Sam se dal ihned do křiku, jakmile se mu ruce zaťaly do kotníků.
Když dopadl, vyrazilo mu to dech, a tak na chviličku zmlkl, ale
po vteřině po dvou už zase křičel. Sjel jsem na kolena, chytil jsem
Sama za ruce a tahal. Viděl jsem Vlčího muže, jak leží pod vagonem
na chlupatém břiše a divoce se zubí. Z tesáků mu odkapávaly husté
sliny.
Silně jsem zatáhl a Sam se posunul blíž ke mně, jenže s ním
bohužel i Vlčí muž. Nepustil se, zato se hrozivě soukal zpod vagonu.
Přestal jsem tahat a pustil jsem Sama. Chytil jsem dlouhou
kovovou tyč. kterou upustil, a vyskočil jsem. Začal jsem Vlčího
muže mlátit do napřažených paží a on vztekle vyl.
Pustil se jednou chlupatou pazourou a hmátl jí po mně. Uklouzl
jsem a praštil jsem ho do ruky, kterou pořád držel Sama. Zavyl
bolestí a prsty povolily.
„Utíkáme!“ řval jsem na Sama a pomáhal mu na nohy.
Vyrazili jsme bok po boku k domu. Zezadu jsem slyšel, jak se
Vlčí muž štrachá zpod vagonu. Předtím si s námi pohrával, ale teď
běsnil vzteky. Věděl jsem, že do honby za námi vloží všechno.
Konec hraní. Ani omylem se nedostaneme do skrytu v baráku!
Doběhne nás dřív, než budem v půlce seřadiště.
„Pořád… běž,“ zasípal jsem na Sama, pak jsem se zastavil,
otočil jsem se a vyrazil proti řítícímu se Vlčímu muži.
- 139 -
Naprosto ho to překvapilo. Vrazil do mě. Jeho tělo bylo chlupaté
a zpocené a těžké. Po nárazu jsme se oba svalili na zem. Propletly se
nám ruce a nohy, ale já jsem se rychle odtáhl a uhodil jsem ho tyčí.
Vlčí muž zuřivě zahulákal a rozmáchl se mi po ruce. Tentokrát
se strefil, kousek pod ramenem. Od rány mi celá paže úplně
zmrtvěla, stal se z ní nepoužitelný kus masa a kostí. Upustil jsem tyč
a pak jsem po ní sáhl levou, zdravou rukou.
Jenže Vlčí muž byl rychlejší. Hrábl po tyči a odhodil ji.
Zarachotila, jak dopadla kamsi do tmy.
Pomaličku vstal a zlovolně se usmíval. Bylo snadné číst mu na
očích. Věděl jsem dobře, co by říkal, kdyby uměl mluvit: „Teď tě
mám, Darrene Shane! Pobavil ses, pohrál sis, ale přišel čas zabíjet!“
Chytil mě za boky, doširoka rozevřel tlamu a už se předkláněl,
že mi uhryzne celý obličej. Cítil jsem jeho smradlavý dech a viděl
jsem kousky masa a cáry košile z Ervého paží. které mu uvízly mezi
zažloutlými zuby.
Ale než se čelisti mohly sklapnout, něco ho uhodilo ze strany do
hlavy, srazilo ho a vyvedlo z rovnováhy.
Na okamžik jsem za ním zahlédl Sama, který v rukou držel
těžký kus dřeva. Uhodil Vlčího muže znovu a tentokrát ho přiměl,
aby mě oběma rukama pustil.
„Škoda každý rány, která padne vedle!“ ječel Sam a vší silou
praštil Vlčího muže do hlavy potřetí. „Dělej! Musíme –“
Co Sam říkal dál, to jsem už neuslyšel. Protože jak jsem se
vydal k němu. Vlčí muž naslepo máchl pěstí. Pořádně ani nemířil, ale
měl štěstí a zasáhl mě do obličeje. Padl jsem na záda.
Hlava mi div nevybuchla jako granát. Viděl jsem jasná světla a
obrovské hvězdy, a pak jsem omdlel.
Když jsem se probral, snad za pár vteřin, snad za pár minut,
nemám ponětí, kolik času uplynulo, nad kolejemi vládlo strašidelné
ticho. Neslyšel jsem, že by tu někdo utíkal nebo křičel nebo zápasil.
Slyšel jsem jedině usilovné žvýkání, ozývalo se zblízka.
Chramst. Chramst. Chramst.
Pomaličku jsem se posadil a snažil se nemyslet na kladiva, co
mi bušila v hlavě.
- 140 -
Mým očím nějakou chvilku trvalo, než se znovu přizpůsobily
tmě. Když jsem zase viděl, došlo mi, že se dívám Vlčímu muži přímo
do zad. Krčil se na všech čtyřech a hlavu k něčemu skláněl. To on
vydával ty chroustavé zvuky.
Byl jsem od rány tak omámený. že mi chvíli trvalo, než jsem si
uvědomil, že nejí něco, ale… někoho!
SAM!!!
Zapomněl jsem na bolest, vyštrachal jsem se na nohy a vrhl se
vpřed, jenže jediný pohled na tu krvavou kaši pod Vlčím mužem
stačil, abych pochopil, že je na všechno pozdě.
„Ne!“ zařval jsem a uhodil jsem Vlčího muže zdravou rukou.
Úplně nesmyslný útok.
Zamručel a odstrčil mě. Zase jsem k němu přiskočil a tentokrát
jsem kromě rány rukou i kopl. Zavrčel a znovu se mě pokusil
odstrčit, ale udržel jsem se a cloumal jsem s ním za chlupy a za uši.
Pak zavyl a konečně zvedl hlavu. Byla rudá. temně, děsivě rudá,
plná vnitřností a kusů masa a kostí.
Povalil mě na zem, přimáčkl dolů jedinou dlouhou chlupatou
paží. Švihem zaklonil hlavu a zavyl k noční obloze. A pak s
ďábelským vrčením přibližoval zuby k mému krku. Chtěl mě jedním
rychlým kousnutím dodělat.
2024 ©