Oheň mě pohltil jako obří žluto oranžový mrak. Ani v nejhorších nočních můrach jsem si nepředstavoval takové horko. Skoro jsem otevřel pusu, abych zakřičel. KDynych to udělal, oheň by mi vnikl do pusy a sežehl by mě zevnitř.
Když jsem se dostal na druhou stranu, hořely mi vlasy a plameny mi olizovaly kůži. Spadl jsem na zem a kutálel jsem se, bušil jsem si do vlasů rukama a hasil plameny. Vůbec jsem nedával pozor na syčení a hvízdání. Kdyby v té chvíli vyrazil oheň, skončil bych.Alůe měl jsem štěstí.....šťastný Darren Shan...štěstí upírů.
Když jsem se dostal z nejhoršího, klekl jsme si a slabě jsem vrčel. Dýchal jsem řídký horký vzduch a ujišťoval jsem, že mi ve vlasech nezbyly žádné jiskry.
Celé tělo jsem měl černé a červené. Černé od sazí a červené od plamenů. Měl jsem, namále, ale musel jsem dál.I když to bolelo, prostě jsem musel. Démoni ohně by mě zabili, kdybych to neudělal.
Postavil jsem se a poslouchal jsem trubky.Nebylo to snadné - měl jsem dost popálené uši - ale pořád jsem slyšel, a po chvíli jsem se vyhnul prvním plamenům.
Jediná dobrá věc na té stěně byla, že mi spálila všechen cit z nohou. Pod kolenama jsem skoro nic necítil. To znamenalo, že jsem vážně popálený, a jedná moje část se bála, co bude po Zkouškách - klidně by mi je mohli amputovat! - ale na to byl čas. teď mi to ulevilo.
Spíš mě děsily uši. Chtěl jsem do nich vetřít nějaké sliny, ale úplně mi vyschlo v puse. Snažil jsem si je protřít mezi prstama, ale jen se to zhoršilo. Na konec jsem se rozhodl je ignorovat.
Plameny mě vháněly do dalšího rohu.Než abych se nechal zase chytit, radši jsme proběhl ohněm a čelil jsem bolesti.
Zavíral jsem oči, co nejvíc to šlo. Úplně se mi vysušily a začínal jsem se bát o zrak.
Když jsem se zase vyhýbal, plameny začaly odumírat. Podezíravě jsem se zastavil. Byl to začátek něčeho mnohem horšího? Mohl jsem čekat další nával plamenů?
Zatímco jsem se otáčel a poslouchal, dveře se otevřely a vešli upíři v pláštích.Zíral jsem na ně jako na mimozemšťany.Co to děllali? Byli to podpalovači, kteří se nějak ztratili? Někdo by jim měl říct, že by tu být neměli. Je to moc nebezpečné.
Couval jsem od nich, když se ke mě blížili. Rád bych je varoval, ale nemohl jsem najít hlas. Ani trochu."Darrene, je po vem,"řekl jeden z nich. Zněl jako pan Hroozley, ale nemohl to být on - přece by nepřišel uprostřed Zkoušky.
"Mávl jsem a stěží vyslovil slova,"Radši běžte pryč! Bžte!"
"Darrene," řekl upír vepředu."Je po všem. Zvítězil jsi!"
Nedávalo mi to smysl. Jen jsem věděl, že by se mohl objevit obří plamen, a tihl blázni mi blokovali cestu. Vrhl jsem se dopředu; oni mě chytili. PRvnímu jsem vyrazil dech, ale ten další mě chytil za zátylek. Jeho dotek bolel a já se tiše sesul na zem.
"Opatrně!" štěkl první upír a naklonil se nade mě - byl to pan Hroozley!"Darrene," řekl měkce. Je to v pořádku. Udělal jsi to. Jsi v bezpečí."
Zavrtěl jsem hlavou; nebyl jsem schopnej jasně myslet, jen jsem opakoval ty samý slova,"Oheň! Oheň! Oheň!"
Pořád jsem to mumlal, když mě položili na nosítka a vynesli ven. A i když jsem byli venku a prač od plamenů a lékaři mi ošetřovali rány, pořád jsem mumlal varování nebo se podezíravě rozhlížel a čekal rudozlaté peklo.
2024 ©