9. kapitola

,,Bianco?" Patrice vypadala stejně udiveně jako jsem se já cítila. Zdálo se, jako by její obličej zaplnil celou oblohu, strop, zkrátka všechno, co jsem nad sebou v té beztvaré černotě viděla.. ,,Ty jsi - z tebe je přízrak?"

,,Patrice, já teď vůbec nemám čas s tebou o tomhle mluvit!"

,,Máme spoustu času, vzhledem k tomu, že jsme obě mrtvé," vyštěkla Patrice a zamračila se. Připadalo mi, že do toho vztoupila pradávna nenávist mezi upíry a přízraky. ,,Vlastně celou věčnost. Začni tím, jak jsi zemřela."

,,Černý kříž je tady v Rivertonu a jestli mě okamžitě nepustíš, zabijí Lucase i všechny ostatní upíry, které najdou, pravděpodobně včetně tebe!"

Uvolnila jsem se ze svého podivného sevření tak rychle, že jsem měla pocit, jako bych letěla. Zdálo se, že všude okolo mě explodovalo světlo, ale šlo jen o jednu z pouličních lamp, jejíž záře ostře kontrastovala s temnotou, která mě předtím obklopovala. Když jsem se vzpamatovala, uvědomila jsem si, že se nacházím přímo před Patrice, která stála v boční uličce hned vedle hlavní třídy. Vruce držela malé zrcátko pokryté jinovatkou. Musela jsem být viditelná, ale když jsem natáhla ruku, spatřila jsem jen nezřetelný obrys prstů a dlaně. Nikdo, kdo se neuměl pořádně dívat, by mě neviděl.

Jenže Patrice to uměla. Zamrkala a setřásla svůj údiv. ,,Kde jsou?" zeptala se. ,,Rychle, řekni mi to."

,,V kině. V bufetu. Nevím, kde všude ještě. Lucas měl namířeno ke kavárně; musíme se k němu dostat dřív než oni."

Patrice se rozběhla tak rychle, jako by šlo o život jí a ne Lucasovi. Následovala jsem ji, ale pomalu. Uvíznutí mi vzalo sílu - potřebovala jsem nějaký čas, abych jí získala spátky, čas, který Lucas neměl.

Když Patrice vběhla do kavárny, byla jsem pozadu ještě o několik metrů. Vrazila dovnitř takovým způsobem, že většina hostů překvapeně vzhlédla, aby zjistila, co se děje. Také Lucas, který seděl v křesle potaženém zeleným sametem a mnul si tvář dlaněmi, zvědl hlavu. Když zpozoroval Patrice, mávla na něho rukou a očividně ho tím vybídla, aby šel ven.

V tu chvíli mi lovci zakryli výhled.

Kate. Eliza. Milos. Deset nebo patnáct dalších, které jsem neznala, ale všichni byli stejně svalnatí jako ostatní členové Černého kříže. Někdo jim prozradil, že Lucas bude ve městě, ařekl jim, kde ho mají hledat. Patrice a já jsme dorazily pozdě.

To ne, pomyslela jsem si. Prosím, ne.

,,Zbraně," rozkázala Kate. To slovo znělo stejně těžce a pevně jako železo Přišla sem zabít svého syna a ze závažnosti takového rozhodnutí se jí zatmělo před očima. Zatímco si lovci zapřeli kuše do ramen, Lucas vstal a vydal se za Patrice ke dveřím kavárny. Vtom spatřil svou matku.Viděl, že se spolu s ostatními chystá zaútočit, a nemohl s tím vůbec nic dělat.

To znamenalo, že to bylo na mně.

Roztáhla jsem se do tenké, vodorovné čáry, představila si, že jsem ostřím meče, a pak jsem se vrhla kupředu.

,,Pal!" vykřikla Kate právě v okamžiku, kdy jsem se vmísila mezi lovce. Muselo je to zasáhnout jako ledové jehličky, protože všichni vykřikli a většina z nich vystřelila na slepo. Jejich šípy dopadli buď na chodník nebo na okolní zdi. Ale při nejmenším jeden se dostal až dovnitř , protože výloha kavárny se roztříštila. Lidé uvnitř začali ječet a kolemjdoucí vyšilovat. Lucasi! Neviděla jsem ho. Přestože jsem zoufale toužila zjistit, jestli je v pořádku, věděla jsem, že svůj úkol musím dokončit, aby nikdo jiný nebyl zraněn. Mé síly zůstaly oslabeny, ale musela jsem udělat, co jsem mohla.

Lovci už opět zaujímali palebné pozice. Přestože se několik z nich svíjelo bolestí, sterou je jim způsobila, znovu se napřímili a připravovali se na další útok. Napadlo mě, že bych se zase mohla zmocnit Kate a nařídit jim, aby přestali. Dokázala bych to? Jestli tím hnacím motorem bylo mé zoufalství, jak to dle mého tušení bylo už předtím, pak ano. Ale když jsem se rychle vydala k ní, cítila jsem, jak mě něco tlačí zpět, až jsem se definitivně zastavila.

Co to -? Pak jsem si všimla, že jí na prstech září půl tuctu měděných prstenů. Měď, stejně jako ostatní minerály, které se nacházely v lidském těle, přízraky odpuzovala. Černý kříž toho o přízracích věděl jen málo, jak jsem dosud zjistila, ale Kate se toho zjevně dozvěděla dost a uměla učině zabránit tomu, aby se jí znovu zmocnily. Mohla jsem na ni zaútočit, ale už jsem se jí nemohla znovu zmocnit.

V tom případě je budu muset zneškodnit jednoho po druhém.

Přesunula jsem se k lovci, který stál nejblíž ke mně. Věděla jsem, že abych ho mohla udeřit ledovou pěstí, musela bych se zhmotnit, a to by nejspíš nebyl dobrá nápad; nejen že bych se ukázala spoustě studentů z Evernightu, ale zároveň bych tím Černému kříži poskytla možnost na mě zamířit. Od našeho posledního setkání už nejspíše přišli na to, jak přízrakům ublížit nebo je dokonce zničit.

Místo toho jsem ho obtočila, z větříku se proměnila na vichr, a silou vůle se stala co nejchladnější. Jak se zvyšovala rychlost, začaly se mu na konečcích vlasů a bradky utvářet rampouchy. Jeho pokožka zmodrala a lovec vykřikl bolestí.

Dost. Pustila jsem ho, zaslechla, ajk celý ztuhlý padl na zem, a pospíchala k dalšímu lovci. Matně jsem tušila boj, který probíhal okolo mě: Patrice zaůtočila na Kate a oplácela jí její rány s nevídanou zuřivostí. I Lucas bojoval; vztekle řval a srazil Milose k zemi. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je Lucas v pořádku, ale na druhou mě děsilo pomyšlení, že zabije člověka, protože takový hřích by si nikdy neodpustil.

Jenže v tuhle chvíli jsem pro Lucase nemohla udělat nic lepšího než bojovat dál. Znovu jsem se silou vůle proměnila v mrazivý vichr. Omotala jsem se kolem další lovkyně, která rovněž padla za oběť omrzlinám, podchlazení nebo co jsem jim vlastně způsobovala. Vydala jsem se k dalšímu lovci, ale v tom okamžiku Lucas vykřikl bolestí.

Nedokázala jsem se soustředit. Vyděšeně jsem se ohlédla a sptařila Lucase s vyceněnými tesáky s hrozivým výrazem ve tváři, jak leží na zemi, zatímco Milos nad ním zvědá nůž. Zrány na čele se Lucasovi řinula krev. Byli příliš daleko; věděla jsem, že se k nim nedostanu včas -

Pak se objevila Raquel, která se přiřítila z blízké postranní uličky, a praštila nežím Milose do hlavy.

Omráčený Milos padl na kolena. Nevěřícně jsem pozorovala, jak Raquel vykřikla: ,,Lucasi, uteč odsud přič! Hned teď!"

,,Co to sakra děláš?" zařvala Kate. Ale v tu chvíli dorazila Dana a namířila na Kate svou kuši.

,,Je po všeim," prohlásila Dana. Třásla se tak mohutně, že se jí chvěl hlas. ,,Skončilo to." Z dálky jsem uslyšela kvílení sirén; někdo zavolal rivertonskou policii.

Lucas s námahou vstal, očividně ještě poněkud omámeny z úderu do hlavy, ale zjevně ovládaný pudem bojovat a zabíjet. Rychle jsem se přesunula vedle něho. Sice jsem nemohla delat nic jiného, než ho jako chladný vánek pohladit po tváři, ale doufala jsem, že mu to připomene, kdo je.

Za sebou jsem uslyšela Katin rozzuřený hlas. ,,Vy dvě toho budete litovat."

,,Lituju spousty věcí," řekla Raquel. Nehnula se ze svého místa mezi lovci a Lucasem. ,,Proč nelitovat ještě další?"

,,Ty mrcho." Kate si rychlostí blesku přiložila kuši k rameni. Dana jí vrazila do boku, takže se směr šípu stočil a díkybohu minul Raquel i Lucase - jenže pak jsem si uvědomila, že míří přimo na jednu ze studentek z Evernightu. Které přihlížely boji, nevinnou dívku, která neměla naději se mu vyhnout.

Přestože následující okamžik trval jen zlomek vteřiny, zdálo se, že se přede mnou odvíjí zpomaleně. Šíp svištící smrtonostně vzduchem. Lucas vrhající se celou svou upíří silou a rychlostí na ohroženou dívku. Náraz jejich těl, její lesklé, tmavé vlasy vanoucí za nimi ve větru, dopad obou na zem - jen o vlásek před zásahem šípu, který se zaril několik centimerů hluboko do dřevěné postranní zdi budovy.

Sirény se blížili a dav rostl - shromáždili se zde desítky svědku, což Černému kříži tuze vadilo. Kate musela vydat nějaký pokyn, protože jsem zaslechla, jak se lovci vzdalují, utíkají nebo klopýtají tak rychle, jak to jen jde.

,,Lucasi!" zvolala Dana.

Vzhlédl k ní z místa, kde ležel se zachráněnou dívkou. Celý se třásl a ani se neusmál. Věděla jsem, že i když Lucas překonal svou touhu po krvi, aby někoho zachránil, mohl každým okamžikem zaútočit.

,,Teď se k němu nepřibližuj," varovala jí Patrice. Viděla na Lucasovi příznaky krvežíznovisti. ,,Obě máte zbraně. Policie si bude myslet, že patříte ke skupině, která nás napadla."

,,Vystoupily jsme z Černého kříže včera večer, když nám Kate oznámila, že půjdeme Lucasovi po krku," řekla Dana. ,,Ne že bychom jí to prozradily, nebo tak."

,,Co to bylo - ta ledová vichřice?" zeptala se Raquel.

,,To jsem byla já," odpověděla jsem stále neviditelná. Všuchni sebou trhli. ,,Dano, Raquel, musíte poslechnout Patrice. Zatknou vás, jestli tu zůstanete."

,,A teď už by za nás Černý kříž nesložil kauci." Dana si povzdychla. ,,Raquel, zlato, je načase utéct."

Dana odběhla, ale Raquel na okamžik zaváhala a marně se po mě rozhlížela. ,,Bianco ..."

,,Pochopila jsem," řela jsem. ,,A rozumím, co mi chceš říct." Což nebyla tak úplně pravda - nevěděla jsem, co přesně sem Raquel přivedlo, proč překonala strach, kvůli kterému mě kdysi zradila. Ale věděla jsem, že má nějaký důvod, že spolu s Danou riskovaly své životy a opustily Černý kříž, aby chránily Lucase. Na tomhle mi záleželo víc než na čemkoli jiném.

Raquel se rozběhla za Danou a zmizela za rohem práve ve chvíli, kdy dorazilo policejní auto. Všimla jsem si, že Patrice ode mě odstoupila a nenásilně se přesunula mezi Lucase a dívku, kterou zachránil - v tu chvíli jsem poznala, že jde o Skye Tierneyovou -, aby na ni Lucas neviděl. Svým bryskním uvažováním mu možná zabránila v tom, aby se na ni vrhl. Nebo přesněji řečeno, aby ji přepravil o život.

Když policisté vylezli z auta, zašeptala Patrice tak potichu, že jsme to slyšeli jen Lucas a já: ,,Vysvětlování nechte na mně."

Během několika minut od příjezdu policie jsem pochopila, proč Patrice chtěla nad situací převzít kontrolu. Stopadesátiletá zkušenost s poskytováním co nejrozumnějších vysvětlení nadpřirozených událostí se vyplatila. Patrice dokonale zahrála vyděšenou mladou dívku, která si byla jistá, že viděla členy místního gangu, kteří říkali něco v tom smyslu, že to je jen začátek, a přirovnala to k e-mailům, které člověk občas dostává a v kterých se píše, že členové gangu náhodně zavraždí nějakého nevinného člověka, nebo ne?

Policisté jí to možná neuvěřili, ale viděli, že je opravdu vyděšená, a hlavně si uvědomili, že ona ani její přátelé rozhodně nezaútočili jako první. Ujistili je o tom i ostatní, včetně Skye. Když se dostali k Lucasovi, ptali už se jen, co má s hlavou a jestli nepotřebuje odvézt k doktorovi.

Lucas jim na jejich otázky dokázal odpovědět dostatečně klidně. Věděla jsem, že navzdory vnitřnímu boji překonal žízeň po krvi, kterou v něm vzbudil boj, alespoň pro teď.

Jakmila policie odjela, chtěla jsem s ním okamžitě mluvit, zjistit, jak se cítí - ale nebyla jsem sama. Přistoupila k němu stále ještě rozechvělá Skye, které se však už očividně ulevilo. ,,Musím ti říct, že to bylo úžasný," pronesla. ,,Zachránil si mi život. Vážně. Nemůžu ti dost poděkovat."

,,Jsem rád, že se ti nic nestalo," řekl Lucas a usmál se na ni, přestože musel být velice rozrušený. Skye se rozzářila a já si s nelibostí uvědomila, jak je hezká: tmavé, rovné vlasy, světle modré oči, s hustými řasami, dokonalá pleť, štíhlounká, ale ne vyzáblá -

Najednou jsem nebyla tak nadšená z toho, že jí Lucas zachránil. Ne že bych chtěla, aby zemřela, ale šlo o krásnou dívku, která se pravděpodobně zakoukala do mého kluka. A to nebylo dobré.

,,Vážně si myslíš, že to byli členové nějakého gangu?" Zdálo se, že o tom pochybuje. ,,Na to vypadali dost staře."

,,Člověk asi nikdy není dost starý na to, aby dělal blbosti." Lucas se jí nedokázal podívat do očí.

Skye mu položila ruku na předloktí. Začínala jsem ji nenávidět, když v tom prohlásila: ,,Jsem trochu otřesená … Chci jít zavolat svému klukovi - ale předtím bych ti ještě jednou chtěla moc poděkovat. Vážně."

V tu chvíli jsem ji opět měla o dost radši. Když jí Lucas zamávala na rozloučenou, pošeptala jsem mu do ucha: ,,Všechno je v pořádku. Zvládli jsme to. Držel ses. Lucasi, vidíš, jak jsi silný?"

,,Potřebuju být sám." Lucas ode mě odešel a já jsem se chtěla vydat za ním, ale neudělala jsem to. Jeho matka se ho právě znovu pokusila zabít; nebylo divu, že se nemůže těšit z malého vítězství nad sebou samým.

Když jsem ho smutně sledovala, jak se vzdaluje, všimla jsem si někoho jiného - Patrice, která teď sama seděla na malé lavičce. Zdálo se, že zjišťuje, jestli si neroztrhla lem své sukně s květinovým vzorem. Jako vždycky bojovala jako lvice, aniž by si pokazila úče.

Přesunula jsem se vedle ní a řekla: ,,Díky za všechno."

,,Bianco." Zvedla hlavu a zadívala se na mě nepřítomným pohledem, jako ostatní, kteří se mnou mluvili, když jsem byla neviditelná. ,,Z tebe je teď přízrak?"

,,Jo."

Opřela se o lavičku, aby si udělala pohodlí. ,,Pověz mi, co se vlastně s tebou stalo. Zační tím, jak jste se s Lucasem rozešli, což asi nebyla tak úplná pravda."

Patrice jsem se předtím nikdy moc nesvěřovala, ale potom, jak nám pomohla, jsem věděla, že jí mohu důvěřovat. Takže jsem jí co nejstročněji vyprávěla celý příběh. Začala jsem svým utajovaným vztahem s Lucasem, pokračovala líčením toho, jak jsme oba zemřeli, a skončila jsem naší současnou situací na akademii v Evernightu. Neposlouchala tak soucitně, jak by možná naslouchali jiní, kteří by nám pověděli, jak to muselo být strašné a jak je jim to líto, ale nesoudila nás. Po všech těch pocitech viny a vzájemného obviňovánítohle samo o sobě znamenalo úlevu.

Jakmile jsem skončila, uvědomila jsem si, že i já mám několik otázek. ,,Proč jsi mě chytila do pasti? A jak jsi to udělala?"

,,Cítila jsem, že mě něco pronásleduje. Teď už vím, že jsi se jen držela v blízkosti Lucase, ale prostě jsem něco cítila. Něco jako duchy. Nebyla jsem si jistá, ale rozhodla jsem se, že jestli to ucítím znovu, podniknu určitá opatření. Víš, že někdy vyvoláváš chlad?"

,,Jak to, že se mě nebojíš jako většina upírů."

Patrice se usmála. ,,Většina upírů má na přízraky hloupé názory - slyšela jsem, jaká tu loni vypukla panika. Taková pitomost. Ale v New Orleans, kde jsem začínala? V té době tam žila žena jménem Marie Leveau, která věděla všechno o upírech, duchách, přízracích, zkrátka o všem, co jsi umíš představit. Šla jsem za ní hned potom, co jsem byla přeměněná." Hleděla někam do dálky, jako by se snažila vrátit se do minulosti. ,,Byl jeden muž, který zemřel … někdo, koho jsem chtěla znovu vidět … no. Přivést někoho zpátky proti jeho vůli není zrovna dobrý nápad."

,,To si dokážu představit." Jen zvyknout si na to, že jsem přízrak, bylo dost těžké. Pro někoho, kdo už byl v klidu pohřben, to pravděpodobně bylo ještě daleko horší. ,,Chytila jsi ho do pudřenkového zrcátka?"

,,A nakonec jsem ho rozbila, abych ho nechala jít." Vytáhla z kabelky pudřenku se zrcátkem, do kterého lapila mě. Jinovatka už zmizela, a když zrcátko otevřela, všimla jsem si, že zrcadlová plocha zůstala nedotčená. ,,Od té doby jsem přičla na to, jak duchy pouštět bez toho, abych si musela rozbýt zrcátko. Je to otrava, kupovat každou chvíli nové."

Tohle byla Patrice - dělala si starosti kvůli své kosmetické výbavě, zatímco balancovala na hraně mezi světem živých a mrtvých.

,,Kam se duchové dostanou, když je chytíš do zrcátka?"

,,Doufala jsem, že mi to prozradíš ty," pronesla. ,,Pokud vím, tak právě do zrcátka."

Mě to spíš připomínalo zemi nikoho, prostor mezi bytím a nebytím, ale od chvíle, kdy jsem se stala přízrakem mi takovéhle záhady začaly připadat skoro běžné. Kromě toho mě právě víc zajímaly pozemské záležitosti.

,,Víš, Lucas by potřeboval mít na Evernightu níc přítel," začala jsem. ,,Bylo by fajn, kdyby si mohl s někým promluvit." Měla jsem nemysli především nějakou dívku. Lucas, Balthazar, Ranulf i Vic byli všichni svým způsobem úžasní, ale jejich vzájemná společnost se jim musela co nevidět trochu zajídat.

,,Na rozdíl od ostatních nemám v úmyslu přátelit se s lovci Černého kříže," zasyčela, ale já si všimla, že se přestala tvářit tak vznešeně jako dosud. ,,I když Lucas už k nim asi nepatří. Takže když mu pomůžu, je to jako kdybych jim ukázala prostředníčet."

Nešlo zrovna o slib věčného přátelství, ale brala jsem i to.

,,A myslím, že jsi mi chyběla," dodala Patrice. ,,Vlastně jsem si na tebe dnes večer vzpomněla."

,,Vážně?" To mě potěšilo, že mě někdo postrádal.

,,Vždycky jsi měla úžasný vkus na starožitné šperky a já jsem chtěla zajít do zdejšího obchodu a koupit si něco, co by ladilo s tímhle oblečením. To stojí za jízdu přes řeku, ne?"

Patrice by nic nezabránilo v tom, aby vypadala dokonale, ale mně už tahle skutečnost nevadila - místo toho mi přišla zábavná a svým způsobem skvělá, no prostě jako Patrice. ,,Dobře, půjdu s tebou. Neuvidí mě. Sice jsem mrtvá, ale pořád můžu nakupovat."

Rozzářila se. ,,Páni, proč ještě nikdo neprodává trička s tímhle sloganem?"

Šly jsme s Patrice do obchodu a vybrala jsem jí starožitný magický náramek. Bylo mi s ní sice příjemně, ale na druhou stranu jsem v podstatě jen zabíjela čas. Když jsme se ocitli v obchodě s oblečením, nemohla jsem si nevzpomenout na to, jak jsme sem s Lucasem zavítali na jedné z našich prvních schůzek. Tenkrát si zkoušel děsně dlouhé kabáty a šílené klobouky a byl tak šťastný a bezstarostný. Tak plný života.

Nešlo o to, že bych ho po jeho smrti milovala méně - jak bych mohla? - ale věděla jsem, že jeho život byl něčím, co jsem měla ráda a ztratila.

Když se studenti začali schromažďovat na námstí, kde čekali na autobus, který je měl odvézt zpátky do školy, Lucas se tam neukázal. Zdálo se, že si toho nikdo nevšiml nikdo kromě Skye. Když začali nastupovat dovnitř, zašla za řidičem a řekla. ,,Chybí nám jeden student. Možná se mu něco stalo."

,,Ross? Tomu nic není." Řidič byl upír a tak jen mávl rukou. ,,Řekl mi, že se do školy dnes večer dostane jinak. Uvidíte ho zítra."

Skye vypadala posmutněle, že tu Lucase nechávají, a já ji chápala. Na normální škole by tohle byl důvod k obavám; i na Evernightu platilo pravidlo, že kdyby se zratil lidský student, ostatní by se o něj báli a vydali by se ho ve skupinkách hledat. Ale upířím studentům, byla poskytována větší volnost a předpokládalo se, že se o sebe dokážou postarat.

Doufala jsem, že tomu tak opravdu je.

,,Běž ho hledat," pošeptala mi Patrice, než nastoupila do autobusu. ,,Uvidíme se později."

Rychle jsem se vydala z náměstí k lesu, který se táhl mezi městem a Evernightem.

Když jsem se dostala dost daleko, že už jsem narazila jen na pár osaměle stojících domů a okolo mě foukal noční větřík, měla jsem konečně samotu, kterou jsem potřebovala, abych se mohla soustředit.

Představila jsem si svou starožitnou brož, kterou mi Lucas koupil tady v Rivertonu. Černý kámen ve tvaru květu, kdysi živoucí materiál, který pulzoval ve dřevě.

Všechno kolem mě se rozzářilo jako hustý kouř, změnilo barvu a získalo tvar. Překvapilo mě, že jsem se neocitla vedle Lucase ; brož ležela v kapse jeho bundy, kterou odložil na hromadu chrastí v lese. Když jsem se na ni zadívala, zjistila jsem, že je potřísněná krví. Předokládala jsem, že jde o krev z Lucasova zranění v boji, ale pak jsem si všimla, že se v okolí povaluje i něco jiného. Mrtvý mýval. Nějaký mrtvý pták. Mrtvá liška. Jejich těla nebyla jen zbavena veškeré krve, ale byla i roztrhaná. Jejich těla představovala výsledek touhy zabíjet, která byla místo na lidech vykonána na zvířatech.

Nedaleko jsem zaslechla údery do dřeva, které zněli jako rány palicí nebo možná sekerou. Vzala jsem brož do ruky, zhmotnila se a vydala se za zvukem, až jsem spatřila Lucase vysvlečeného do tílka. Stál u kmene stromu a mlátil do něj pěstí jako boxer do boxovacího pytle.

Přiblížila jsem se k němu. Lucas si mě nevšímal, možná mu v tu chvíli bylo všechno jedno. Bušil do kmene takovou silou, až ze stromu létala kůra; na obou stranách kmene se nacházela holá místa, na kterých se leskla jeho krev. Vyděsilo mě zjištění, že si sedřel kůži na rukou, a že mu z prstu vyčnívá kost. Musel cítit strašnou bolest, ale přesto neúnavně pokračoval dál.

,,Lucasi!" Přiběhla jsem k němu a popadla ho za loket. ,,Nědělej to!"

Přestal, ale nepodíval se na mě. Nátělník měl celý propocený a jeho tvář zářila v měsíčním světle. Zíral na strom, jako by ho nenáviděl. ,,Chtěl jsem ji zabít."

,,Je to tvoje máma," řekla jsem. ,,Zradila tě, tak jako by to nikdo jiný neudělal … je přirozené, že se na ni zlobíš."

,,Nejde jen o ni. Chtěl jsem zabít Danu a Raquel, když se mě snažily zachránit. Chtěl jsem zabít i Skye, když jsem jí zachraňoval. A teď si to přehrávám v hlavě a nejsem na sebe pyšný, necítím se silný. Jen si vyčítám, že jsem je nezabil a nevysál jim krev, když jsem měl tu možnost, a nenávidím se za to a - kruci. Kruci."

Lucas opět zuřivě praštil do stromu a já si uvědomila, že si na jeho místě představuje sebe.

,,Prosím tě, nedělej to." Chytla jsem ho za obě paže a položila si jeho zkrvavenou ruku na tvář. Měl pochroumané kosti, zpřetrhané šlachy a krvácel, jako kdyby měl autonehodu. ,,Bolí mě, když to vidím."

,,Snažím se zranit si ji co nejvíc, aby se už nezahojila," pronesl. ,,Ale hojí se. Když zlomím další kost, cítím, jak se ta předtím mezitím hojí. Je taková jako předtím. Nemůže se zničit. Nemůžu před tím utéct. Neexistuje žádný východisko."

Měl pravdu. Nemohla jsem se s ním přít. Takže jsem ho místo toho pěvně objala kolem krku.

Po chvilce mi to oplatil. Zachvěl se, jako by ho to šílenství opouštělo.

Věděůa jsem, že je to jen na chvíli. Ale pokud to byla jediná možnost, jak mu pomoct, muselo to stačit. Zavřela jsem oči a doufala, že láska skutečně zvítězí nad smrtí.