Než taxík vysadil Betli před klubem, bylo místo činu
vzhůru nohama. Světla na střechách hlídkových vozů
blokujících přístup do úzké ulice házela do okolí střídavě
modré a bílé záblesky. Opodál parkovalo i obrněné vozidlo
týmu pyrotechniků. Všude pobíhali policisté, jak
uniformovaní, tak v civilu. Na okraji jeviště zaujal pozici
nepostradatelný dav opilých pokuřujících a tlachajících
kibiců.
Beth během své novinářské praxe zjistila, že pro
obyvatele Caldwellu představuje vražda příležitost ke
společenskému setkání. Samozřejmě s výjimkou osoby,
která jim obstarala zábavu. Pro samotnou oběť je smrt
pouhá jednoaktovka, přestože měla možnost pohlédnout
svému vrahovi do tváře. Některé mosty musí zkrátka člověk
přejít sám, nehledě na to, jestli ho někdo donutí na ně
vstoupit.
Do nosu jí vnikl ostrý zápach roztaveného kovu smíšený
se štiplavým odérem chemikálií. Zakryla si ústa rukávem.
„Ahoj, Beth!“ Jeden z policistů na ni zamával. „Jestli se
chceš podívat zblízka, projdi klubem dozadu. Je tam
chodba –“
„Přišla jsem si promluvit s Josém. Je tu někde?“
Policista natahoval krk a očima pročesával shluk lidí.
„Ještě před minutou jsem ho tu zahlídl. Možná se vrátil na
stanici. Ricky! Neviděls Josého?“
Stanul před ní Butch O’Neal a svého pokřikujícího
kolegu umlčel hrozivým pohledem. „To je ale překvapení.“
O krok ustoupila. Drsňák je kus chlapa. Mohutný a
39
svalnatý; má hluboký hlas a sebevědomí na rozdávání.
Podle obecných měřítek je to mimořádně pohledný muž, a
sice oním hrubým, malinko primitivním způsobem. Beth
nepochybovala o tom, že přitahuje mraky žen, v ní však
nikdy nevykřesal ani jiskřičku přitažlivosti.
A ne že by se to některému chlapovi kdy podařilo.
„Takže, Randallová, co se děje?“ Butch si hodil na jazyk
žvýkačku a prsty zmačkal fólii do pevné kuličky. Úzký
proužek gumy zpracovával s takovou vervou, jako by ho
něco štvalo, takže ho nežvýkal, ale spíš drtil.
„Přišla jsem za Josém. Ten výbuch mě nezajímá.“
„To určitě.“ Pozorně se na ni zadíval. Díky téměř
černému obočí a hluboko posazeným očím vypadal, jako by
měl neustále zlost. „Chceš si to omrknout?“
„Ale já opravdu sháním Josého –“
Hrubě ji popadl za paži.
„Pojď sem.“ Butch ji odtáhl do odlehlého kouta uličky
stranou zmatku a shonu. „Co to máš s obličejem?“
Zvedla ruku, aby zakryla rozbitý ret. Nejspíš je pořád v
šoku, protože na zranění dočista zapomněla.
„Zopakuju ti otázku,“ pokračoval neodbytně. „Co se ti
sakra stalo?“
„To…“ Stáhlo se jí hrdlo. „Já jsem…“
Jen se nerozbreč, okřikla se v duchu. A hlavně ne před
Drsňákem.
„Chci mluvit s Josém.“
„Není tady, takže s ním mluvit nemůžeš. Vyklop to.“
Opřel ruce o zeď po stranách jejího těla, jako by vycítil, že
by mohla vzít do zaječích. Je jen o pár centimetrů vyšší než
ona, ale přinejmenším o čtyřicet kilo těžší.
Hrudí jí ostře projel strach. Ale pro dnešek už má
fyzického zastrašování po krk.
„Uhni, O’Neale.“ Položila mu dlaně na prsa a zatlačila.
Pohnul se. Zhruba o píď.
„Beth, pověz –“
40
„Jestli mě nepustíš,“ – podržela si jeho pohled – „napíšu
článek o tvé vyšetřovací technice. O tom, jak po výslechu
přijde na řadu rentgen a sádra.“
Zúžil oči. Pak odlepil ruce od zdi a zvedl je nad hlavu,
jako by se vzdával.
„Jak je libo.“ Pustil ji a v příštím okamžiku splynul s
hemžícími se policisty.
Ztěžka dopadla zády na zeď. Měla pocit, že nedokáže
udělat jediný krok. Sklopila hlavu a snažila se zmobilizovat
síly. Vtom zahlédla záblesk kovu. Dřepla si a posadila se na
paty. Na zemi ležela vrhací hvězda, jaká se používá v
tradičním bojovém umění.
„Ricky!“ zavolala. Když ukázala do prachu, policista k
ní okamžitě přiklusal. „Tohle by mohl být důkaz.“
Nechala ho, ať naloží s doličným předmětem tak, jak je
zvyklý, a vyběhla na Obchodní třídu, aby přivolala taxík.
Znovu jí totiž povolily nervy a hrozilo, že se zhroutí.
Umínila si, že zítra sepíše s Josém úřední hlášení. Hned
ráno.
Když Wrath vešel do přijímací místnosti, už se zase
dokonale ovládal. Zbraně měl na svém místě, v pouzdrech
na vnitřní straně kožené bundy. Naplněná vrhacími
hvězdami a noži, které tak rád používal, příjemně tížila v
ruce.
Jako první se dostavil Tohrment. V očích mu žhnuly
plameny rozdmýchané žalem a pomstou. Modré duhovky
zářily tak intenzivně, že i Wrath zachytil záblesk jejich
barvy.
Jen co Tohr zaujal pozici u jedné ze světle žlutých stěn
místnosti, ve dveřích stanul Vishous. Kozí bradka, kterou si
nechal narůst teprve nedávno, mu dodávala ještě
zlověstnější vzezření než předtím, přestože to, co v jeho
okolí vzbuzuje největší respekt, je tetování kolem levého
oka. Tu noc si čapku s logem Red Sox narazil hluboko do
41
čela, takže složité znaky na spánku nebylo téměř vidět. Na
levé ruce měl jako obvykle černou řidičskou rukavici, která
mu brání v bezděčném kontaktu s ostatními.
Což je od něj nejen správné, ale i nanejvýš ohleduplné.
Další na řadě byl Rhage. Své suverénní chování a věčné
špičkování držel na uzdě z úcty k tragické události, která
ten večer svedla Bratrstvo dohromady. Je to urostlý upír,
vysoký, energický, silnější než ostatní válečníci. V říši
nemrtvých ho provází pověst velkého svůdníka a svým
vzhledem by si nezadal ani s těmi nejžhavějšími
hollywoodskými hezouny. Pokud jde o sexuální zdatnost,
klidně by mohl konkurovat i stádu plnokrevných hřebců.
Všechny ženy bez rozdílu, jak upíří, tak lidské, jsou
ochotny udělat téměř cokoli, aby si získaly jeho přízeň.
Ovšem jen do té doby, dokud by neměly tu čest poznat
temnou stránku jeho osobnosti. Když se v Rhageovi
probudí netvor, všichni včetně členů Bratrstva se mu klidí z
očí a modlí se, aby se mu nepřipletli do cesty.
Krátce po něm se objevil Phury. Pohyboval se bez
znatelného kulhání. Protézu ve spodní části nohy si
nedávno nechal vyměnit a teď se může chlubit bytelnějším
a trvanlivějším modelem nové generace ze slitiny titanu a
uhlíku. Kombinaci táhel, kloubů a hřebů má připevněnou k
podrážce pravé boty.
Se svou dlouhou a hustou, nádhernou hřívou vlasů
obarvených do několika odstínů by mohl konkurovat
nejedné filmové celebritě a lámat srdce dívek a žen, ale on
přísně dodržuje přísahu celibátu. V jeho životě je místo
pouze pro jedinou lásku, a ta ho už řadu let pomalu zabíjí.
„Kde máš svoje dvojče?“ zeptal se ho Wrath.
„Z je na cestě.“
Nad Zsadistovým pozdním příchodem se nikdo
nepozastavoval. Z je samorost, násilnický vazoun, kterému
je celý svět lhostejný. Neotesaný a skoupý na slovo, a
pokud z něho něco vypadne, nanejvýš nadávka či kletba.
42
Základem jeho morálního kodexu je nenávist, především
vůči ženám, již vybrousil do dosud nevídané intenzity.
Nehledě na impozantní postavu působí strašidelně zejména
spojení jeho zjizveného obličeje a velké hlavy s nakratičko
ostříhanými vlasy. Nikdo se mu neodváží motat pod
nohama.
V dětství se stal obětí únosu a skončil jako otrok krve.
Jeho družka ho zneužívala a týrala nevídaným způsobem a
Phurymu trvalo bezmála sto let, než své dvojče našel. Když
se mu bratra konečně podařilo vyrvat z jejích spárů, byl Z
pouhá troska, které dýchala smrt do tváře.
Povrchová zranění se Zsadistovi zahojila po pádu do
moře s vyšší salinitou a jako památka na strastiplné období
mu kromě spleti jizev zůstalo i tetování otroka. Rozmanité
piercingové ozdoby si obstaral sám, a to z prostého důvodu:
libuje si v pocitu, jejž mu způsobuje fyzická bolest.
Celkem vzato je Zsadist nejnebezpečnějším členem
Bratrstva. Po tom, co zakusil, mu nic a nikdo není
důstojným protivníkem. A z nikoho si nic nedělá, včetně
svého dvojčete.
I Wrath se má před ním na pozoru.
Bratrstvo černé dýky je pozoruhodná partička, která chtě
nechtě zasluhuje úctu a obdiv. A nejen proto, že je jedinou
ochrannou hrází, stojící mezi populací civilních upírů a
bezduchými.
Wrath založil paže na prsou a rozhlédl se po místnosti,
přičemž na každém z přítomných bratrů krátce spočinul
pohledem. Vnímal nejen auru jejich nezměrné síly, ale
především vztek a nenávist.
Dariova smrt mu znovu připomněla, že přestože jeho
válečníci nakládají se zabijáky nevybíravě, jsou v podstatě
jedinými upíry, kteří se dokážou postavit nevyhubitelné
armádě bezduchých, jejichž řady jsou den ode dne
početnější. Důvod úspěchu protivníka je prostý: po světě
43
totiž chodí mraky lidských bytostí, pro které je vražda nejen
každodenním chlebem, ale i čirým potěšením.
Co do počtu je jejich rasa v jasné nevýhodě. Není možné
ignorovat skutečnost, že upíři nežijí věčně. Že bratry může
někdo nebo něco zahubit a že křehkou rovnováhu lze zvrátit
během zlomku vteřiny ve prospěch nepřátel.
S tím rozdílem, že k porušení rovnováhy už došlo. Upírů
ubývá od té doby, co před miliardami let stvořil Omega
Vyhlazovací společnost, a v současné době existuje jen
několik ostrůvků upíří populace. Nemá smysl si cokoli
namlouvat. Jejich druh je na pokraji vyhynutí, přestože
bratři vykonávají svou práci odpovědně. Smrtelně
odpovědně.
Kdyby byl Wrath řádný král, takový jako jeho otec,
který toužil po zbožnění a upřednostňoval hlavu rodiny
před rasou, možná by měli před sebou o něco slibnější
budoucnost. Ale v tomhle případě se jablko zakutálelo příliš
daleko od stromu. Wrath je rváč, ne vůdce, a ve svém živlu
se cítí v pohybu a s dýkou v ruce, ne na trůně a s
pochlebníky u nohou.
Znovu se soustředil na bratry. Všichni do jednoho na něj
upírají vyčkávavý pohled; očekávají jeho instrukce. Jejich
podřízenost ho dopálila.
„Dariovu smrt považuji za osobní útok,“ prohlásil příkře.
Bratři přikyvovali a souhlasně mručeli.
Wrath vyndal z bundy náprsní tašku a mobilní telefon
člena Vyhlazovací společnosti, kterého zabil. „Tohle jsem
před pár hodinami sebral bezduchému za klubem U
Řvouna. Má někdo zájem uctít jeho památku?“
Vyhodil předměty do vzduchu. Phury je chytil a telefon
podal Vishousovi.
Wrath začal přecházet po místnosti. „Musíme vyrazit do
útoku.“
44
„Moje řeč,“ zavrčel Rhage. Zazvonil kov o kov a v příští
vteřině se zabodl do desky stolu dlouhý nůž. „Musíme je
překvapit v jejich výcvikovém táboře. Tam, kde žijí.“
To znamená, že by Bratrstvo muselo celou akci důkladně
zvážit. Členové Vyhlazovací společnosti nejsou hloupí.
Oblast svého působení pravidelně střídají a odvodová i
výcviková centra neustále přesunují z místa na místo. Z
toho důvodu je pro upíří válečníky mnohem snazší, když
přejdou do útoku a postaví se bezduchým tváří v tvář, místo
aby je sami pronásledovali.
V průběhu minulých let podniklo Bratrstvo několik
příležitostných nájezdů a za jeden večer dokázalo společně
pobít i desítky bezduchých. Ovšem podobná taktika je spíše
výjimečná. Hromadný útok bývá sice účinný, ale přináší s
sebou obrovské riziko. Větší bitva zpravidla přiláká
pozornost lidské policie, což je nepříjemná komplikace,
protože prvořadým zájmem upíří rasy je nenápadnost.
„Je tady řidičský průkaz,“ hlásil Phury. „Proklepnu
adresu. Je místní.“
„Jak se jmenoval?“ zajímal se Wrath.
„Robert Strauss.“
Vishous s klením prohlížel mobil. „Tady toho moc není.
Chudičký adresář a pár rychlých voleb. Vezmu si na pomoc
počítač a zjistím, komu nebožtík volal a na jaké číslo.“
Wrath zaťal zuby. Směsice netrpělivosti a vzteku není
dobrým rádcem. „Snad vám nemusím připomínat, abyste
jednali rychle. Těžko říct, jestli bezduchý, kterého jsem
dneska v noci zlikvidoval, měl na svědomí ten výbuch, a
proto je třeba důkladně prohledat celou oblast. Pobijte
všechny, i kdyby to mělo být sebenápadnější.“
Rozlétly se dveře a do salonu vpochodoval Zsadist.
Wrath se zamračil. „To je milé, že ses ukázal, Z. Měl jsi
v práci nějakou ženskou?“
„Co kdyby sis ty kecy nechal pro sebe?“ Zsadist se
postavil do rohu, stranou ostatních.
45
„Kde budeš, můj pane?“ zeptal se Tohr nevzrušeným
hlasem.
Dobrák Tohr. Za všech okolností se snaží udržet klid, ať
už rozptýlením, přímým zásahem anebo pouhým
varováním.
„Tady. Zůstanu tady. Pokud je ten bezduchý, co dostal
Daria, naživu a má zájem o další kolo, chci mu být snadno
k dispozici.“
Po odchodu svých druhů si Wrath oblékl bundu a přitom
ho do boku zlehka dloubla obálka od Daria. Dočista na ni
zapomněl. Vytáhl ji z opasku. Rozeznal proužek inkoustu a
usoudil, že to nejspíš bude jeho jméno. Vysunul chlopeň.
Když vytáhl smetanově bílý list, snesla se na zem malá
fotografie. Zvedl ji a zadíval se na ni, ale rozeznal jen
dlouhé tmavé vlasy. Jakási žena.
Upřel oči na papír. Drobné písmo se beze smyslu slévalo
do sebe; usoudil, že nemá šanci škrabopis rozluštit, i kdyby
o to usiloval sebevíc.
„Fritzi!“ křikl.
Sluha neprodleně vběhl do místnosti.
„Přečti to.“
Fritz si od něj vzal list papíru, sklonil hlavu a ztichl.
„Nahlas,“ vyštěkl Wrath.
„Ach… Omlouvám se, můj pane.“ Fritz si odkašlal.
„ ,Pokud ti to nestačím říct sám, zeptej se na podrobnosti
Tohrmenta. Reddova třída jedenáct osmdesát osm, byt
jedna bé. Jmenuje se Elizabeth Randallová. RS. Jestli se
nedožije dospělosti, dům i Fritz patří Tobě. Mrzí mě, že to
muselo skončit tak brzy. D.‘“
Wrath potřásl hlavou. „Mizera jeden…“
2024 ©