že mu nejsme v patách, ohlídl se."Proč stojíte?" zeptal se.

"V téhle části Hory už jsem byl," řekl Gavner."Během svých Zasvěcovacích Zkoušek. Musel jsem najít schovaný šperk."

"Tak?"

"Můžu najít cestu ven," řekl Gavner."znám cestu k nejbližšímu východu."

"Já taky," řekl Kurda. "A je to tahle."

Gavner zavrtěl hlavou."Můžeme se tam dostat tudy," souhlasil, "ale tím druhým tunelem to bude rychlejší."

"Ne!" štěkl Kurda."Tohle byl můj nápad. Já vedu. Nemáme čas tu bloudit. Jestli se ztratíme, je po nás. Má cesta je jistá."

"Moje taky," trval na svém Gavner, a než mohl Kurda protestovat, Vřítil se do pravého tunelu a táhl mě za sebou. Kurda zanadával a zavolal nás, a když ho Gavner ignoroval, neměl jinou možnost než jít za námi.

"To je na hlavu," stěžoval si, když nás dohnal. snažil se protáhnout kolem mě, aby si mohl s Gavnerem promluvit z očí do očí, ale tunel byl moc úzký."Měl.i bychom věřit tunelům na mapách. Vím toho o tom víc než ty. Tvá cesta končí slepou uličkou."

"Ne," opravil ho Gavner."Takhle ušetříme aspoň 40 minut."

"Ale co když -" začal Kurda.

"Přestaň se dohadovat," přerušil ho Gavner."čím víc mluvíme, tím pomaleji jdeme."

Kurda si něco zamumlal, ale neprotestoval. Ale stejně tím nebyl moc nadšený.

Prošli jsme tunelem, kolem kterého tekl pramen. Voda zněla tak blízko, že jsem se bál, že se stěny protrhnou a zavalí nás voda. Přes hukot jsem nic neslyšel, a byla tam taková tma, že jsem ani nic neviděl. Cítil jsem se úplně sám.

Byl jsem rád, když jsem konečně zahlédl světlo, a pospíchal jsem k němu. Gavner a Kurda se taky pohybovali rychle, takže se taky museli těšit na konec chodby. Když jsem vyšli ven, Kurda se rychle dostal do čela. Byli jsme v malé jeskyni, z které vedly tři tunely. Kurda zamířil k tomu úplně nalevo."Půjdeme tímhle," řekl a snažil se získat zpátky autoritu.

Gavner se zakřenil."Tímhle jsem chtěl jít stejně."

"Tak si pospěš," štěkl Kurda.

"Co je s tebou?" zeptal se Gavner, "chováš se divně."

"Ne!" řekl Kurda a slabě se usmál."Promiň. To je tím tunelem pod vodou. Věděl jsem, že musíme skrz něj. Proto jsem chtěl jít jinudy - abychom se mu vyhnuli."

"Bojíš se, že by se mohl protrhnout?" zasmál se Gavner.

"Jo," odpověděl Kurda nejistě.

"Já se bál taky," řekl jsem."Nechtěl bych se na podobná místa dostat moc často."

"Zbabělci," ušklíbl se Gavner. S úsměvem se vydal za Kurdou, ale pak se zastavil a natočil hlavu na stranu.

"Co se děje?" zeptal jsem se.

"Myslím, že jsem něco slyšel," řekl.

"Co?"

"Znělo to, jako by někdo kašlal. Šlo to z pravého tunelu."

"Hledací četa?" zeptal jsem se s obavami.

Gavner se zamračil."Pochybuju - to by šlo zezadu."

"Co je?" zeptal se Kurda netrpělivě.

"Gavner myslí, že něco slyšel," řekl jsem, zatímco generál se vydal prozkoumat tunel.

"To je jen zvuk řeky," řekl Kurda."Nemáme čas na-"

Ale bylo pozdě. Gavner už vešel do chodby.Kurda vyrazil ke mě a zíral do tmy za Gavnerem."Měli bychom pokračovat," mumlal."Jen nás zdržuje."

"Co když tam někdo je?" zeptal jsem se.

"Tady není nikdo kromě nás," odsekl Kurda."Měli bychom vyrazit bez toho blázna; on nás dožene."

"Ne," řekl jsem."Radši bych počkal."

Kurda protočil oči v sloup, ale zůstal stát za mnou. Gavner se vrátil po chvilce, ale vypadal jako by zestárl o několik let. Třásly se mu nohy a hned jak přišel k nám, svezl se po zdi na zem.

"Co se děje?" zeptal jsem se.

Beze slova zavrtěl hlavou.

"Našel jsi něco?" zeptal se Kurda. "Tam..." Gavner si odkašlal. "Běř se podívat. Ale opatrně. Ať tě nevidí."

"Kdo?" zeptal jsem se, ale neodpověděl.

Zvědavě jsem se plížil tunelem a Kurda za mnou. Byl krátký a když jsem se dostal na konec, všiml jsem si pochodní. Lehl jsem si na břicho a plížil jsem se k okraji jeskyně. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech.

Flákalo se tam dvacet nebo třicet osob. Někteří seděli, někteří leželi na matracích, jiní hráli karty. Byli to vážně vypadající upíři - objemní, neotesná stvoření s rozcuchanými vlasy.Ale když jsem si všiml jejich filaové kůže a načervenalých očí a vlasů, hned jsem je poznal - naše pokrevní nepřítele - vampýry!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a dvanáct