POKUD SE MI PŘED ÚTOKEM NA CENTRÁLU Černého kříže zdálo, že v opuštěném tunelu je pro tolik lidí moc těsno, teď jsem zjistila, že to může být ještě daleko horší. V prostorách přístavní stanice, kam by se pohodlně nevešlo ani deset lidí, se nás mačkalo asi dvacet. Panoval tu hluk a neexistovalo žádné soukromí, takže jsem vůbec neměla šanci promluvit si s Lucasem.
Ale aspoň mi zůstal nablízku.
Přestože jsme spali na samostatných paletách, leželi jsme těsně u sebe, jelikož kvůli nedostatku místa byly palety sražené k sobě. Jakmile jsme ulehli, Lucas nás oba přikryl dekou a zezadu se ke mně přivinul. Objal mě okolo pasu a na krku jsem cítila jeho dech.
Zavřela jsem oči a vychutnávala si okamžik vzájemné blízkosti. Přála jsem si, abychom byli sami, ale byla jsem pořád ještě tak rozrušená z útoku a Balthazarova zajetí, že jsem se celá třásla, a proto jsem si tuhle chvíli nemohla užít tak jako jindy.
Lucas mě něžně políbil zezadu na krk. Věděla jsem, že se mi tím snaží dodat víru, že tuhle situaci nějak vyřešíme, ale zároveň jsme oba tušili, jak to bude nesmírně těžké.
Přejížděla jsem mu konečkem prstu po ruce a cítila jeho chloupky na předloktí. Lucas mi konejšivě kroužil palcem okolo pupíku.
Na vteřinu jsem zauvažovala, že se otočím a políbím ho. Bylo mi skoro jedno, jestli se ostatní vzbudí a budou si z nás utahovat.
Ale přemohla mě únava a také jsem si uvědomila, že Lucas musí být vyčerpaný ještě mnohem víc než já. Kromě toho jsem věděla, že musíme na následující den nabrat co nejvíc sil.
Zavřela jsem oči a přemýšlela, jestli vůbec dokážu usnout, když se mi toho tolik honí hlavou. Znovu jsem se probudila až ve chvíli, kdy ostatní okolo mě už vstávali, ale já měla pocit, že jsem spala nanejvýš několik vteřin, protože jsem si vůbec neodpočinula.
„Mami?“ zavolal Lucas a opřel se o loket. Pořád ještě ležel přimknutý ke mně; prospali jsme takhle celou noc. „Jak je ti?“
„Už líp.“ Kate si stáhla vlasy do culíku. Pořád byla tak napjatá, že se jí na pažích zřetelně rýsovaly všechny svaly. „Jdu nahoru. Potřebujeme odpovědi.“
Vyděšeně jsem se zajíkla, ale Lucas mi položil ruku na rameno, aby mě uklidnil. Když jsem se k němu otočila, pronesl jen: „Oblíkni se. Měli bychom u toho být.“
Jako robot jsem sáhla po oblečení – stejném, které jsem na sobě měla den předtím – a začala si natahovat džínsy.
Ostatní lovci se rychle nachystali a vydali se nahoru, takže jsem na minutu zůstala sama s Raquel. „Zdá se, že už zase budeme nosit uniformu,“ prohlásila Raquel a ukázala na nové bílé tílko, které měla na sobě. Černý kříž je schovával pro naléhavé případy, a tak jsme dnes všichni vypadali stejně. „Budeme se muset vrátit do tunelu a poohlédnout se po našich věcech. Některé třeba nejsou zničené. Doufám, že najdeme aspoň tvojí brož.“
Na starožitnou brož, kterou jsem dostala od Lucase, jsem si vůbec nevzpomněla. Přestože mě píchlo u srdce, když jsem si představila, že leží pod vrstvou suti, měla jsem v tu chvíli důležitější starosti. „Raquel, víš, koho zajali?“
„Nějakého upíra,“ poznamenala bezstarostně. „Počkej, nejde náhodou o Bethanyovou? Ne, s tím by se nám hned pochlubili.“
„Zajali Balthazara.“
Raquel sebou trhla. Viděla jsem, že tomu nemůže uvěřit – jako kdybych o něčem takovém dokázala žertovat. Během školního roku strávila díky mně s Balthazarem spoustu času. Jezdili jsme spolu do Rivertonu, učili se v knihovně, a dokonce jsme si na trávě před školou udělali piknik. Vždycky ho měla ráda, tedy alespoň do chvíle, než se dozvěděla, že je upír. Jenže přátelství nejde jen tak zahodit.
„Pojďme za nimi nahoru,“ pronesla úsečně. „Máme zpoždění.“
Když jsme vešli do místnosti, kde byl Balthazar vězněn, ostatní už stáli okolo něho. Kromě členů Černého kříže, kteří drželi venku stráž, ho všichni ostatní obklopili a do jejich čela se postavila Kate. Balthazar měl paže natažené nad hlavou a byl stále připoután k zábradlí. Všimla jsem si, že kůži na zápěstí má rozedranou do krve.
Když uslyšel, jak se otevírají dveře, vzhlédl a podíval se na mě. Raquel sklonila hlavu, asi se styděla. Kdybych na sobě necítila jeho naléhavý pohled, možná bych se zachovala stejně. Balthazar očividně toužil alespoň po jedné vlídné tváři. Věděla jsem, že v sobě musím najít sílu a udělat to pro něj.
„Takže ty tvrdíš, že šlo jen o pomstu.“ Kate rázovala po betonové podlaze a místností se rozléhal zvuk jejích těžkých bot. „My jsme napadli vás a vy jste nám to vrátili – je to tak?“
„Zhruba,“ odvětil Balthazar. „Až na to, že vy jste na rozdíl od nás ohrozili i nevinné lidi.“
Nato ho Kate vší silou kopla do boku.
Ne! Opřela jsem se rukou o zeď.
„Nebudu poslouchat nějakého upíra, jak mi káže o morálce. A už vůbec ne den potom, co jste mi zabili manžela,“ zahřměla Kate.
Balthazar jí na to naštěstí nic neřekl.
Blízko Lucase, který se tvářil zlověstně a ruce měl založené na prsou, stála v protějším rohu Eliza. Myslela jsem si, ze jenom dohlíží na výslech, ale v tu chvíli náhle vyštěkla: „Po něčem jste šli. Přiznej to.“
„Už jsem vám to řekl.“ Balthazar si opřel hlavu o zeď „Šlo nám jen o pomstu.“
Eliza zavrtěla hlavou. „To těžko. Nestává se často, že by se dalo dohromady tolik upírů. Bethanyová má něco za luhem. A ty nám povíš co.“
„Možná má něco v plánu,“ odpověděl, což mě dost překvapilo. Uvědomila jsem si, že se v tu chvíli díval přímo na Lucase. Očividně tuto informaci považoval za důležitou a chtěl, abychom se ji dozvěděli. „Myslím, že za poslední měsíc cestovala víc než za celé století. Kvůli napadení Evernightu se k ní přidali i upíři, kteří jinak žijí v ústraní. Vlastně jsme se stmelili díky vám. Bethanyová toho teď může využít.“
„Využít k čemu?“ dožadovala se Eliza odpovědi.
Balthazar zavřel unaveně oči. „Nevím. Než nám Bethanyová oznámila, že se chystá útok na hlavní sídlo Černého kříže, chtěl jsem z Evernightu odejít. Proto mi už nedůvěřuje.“
Proč by měl Balthazar v úmyslu opustit Evernight? napadlo mě. Spíš bych očekávala, že se jako jeden z prvních pustí do jeho přestavby.
Pak jsem si vzpomněla na Charity – jeho šílenou mladší sestru, která Černý kříž přivedla do Evernightu. Balthazar si nikdy neodpustil, že ji proměnil v upíra. Po vypuknutí požáru z Evernightu utekla a Balthazar se ji pravděpodobně stále pokoušel najít, aby po dlouhé době obnovil jejich blízký vztah.
„Takže ty nevíš.“ Eliza k němu přistoupila o něco blíže. Všimla jsem si, že má v ruce zbraň, ale šlo jen o svítivě zelenou vodní pistoli z plastu. Ta hračka působila v tomhle prostředí neuvěřitelně nepatřičně, ale já jsem si uvědomila, že je plná svěcené vody – té pravé svěcené vody, která může upíra popálit jako kyselina. „Pochopil jsi, že ti nevěřím.“
„Jo,“ řekl Balthazar. „Takhle nějak jsem si to představoval.“
„Nevypadáš vyděšeně,“ pronesla Eliza.
Chtěl pokrčit rameny, ale víc než náznak mu pouta nedovolovala. „Pro náš druh je smrt teprve začátek. Někdy mám pocit, že druhá smrt nám jen pootevře další dveře.“
„Umírání na tom není to nejhorší,“ prohlásila Kate a vztáhla ruku k Elize, která jí podala vodní pistoli. Kate ji namířila na Balthazara a vypálila.
Jeho tělo se začalo škvařit, jakmile na něho dopadly první kapky svěcené vody. Balthazar vykřikl a ten zvuk mi projel až do morku kostí. Pak jsem ucítila pach popálenin a musela se opřít o zeď, abych neomdlela.
„Panebože,“ zamumlala Raquel. Zbledla a vyřítila se ven. Přestože jsem měla oči zalité slzami, viděla jsem, že Dana vyběhla za ní.
Kate nehybně stála vedle Balthazarova svíjejícího se těla a pozorovala, jak z něho vychází kouř. „Jsi si jistý, že nevíš, co na nás chystá?“
„N-ne,“ vypravil ze sebe Balthazar třesoucím se hlasem.
„Mohla bych ti uvěřit,“ poznamenala Kate. „Ale nechce se mi.“
Pokropila ho další dávkou svěcené vody a Balthazar znovu vykřikl. Měla jsem pocit, jako by někdo polil kyselinou mě. Sesunula jsem se na podlahu a schoulila se do klubíčka.
„Hej, Lucasi. Tvoje přítelkyně už se na to nemůže dívat. Radši ji vezmi ven na vzduch,“ navrhl Milos.
Snažila jsem se zavrtět hlavou. Představa, že Balthazara opustím, mě děsila ještě víc, než že budu přihlížet jeho mučení. Ale Lucas stál v mžiku vedle mě a zvedal mě. „No tak,“ zamumlal. „To už stačilo.“
„Ale –“
„Bianco. Prosím.“
„Vypadněte! Jděte všichni pryč –“ vykřikl náhle Balthazar.
„To určitě, ty krvežíznivče,“ pronesla Kate ještě drsněji než předtím a Lucas mě rázně vystrčil dveřmi ven.
Venku jsem se rozvzlykala tak, až mě začalo bolet v krku a udělalo se mi špatně od žaludku. Když jsem se zhroutila na zem, Lucas si klekl vedle mě a položil mi ruce na záda.
„Něco vymyslím,“ řekl, ale v jeho hlase znělo zoufalství. „Určitě na něco přijdeme.“
Opřela jsem se o něj a snažila se uklidnit. V dálce jsem zahlédla Raquel, jak sedí u řeky s hlavou v dlaních a Danou po boku. Existovala možnost, že i Raquel viděla, jak daleko Černý kříž zašel? Dokázala by o tom přesvědčit i Danu? Pokud jsme chtěli Balthazara vysvobodit, mohli jsme jejich pomoc potřebovat.
Po několika minutách, které mi připadaly jako věčnost, začali lovci vycházet ven. Kate se podívala na Lucase a pokrčila rameny. „Je mimo. Budeme pokračovat později.“
„Možná že opravdu nic netuší,“ řekl Lucas. „Bethanyová si potrpí na své oblíbence a on k nim rozhodně nepatří.“
„Vy dva ho znáte?“ Kate přimhouřila oči. Uvědomila jsem si, že jí teprve teď došlo, proč pláču. Myslela si, že jsem jen zhnusená, ale můj soucit jí vadil ještě víc.
Lucas rychle poznamenal: „Loni Biance dělal neslušný návrhy. Odmítla ho, což se mu nelíbilo, a tak ztropil scénu. Proto se jí tohle všechno tolik dotýká.“
Kate pokrčila rameny. „To bys nás měla spíš povzbuzovat, Bianco.“
V tu chvíli mi to došlo. No jasně, to je ono!
Zaryla jsem nehty do dlaní, abych se nezačala usmívat. „Jen jsem strašně – unavená.“
„Já taky.“ Ramena jí klesla. „Panebože, já taky.“
Jakmile odešla, otočila jsem se k Lucasovi. „Vím, jak zachráníme Balthazara.“
Nejdříve jsme nemohli dělat nic jiného než čekat. Lucas se mnou zašel do nedalekého obchodu, kde jsme si koupili několik lahví pomerančového džusu a medové briošky. Byly levné a navíc jsem od nich byla celá ulepená, ale vzhledem k tomu, že jsem déle než den nejedla, zhltla jsem je jako vlk.
„Nepotřebuješ ještě něco jinýho?“ zeptal se mě Lucas když jsme kráčeli po chodníku. Věděla jsem, že tím myslí krev. „Něco si chytím, když na mě chvilku počkáš.“
„Mohla bys –“
„Ne,“ prohlásila jsem rozhodně. „Lucasi, tvoje krev přichází v úvahu až jako poslední možnost. Už nás to oba změnilo až dost.“
„Sbližuje nás to. Na tom přece není nic špatného.“
Vzpomněla jsem si, jak jsem Lucase díky našemu krevnímu poutu téměř dokázala najít uprostřed bitvy. Jenže to Lucas netušil. Mluvil o něčem úplně jiném. „Ty žárlíš na Balthazara,“ řekla jsem.
„Měl bych?“
„Takhle jsem to nemyslela. Lucasi, ty víš, že miluju jen tebe. Vadí ti, že jsem vysála krev i Balthazarovi, ale prosím pochop, že to bylo něco úplně jiného.“
„Něco daleko intenzivnějšího.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, jiného. Věř mi, že nikdo jiný mě nevzrušuje tolik jako ty.“
„Očividně ti na něm záleží,“ podotkl tiše.
„Na tobě mi záleží víc.“
Dala jsem mu ruce okolo krku a políbila ho. Jeho rty chutnaly po pomerančích. Nejdřív jsme se líbali něžně, ale postupně byly naše polibky čím dál tím vášnivější. Lucas mě pevně objal kolem pasu a já jsem pootevřela ústa. Vybavila se mi předešlá noc, jak jsme spali přitulení jeden k druhému. V tu chvíli se mě zmocnily takové představy, že se mi začala podlamovat kolena.
Ještě jednou jsme se nenasytně políbili, ale pak jsem od něho odtáhla. „Dostávám z tebe hlad.“
„Už jsem ti řekl, že mi to nevadí.“
„A já jsem ti odpověděla, že mně ano. Něco si ulovím. Nedívej se, ano?“
„No jo, ty stydlivko,“ poznamenal, ale otočil se. Upřímně řečeno jsem krev ještě nutně nepotřebovala, ale náš plán na osvobození Balthazara byl riskantní, a proto jsem musela načerpat sílu.
Když jsem se nasytila krví z holuba a vypláchla si pusu pomerančovým džusem, vrátili jsme se s Lucasem do přístavu. Obávala jsem se, že už začali Balthazara znovu mučit, ale musel být vážně zraněný, protože ještě nepřišel k sobě. Nezbývalo nám nic jiného než čekat.
Poslali mě spolu s Raquel na nedaleké prázdné staveniště, abychom tam naostřily dýky. Chvíli jsme na prudkém sluníčku pracovaly mlčky, ale nakonec Raquel prohlásila: „Bylo to fakt drsný.“
„Jo, to bylo.“
„Já vím, že jsi ho kdysi měla ráda.“ Raquel se do broušení pustila s takovou vervou, až od dýky třísky odlétávaly stejně rychle jako jiskry. „Asi je těžké připomenout si ty jeho lži, když – když se tam děly takové věci.“
„Mučení.“ Byla jsem přesvědčená, že bychom měly věci nazývat pravými jmény.
Raquel se na okamžik zarazila, ale pak přikývla. „Jo. Máš pravdu.“
Možná ještě nebyla členy Černého kříže ovlivněná natolik, aby přestala používat svůj vlastní rozum. Měla jsem v úmyslu to zjistit, ale teď na to nebyla vhodná doba. Na to, abychom Balthazara osvobodili, jsme s Lucasem stačili sami, a navíc bylo lepší do toho Raquel nezatahovat.
Když se začalo stmívat, Milos zavolal: „Přichází k sobě.“
Pohlédli jsme na sebe s Lucasem. Počkali jsme, až budou všichni uvnitř, protože jsme je potřebovali překvapit.
„Nejsem zrovna dobrá herečka,“ zamumlala jsem, „ale předstírat zlost nebude tak těžké.“
„Musím se chovat strašně naštvaně,“ přesvědčoval sám sebe Lucas. „Tak jo, jdeme na to. Jsi připravená?“
„Jo. Pojďme.“
Rozběhli jsme se k přístavní stanici. Když jsme vešli dovnitř, Milos se k nám otočil a zamračil se. „Tvoje přítelkyně to zase obrečí?“
„Bianca a já si musíme něco vyřešit,“ odsekl Lucas.
Milos vypadal překvapeně, ale ustoupil o krok dozadu.
Zatímco Lucas se prodíral k Balthazarovi, já jsem se nikam nehrnula. V téhle hře patřila hlavní role Lucasovi, mým úkolem bylo tvářit se otřeseně a plakat. Sice se mi vůbec nelíbilo, že musím předstírat bezmocnost, ale koneckonců jsem tenhle plán vymyslela já.
Pak jsem spatřila Balthazara a pochopila, že mé zděšení nebude hrané.
Na místech, kde ho zasáhla svěcená voda, měl stále ještě otevřené rány. Obě oči měl napuchlé a podlité krví a čelist oteklou od četných kopanců. Krvácel ze rtů i ze zápěstí. Vypadal ještě hůř, než jsem si dokázala představit. Podíval se na mě tak netečně a lhostejně, že jsem měla pocit, jako by už v žádnou záchranu nevěřil.
„Uhni, mami,“ řekl Lucas a stoupl si před ni. „Teď jsem na řadě já.“
„Na to zapomeň!“ Kate se vzteky celá třásla. „Tahle zrůda zabila Eduarda. Až z něho dostanu odpovědi, stáhnu ho z kůže.“
„Jenže on se neprovinil jenom tímhle.“ Lucas se naklonil k Balthazarovi, který se ani nepohnul. „Vyjel po Biance, jak už víš. Ale netušíš – a já jsem se to taky dozvěděl teprve dneska – jak daleko zašel. Že jí chtěl dokonce ublížit, aby dosáhl svého.“
Můj nářek nebyl předstíraný. Ustoupila jsem a třásla se, jako bych se té zakrvácené osoby, připoutané k zábradlí, bála. Lovci se rozestoupili, aby mi udělali prostor, a v jejich očích se zračila úcta. Očividně si představovali, co jsem si asi musela vytrpět.
Lucas popadl Balthazara za vlasy. Trhla jsem sebou, přestože jsem věděla, že to je součástí scénáře. „Chtěl ses vyspat s mojí holkou.“
„No, to víš.“ Přestože měl znetvořená ústa, dokázal se Balthazar zlomyslně usmát. „Myslel jsem si, že by jí měl někdo ukázat, jak si to může užit.“
Lucas ho tvrdě udeřil hřbetem ruky. Několik členů Černého kříže souhlasně zahučelo. V tu chvíli jsem k nim pocítila takovou nenávist, že se mi chtělo křičet.
„Teď mě poslouchej,“ supěl Lucas. Jeho oči se divoce leskly. Když se takhle rozzuřil, děsil někdy i mě. „Ty víš, jak moc tě nenávidím a jak mě baví tě mučit, takže mi radši pověz, co se od tebe chceme dozvědět, nebo si tě opravdu vychutnám. No tak, Balthazare, vyklop to!“
Tak tiše, že to nemohl zachytit nikdo jiný než upír, jsem zašeptala: „Něco si vymysli. O zbytek už se postaráme my.“
Zmatený Balthazar zaváhal. Lucas ho kopl do nohy.
Balthazare, prosím! Musíš na něco přijít! Na cokoli! Důvěřuj nám!
„Vysyp to! Proč Bethanyová nařídila odvetný útok?“ vykřikl Lucas.
„Kvůli tobě!“ odsekl Balthazar. „Jde po tobě.“
„Po Lucasovi?“ Kate znepokojeně postoupila o krok dopředu. „Proč chtějí dostat mého syna?“
„Protože si myslí, že za všechno může on,“ prohlásil Balthazar. Poznali ostatní, že si vymýšlí? Zjevně ne. „Má strach, že se dostal k jejím záznamům a že ví příliš mnoho. Nikdy neskousla, že jste jí do školy nasadili zvěda. Přivádí ji to k šílenství a vypálení Evernightu pro ni byla poslední kapka.“
Kate vzdorovitě vysunula bradu. „Takže ty tvrdíš, že se bojí. Že se ocitla v zoufalé situaci a mstí se mému synovi, protože neví, co jiného by měla dělat.“
„Ona ví naprosto přesně, co má dělat,“ pronesl Balthazar. „Bude Lucase Rosse pronásledovat až do konce jeho života. A stejně tak i každého, kdo bude s ním. Takže na vašem místě bych si raději rozmyslel pohybovat se v jeho blízkosti, protože od teď máte velkou pravděpodobnost, že dopadnete stejně špatně jako on.“
Kate se otočila na svého syna. „Věříš mu?“
„Jo,“ řekl Lucas, vytáhl z opasku dýku a vrazil ji Balthazarovi do srdce.
Zaslechla jsem, jak Raquel přidušeně vykřikla. V Baltazarově tváři se zračila bolest, ale za okamžik se v bezvědomí a ochromený sesunul k zemi.
„Chci toho zmetka spálit sám. Bianca může jít se mnou. Myslím, že se snáz vyrovná s tím, co jí provedl, když uvidí, jak shoří.“
Eliza přikývla. Zatímco jsem si utírala slzy z očí, Kate mi položila ruce na ramena. „Už ti nikdy nic neudělá.“
Ostatní nám pomohli naložit Balthazarovo nehybné tělo do dodávky. Z hrudníku mu stále ještě trčela dýka a já málem nedokázala snést pohled na to, jak mrtvě vypadal. Milos Lucasovi poradil pár dobrých míst, kde je možné spálit těla upírů, a mě napadlo, že už to několikrát sám udělal. Zachvěla jsem se.
Zabouchla jsem dveře dodávky. Lucas nastartoval a vyjeli jsme na silnici. Když jsme se ocitli v dostatečné vzdálenosti od přístavu, vklouzla jsem dozadu k Balthazarovi a zeptala se: „Teď?“
Lucas přikývl, ale nespustil oči ze silnice. „Teď.“ Uchopila jsem dýku oběma rukama a vytáhla ji Balthazarovi ze srdce.
Balthazar sebou škubl a pak se začal svíjet bolestí. Zkrvavenýma rukama si nahmatal ránu na hrudi. „Co se –“
„Neboj se.“ Položila jsem mu dlaň na čelo. „Budeš v pořádku. Museli jsme předstírat, že tě jedeme spálit, protože jinak bychom tě odtamtud nedostali.“
„Bianco?“
„Jo, jsem to já. Pamatuješ si, co se stalo?“
„Myslím, že ano.“ Zašklebil se, ale donutil se otevřít oči a podívat se na mě. „Ty a Lucas –“
„Zachránili jsme tě,“ zavolal od volantu Lucas. „Poslouchej, nemáme moc času. Můžeme tě tu někde vysadit? Na nějakém bezpečném místě, kde se budeš moct zotavit?“
Balthazar chvilku přemýšlel a pak přikývl. „V Čínské čtvrti. Je tam jeden obchod – znám majitele – schová mě.“
„Odvezeme tě tam.“
„Děkuju,“ řekl Balthazar. Stiskl mi ruku. Jeho stisk býval obyčejně silný, ale teď jsem měla pocit, jako by mě drželo dítě. „Černý kříž – oni nejsou –“
„O mně nevědí,“ dokončila jsem za něho. „Lucas se o mě postará. Jsem v bezpečí.“
Balthazar přikývl. Jeho hezký obličej byl nateklý a zkroucený bolestí a mě napadlo, že jsem s sebou měla vzít alespoň nějaké obvazy. I upírovi mohlo trvat několik týdnů, než se mu zahojí tak vážná zranění. Utírala jsem mu krev z koutku úst a snažila se na něj usmát, ale moc mi to nešlo.
Konečně jsme dorazili do Čínské čtvrti. Ulice, do které nás Balthazar nasměroval, byla úzká, ale plná lidí. Skoro všechny názvy obchodů byly napsány čínsky, takže jsem měla pocit, jako bychom se ocitli v jiné zemi.
Lucas zaparkoval a ohlédl se přes rameno. „Jsi si jistý, že tam dojdeš sám?“
„Možná bude lepší, když Bianca půjde se mnou.“
„To je dobrý nápad,“ řekla jsem. Dokázala jsem si snadno představit, že by Balthazar zkolaboval na chodníku a v nemocnici by ho prohlásili za mrtvého. „Hned jsem zpátky.“
„Budu jezdit kolem bloku.“ Lucas pohlédl na Balthazara. „Hodně štěstí, Balthazare.“
„Díky. Vážně.“
Vylezla jsem z dodávky jako první a Balthazar mi ztěžka položil svou paži okolo ramen. Sotva se držel na nohou. Jakmile jsem zabouchla dveře, Lucas odjel. Přestože na zkrvaveného Balthazara zíralo několik lidí, ani jeden z nich to nijak nekomentoval. Tohle byl prostě New York.
Jen co jsme vykročili, Balthazar řekl: „Pojď se mnou.“
„Vždyť s tebou jdu. Musíme najít ten obdchod.“
„Takhle jsem to nemyslel. Nevracej se k Lucasovi. Můžu tě tu schovat.“
Jeho návrh mě šokoval. „Balthazare, o tomhle už jsme spolu mluvili. Ty víš, jak jsem se rozhodla,“ odmítla jsem ho rázně.
„Nejde o mě.“ Kulhal vedle mě a ze zápěstí mu na zem kapala krev. „Viděla jsi, čeho jsou členové Černého kříže schopní. Bianco, kdyby se dozvěděli pravdu, kdyby ti měli provést jen zlomek toho, co udělali mně –“
„To se nestane,“ prohlásila jsem. „Lucas a já od nich už brzy odejdeme. Slibuju.“
Nevypadal přesvědčeně, ale přikývl.
Když jsme vešli do obchodu, postarší žena za pultem začala křičet něco čínsky. Nejdřív mě napadlo, jestli nemá v úmyslu zavolat záchranku. Pak se zezadu vynořil o něco starší, plešatý muž a přispěchal k Balthazarovi. Mluvili spolu čínsky a tak jsem jim vůbec nerozuměla, ale měla jsem dojem, že Balthazar je v dobrých rukou.
„Vy jste přátelé,“ hlesla jsem.
„Už od roku 1964.“ Balthazar mě pohladil po tváři. „Prosím tě, buď opatrná.“
„Budu. Baltazare – kdybychom se už nikdy neviděli –“
„To je v pořádku,“ řekl. „Já vím.“
Naklonil se ke mně, jako by mě chtěl políbit, a pak se zašklebil. Jeho rty byly příliš rozbolavěné. Vzala jsem ho za méně popálenou ruku a políbila ho na dlaň. Pak jsem vyběhla ven, zpátky za Lucasem a nebezpečím, které nás čekalo po návratu k Černému kříži.
2024 ©