Po nějaké době přišli
pan Topol a pár
dalších z Circo
Mostruoso, včetně pěti
Lidiček. Seděl jsem
Samovi po boku, už
jsem byl příliš
vyčerpaný, než abych
vyl. jen jsem tupě civěl do
prázdna a cítil, jak se mi jeho krev usazuje v žaludku.
„Jak se to stalo?“ zeptal se pan Topol pana Hroozleyho. „Jak se
Vlčí muž dostal z klece?“
„Nevím, Hibernie,“ odpověděl pan Hroozley. „Neptal jsem se a
ptát se nehodlám, aspoň tedy nejednu dvě noci. Darren na tom není
tak dobře, aby mohl vypovídat.“
„Vlčí muž je mrtvý?“ chtěl vědět pan Topol.
„Není,“ opáčil pan Hroozley. „Jen jsem ho omráčil.“
„Buďme vděčni i za ta malá dobrodiní,“ vzdychl si pan Topol.
Luskl prsty a Lidičkové svázali omdlelého Vlčího muže řetězy.
Zajela k nám dodávka a oni ho nasoukali dovnitř.
Napadlo mě, jestli se nemám dožadovat, ať Vlčího muže zabijí,
ale k čemu by to asi bylo dobré? Není zlý, je jen od přírody šílený.
Zabít ho by bylo zbytečné a kruté.
Když Nárůdek s Vlčím mužem skončil, obrátil pozornost k
Samovým ostatkům.
„Tak počkat,“ zadržel jsem je, když už se ho chystali sebrat a
odvézt na káře. „Co chtějí se Samem udělat?“
Pan Topol si nervózně odkašlal. „Je jaksi… zcela evidentní, že
ho hodlají… spořádat.“
Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, co tím slovem myslí.
„To ho chtějí sežrat?“ zavřískal jsem.
„Nemůžeme ho jen tak nechat ležet,“ upozornil pan Topol.
„A nemáme čas ho pohřbít. Je to to nejsnadnější –“
- 147 -
„Ne.“ řekl jsem pevně.
„Darrene,“ vložil se do věci pan Hroozley, „neměli bychom se
plést do –“
„Ne!“ zařval jsem, došel jsem k Nárůdku a začal jsem Lidičky
odstrkovat. „Jestli chtějí sníst Sama, nejdřív budou muset sníst mě!“
Lidičkové si mě beze slova prohlíželi hladovými zelenými očky.
„Myslím, že by si velice rádi posloužili,“ utrousil suše pan
Topol.
„Já mluvím vážně.“ zavrčel jsem. „Nedovolím jim Sama sníst.
Zaslouží si poctivý pohřeb.“
„Takže ho místo nich sežerou červi?“ zeptal se pan Topol, ale
když jsem po něm loupl očima, vzdychl si a nakvašeně potřásl
hlavou.
„Nech kluka, ať je po jeho, Hibernie,“ prohlásil tiše pan
Hroozley. „Můžeš se s ostatními vrátit do tábora. Já tu s ním zůstanu
a pomůžu mu vykopat hrob.“
„No prosím,“ pokrčil pan Topol rameny. Potom hvízdl a ukázal
na Lidičky prstem. Zaváhali, pak ale vycouvali a shlukli se kolem
majitele Circo Mostruoso. Zůstal jsem s mrtvým Samem Grestem
sám.
Pan Topol a jeho pomocníci odešli. Pan Hroozley se posadil
vedle mě.
„Jak ti je?“ zeptal se.
Zavrtěl jsem hlavou. Na to nebylo snadné odpovědět. „Cítíš se
silnější?“
„Ano,“ řekl jsem tichounce. Od chvíle, kdy jsem Samovi vypil
krev, neuteklo moc času, ale i tak jsem už zaznamenal, že je to jiné.
Zlepšil se mi zrak, zrovna tak i sluch, omlácené tělo mě nebolelo
zdaleka tolik, jak by mělo.
„Zase nebudeš dlouhou dobu muset pít,“ oznámil mi.
„Je mi to jedno, neudělal jsem to pro sebe. Udělal jsem to pro
Sama.“
„Zlobíš se na mě?“ chtěl vědět.
„Ne,“ vzdychl jsem si.
„Darrene, já doufám, že –“
- 148 -
„Nechci už o tom mluvit!“ skočil jsem mu do řeči. „Je mi zima,
jsem otlučený, je mi smutno a cítím se sám. Chci myslet na Sama, ne
plýtvat slovy na vás.“
„Jak si přeješ,“ kývl a začal rukama vyhrabávat zem. Pár minut
jsem hrabal vedle něj, pak jsem se narovnal a podíval se na něj.
„Teď teprve jsem doopravdy upírův pomocník, co?“ zeptal jsem
se.
Smutně přikývl. „Ano. Jsi.“
„Máte z toho radost?“
„Nemám,“ řekl. „Stydím se za to.“
Jak jsem na něj celý zmatený poulil oči, někdo se nad námi
objevil. Byl to jeden z Nárůdku, ten kulhavý. „Jestli si myslíš, že si
Sama odneseš…“ pohrozil jsem mu zahliněnou rukou. Ale než jsem
se dostal dál, seskočil do mělké jámy. zaťal do země silné, šedivé
prsty a rval veliké kusy hlíny.
„On nám pomáhá?“ vyrazil jsem překvapeně.
„Vypadá to tak.“ kývl pan Hroozley a položil mu ruku na
rameno. „Odpočiň si,“ doporučil mi. „My dva budeme kopat rychleji.
Až bude čas tvého kamaráda pohřbít, zavolám tě.“
To mi připadalo rozumné, a tak jsem přikývl, vylezl nairu a lehl
jsem si na kraj. vedle rychle se prohlubujícího hrobu. Po chvilce jsem
se odšoural o kousek dál, posadil jsem se a čekal ve stínech
opuštěného depa. Sám se svými myšlenkami. A se Samovou rudou
krví na rtech a mezi zuby.
2024 ©