3. kapitola

Lucas se zhroutil na podlahu, s kůlem vyčnívajícím z jeho srdce.
Padla jsem na kolena po jeho boku. "Balthazare, ne! Co to děláš?" Jen jsem uchopila kůl a vytáhla ho, Balthazar, mě za nohy odtáhl od Lucase. Jako mlžná jsem mu znova vyklouzla z náruče snadno. ,,Nemlžeš mi zabránit, abych o něj pečovala."
,,Přemýšlej," řekl Balthazar. ,,Potřebujeme, aby zůstal v klidu, když je tady policie a nevíc se musíme ujistit, že nepůjde po Vicovi. Nemám lepší nápad. Ty ano?"
,,Musí existovat jiný způsob, jak s ním lépe jednat," trvala jsem na svém.
,,On je v podstatě bez úhony," řekl Ranulf, aby odlehčil následek Lucasovi poslední rany. ,,Bodnutí do srdce jen ochromí, ale nezabije. Když ho vyndáme, bude Lucas jako předtím, kromě jizvy.
,,Já vím - ale -" Můj pohled na něj, ležícího u mých nohou zmačkaného a mrtvého, jako před pár hodinami byl příliš surový. Balthazar přistoupil blíž. V relativní temnotě vinného sklepa se jeho temná podoba zdála více než obvykle rozpoluplná s jeho klidným hlasem. Bylo to zarážející.
Lucas mě nabodl, aby mě zachránil. Já mu to oplatil.
,, Pravděpodoně sis to užil." Pak jsem se od něj otočila, ale uvědomila jsem si, že se nám nepodařilo uklidnit Lucase. Jaký on byl - byl neovladatelný.
,,Dokud pro něj nebudeme mít čerstvou krev k napití, tak je laskavost, že ho držíme v bezvědomí," řekl Balthazar. Když jsem trochu vyměkla přidala jsem se k němu. On dodal, ,,Když se uklidní bude se chovat jako dospělý, uvidíte."
,,Prosím tě, nenuť mě k poslouchání romantického hašteření," řekl Ranulf.
Ranulfova žádost byla jednoduchá, ale byla to nepohodlná připomínka toho co se stalo mezi Balthazarem a mnou - kolik toho chtěl z toho co jsem byla schopna dát. I když jsem si nemyslela, že žárlivost řídí Balthazarovu akci, uvažovala jsem, jestli mu dovolí získat nějaké spojenectví s Lucasem.
Baltazar trval na tom, jít po Charity den po mé smrti, a přivedl tam Lucase spolu s vědomím, že Lucas byl příliš smutný - rozhodnutý skutečně bojovat. Lucas se blížil k sebevraždě, vběhl tam nepřipravený. Následek Balthazarovi chyby bude na Lucasovi navždy. Převažuje nad vším, co se mezi námi dříve stalo, dobrého nebo špatného.
To je to, co dostaneš za potloukání se se špatným druhem mrtvých lidí, řekl cinický hlas.
To byla Maxie, z domu duchů. Ostatní ji nemohli slyšet. Byla připoutaná k Vicovi celé jeho dětství, ale nikdy se mu nezjevila nebo nějaké jiné živé bitosti - kromě mě. Předvídala moji přeměnu v přízrak, chtěla mě zpátky - když jsem byla studentem na Evernightské akademii - tedy abych umřela. Chtěla abych opustila smrtelný svět a připojila se do jiné, mystické říše. Celé té myšlenky jsem se bála, a nikdy jsem neměla náladu s ní o tom mluvit.
Trapné ticho naplnilo místnost. S mrtvým tělem na podlaze byla běžná konverzace skoro nemožná. Balthazar na pár minut studoval stojany na víno, myslela jsem, že je to jen rozptýlení, než vytáhl lahev. ,,Argentinský Malbec. Krása."
,,Budeš tu sedět a pít víno?" protestovala jsem.
,,Máme tu sedět a něco dělat." Bathazar hledal kolem vývrtku, nepodařil se a tak jednoduše rozbil láhev proti umyvadlu. Červené stříkance dopadli na podlahu. ,,To není zvlášť drahé víno. Můžeme ho nahradit."
,,To není problém," řekla jsem.
,,Jaký je problém, Bianco? Byl frustrovaný. ,,Vyšiluješ, protože vypadám nezletile? Vypadám na devatenáct, ale právně je mi plus tak čtyři sta let."
Věděl, že to není to co jsem chtěla. Než jsem se po něm mohla ohnat, Ranulf zasténal. ,,Pořád hašteření."
,,Dobře," řekla jsem. ,,Dobře. Příměří." Na tohle jsem byla příliš unavená."
Přestože to vypadalo, že Balthazar to konečně nechá být.Vytáhl z kapsy můj náramek. ,,Sebral jsem to nahoře mimo trávnk."
,,Díky," řekla jsem důrazně. Ale pospíchala jsem abych ho znovu cítila na svém zápěstí. Od mé smrti před několika dny jsem se dozvěděla, že je jen několik věcí, které se silně vážou k životu, díky kterým jsem se mohla znovu plně zhmotnit - to korálový náramek a brož z černého jantaru, která teď byla v Lucasově kapse. Oba předměty byly vyrobeny z materiálů, který byl kdysi na živu, to bylo to co jsme měli společné. Vzhledem k moci náramku, jsem cítila jak se gravitace usadila kolem mě a já mohla pracovat na udržení řádné formy.
Baltazar tiše vzdychl, popadl dvě sklenice vedle dřezu a nalil pro sebe a Ranulfa. Po chvíli řek: ,,Můžeš pít víno? Pít něco?"
,,Nevím," řekla jsem. ,,Nemyslím si, zdá se že nepotřebuju jídlo nebo vodu." Jenom pohá myšlenka na žvýkání mi teď byla slabě nechutná - uvědomila jsem si, že to je další rozdíl mezi mnou a žijícím světem.
Existují lepší věci než jíst a pít, řekla Maxie. Její přítomnost mi připomínala jistý druh pohody, ale Balthazar a Ranulf nevnímali. Nejsi zvědavá co jsou zač?
Ignorovala jsem ji. Měla jsem oči jen pro Lucase, tak blédého a rozbitého na podleze. Tenký kruh krvavé skvrny kolem kůlu - ne více: důkaz, že jeho srdce se zastavilo navždy. Silné prvky, které mě vždy zaujaly - jeho pevná čelis, vysoké lícní kosti - byly nyní více řezané, jeho přesvědčivá pohlednost, byla nepřirozená.
Provizorní byt ve vinném sklepě bylo místo, kde jsme žili poslední týdny našeho života, jediný čas strávený prostě tím, že jsme spolu byli bez pravidel, aby nás někdo držel od sebe. Starali jsme se o vaření špaget na varné desce, sledovali staré filmy na DVD přehrávači a spali spolu v posteli. Naše situace se někdy zdála tak zoufalá, ale teď jsem si uvědomila, že to byla největší radost, jakou jsme kdy sdíleli. Možná poslední na které jsme se podíleli.
Jsme spolu, připomněla jsem si. Musíš věřit, že je to pravda, můžeme to tak udělat. Víra nikdy nebyla tak důležitá, ale nikdy jsem se nacítila tak křehká.
Uslyšela jsem bouchání dveří od auta. Vicovi se zřejmě podařilo zbavit se policie. Ranulf a Balthazar si nasadili brýle, kvůli ostatním nebo kvůli Vicovi. Během několika sekund byl Baltahazr u prahu dveří, otevřel jse a nechal Vica vejít.
,,Ti chlápci nechtěli věřit, ménu příběhu o domovní invazi," řekl. Vic zůstal ve dveřích zaražený místo, aby vešel. ,,Zřejmě je mí sousedi zavoli ještě předtím než jsem to udělal já a řekl : o divoké party, o které jsem na jednu stranu vůbec nevěděl. Nechali mě dejchnout do malonku - oh, chlepe." Vic uviděl Lucase na podlaze. ,,Co jste to udělali?"
,,Nabodnutí neublíží," vysvětlil Ranulf. ,,Když to vyndáš, Lucas oživne. Dáš si trochu vína?"
Vic zavrtěl hlavou. Jen tam stál v jeho tričku a džínech a trapně a uboze zíral na Lucase. ,,Nebude … on nemůže."
,,Nenapadne tě," řekl Balthazar. ,,Vsoučasné době se nemůže pohybovat. A nebudeme kůl vytohavat, dokud se nedostanem k něčemu čím bysme ho nakrmili.
Vic vrátil ruce do kapes, a ačkoliv musel vědět, že Balthazar mluví pravdu, nemohl se připět jít blíž.
Uvědomila jsem si, že bez ohledu na to, jak zneklidňující to bylo pro mě, pro Vica to bylo stokrát horší. On byl jediný člověk v místnosti, a to i přes to že vyrostl ve strašidelném domě a navštěvoval Evernightskou akademii, jeho zkušenosti s nadpřirozenem byly poměreně omezené - nebo to bylo tím, když jse ho dnes večer snažil jeden z jeho nejlepších přátel zabít.
Maxie pozvedla obočí, její vyzývavý smysl pro humor se již vytrácel. ,,Jak už jsem řekla. Upíři a přírzaky? To není dobré míchat, je to špatné. Jsme pro ně jedem a oni nejsou žádní naši kamarádi."
,,Miluju Lucase. Naše smrt na tom nic nemění."
,,Smrt všechno změní. Copak jses o tom těď nedozvěděla?"
,,To se nezměnilo. Bez přestávky o mě řečníš." odsekla jsem. Maxie sklonila hlavu, její tmavé blonďaté vlasy jí padaly kolem její tváře. Pokud by v ní proudila krev, začervenala by se. ,,Omlouvám se. Měla jsi pár bouřlivých dní. To ale neznamená - Jen se ti snažím říct jak se věcí mají."
Pár bouřlivých dní. Já zemřela, zjistila jsem, že jsem duch, viděla jsem Lucase se snížit a změnit se v upíra a překonat útok Černého kříže. Jo to se dalo počítat jako pár bouřlivých dnů.
,,Ty sis hrávala s Vicem v té místnosti, když byl malý." Byla jsem na místě, které mi ukázal, kde sedával a četli jí jeho knížky. ,,Po smrti si nezůstala sama."
,,Ale já byla. V lepší části stoetí jsem jen … Byla jsem zaseknutá mezi tady a tam ale věděla jsem co se děje. Občas jsem vlezla do lidských snů a proměnila je v noční můry. Jen abych dokázala, že bych mohla mít vliv na svět kolem mě." Slšela jsem, o přízracích, které dělali horší věci, možná z podobných důvodů.
Maxie seděla na parapetu v její dlouhé bílé noční košili a zdálo se, že zaří jako měsíční světlo filtrované přes vlající rukávy. ,,Jak si asi dokážeš představit, lidé nebydleli v tomto domě nikdy dlouho. Pro mě to byla jenom hra, když jsem vyděla jak rychle jsem je mohla vyděsit a vystrnadit ven. Ale pak tohle místo koupili Woodsonovi a Vic byl tak malý, bylo mu jen pár let. Když jsem se mu poprvé ukázala, nebyl vystrašený. To bylo poprvé, co jsem si po tak dlouhé době vzpomněla jaké je to být akceptována. Pečovat o někoho."
,,Takže to chápeš," řekla jsem. ,,Víš proč se nemůžu vzdát svět."
,,Vicova lidská bytost. On je živý. Připoutal mě k životu. Nechává mě přes sebe trošičku žít. Lucas to pro tebe neudělá, už ně."
,,On dělá. On může. Vím to." Ale já nic takového nevěděla. Bylo toho tolik o tom, že jsem přízrak, co jsem do teď nepochopila.
,,Musíš si promluvit s Christopherem," řekla povzbudivě. ,,Bude ti rozumět."
Vzpomněla jsem si na Christophera. Zjevil se mi jako tajemná postava a předzvěst na Evernightu, napadl mě tam s úmyslem zabít, aby moje přeměna na přízrak byla zaručená. Přesto, když se mě a Lucasovi zjevil letos v létě vysvobodil nás od Charity.
Byl jen schovývavý nebo byl zlo? Jediné co jsem věděla jistě, bylo, že Christopher měl moc a vliv mezi přízraky. Teď, když jsem se stala jedním z nich, bylo jisté, že se naše cesty znovu skříží.
Přemýšlející o tom co mě znervózňuje se mi podařilo zeptat. ,,On jě něco jako … přízrak, který má ostatní na starosti, že jo?"
,,Nemá je na starosti. Ale spousta z nás poslouchá Christophera, protože má hodně energie a moudrosti."
,,Jak se stal tak silným? Je to tím, že je starý?" To by fungovalo stejně jako s upíry. ,,Nebo je stejný jako já?" Už jsem přišla na to, že můj stav - jako díte narozené dvoum umírům jsem schopná zemřít přirozenou smrtí - mi dal schopnosti, na které většína duchů nikdy nebude mít nárok.
,,Ani jedno," řekla Maxie. ,,On se nenarodil, aby byl přízrak jako si se narodila ty. Christopher se naučil všechno co může mít. Má úžasnou vnitřní sílu. Budeš jako on Bianco. Proč se mnou teď nechceš jít?"
Nemohla jsem to udělat. Christopher může mít úžasnou sílu, kterou by do mě vložil - ale on mě také napadl. Svět přízraků zůstal cizí a děsivý, netušila jsem, jak se moje síly týkají studených, pomstou řízených stvoření, s kterými jsem se setkala v Evernightské akademii. Možná to bylo šílený, abych se bála duchů poté co jsem se stala jedním z nich, ale myšlenka na spojení s nimi na vždy vě mě hluboko způsobovala strach. Víc než to: jít do světa a cítit se jako, kdybych byla na živu.
,,Nemůžu," zašeptala jsem. Maxiina padala, ale neprotestovala. Vytáhla jsem se pryč z místnosti, pryč od ní a opět zmizela do modré mlhy. Lucas plnil mé myšlenky a já ho chtěla zpátky na jeho stranu.
Když jsem se objevila ve vinném sklípku, okamžitě jsem dostala pocít, že pro Balthazara uplynulo více času, než pro mě. Dopil svou sklenku vína a byl na druhé straně místnosti, ležící na naší posteli.
Lucas ležel přesně tak, jak padl. Pohled na něj, jako mrtvolu, mě praštil znovu, pohlcovalo to všechny mé síly a znovu jsem oslábla takže jsem na chvíli nemusela nést ztráty. On si zasloučí víc než to. Bez ohledu na to jak těžké je vydržet, já bych zůstala po jeho boku.
Balthazar si uvědomil že jsem tam, ale spočátku nic neřekl. Nechtěla jsem se s ním hádat, jsem moc smutná a příliš unavená. Místo toho jsem se zeptala: ,,Není nic copbychom pro něj mhli udělat?"
,,Ne," Balthazar se posadil. Jeho kudrnaté vlasy byly rozcuchané a já si uvědomila, že asi spal. Není pochyb o tom, že byl vyčerpán. ,,Nutkání zabít - je silný Bianco. Může to být ohromující. U upírů je to známé, mají ji téměř všichni, ti ,kteří touhu zvládli jsou v menšině."
,,Chceš říct, že většina z nich zkončí jako - jako Charity." Krátce zavřel oči pří zmíňce jména jeho mladší sestry. ,,Ne, Charity a její druh jsou zvláštní případy. Jedinci, kteří mají sílu jít dál, ale kteří stratili kontakt s tím co to znamená být člověk. Jsou více nebezpeční. A naštěstí nejvzácnější."
,,Tak co se stane s ostatními?"
Balthazar se poškrábal na spánku. Pokud by mohla upíry bolet hlava, myslím, že by ho bolela. ,,Oni sami - se zničí," řekl tiše. ,,Nechají se ulovit Černým křížem, nebo lidmi, kteří viděli v hororech nápady. Nebo to skončí sami. Založí požár a vejdou do něj. Raději se zabijí než aby snášeli zabíjení a vztek déle."
Chtěla jsem říct, že neexistuje žádný způsob, že by to Lucas někdy udělal, ale nemohla jsem. Ne, Černý kříž ho nepřijme snadno. Ale nenávidět svou upíří povahu, jako již dříve, tím že se snažil zabít svou vlastní matku a jednoho z nejlepších kamarádů - by bylo docela možné že by Lucas chtěl ukončit svou existenci. Měl, viděl to jako správnou věc, ano, jediný způsob jak udržet lidi v bezpečí.
,,Hlad je pro některé z nás silnější než pro ostatní," pokračoval Balthazar. ,,Jak zle jsem kdy toužil po krvi, je to nic ve srovnání s tím co vydrží jiní upíři. Ti, kteří se chtějí zlikvidovat jsou vždi ti s největším hladem. To z nich dělá šílené, měmé to jejich mysl na ruby."
Naše oči se setkali jako kdyby se mě ptal jestli má pokračovat. Ale věděla jsem. Potřebovala jsem, aby řekl to co příde dál. Balthazar pochopil a řekl: ,,Vypadá to, že Lucas je jedním z těch hladových."
,,Není nějaká věc co bysme pro něj mohli udělat?" řekla jsem. ,,Nějaká cesta, jak mu to usnadnit?"
Balthazar pomalu vstal z postele a šel ke mně, jeho výraz byl nejistý. ,,Nemyslím si, že pro něj můžeme udělat ani to nejmenší, ale je to jedno místo, kde ho můžeme držet od většiny lidí a od Černého kříže taky. Kde by se Lucas byl schopen naučit, co to znamená stát se tímhle."
Rozzářila jsem se než jsem si uvědomila co tím Balthazar myslel. Nebo jsem...? Jistě nemohl myslet … ,,Kam?" Balthazar potvrdil mé nejhorší podezření slovy: ,,Musíme Lucase vzít zpěd do Evernightu."