Medvěd mě chtěl zabít, o tom nemohlo být pochyb, a taky by mě zabil, nebýt vlčete, které odvážně seskočilo ze stromu. Přistálo medvědovi na hlavě a na chvilku ho oslepilo.
Medvěd zařval a ohnal se obrovskou tlapou. Vlče ho kouslo do ucha a on zařval znovu, tentokrát bolestí. Pak začal rázně vrtět hlavou ze strany na stranu a vlče odletělo do nedalekého houští.
Jen co se medvěd zbavil vlčete, zaútočil znovu na mě, ale v té chvilce, kterou mi vlče získalo, jsem oběhl strom a upaloval ze všech sil k jeskyni. Medvěd se vrhl za mnou, uvědomil si, že jsem na něj moc rychlý, a raději se obrátil proti mladému vlčkovi.
Když jsem uslyšel jeho vystrašené ňafání, zastavil jsem se. Ohlédl jsem se přes rameno a uviděl, že se vlčeti podařilo zase vylézt na strom a medvěd teď rve drápy kůru a snaží se na něj dosáhnout. Prozatím vlček nebyl v ohrožení, ale věděl jsem, že dřív nebo později sklouzne nebo ho medvěd setřese, a to bude jeho konec. Zastavil jsem se sotva na vteřinku a rozmýšlel se, jestli mám doběhnou do bezpečí jeskyně, anebo se vrátit a nasadit život při pokusu o záchranu vlčete. Pak jsem se otočil, zvedl jsem kámen a ten nejsilnější klacek, jaký jsem našel, a řítil jsem se zpátky.
Když medvěd spatřil, že se blížím, pustil strom, dřepl si a připravoval se k obraně. Byl urostlý, i takhle v dřepu měřil snad přes metr a půl, měl černý kožich, na hrudi bílý znak ve tvaru srpku, špinavě bílý čenich. Po hubě měl skvrny od pěny a oči mu zběsile blýskaly, jako by se jich dotklo šílenství. Třeba má vzteklinu!
Zastavil jsem se pár metrů před medvědem a praštil jsem klackem do země. Medvěd zabručel a vyrazil. Podíval jsem se po očku po vlčeti a doufal jsem, že bude mít dost rozumu, aby sklouzlo po kmenu dolů a pelášilo do jeskyně, ale zůstalo, kde bylo.
Medvěd se po mně ohnal, ale ráně těžké tlapy jsem lehko uhnul. Vztyčil se na zadní a padal na mě, chtěl mě rozdrtit váhou svého obrovského těla. Znovu jsem se mu vyhnul, ale tentokrát to bylo těsnější. Věděl jsem, že pokud by to takhle šlo dál, nakonec by mě zasáhl – a to by bylo osudné.
Vyrazil jsem mu klackem proti hlavě a mířil mu na oči, když tu se k nám přihnaly dvě vlčice a vrhly se na něj. Určitě uslyšely ňafání vlčete a přišly to prozkoumat.
Jedna se zakousla medvědovi hluboko do ramene, až zaskučel. Druhá mu zaútočila na zadní nohy a sekala po nich zuby a drápy. Medvěd setřásl tu první, sklonil se, že se pustí do druhé – a vtom jsem švihl rukou s klackem a uhodil jsem ho do levého ucha.
Rozhodně ho to poranilo, protože okamžitě ztratil zájem o obě vlčice a hroutil se na mě. Uhnul jsem mu, ale jedna obrovská přední tlapa mě zasáhla ze strany do hlavy tak, že jsem omráčeně padl na zem.
Medvěd se převalil na nohy, hbitě se na vlčice rozmáchl, rozehnal je a šel zase po mně. Štrachal jsem se dozadu, ale ne dost rychle. Najednou byl nade mnou a srpkovitá skvrna na jeho hrudi se podivně podobala měsíci svítícímu z oblohy.
Znovu se postavil na zadní a vítězně zařval. Měl mě přesně tam, kde mě mít chtěl. Napřáhl jsem klacek proti jeho břichu, pak jsem na něj hodil kámen, ale medvěd si tak malicherných ran nevšímal. Pošilhával po mně a začal se kácet…
… a právě v tu chvíli se k němu zezadu přiřítili dva Lidičkové a srazili ho, takže ztratil rovnováhu. Jistě šli za vlčicemi – a co se mě týkalo, nemohli si to načasovat příhodněji.
Medvěd si určitě myslel, že se proti němu spikl celý svět. Pokaždé, když mě měl na dosah, se mu někdo z nich postavil do cesty. Rozeřval se na Lidičky tak hlasitě, jak dokázal, a vztekle na ně zaútočil. Ten kulhavý mu uhnul, ale druhý pod ním uvízl.
Napřáhl krátké ruce, zapřel si je pevně o medvědovu hruď a pokusil se odstrčit zvíře stranou. Byl strašně silný a já jsem si chviličku myslel, že se mu to podaří. Proti tak obrovskému protivníkovi by ale neobstál ani upír – a medvěd se nakonec na druhého z Lidiček svalil a přimáčkl ho k zemi.
Ozvalo se příšerné křupnutí – a když medvěd zase vstal, spatřil jsem, jak ten nešťastník leží rozmačkaný, celý zkrvavený a zpřelámaný a z jeho těla trčí kosti – vypadal jako přejetý ježek.
Obrovské zvíře zvedlo hlavu k nebi a divoce zařvalo. Pak se hladové oči obrátily ke mně. Medvěd se spustil na všechny čtyři a zvolna se vydal kupředu…
2024 ©