Wrath s opovržením sledoval, jak se mu návštěvníci
baru snaží co nejrychleji uvolnit cestu. Vydechovali
strach a morbidní chtivou zvědavost. Nasál do plic zatuchlý
pach.
Jsou jako dobytek. Všichni do jednoho.
Jeho oči za tmavými skly se pokoušely proniknout šerem
projasněným jen tlumenými světly. Měl tak slabý zrak, že
by uvítal spíše absolutní slepotu. Zavřel víčka a soustředil
se pouze na sluchové vjemy; roztřídil rytmus hudby,
izoloval šoupání nohou, šeptaná slova, řinkot další
skleničky spadlé na zem. Kdyby do něčeho vrazil, bylo by
mu to lhostejné. Ať židle, stůl nebo člověk, prostě by se po
tom prošel.
Daria ucítil snadno, protože jeho tělo jako jediné v celé
místnosti nečpělo panikou. Přesto mu připadalo, že ani
tenhle protřelý válečník není dnes večer ve své kůži.
Wrath otevřel oči až v okamžiku, kdy stanul před svým
druhem. Vnímal jen jeho nejasné obrysy, jedinou vizuální
informaci mu poskytoval upírův černý oděv a snědá pleť.
„Kam zmizel Tohrment?“ zeptal se, sotva zachytil slabý
odér skotské.
„Potřeboval se provětrat. Díky, že jsi přišel.“
Wrath se posadil na židli. Upřel pohled do sálu a
sledoval, jak dav lidí postupně zaplňuje prostor, který
vytvořil při jeho příchodu.
Vyčkával.
Dunivý rytmus Ludakrisovy písničky přešel ve starší
melodii oblíbené skupiny Cypres Hill.
22
Půjde to rychle. Darius je přímočarý střelec, který ví, že
Wrath ukrutně nerad mrhá časem. Jeho mlčení
naznačovalo, že má něco na srdci.
Darius si lokl piva, pak zhluboka a dlouze vydechl. „Můj
pane –“
„Jestli ode mě něco chceš, tyhle formality si odpusť,“
přerušil ho Wrath, protože vycítil, že se k nim blíží
servírka. Zaznamenal velké poprsí a pruh obnažené
pokožky mezi krátkou přiléhavou košilí a minisukní.
„Dáte si něco k pití?“ zeptala se vemlouvavě.
Byl v pokušení jí navrhnout, aby si lehla na stůl a
nabídla mu svou krkavici. Lidská krev by ho dlouho naživu
neudržela, ale každopádně chutná líp než whisky ředěná
vodou.
„Zatím ne,“ odpověděl. Jeho odměřený úsměv znásobil
její úzkost a zároveň v ní probudil chtíč. Vtáhl do plic její
vůni.
Máš smůlu, holka, pomyslel si. Nemám zájem.
Dívka přikývla, ale k odchodu se neměla. Upírala na něj
dychtivé oči vsazené hluboko do bledé tváře rámované
světlými vlasy, jež na tmavém pozadí místnosti vytvářely
svatozář. Okouzleně na něho zírala, jako by se jí z hlavy
vykouřily nejen její povinnost, ale i jméno.
Wrath podobné situace nesnášel.
Darius netrpělivě poposedl. „To je všechno,“ zahučel.
„Nic nám nechybí.“
Dívka se dala na ústup a co nevidět splynula s davem.
Wrath zaslechl, jak si upír odkašlal. „Díky, že jsi přišel.“
„To už jsi říkal.“
„Jo. Jasně. My dva jsme spolu už leccos prožili.“
„Máš pravdu.“
„Máme za sebou pár zatraceně vydařených bitek. A na
kontě bezpočet bezduchých.“
Wrath přikývl. Bratrstvo černé díky chrání rasu před
Vyhlazovací společností už řadu generací. Jeho členem je i
23
Darius. A Tohrment. A čtyři další. Bezduší, lidé zbavení
srdce, jsou ve službách mimořádně zákeřného pána jménem
Omega a mají nad bratry obrovskou početní převahu.
Ovšem Wrath a jeho válečníci si je drží jaksepatří od těla.
Mimo jiné.
Darius si ještě jednou odkašlal. „Po všech těch letech –“
„D, zkrať to. Marissa mě dneska večer bude potřebovat.“
„Chceš zase využít ten pokoj u mě v domě? Víš, že tam
nikoho jiného nepouštím.“ Darius se rozpačitě zasmál.
„Myslím, že její bratr o tvou přítomnost ve svém domě moc
nestojí.“
Wrath založil paže na prsou a odsunul stůl, aby měl víc
místa pro nohy.
Nezáleží mu na tom, jestli je Marissin bratr útlocitný
fouňa, kterého uráží Wrathův životní styl. Havers je zkrátka
snob a břídil, který si nevidí na špičku nosu. Není s to
pochopit, co jsou nepřátelé rasy zač a jaké úsilí je třeba
vynakládat na obranu populace.
A jen proto, že se to toho hodného hocha dotýká, si
Wrath nehodlá hrát na frajera. Když někdo masakruje
příslušníky jeho rodu, je jeho svatou povinností stát na
bitevním poli po boku svých bratrů, místo aby se rozvaloval
na nějakém trůnu. Ať sejde Havers bodnout.
Ale stejně… Marissa si nezaslouží, aby jí bratr
znepříjemňoval život.
„Možná tvé nabídky využiju.“
Darius se usmál. „Bude mi ctí.“
„Pověz, co máš na srdci.“
„Mám dceru.“
Wrath k němu zvolna otočil hlavu. „Odkdy?“
„Už pár let…“
„Kdo je její matka?“
„Tu neznáš. A ona… ona už zemřela.“
24
Zaútočil na něj Dariův žal, zhuštěný do palčivého pachu
dávné bolesti, přebíjejícího smrad lidského potu, alkoholu a
sexu, jímž byl klub prosycený.
„Kolik je jí let?“ zajímal se Wrath. Nejasně tušil, kam
jejich rozhovor spěje.
„Pětadvacet.“
Wrath polohlasně zaklel. „Tohle ode mě nežádej, Darie.
Nechtěj, abych to udělal.“
„Nemám na vybranou, můj pane. Tvoje krev je –“
„Ještě jednou mě takhle oslovíš a umlčím tě. Jednou
provždy.“
„Ty mi nerozumíš. Ona je –“
Wrath se nadzvedl na židli. Darius ho popadl za
předloktí, ale on jeho ruku nesmlouvavě setřásl. „Je napůl
člověk.“
„Kristepane…“
„Takže proměnu možná nepřežije, pokud jí bude muset
projít. Ale když jí pomůžeš, má aspoň nějakou naději. Máš
tak mocnou krev, že se zvýší šance na to, že jako míšenka
proměnu úspěšně zvládne. Nežádám tě, aby se stala tvojí
shellan. Ani abys ji chránil, protože to obstarám sám. Jen
bych rád… Prosím… Synové mi zemřeli. Ona je to jediné,
co by po mně mohlo zůstat. A… a já jsem její matku
miloval.“
Být to někdo jiný, Wrath by zareagoval dvěma slovy,
která používá s velkou chutí: vojet a vyřídit. Pokud jde o
něj, zná jen dvě přijatelné polohy, ve kterých se může
nalézat jedinec druhu Horno sapiens. Ženská na zádech a
chlap tváří k zemi.
Ale Darius je pro něj skoro jako přítel. Lépe řečeno by
byl, kdyby mu dovolil se s ním sblížit.
Wrath vstal a zavřel oči. Prostoupila ho prudká zášť,
která mu směřovala do středu hrudi. Nenáviděl se za to, že
odchází, ale opravdu není ten pravý, kdo by měl pomoct
nějaké polokrevné nebožačce překonat tak bolestivé a
25
nebezpečné období. Laskavost a slitovnost nepatří do jeho
charakterové výbavy.
„Nemůžu to udělat. Ani pro tebe.“
Nápor Dariova bezbřehého zoufalství ho zasáhl tak
mocně, až se pod tlakem citové vlny doslova zapotácel.
Sevřel upírovi rameno.
„Jestli pro ni opravdu chceš něco udělat, požádej o to
někoho jiného.“
Wrath se otočil a vypochodoval z baru. Při odchodu
vymazal z mozkové kůry každého člověka veškeré
vzpomínky na svou přítomnost. Ti silnější získají dojem, že
se jim o něm jenom zdálo. Ti slabší si ho vůbec
nezapamatují.
Jakmile vyšel na ulici, zamířil do tmavého kouta za
nočním klubem, kde mohl nerušeně a beze svědků zmizet.
Míjel ženu, která ve zšeřelém výklenku svědomitě
obsluhovala jakéhosi zákazníka, žebráka opilého do
bezvědomí, obchodníka s drogami, který po telefonu
smlouval aktuální cenu cracku.
Okamžitě poznal, že ho někdo sleduje. I s kým má co do
činění. Přeslazená vůně kojeneckého zásypu je spolehlivý
indikátor.
Roztáhl ústa do širokého úsměvu, rozevřel kožené sako a
vybral z výstroje jeden z hira šurikenů. Ocelová vrhací
hvězda mu padla do dlaně jako ulitá. Tři unce smrtícího
kovu, připraveného odplachtit vzduchem.
Ze zvyku potěžkal zbraň, aniž změnil tempo chůze,
přestože by se na svůj stín nejraději bez dlouhých okolků
vrhl. Potom, co odmítl Dariovu prosbu, dychtil po boji.
Člen Vyhlazovací společnosti, který se mu pověsil na paty,
si nemohl vybrat vhodnější chvíli.
Likvidace bytosti zbavené duše byl v tu chvíli jediný
účinný lék na jeho podráždění.
Jak odváděl bezduchého do husté tmy, jeho tělo se
dolaďovalo na nadcházející souboj. Srdce nasadilo
26
pravidelný rytmus, svaly paží a stehen se chvěly
nedočkavým očekáváním. Jemný sluch zachytil sotva
slyšitelné natažení kohoutku a šestý smysl stanovil její cíl.
Pistole mu mířila přímo na zátylek.
Bleskovým plynulým pohybem se otočil přesně v
okamžiku, kdy střela opustila ústí hlavně. Uhnul před ní a
současně vyslal k cíli hvězdu. Vzduch proťal bledý odlesk
oceli, která opsala smrtící oblouk. Zasáhla bezduchého do
krku, proťala mu hrdlo a ztratila se v neproniknutelné tmě.
Pistole dopadla na chodník a sklouzla po asfaltu.
Bezduchý se chytil oběma rukama za krk a klesl na
kolena.
Wrath k němu přistoupil a prošacoval ho. Vzal náprsní
tašku a mobilní telefon, které u něj našel, a uložil si je do
vnitřní kapsy saka.
Poté vytáhl z pouzdra na prsou dlouhý nůž s černou
čepelí. Trochu ho zklamalo, že souboj netrval déle, ale
soudě podle tmavých vlnitých vlasů a poměrně
diletantského útoku, byl jeho soupeř pouhý zelenáč. Rázně
převrátil bezduchého na záda a vyhodil dýku do vzduchu.
Její rukojeť mu hladce dopadla do dlaně. Zabodl ostří do
masa a prořízl kost; nůž se vnořil do temné prázdnoty, kde
kdysi tlouklo srdce.
Bezduchý se s přidušeným zachrčením rozpadl v
záblesku světla.
Wrath otřel čepel o kožené kalhoty, zasunul nůž zpět do
pouzdra a napřímil se. Rozhlédl se po okolí. A pak se
dematerializoval.
Darius dopil třetí pivo. Přitočily se k němu dvě půvabné
dívky v gótských kostýmech a nabídly se, že mu pomohou
zapomenout na starosti. On je však odmítl.
Vyšel z baru a vykročil ke svému BMW 650i
zaparkovanému na zákazu stání v ústí uličky za klubem.
Jako každý pořádný upír se mohl dematerializovat, zase se
27
zhmotňovat dle libosti a překonávat nesmírné vzdálenosti,
ale pokud měl s sebou něco těžkého, byl to zatraceně tvrdý
oříšek. A rozhodně to nehodlal provozovat na veřejnosti.
Nemluvě o tom, že řídit luxusní auto je čirá radost.
Darius nasedl do BMW a zabouchl dveře. Z potemnělé
oblohy se začal snášet déšť; o přední sklo pleskly první
těžké kapky.
Všechny možnosti ještě nevyčerpal. Zmínka o Marissině
bratrovi ho inspirovala k dalším úvahám. Havers je lékař,
oddaný felčar rasy. Možná si bude vědět rady. Každopádně
to stojí za pokus.
Ponořený do úvah vsunul klíček do zapalování a otočil
jím. Startér zahvízdal. Otočil klíčkem ještě jednou. V
momentě, kdy zaslechl pravidelné tikání, se ho zmocnilo
neblahé tušení.
Vzápětí explodovala bomba připevněná k podvozku a
napojená na elektrický systém vozu.
Ve zlomku vteřiny předtím, než mu tělo sežehl oslňující
záblesk detonace, věnoval poslední myšlenku své dceři,
která se s ním má setkat. A která ho už nikdy nespatří.
2024 ©