19. kapitola

,,Nemůžu uvěřit, že jsem se choval tak děsivě." Vic seděl na schodech altánku, kde jsme se sešli, když utichl zmatek. Přestože ještě nebyla půlnoc, Podzimní ples definitivně skončil. ,,Pouštěl jsem z očí oheň nebo něco podobně ujetého?"

,,Ne, jen jsi nás vyděsil k smrti." Lucas se opřel o zábradlí, uvolnil si kravatu a rozepnul si límeček u košile. Zalitovala jsem, že nemám víc času tenhle pohled ocenit. Skye, stejně jako většina ostatních lidských studentů a spousta upírů se už dávno uchýlilo do svých pokojů, aby se vzpamatovali z právě proběhlé události. ,,Takže tě neposlouchaly. Bianco?"

,,Poslouchaly, ale měly strach." Seděla jsem zhmotněná na zábradlí vedle něho, protože kromě naší skupiny široko daleko nikdo nebyl. ,,Ať už mají v plánu cokoli, přijde to brzy. Pokud přízraky rychle neosvobodíme, bojím se, že začnou ubližovat lidem, upírům, všem."

Patrice, která u té události nebyla, dokázala uvažovat jasněji než většina z nás a začala rozebírat naši situaci. ,,Podařilo se nám vyčistit většinu míst, o která nám šlo. V archivu je celkem čtyřicet sedm pastí. Je zřejmé, že jsme nenašli úplně všechny, ale většinu určitě ano. Takže pokus jsme dokázali tohle, měly by přízraky změnit názor, ne? Nebo by aspoň měly získat naději a uvědomit si, že jsme na jejich straně."

Máma přesunula váhu z jedné nohy na druhou a táta ji objal okolo ramen. Věděla jsem, že je pro ni těžké postavit se na stranu přízraků, ale přesto neodešla a zůstala tu s námi.

,,Musíme osvobodit uvězněné přízraky," prohlásila jsem. ,,A potom zničit pasti, které máme, aby je paní Bethanyová nemohla znovu použít."

,,Je nepravděpodobné, že by se někdo tak odhodlaný jako paní Bethanyová nechal odradit zničením několika pastí," poznamenal Ranulf.

Přikývla jsem. ,,Ale když osvobodíme uvězněné přízraky, ta nové, které přibyly na Evernight teprve před nedávnem, se už nebudou tolik bát. Třeba některé z nich přesvědčím, aby odešly."

,,A možná není špatný nápad začít varovat lidské studenty," rozvinul Balthazar mou myšlenku. ,,Pokud je neděsí zjevení přízraků, třeba je vystraší, že přízraky se mohou zmocnit jejich těl."

,,A kdyby lidské studenty nepřesvědčilo ani to, klidně jim ukážu tesáky, abych je z téhle školy dostal nadobro," dodal Lucas.

,,Takže jí to vážně můžeme překazit." Pocítila jsem vlnu nadšení; poprvé za velmi dlouhou dobu jsem měla pocit, že mám nad Bethanyovou navrch. ,,Zničíme pasti a všechny kromě upírů, kteří tu potřebují zůstat, pošleme ze školy přič."

Táta se tvářil obezřetně. ,,Když zničíme pasti, narušíme temné kouzlo. Uvolní se obrovské množství energie. Nikomu to neunikne."

Lucas se zašklebil. ,,Jinými slovy, Bethanyové dojde, že jsme jí překazili plán. Nezjistí to až ve chvíli, kdy začneme varovat lidské studenty, ale hned."

,,A bude okamžitě jednat. Musíme se připravit na to, že poneseme následky svých činů," pronesl Balthazar ze svého místa na jedné z dlouhých lavic.

,,Přece by nezabila -" Jiného upíra, chtěla jsem dodat, ale nemohla jsem, ne po tom, když jsem na vlastní oči viděla, co udělala Samuelovi Youngerovi. Bethanyová si tenhle plán hýčkala jako své nejdražší přání už dvě století a neváhala by zničit každého, kdo se jí postaví do cesty. Když jsem pohlédla na otce, pokýval hlavou a potvrdil tak mé obavy,

,,Zabila," řekl. ,,A letos si mezi učiteli i studenty vybrala mnoho oblíbenců. Mám podezření, že do jejího plánu jsou zasvěcení i ostatní upíři. Jestli nechceme, aby nás probodli nebo udělali ještě něco horšího, musíme odsud zmizet hned potom, co osvobodíme přízraky.

Lucas se obrátil čelem k mým rodičům - poprvé od rozmíšky s mou matkou na začátku školního roku jsem ho viděla, že mluví přímo k nim. ,,Nechystá se teď někdy odjet na pár dní ze školy?"

Následovalo trapné ticho, takže jsem se přikrčila, ale pak se zdálo, že se táta vzmužil. ,,Takové štěstí nemáme. Ale snad bychom mohli na něco přijít. Vymyslet něco naléhavého, co by ji na den dostalo ze školy. Po návratu by sice zjistila, co se stalo, ale my bychom získali čas zamést za sebou stopy."

,,Dojde jí, že v tom mám prsty," pronesl Lucas. ,,Po tom, co jsem její plán rázně odmítl, si tím bude jistá. Ale doufejme, že se mi podaří krýt vás ostatní."

Máma si odkašlala, jako kdyby ji stálo určité úsilí mluvit s Lucasem zdvořile. ,,Paní Bethanyová bude podezírat i nás, obzvláště pokud kvůli nám odejde ze školy. Takže bychom se měli dohodnout, že se to týká náš tří. Nikoho jiného."

,,Poslyšte, to není nutné," vložil se do toho Balthazar.

,,Ušetři mě svých vznešených projevů, jo?" Lucas po něm střelil pohledem. ,,Nikdo nechce mít tu ženskou proti sobě, pokud se tomu může jen trochu vyhnout. Tak nebuď hloupý."

Balthazar se usmál, což mě překvapilo. ,,Jsi dobrý kamarád, Lucasi. I když bys to nikdy nepřiznal."

Lucas mu úsměv vrátil a já věděla, že si mí rodiče - navzdory všem předpokladům - uvědomili, že se Lucas s Balthazarem spřátelili. Z nějakého důvodu na ně skutečnost, že jsem Lucase milovala a uznávala, neměla takový vliv jako tenhle jasný důkaz jejich přátelství.

Vic udělal rukama písmeno T a prohlásil. ,,Dejte si s tím vaším bratříčkováním pohov, jo? Ještě jsme nemluvili o jedné důležité věci - o Biance."

,,Co je se mnou?" zeptala jsem se.

,,Jsi něco jako super duch, ne? Takže právě na tebe má Bethanyová políčeno ze všeho nejvíc." Vic se rozhlédl, jako kdyby doufal, že mu bude někdo oponovat, ale to samozřejmě nikdo nemohl. ,,Dobrá, takže jak já zabráníme v tom, aby zjistila, že se z tebe stal přízrak: A že jsi tady? Protože ona je určitě ve střehu."

,,Všichni jsme byli velmi opatrní," prohlásila máma. Na okamžik se Lucasovi zadívala do očí, jako kdyby mu děkovala za to, že mě pomáhá chránit. Šlo jenom o kratičkou chvilku, ale já jsem měla chuť ji za to obejmout. ,,Paní Bethanyová si je bezpochyby vědoma toho, že se Bianca proměnila v přízrak, ale možná - možná neví, že je tady. Copak by se v opačném případě nesnažila Biancu už dávno chytit do pasti?"

Musela jsem uznat, že to zní logicky. Pasti nebyly líčeny přímo na mě, protože v Lucasově pokoji se žádné nenacházeli.

,,Nelíbí se mi, že netuším, kolik toho paní Bethanyová ví," pokračovala máma, ,,ale doufejme, že na tom nebude záležet. Domnívám se, že za několik týdnů odejdeme my tři z této akademie navždy a ? ty půjdeš s námi, Bianco, že ano?"

,,Ať to bude kamkoli." Opřela jsem si hlavu o Lucasovo rameno s takovou vervou, že se usmál. Lesklé prameny mých vlasů mu spadly na hruď. ,,Já tam jdu taky."

Když se všichni vraceli do školy, stala jsem se zase neviditelnou a vznášela se jim nad hlavami jako mlžný opar.

Všimla jsem si, že Balthazar se zvadl, ale neodešel spolu s ostatními a ještě chvíli zůstal v altánu. Měsíční svit ozářil jeho siluetu mezi železným zábradlím a břečťanem.

Snesla jsem se o trochu níž a zašeptala jsem: ,,Jsi v pořádku?"

,,Jasně," odpověděl, ale jeho hlas zněl divně. Vzpomněla jsem si na Podzimní ples před dvěma roky, když jsme sem šli pozorovat hvězdy; tu noc jsem mu řekla, že miluju Lucase, a stále ještě jsem zjišťovala, jak hluboce ho to zasáhlo. Vzpomněl si na tu noc stejně jako já?

Balthazar pohlédl mým směrem a prohlásil. ,,Lucas má namířeno zkontrolovat pasti, aby se ujistil, že jsou dobře schované. Takže půjde spát nejdřív za hodinu nebo tak."

,,Jo. Proč mi to říkáš?"

,,Protože chci, abys dnes v noci, až budu spát, navštívila můj sen."

Okamžitě jsem věděla, proč mě o to žádá, co má v plánu. ,,Balthazare ? nevím, jestli je to dobrý nápad. Čeká nás boj. Budeš potřebovat sílu."

,,Bud u v pohodě. Trvalo mi dlouho, než jsem se k tomu, co musím udělat, postavil čelem - ale teď už to chápu. Nemůžeme to déle odkládat." Jeho výraz byl nečitelný, ale v jeho hlase znělo odhodlání. ,,Věř mi."

Po několika měsících, kdy jsem ho při každé příležitosti brala za slovo kvůli něčemu, co v první řadě ani nebyla jeho vina, jsem mu to možná dlužila. ,,Dobře. Přijdu."

Vrátila jsem se do školy. Ve velké hale panovala spoušť - svíčky byly sfouknuté, vázy s květinami převržené panikařícími studenty se válely všude možně a orchestřiště hudebnící očividně opustili ve spěchu. Balthazar zamířil ke schodům a cestou si povolil motýlka a manžety; jeho kroky se rozléhaly po kamenné podlaze. Po tom, co se dnes večer stalo, jsem si byla jistá, že většina lidí ještě dlouho nezamhouří oka, ale nikdo se neodvážil potulovat se o půlnoci sám po chodbě.

Balthazar nerozsvítil, když jsme vešli do jeho pokoje, pravděpodobně proto, aby měl trochu soukromí, až se bude svlékat; přesto jsem samozřejmě odvrátila zrak. Jenže i sem dopadlo měsíční světlo, takže jsem na protější zdi viděla, jak si svléká košili a rozepíná pásek u kalhot.

A on není Patriciin ,,typ"? Pomyslela jsem si. To nechápu.

Když jsem zaslechla, jako zašustila deka na posteli, znovu jsem se otočila a přesunula a nad jeho postel. Balthazar ležel na boku a zdálo se, že patří k těm šťastlivcům, kterým stačí zavřít oči a hned usnou. Během několika minut jsem cítila, že má sen.

Přestože jsem se kvůli tomu cítila nepatřičně - skoro jako bych Lucase podváděla, když jsem tuto schopnost sdílela s někým jiným -, natáhla jsem se a ponořila se přímo do středu Balthazarovy spící mysli -

A najednou jsem se ocitla v lese ponořeném do tmy.

Napřed jsem si myslela, že jde o lesy v okolí Evernightu, ale pak jsem si uvědomila, že to tak není. Většina stromů ve snu byla vyšší a některé z nich velmi rozložité - možná i velmi staré. V dálce jsem zaslechla hlasy několika lidía dupot koňských kopyt. Mhouřila jsem oči černočernou nocí a zjistila jsem, že ti lidé jedou po cestě ve starobylém kočáru. Měli na sobě oblečení, které mi nic neříkalo, vysoké klobouky a dlouhé pláště. Připomnělo mi to scénu, kterou jsem viděla v Christopherových vzpomínkách na jeho život, ale vycítila jsem, že tenhle výjev se odehrál dávno předtím.

,,Dokázala jsi to," promluvil Balthazar.

Otočila jsem se a spatřila ho, jak stojí vedle mě ve stejném oblečení; protože se však nacházel blíž, všimla jsem si, že jeho kalhoty jsou dlouhé jen po kolena a že má na sobě jakési holínky, které se nahoře trochu rozšiřovaly. Přes kabát stažený opaskem měl přehozený plášť lemovaný kožešinou. Když jsem viděla jeho klobouk, musela jsem se navzdory všemu usmát. ,,Vypadáš jako hvězda z průvodu na Den díkuvzdání."

,,Tohle oblečení bylo v roce 1640 ve velké módě." Balthazar si upravil klobouk, aby vypadal elegantněji.

,,O tomhle se ti v noci zdá? O tvém životě?" zeptala jsem se už vážněji.

,,Občas." Balthazar ukázal ke vzdálenému světélku - v okně malého domku zářila olejová lampa. ,,Pojďme zjistit, co uvidíme."

Šla jsem s ním lesem, až jsme dorazili k mýtině, na které domek stál. Byl mnohem skromnější než jsem čekala, ale když jsem o tom přemýšlela, dávalo to smysl; Balthazar a jeho otec ho nejspíš postavili vlastníma rukama a měli k tomu jen pár druhů nářadí. Z komína, který stál lehce nakřivo, se kouřilo, a domek měl jen jedno okno. Nebylo zasklené, ale vyplněné voskovým papírem. Vedle komína ležel zády k teplu chlupatý pes. Balthazar se usmál, sklonil se k němu a pohladil ho. ,,Ahoj, Frido."

Frido se ani nepohnul. Možná ve snu jeho dotek necítil.

Pak jsem zevnitř uslyšela ostrý a rozhněvaný ženský hlas. ,,Tíží nás tvoje neposlušnost, Charity."

,,Moc se omlouvám, matko," odpověděla Charity jasným, silným hlasem, který vůbec nezněl omluvně. ,,Ale obávám se, že budu neposlušná čím dál tím víc."

Od chvíle, kdy mě Balthazar požádal, abych přišla do jeho snu, jsem věděla, že tenhle okamžik přijde, ale to neznamenalo, že by to pro mě bylo jednoduché. Podle obav v Balthazarových očích jsem poznala, že on je na tom podobně.

Vydal se ke vchodovým dveřím a otevřel je. Spatřila jsem Charity v dlouhých tmavých šatech s bílou zástěrou a s bílím bavlněným čepečkem na hlavě. Její obličej vypadal mladší, než jsem si ho pamatovala - tenhle výjev se musel odehrát několik let před její smrtí, když byla ještě dítě. Před ní seděli dva lidé, což byli zjevně Charitini a Balthazarovi rodiče. Byli oblečeni stejně stroze jako jejich děti a tvářili se přísně a zklamaně.

Charity se ušklíbla a náhle vypadala až příliš dospěle, přestože byla ještě dítě. Sundala si čepeček z hlavy a odhalila tak své světlé kadeře. ,,Nebudu si už déle zakrývat hlavu. Vlastně si myslím, že nebudu zakrývat žádnou část svého těla, když nebudu chtít."

,,Vstoupil do tebe ďábel, dcero," zahřměl její otec. Vypadal jako starší, zavalitější verze Balthazara - ale na rozdíl od něj působil nějak tvrději. Když plícnil svou dceru, necítila jsem z něj lásku, ale jen nesouhlas.

,,To je pravda!" Charity se hlasitě zasmála a libovala si v tom, jak vzdoruje svým přísným rodičům. ,,Chcete vidět, k čemu všemu mě ten ďábel dokáže přimět?"

,,Byla vždycky taková?" pošeptala jsem Balthazarovi.

,,Myslel jsem si, že je jen vzpurná," odpověděl. ,,Ale ano. Charity si odjakživa říkala o problémy."

V tu chvíli si nás Charity všimla. Okamžitě se přestala tvářit vítězoslavně a ve tváři se zračil zmatek. ,,Co tady děláš? Co tady dělá ona?"

,,Pusť mě na ni," zašeptala jsem. Po tom, co provedla Lucasovi, jsem měla pocit, že bych ji dokázala rozcupovat na kousíčky.

,,Ne," řekl Balthazar a vstoupil mezi nás. ,,Mohla by ti ublížit. Ale pro mě je tohle jen sen. Nemá nade mnou žádnou moc."

Stejně jako Charity zaútočila na Lucase - na ni teď zaútočí Balthazar.

Balthazar se na ni vrhl a oba upadli na podlahu. Oba jejich rodiče je napomínali, ale Balthazar ani Charity jim nevěnovali žádnou pozornost; rodiče byli jen zjevení ve snu. Jejich boj byl však skutečný. Charity se bránila ze všech sil, ale Balthazar jí zkroutil ruku za záda a tlačil ji směrem ke krbu. Když měla obličej jen pár centimetrů od plamenů, začala křičet. ,,Přestaň! Přestaň! Baůthazare, to bolí!"

,,A nenávidím se za to." Hlas se mu chvěl. ,,Ty víš, že to tak je."

,,Nedokážeš mě zabít!" Charity se divoce zmítala a snažila se drapnout ho svou volnou rukou, ale nedařilo se jí to.Celá scéna, která už tak působila hrůzostrašně, vypadala ještě děsivěji, když jsem si uvědomila, jak dětsky a bezbranně se Charity tváří. ,,Teď mě chceš mučit?"

,,Chci tě nechat na pokoji. Stejně jako ty mě. Ale ty musíš nechat Lucase."

Charity se zasmála, přestože její zlatavé kadeře začínaly doutnat. ,,Je můj. Jen můj. Měl jsi ji radši než mě a ona zas měla radši jeho než tebe. Ale nikdy jí nebude patřit tak jako mně."

,,Necháš Lucase být," opakoval Balthazar. ,,Nebo ? mučíš ho ve snech každou noc? Pak proniknu do tvých snů a provedu ti to samé."

,,Na to nemáš právo! Ne potom, co jsi mi udělal!"

,,Kdybych mohl vrátit čas a zabít se namísto toho, abych tě přeměnil, udělal bych to." Balthazar se nyní chvěl. Buď se snažil udržet Charity blízko ohně, anebo jím otřásaly emoce. ,,Ale nechal jsem se ovládat pocitem viny příliš dlouho. Představuješ hrozbu, Charity. Lovíš a zabíjíš a já jsem ti v tom měl už dávno zabránit."

,,Tím, že bys mě zabil?" Charitin hlas se změnil; vloudila se do něj opravdová bolest. ,,Znovu?"

Balthazar neodpověděl. ,,Necháš Lucase na pokoji. Už nikdy mu nebudeš vnikat do snů. Jestli někdy porušíš slib - jen jedinkrát - přísahám ti, že s to dozvím a budeš toho litovat."

Charity se po něm znovu chtěla ohnat, ale už neměla sílu. Ucítila jsem zápach spálených vlasů. ,,Pálí to. Balthazare, tolik mě to pálí."

,,Necháš Lucase být." Balthazar necouvl, ale všimla jsem si, jak se mu v očích lesknou slzy. Navzdory všemu chtěl svou mladší sestru zachránit - a přesto byl ochoten tohle pro Lucase a pro mě udělat.

Po chvíli Charity zakňourala a skoro neslyšně zašeptala: ,,Dobře."

,,Přísahej."

,,Přísahám! Teď mě pusť! Přestaň!"

Balthazar odtáhl Charity od ohně a strčil ji do vzdáleného rohu. Zástěru a tváře, mokré od slz, měla umazané od sazí. ,,Děláš to kvůli ní, že?" Ukázala na mě třesoucí se rukou. V obličeji vypadala neuvěřitelně mladě. ,,Chceš zachránit další holku, protože nemůžeš zachránit mě?"

,,Nemohu ti pomoct," řekl Balthazar. ,,Ale mám tě rád, Charity."

Hodila po něm smeták a rozplakala se, čímž chtěla pravděpodobně dát najevo to samé.

Zatímco zlomeně plakala vedle krbu, Balthazar vstal a vyšel ven okolo svých teď už oněmělých, nehybných rodičů. Následovala jsem ho a mlčela. Na několik vteřin se zastavil u spícího psa a hleděl na něj.

,,To jsi nemusel," řekla jsem, když jsem se odvážila znovu promluvit.

,,Ale ano, musel." Přitáhl si plášť lemovaný kožešinou k tělu. ,,Jinak by s tím nepřestala."

,,Dodrží svůj slib?"

,,Ano. Je to zvláštní, ale když něco slíbí, vždycky to dodrží."

Vydali jsme se pryč od domu směrem k lesu. Vzduch voněl tak čerstvě a čistě - v té době nejezdila žádná auto, takže neexistovalo žádné znečištění ani smog. ,,Vím, že to pro tebe bylo těžké," řekla jsem. ,,Takhle narušit vaše vzájemné pouto. Ublížit jí."

Balthazar sebou trhl, ale přesto odpověděl; ,,Udělal jsem to, co jsem musel. Možná teď Lucas najde klid."

,,Myslíš?"

,,Možná," zopakovala já jsem věděla, že stejně jako já ví, jak je Lucas zoufalý.

Pak zvedl hlavu, zadíval se do dálky a na tváři se mu mihl úsměv. Následovala jsem jeho pohled a zahlédla v dálce další domek. ,,Co je to?"

,,Tam bydlela Jane." V tu chvíli se mi poprvé a naposledy otevřeně přiznal ke své dlouho ztracené lásce. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se mezi nimi stalo, ale věděla jsem, že jeho vášeň k ní nevychladla ani po čtyřech stech letech.

,,Chceš se za ní jít podívat? Mohla bych odejít," odvážila jsem se navrhnout.

,,Byla by jen sen." Balthazar se na mě smutně podíval. ,,Se sny jsem skoncoval."

Chvilku jsme se drželi za ruce. Pak jsem se z jeho snu vytratila.

Když jsem se znovu ocitla v jeho pokoji, Balthazar pořád spal. Teď už se mu nic nezdálo, jen odpočíval. Vděčně jsem ho pohladila po tmavých, vlnitých vlasech a tiše jsem pokoj opustila.

Následující den přepadlo školu ledové ticho. První mrazíky postříbřily stromy i zem, avšak po předcházející noci se zdálo, že v tom nemá prsty příroda, ale přízraky, které se zmocnily celého světa. Většina upírů měla z přízraků strach, a tak zůstala ve svých pokojích; dokonce i lidští studenti, které tyhle výjevy většinou tolik nezneklidňovali, protože pocházeli z domů, kde strašilo, se zdáli být tou událostí znepokojeni. Několik z nich už ze školy odjelo nadobro, a tak jsem si říkala, že se možná ani nebudeme muset moc snažit dostat z Evernightu i ty ostatní. Když jsem se konečně bez obav pohybovala po škole, skoro nikoho jsem na chodbách nezahlédla a neslyšela jsem ani žádný hovor nebo smích. Přešlá mrazem, pomyslela jsem si. Taková mi škola teď připadala.

Bethanyová zůstala ve svém domě. Jen tu a tam jsem v okně zahlédla její siluetu. Přestože jsem pochybovala, že se bojí přízraků nebo čehokoli jiného, zjevně se rozhodla setrvat tam, kde byla před invazí duchů naprosto v bezpečí.

Přišla už na to, že její pasti byly odstraněny? Pokud ano, nedala to vůbec nijak najevo. Díky její nepřítomnosti v budově školy jsem se mohli sejít bez obav, že nás někdo sleduje.

Všichni jsme se shromáždili v bytě mých rodičů. Vic se natáhl na sedačku. Tam, kde se zapomněl oholit, mu na tváři zůstaly jemné chloupky. Vedle něj seděl Ranulf a Patrice, kterým máma uvařila šálek kávy. Lucas se posadil na židli v protějším koutě, jako kdyby ho mí rodiče mohli každým okamžikem vyhodit, ale máma přinesla kávu i jemu. Držela jsem se mu nablízku a Maxie se odvážila zhmotnit přímo ve dveřích, kde ji všichni viděli.

,,Příští víkend se nám naskytne ta nejlepší příležitost," pronesla máma, když položila konvici na stolek. ,,Paní Bethanyová někdy využívá výletů do Rivertonu a odjíždí na pár dní ze školy. Můžeme ji v tom podpořit."

Vic se rozzářil. ,,Jo, a když bude většina lidských bytostí v pátek ve městě, existuje menší pravděpodobnost, že nás někdo odhalí, ne? Páni, právě jsem lidi nazval lidskými bytostmi."

,,Ve skutečnosti ne," namítl táta. ,,Když jsou lidští studenti pryč, pořádají upíři ty největší mejdany. Což pro učitele znamená peklo, ale důležitější je, že pro nás bude těžké něco podniknout. Ale pokud počkáme do soboty - ode dneška za týden -, paní Bethanyová bude ještě pryč a my budeme mít volné pole působnosti."

Podívali jsme se na sebe s Lucasem. ,,Chceme se v Rivertonu setkat s přáteli, kteří patřili k Černému kříži," poznamenal Lucas.

,,Černý kříž," zamumlala máma stejným tónem, jako kdyby to byla nadávka.

,,Jde o Raquel, mami," řekla jsem. ,,A Danu, která nám lini, když nás skoro chytili, pomohla utéct. Jsou to naše kamarádky a navíc umějí bojovat a mají zkušenosti s chytáním přízraků. Měli bychom je zapojit do našeho plánu. Mohly by nám pomoct s přízraky a taky by tebe, tátu a Lucase mohly dostat do bezpečí, až bude po všem."

Máma ani táta očividně nevěděli, co si o tom mají myslet, ale oba přikývli. Otočila jsem se na Maxii. ,,Takže, až přízraky osvobodíme, budou ? šílet."

,,Přesně," souhlasila Maxie- ..Bude to připomínat mohutný ohňostroj, jako třeba čtvrtého července na Den nezávislosti. Energie, světlo i mráz budou sršet všemi směry. Bianca je bude muset navést tam, kam se chtějí vrátit, ať už to bude do jejich původních domovů, do jiné říše nebo jinam. Hlavně pryč odsud. Budu Biance pomáhat, jak to jen půjde."

,,Úžasný," prohlásil Vic a na okamžik si s Maxií pohlédli do očí. Maxie pak sklopila hlavu, aby schovala svůj úsměv.

Patrice přikývla. ,,Takže až pasti vyprázdníme, zničíme je. To ale nebude jednoduché, vzhledem k tomu, že se jedná o několik set kilo kovu."

,,Bude za potřebí obrovské, převratné síly," pronesl Ranulf. ,,Postarám se o výbušniny."

,,Hej, kovboji," vložil se do toho Lucas. ,,Nemusíme je zničit na padrť. Stačí, aby už se nedaly použít. Bethanyová jich nemůže mít tolik v zásobě."

,,Hlavně bychom neměli zapomínat, že pasti v sobě ukrývají i magickou moc," připomněl táta. ,,Mnoho o tom nevím - a nejspíš ani nikdy jiný z nás tady -, ale nejde jen o zničení kusu kovu. Mohl bych vymyslet nějakou chemickou reakci, která by fungovala, ale výsledkem stejně bude ? jak jsi to říkala, Maxie?"

,,Ohňostroj," odpověděla.

,,Nechápu, v čem se to liší od výbušnin," podotkl Ranulf.

Všichni se zasmáli a pak začali vzrušeně diskutovat o našem plánu a vyhlídkách na úspěch. V tu chvíli mě napadlo, jak je to zvláštní, že se tihle lidé sešli. Jediná věc, která je opravdu spojovala, byla skutečnost, že znali mě, ale nebyli tu kvůli mně - totiž, ne jenom kvůli mně nebo díky mně. Byli tu proto, že dokázali odložit stranou staré předsudky a strach a přijmout jeden druhého. Maxie byla ochotná znovu se zapojit do světa lidí, upíři přijali přízraky a lidské bytosti jako spojence, kteří jsou jim rovni, Lucas si v sobě podržel vše dobré, co ho naučil Černý kříž, a zbavil se toho špatného, Vic uměl jednat s nadpřirozenými bytostmi stejně snadno jako s lidskými. Tohle všechno nás teď spojovalo.

V tu chvíli se zdálo, že nám náš plán vyjde. Pokud jsme dokázali takhle spolupracovat, určitě jsme byli schopni zvládnout všechno.