Všichni v místnosti okamžitě vyskočili a popadli kuše, dýky i nože. Natáhla jsem si džínsy a ucítila napětí po celém těle. Vžádném případě jsem se nehodlala účastnit boje. Sice jsem se rozhodla, že se ze mě nikdy nestane upír, ale to neznamenalo, že jsem byla připravená přidat se k fanatikům, kteří je zabíjeli. Kromě toho upíři, kteří na nás teď útočili, nepatřili k těm šilerným zabijákům, kvůli kterým se nesmrtelné bytosti staly postrachem. Šlo o upíry z akdemie Evernight, kteří chtěli jen spravedlivou odplatu za útok na školu - a možná i mou záchranu.
Ale co když ublíží Lucasovi? Mohla bych jen nečinně přihlížet, kdyby napadli kluka, kterého jsem milovala?
Raquel vedle mě zvedla třesoucíma se rukama dýku. ,,Už je to tady. Musíme být připravené."
,,Já nejsem - nemůžu -" Jak jsem jí to měla vysvětlit? Nedokázala jsem to.
Z pánské poloviny místnosti se vynořil Lucas v rozepnuté košili a s rozcuchánými vlasy. ,,Vy dvě nebudete bojovat," prohlásil. ,,Ještě nejste vycvičené." Podíval se mi do očí a já jsem poznala, že chápe, z jakých důvodů se nemůžu zapojit.
Raquel zuřila. ,,O čem to mluvíš? Já umím bojovat! Jen mi dej šanci!"
Lucas jí nevěnoval pozornost, popadl nás s ruce a táhl nás do zadní části skladiště. ,,Obě půjdete se mnou."
,,Na to ti kašlu." Raquel se mu vytrhla a rozběhla se ke kovovým dveřím, do kterých vrazila tak prudce až zarachotily. Lucas zaklel a vydal se za ní. V šoku jsem je následovala.
Obloha měla jako vždy před rozedněním našedlou barvu. Lovci, z nich někteří nebyli úplně oblečení, si předávali rozkazy a zaujímali pozice na dvoře před skladištěm. V měsíčním světle se lesky čepele nožů a uslyšela jsem, jak se nabíjí kuše. Kate se s rukama před sebou krčila při zemi a podle toho, jak nakláněla hlavu, jsem poznala, že chce po sluchu odhadnout, jak velké nebezpečí nám hrozí. Rozhlédla jsem se po okolí, kde bylo plno vysokého křoví. Většina lidí by za ním nedokázala zachytit pohyb, ale díky svému ostrém vidění jsem zahlédla, že se blíží. Byli jsme obklíčeni.
,,Mami," řekl Lucas jemně, ,,někdo by měl ve skladišti chránit Biancu a Raquel. Ještě nemohou bojovat a upíři je budou považovat za zrádce, takže by je mohli napdnout.
,,Utíkáš z boje?" ozval se z rohu dvora Eduardo. V ruce svíral kuši.
Lucas sevřel rty. ,,Neřekl jsem, že bych je měl hlídat já. Ale někdo by s nimi pro jistotu měl být."
,,Pro případ, že by se někdo dostal k nim? Tomu nejlépe předejdeme tím, že se všichni členové zúčastní boje," vypáli Eduardo Lucasovi. ,,Nebo jen hledáš, na co se vymluvit?"
Lucas zaťal jednu ruku v pěst, a na okamžik jsem si myslela, že Eduarda uhodí. Nazvat Lucase zbabělcem bylo očividně nespravedlivé, ale teď nebyl čas se kvůli tomu hádat. Položila jsem mu ruku na předlotí a snažila se ho uklidnit.
Do jejich slovní přestřelky se vložila Kate. ,,Nech toho, Eduardo. Lucasi, odveď je do skladiště." Ani na vteřinku nespustila oči z obzoru, protože věděla, že se blíží útok. ,,Potřebujeme, abyste všichni tři co nejrychleji sbalili naše zásoby."
Eduardo se na ni otočil. ,,Z tohoto boje v žádném případě neutečeme, Kate."
,,Tobě záleží víc na boji než na vlastním žívotě," pronesla Kate, ale nedívala se mu přímo do očí, ,, já se snažím uvažovat, jako generál Patton. Neřídím tuhle skupinu proto, aby všichni její členové padli v boji, ale aby zabili co nejvíce upírů."
V křoví to zašustilo, protože se upíři přibližovali. Lucas ztuhl a já si uvědomila, že je vidí stejně dobře jako já. Od té doby, co jsem mu poprvé sála krev, se u něho začali objevovat náznaky upířích schopností. Věděl stejně dobře jako já, že nám nezbývá moc času, možná jen pár minut.
,,Pojď Raquel," pobídl ji, ale ta zůstala stát vedle Dany a kroutila hlavou.
,,Tady nejsi v bezpečí," snažila jsem se jí domluvit. ,,Raquel prosím, mohli by tě zabít."
,,Nechci už utíkat," pronesla třesoucím se hlasem.
Dana položila kuši, kterou nabíjela, a otočila se k Raquel. Zdálo se, že celým jejím tělem vibruje energie. To ona spatřila upíry, to ona věděla o nebezpečí nejdéle, a proto už se dostala do bojové nálady. Ale na Raquel promluvila klidně. ,,Sbalit naše věci neznamená utéct. Jasný? Je potřeba to udělat, protože se odsud budeme muset dostat, ať už po boji nebo během něj."
,,Ne, když vyhrajeme," začala Raquel, ale když spatřila Danin výraz, zarazila se.
,,Zjistili, kde se ukrýváme," řekl Lucas. ,,Dorazí jich víc. Musíme utéct. Pomoc nám sbalit. To je nejlepší, co teď můžeš udělat."
Raquel nespustila oči z Dany, ale v její tváři se začala zračit odevzdanost. ,,Tak příšte," prohlásila. ,,Příště už budu umět bojovat."
,,Příště budeme bojovat bok po boku," přisvědčila Dana. Zadívala se na křoví, ve kterém se skrývali naši pronásledovatelé. Všichni teď i bez upířích vlastností cítili, jak jsou blízko. ,,Teď odsud zmiz."
Chytla jsem Raquel za ruku a vtáhla ji do skladiště. Poté, co jsme se tu několik dní tísnili s desítkami dalších lidí, mi pohled ná prázdný prostor připadal zvláštní. Panoval tu nepořádek a některá leháka byla dokonce převrácená. Začala jsem skládat deku. Pořád jsem se cítila vyděčená.
,,Vykašli se na přikrývky." Lucas se vidal k bednám se zbraněmi. Skoro všechny byly rozebrané, ale bylo tu ještě několik dýk, šípů a kanistrů se svěcenou vodou. ,,Připravíme zbraně. To ostatní je nahraditelný."
,,Jasně." To mě mohlo napdnout. Ale jak? Připadala jsem si stejně bezmocná jako jehla gramofonu, která se zasekla ve škrábanci jedné z tátových jazzových desek. Jsou tam veku mí rodiče? A Balthazar? Zabijí příslušníci Černého kříže lidi, na kterých mi záleží, lidi, kteří se mě pravděpodobně jen snažili zachránit?
Zvenčí jsem zaslechla hluk a pak křik.
Všichni tři jsme ztuhli. Křik přešel v řev a plechové zdi skladiště se chvěli. Uslyšeli jsme, jak do jedné ze zdí narazil zbloudilý šíp, nebo možná kamen, a Raquel a já jsme sebou trhly.
Lucas se vzpamatoval jako první. ,,Sbalte tyhle věci. Až nás zavolají, budeme mít tak dvě minuty na to přemístit se do dodávek. Nezbývá nám moc času."
Pustili jsme se do práce. Bylo těžké se soustředit. Hluk zvenčí mě děsil nejen proto, že jsem se bála o ostatní, ale protože mi silne připomínal poslední bitvu Černého kříže, která se odehrála v Evernightu. Pořád ještě mě bolela záda, která jsem si narazila při pád z hořící střechy, a navíc jsem měla pocit, že stále cítím ve vzduch kouř a popel. Předtím jsem se uklidňovala tím, že to skončilo, ale teď jsem věděla, že to tak není. Dokud s Lucasem neutečeme od Černého kříže, budou nás neustále pronásledovat boje. Nikdy nebudeme v bezpečí.
Zdálo se, že s každým výkřikem a zaduněním Lucas ještě zrychlil. Nebyl zvyklí držet se stranou boje, spíš ho zahajoval.
Zavřít a zamknout bednu, otevřít další. Chtějí s sebou vzít i dřevo, ze kterého ještě neudělali kůly? Určitě ne - dřevo se dá sehnat všude, ne? Snažila jsem se uvažovat a pracovala jsem, co nejrychleji to šlo. Raquel prostě házela do beden všemožné harampádí, aniž by ho nějak třídila. Asi to tak bylo nejlepší.
Něco znovu prudce narazilo do plechové zdi a já jsem zalapala po dechu. Lucas mě nezačal utěšovat a místo toho popadl nůž.
V tom okamžiku dovnitř jedněmi z postranních dveří vrazily dvě velké postavy. Ani já jsem nepoznala, který z nich je upír a který lovec Černého kříže, protože do sebe byli doslova zaklesnutí. Viděla jsem jen rozmazaný pohyb a slyšela nadávky. Vrávorali směrem k nám, ale byli tak zabraní do boje na život a na smrt, že si nás vůbec nevšimli. Zpola otevřenými dveřmi pronikalo pronikalo dovnitř světlo a výkřiky byly slyšet ještě hlasitěji.
,,Udělej něco," zašeptala Raquel. ,,Lucasi, ty víš, co máš dělat, že jo?"
Lucas se rozběhl, vyskočil rychleji a dál, než by dokázal obyčejný člověk, a zabodl svou dýku do jednoho z bojovníků. Ten okamžitě ztuhl. Bodnutí upíry paralizovalo. Podívala jsem se mu do nehybného obličeje. Měl zelené oči, světlé vlasy a rysy mu šokem ztvrdly. Projela mnou vlna lítosti, ale v tu chvíli vytáhl člen Černého kříže z opasku dlouhou, širokou mačetu a jediným úderem mu setnul hlavu. Upír se zachvěl a pak se sesunul k zemi, kde se jeho tělo během okamžiku proměnilo na prach.
Muselo jít o starého upíra, protože čím mladší upír byl, tím pomaleji se jeho tělo rozkládalo. Když se ostatní dívali na to, co z něho zbylo, napadlo mě, jestli nepatří k přátelům mých rodičů. Nepoznala jsem ho, ale ať už to byl kdokoliv, přišel sem, aby mi pomohl.
,,Jak jsi to dokázal?" zeptala se Raquel. ,,To byl přímo nadlidský výkon." Chtěla mu jen složit poklonu a lovec z Černého kříže byl naštěstí příliíš vyčerpaný na to, aby si uvědomil, že Lucas má stejné schopnosti jako upíři.
Zadívala jsem se Lucasovi do očí. Ulevilo se mi, když jsem v nich neviděla radost z vítězství, jen prosbu, abych ho pochopila. Chápala jsem, že je nucen si vybrat, musí bránit své spolubojovníky, ale nedokázala jsem si představit, co by se stalo, kdyby se mu do cesty postavila má matka nebo můj otec.
Dovnitř vpadl otevřenými dveřmi Eduardo. Přestože těžce oddechoval, zdálo se, že ho boj určitým způsobem rozjařil. ,,Zatlačili jsme je zpátky, ale brzy se vrátí. Musíme se hned sbalit."
,,Kam pojedeme?" zeptala jsem se.
,,Někam, kde můžeme doopravdy trénovat a vycvičit vás, nováčky." Eduardo se na mě podíval, a přestože se netvářil o nic přátelštěji, měla jsem pocit, že mě nenávidí o trochu méně než předtím. Teď, když se ze mě stal potencionální bojovník, možná mě začal vnímat jako někoho užitečného. Pak se ale cinicky ušklíbl a otočil se k Lucasovi. ,,Příště už se nebudeš mít na co vymlouvat."
Vypadalo to, že ho Lucas udeří do tváře, a tak jsem ho rychle vzala za ruku. Někdy totiž neudržel nervy na uzdě.
,,Rychle!" vykřikla odněkud z útrob skladiště Kate. ,,Máme naspěch!"
2024 ©