Příštích pár dnů jsme si docela užívali. My dva s Evrou jsme měli
napilno s obvyklými pracemi i s krmením Nárůdku. S několika z
těch mlčenlivých modrokapucatých tvorečků jsem se pokusil
promluvit, ale ani jeden se při tom na mě nepodíval.
Bylo nemožné je rozeznat. Jeden (nebo snad jedna nebo jedno)
se odlišoval, protože byl vyšší než ostatní, další byl zase menší a jiný
napadal na levou nohu. Ale ostatní vypadali naprosto stejně.
Sam pořád víc a víc vypomáhal v táboře. Na lov jsme ho s sebou
nebrali, ale u většiny našich ostatních povinností jsme ho přiložit
ruku k dílu nechali. Uměl vzít za práci, byl pevně odhodlaný na nás
zapůsobit a domoct se stálého místa u panoptika.
Pana Hroozleyho jsem moc nevídal. Věděl, že musím vstávat
brzy, abych nalovil dost potravy pro Lidičky, a proto mě většinou
nechával o samotě. Byl jsem mu za to vděčný; nechtěl jsem, aby mě
pořád ponoukal, ať se napiju lidské krve.
Pak, jednoho rána, dorazil Cormac Nedorost, a to způsobilo
veliký rozruch.
„Toho člověka musíš vidět,“ prohlásil Evra a táhl mě s sebou.
„Je to ten nejúžasnější umělec, jaký se kdy narodil.“
Když jsme dorazili k dodávce pana Topola, kde se Cormac
Nedorost byl hlásit, sešel se už kolem nového účinkujícího pěkný
dav. Lidi ho poplácávali po zádech a vyptávali se, co dělal a kde byl.
- 80 -
Na všechny se usmíval, s každým si tiskl ruce a odpovídal na otázky.
Byl sice velká hvězda, ale nebyl pyšný.
„Mladý pan Evra Fon!“ křikl, jen co spatřil hadího chlapce.
Napřáhl ruce a Evru objal. „Jak se má můj nejoblíbenější dvounohý
plaz?“
„Jde to,“ kývl Evra.
„Svlékal jsi poslední dobou kůži?“ zajímal se Cormac. „Ne, teď
zrovna ne.“
„Tak nezapomeň,“ říkal Cormac, „že až ji svlékneš, já ji chci.
Lidská hadí kůže má v některých zemích větší cenu než zlato.“
„Dám vám ji klidně celou,“ ujistil ho Evra a postrčil mě
dopředu. „Cormaku, tohle je Darren Shan, můj kamarád. Je v Circo
Mostruoso nový a ještě vás nikdy neviděl.“
„Nikdy neviděl Cormaka Nedorosta?“ zhrozil se umělec a
předstíral, že je uražený. „Jak je to možné? Já si myslel, že už celý
svět viděl úžasného Cormaka Nedorosta v akci.“
„Já o vás nikdy ani neslyšel,“ přiznal jsem.
Přitiskl si ruce na prsa, jako kdyby měl infarkt.
„Co to vlastně děláte?“ zeptal jsem se.
Cormac se rozhlédl po hloučku. „Mám to předvést?“
„Ano!“ křičeli všichni nadšeně.
Cormac se podíval na pana Topola, který stál vzadu za lidmi.
Pan Topol si vzdychl a přikývl. „Asi budeš muset,“ usoudil. „Jinak
by ti nedali pokoj.“
„No dobrá,“ kývl Cormac. „Odstupte, udělejte mi místo.“
Všichni okamžitě couvli. Já jsem začal odstupovat s nimi, ale
Cormac mi položil ruku na rameno a pověděl mi, ať zůstanu.
„Vážení,“ začal. „Jsem už věčnost na cestě a jsem příliš unaven,
než abych předvedl celé představení, takže to vezmeme stručně a
krátce.“
Sevřel pravou ruku do pěsti a pak z ní vytrčil ukazovák.
„Darrene, dal by sis ten prst laskavě mezi zuby?“ vybídl mě.
Střelil jsem pohledem po Evrovi a ten mi kývl, ať dělám, co po
mně Cormac chce.
„A teď do něj kousni, prosím,“ vyzval mě Cormac. Mírně jsem
skousl. „Víc,“ řekl Cormac. Stiskl jsem trochu víc.
- 81 -
„Ale no tak, chlapče,“ vybafl. „Trochu se do toho opři. Zatni
zuby. Jsi žralok, anebo jenom myš?“
No dobře. Chce, abych ho kousl pořádně? Tak ho kousnu.
Otevřel jsem ústa a rázně zaťal zuby, chtěl jsem, aby se zděsil.
Jenže místo toho jsem se zděsil já sám, protože mi zuby čistě projely
celým prstem a ucvakly ho.
V hrůze jsem se odpotácel a prst jsem vyplivl. Loupl jsem očima
po Cormaku Nedorostoví a čekal jsem, že bude křičet, ale jen se smál
a ukazoval vysoko ruku.
Na překousnutém místě nebyla žádná krev, jen bílý,
nepravidelný pahýl. A já jsem spatřil cosi neuvěřitelného: prst mu
začal dorůstat!
Pomyslel jsem si, že to asi je jen moje představa, ale jak čas
ubíhal, pahýl rostl dál a brzy byl prst zase celý. Cormac jej ještě
chvilku podržel natažený, pak jej ohnul a zase narovnal, aby dokázal,
že je jako nový.
Ozval se potlesk a mně přestalo srdce tlouct jako o závod.
Podíval jsem se na zem, kam jsem vyplivl prst, a všiml jsem si,
že se začal rozkládat. Ve chvilce už z něj byla jen sedavá kupička
plesniviny.
„Omlouvám se, jestli jsem tě vyděsil,“ řekl Cormac a poplácal
mě po hlavě.
„To nic,“ vzdychl jsem si. „Měl jsem se dávno naučit, že tady
má jeden očekávat samé neočekávané věci. Můžu si na ten nový prst
sáhnout?“ Přikývl. Nepřipadalo mi, že by se nový prst nějak lišil od
ostatních. „Jak to děláte?“ zeptal jsem se ohromeně. „Byla to snad
iluze?“
„Žádná iluze,“ vrtěl hlavou. „I když se náhodou jmenuju
Nedorost, umím si nechat dorůstat nové končetiny, prsty na rukou i
na nohou, paže i nohy, a to už odmalička. Rodiče objevili moje
nadání, když jsem si nešťastnou nehodou uřízl kuchyňským nožem
koneček nosu. Dokážu si nechat znovu dorůst v podstatě každou část
těla. Kromě hlavy. Tu jsem si uříznout nezkoušel. Radši nepokoušet
štěstí.“
„A nebolí to?“ zajímal jsem se.
- 82 -
„Maličko,“ připustil. „Ale moc ne. Když přijdu o některou
končetinu, skoro hned začíná růst nová, takže bolest trvá jen vteřinku
dvě. Je to trochu, jako kdyby –“
„Tak dost, panstvo!“ zahromoval pan Topol a přerušil ho. „Na
podrobné výklady nemáme čas. Náš podnik už lenošil příliš dlouho.
Je načase zas trochu pobavit publikum, než na nás zapomene nebo si
začne myslet, že jsme odešli na odpočinek.
Vážení!“ rozkřikl se na shromážděné a zatleskal rukama.
„Rozhlaste to. Konec lenošení. Dnes večer se hraje!“
2024 ©