Po nějaké době, když jsem se už dopotácel dolů po schodech –
můj smysl pro rovnováhu byl pořád na draka, ale zlepšoval se –
jsme zašli zpátky k vagonům a ve stínu jsme si u jednoho odpočali. P
„Zachránil jsi mi život,“ řekl jsem tiše.
„To nic.“ mávl rukou. „Ty bys to pro mě udělal taky.“
„Asi,“ kývl jsem. „Ale ode mě nikdo pomoc nepotřeboval. Já
nemusel vzít rozum do hrsti a chladnokrevně jednat. Zachránil jsi
mě, Same. Máš to u mě.“
„Jen si to nech,“ zasmál se. „Co já bych s tím dělal?“
„Ale já mluvím vážně, Same. Máš to u mě jako v bance. Když
budeš něco chtít a potřebovat, stačí říct a já pro tebe udělám první
poslední.“
„To myslíš vážně?“
„Na mou duši, na psí uši,“ zařekl jsem se. „Jedna věc by tu
byla,“ oznámil. „Jaká?“
„Chci se dát k Circo Mostruoso.“
„Sameeeee…“ zaskučel jsem.
„Chtěl jsi vědět, co chci, tak jsem ti to řek,“ prohlásil.
„To není tak jednoduchý,“ bránil jsem se.
„Ale je,“ nesouhlasil. „Můžeš promluvit s majitelem a utrousit
za mě slovo. No tak, Darrene, myslel jsi to vážně, anebo nemyslel?“
„No tak jo,“ vzdychl jsem. „Já s panem Topolem promluvím.“
„Kdy?“
- 105 -
„Dneska,“ slíbil jsem. „Hned, jak se vrátím.“
„Tak jo!“ Sam celý šťastný máchl pěstí ve vzduchu.
„Ale jestli to odmítne, je konec, jasný?“ varoval jsem ho.
„Udělám, co se dá, ale když pan Topol řekne ne, bude vymalováno.“
„V pohodě,“ souhlasil Sam. „To mi vyhovuje.“
„Možná by se našel flek i pro mě,“ ozval se někdo za mými
zády.
Otočím se – a za mnou stojí Ervé a podivně se usmívá.
„Neměl by ses k lidem takhle přikrádat,“ vyjel jsem. „Hrozně jsi
mě vyděsil.“
„Tak promiň, kámo,“ povídá Ervé, ale moc provinile nevypadal.
„Co tady děláš?“ zajímal se Sam.
„Hledal jsem Darrena,“ vysvětlil Ervé. „Neměl jsem předtím
možnost mu poděkovat za lístek.“
„Není zač,“ utrousil jsem. „Je mi líto, že jsem za tebou po konci
nemohl zajít, ale měl jsem jinou práci.“
„No jasně,“ kývl Ervé a posadil se vedle mě na kolejnici. „To
chápu. V tak velikým cirkuse musí bejt hodně práce, co? Nakládaj ti
toho fůru, co, kámo?“
„Jo,“ připustil jsem.
Ervé se na nás na oba usmíval jako sluníčko. Ale na tom úsměvu
bylo něco, z čeho mi nebylo dobře po těle. Nebyl to moc milý
úsměv.
„Hele, a jak se má Vlčí muž?“ zajímal se. „Dobře.“
„Je pořád na řetězu, co?“ nadhodil.
„Není,“ vzpomněl jsem si na Evrovo varování.
„Že není?“ dělal Ervé překvapeného. „Takový divoký,
nebezpečný zvíře, a vy ho nezavíráte?“
„Ve skutečnosti nebezpečný není,“ odtušil jsem. „Hraje to. Je
vlastně docela krotký.“ Cítil jsem, že Sam si mě upřeně prohlíží.
Věděl přece, jak divoký Vlčí muž je, a nechápal, proč lžu.
„Poslechni, čéče, a co taková potvora žere?“ vyptával se Ervé.
„Maso. Řízky. Salámy,“ přinutil jsem se k úsměvu. „Nic
mimořádnýho. Normálně, co se dostane v obchodě.“
„Vážně? A co ta koza, co ji kous pavouk? Tu sežere kdo?“
„Nevím.“
- 106 -
„Evra říkal, že jste kozu přivedli od nějakýho místního sedláka.
Stála hodně?“
„Ani ne,“ pokrčil jsem rameny. „Byla dost nemocná, takže…“
A zarazil jsem se. Evra řekl Ervému, že jsme kozu koupili na
jatkách, ne u sedláka.
„Kámo, já jsem si udělal takový menší pátráníčko,“ prohlásil
Ervé tiše. „U nás v táboře maj všichni napilno, protože se chystaj na
cestu, ale já jsem si to tu obešel a počítal jsem ovce a krávy a
vyptával jsem se a vyhrabával kosti.
Mizej tu zvířata,“ pokračoval. „Sedláky to moc nebere, když
zmizí jeden kus nebo dva, nijak zvlášť jim to nevadí, ale mě to
jednoduše fascinuje. Co myslíš, čéče, kdo si je tak může brát?“
Neodpověděl jsem.
„A to nejni všecko. Zašel jsem si k řece, na který táboříte, a víš,
co jsem našel po proudu pod váma? Spoustu kostiček a kousků kůže
a masa. Odkud se tak mohly vzít, milej Darrene?“
„To nevím,“ odpověděl jsem. A pak jsem vstal. „Budu už muset
jít. V panoptiku mě čekají. Mám práci.“
„Já tě zdržovat nebudu,“ usmíval se Ervé.
„Kdy to balíte?“ zeptal jsem se. „Možná bych se zaskočil
rozloučit.“
„To je od tebe moc milý, kámo,“ řekl Ervé. „Ale nelam si s tím
hlavu. Já se nikam tak brzy nechystám.“
Zamračil jsem se. „A nemluvil jsi o tom, že se chystáte vyrazit?“
„POP se chystá vyrazit,“ opravil mě. „Vlastně už vypadli. Včera
večer.“ Mrazivě se pousmál. „Ale já, já se eště maličko zdržím. Pár
věcí si chci proklepnout.“
„Jo tak.“ V duchu jsem nadával a klel, ale navenek jsem se
snažil vypadat spokojeně. „Dobrá zpráva. Takže se ještě uvidíme.“
„To teda jo,“ slíbil Ervé. „Eště mě uvidíš. Na to si můžeš vsadit.
Uvidíš mě až dost“ Nejisté jsem se usmál. „Takže zatím nashle.“
„Nashle,“ kývl Ervé.
„Hele, počkej,“ ozval se Sam. „Půjdu s tebou.“
„Ne. Zastav se zítra. To už pro tebe budu mít vzkaz od pana
Topola. Čau.“
A odklidil jsem se dřív, než ti dva stačili říct cokoli dalšího.
- 107 -
Ervého zájem o to, že v okolí mizejí zvířata, mě ze začátku
znepokojoval, ale jak jsem se blížil k táboru, pomalu mě to
přecházelo. Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně jenom
takový zarostlý člobrda, zatímco my všichni v Circo Mostruoso jsme
zvláštní a mocní tvorové. Jak by nám mohl ublížit?
2024 ©