Po chvíli jsem ucítil,
jak mě cosi mírně
tahá za rukáv na levé ruce.
Rozhlédl jsem se. Pan
Hroozley stál nade mnou a
tvářil se Nešťastně.
„Darrene,“
začal, „asi ti bude
připadat, že na to není
vhodná chvíle, ale něco musíš udělat. Pro Sama. A pro sebe.“
„O čem to mluvíte?“ otřel jsem si slzy z obličeje a vzhlédl jsem
k němu. „Můžeme ho zachránit? Jestli ano, řekněte mi to. Udělám
cokoli.“
„Pro záchranu jeho těla nemůžeme udělat nic,“ odpověděl pan
Hroozley. „Umírá, na tom se nedá nic změnit. Ale můžeme něco
udělat pro jeho duši.“ Podíval se na mě. „Darrene, musíš Samovi
vypít krev.“ Dál jsem na něj civěl, ale teď už ne s nadějí, spíš
nevěřícně.
„Jak to můžete říct?“ zeptal jsem se tiše. „Jeden z mých
nejlepších kamarádů umírá, a vy nemyslíte na nic jiného než… jste
hnusnej! Hnusná, zvrácená obluda. Měl byste umírat vy, a ne Sam.
Nenávidím vás! Jděte pryč.“
„Nerozumíš mi.“
„Ale rozumím,“ vybafl jsem. „Sam umírá, a vás nenapadne nic
lepšího, než jak mě zasvětit krví. Víte, co jste zač? Jste mizernej –“
„Pamatuješ si, jak jsme se bavili o tom, že upíři dokážou
přijmout část duše druhého člověka?“ nadhodil.
Už jsem mu chtěl vmést do tváře nějakou ohavnou urážku, ale
jeho otázka mě zmátla.
„Co to má s tímhle společného?“
„Darrene, je to důležité. Tak vzpomínáš si?“
„Ano,“ přikývl jsem. „A co s tím?“
- 144 -
„Sam umírá,“ řekl pan Hroozley. „Za pár minut bude po smrti.
Navždy. Ty ale můžeš část jeho osobnosti udržet naživu, uvnitř sebe,
když mu hned teď vypiješ krev a vezmeš mu život dřív, než to zařídí
zranění, která mu způsobil Vlčí muž.“
Nevěřil jsem vlastním uším.
„Vy chcete, abych Sama zabil?“ ječel jsem.
„Ne,“ vzdychl si. „Sama už zabil někdo jiný Ale když mu ulevíš
dřív. než zemře na kousnutí Vlčího muže. zachráníš něco z jeho
vzpomínek a pocitů. Bude v tobě žít dál.“
Zavrtěl jsem hlavou. „Nemůžu pít jeho krev,“ zašeptal jsem. „Je
to přece Sam.“ Podíval jsem se dolů na to zmasakrované tělíčko.
„Nemůžu.“
Pan Hroozley vyrazil táhlý vzdech. „Nebudu tě nutit. Ale
pečlivě si to rozvaž. Tragédie, která se odehrála dnes v noci, tě bude
pronásledovat ještě velice dlouho, ale když Samovi vypiješ krev a
přijmeš část jeho podstaty, bude pro tebe snazší vypořádat se s jeho
smrtí. Ztratit někoho, koho máme rádi, je těžké. Takhle bys ho
nemusel ztratit úplně.“
„Nemůžu mu pít krev,“ vzlykal jsem. „Vždyť to byl můj
kamarád.“
„Právě proto, že to byl tvůj přítel, to udělat musíš,“ namítl
důrazně pan Hroozley, pak se otočil a nechal už rozhodnutí na mně.
Zadíval jsem se dolů na Sama. Vypadal tak mrtvě, jako by už
teď přišel o všechno, co z něj dělalo člověka, živou a jedinečnou
bytost. Vzpomněl jsem si na jeho žerty a dospělá slova a naděje a
sny, a napadlo mě, jak strašné bude, když s jeho smrtí zmizí i tohle
všechno.
Kleče jsem mu přiložil prsty levé ruky na zakrvácený krk.
„Promiň, Same.“ zakňoural jsem bezmocně a pak jsem mu zaryl
ostré nehty do měkké kůže, předklonil jsem se a přitiskl ústa na
otvory, které jsem prořízl.
Krev se mi vhrnula do úst, div jsem se nezalkl. Málem jsem se
svalil, ale vší silou jsem se udržel a polkl jsem. Krev byla horká a
slaná a stékala mi do hrdla jako husté rozpuštěné máslo.
Pil jsem a Samův tep se stále víc zpomaloval, až se zastavil
úplně. Přesto jsem pil dál, spolykal jsem všechno do poslední kapky.
- 145 -
Když jsem mu konečně všechnu krev vysál, odvrátil jsem se a
zavyl jsem k nebi jako předtím Vlčí muž. A pak jsem dlouho
nedokázal dělat nic jiného než výt a řvát a plakat jako divoké noční
zvíře, kterým jsem se stal.
2024 ©