10. kapitola

Po té noci v Rivertonu se Lucas uklidnil, ale zároveň zatvrdil. Přestože mě stále vyhledával a zkoušel vymyslet, čím bychom se zabavili, bylo mi - a nepochybně i jemu - čím dál tím jasnější, že se zoufale snaží nabýt duševní rovnováhu, a já mu s tím nedokázala pomoct.

Pokaždé, když už na tom byl lépe, když měl dva tři dobré dny za sebou, se stalo něco, co ho zase srazilo na kolena.

O několik dní později jsem se za ním vplížila na hodinu matematiky, které jsem se jinak vyhýbala, protože jsem na ni chodila rok předtím, a to mi rozhodně stačilo. Lucas seděl jako vždy vzadu, ale tentokráte okolo něho nebyla žádná neviditelná bariéra. Z obou stran vedle něj seděli dva úlisní, bledí upíři, kteří mu věnovali více pozornosti než rovnici na tabuli.

Když jsem se k nim přiblížila, slyšela jsem, jak Lucas zamumlal: ,,Nech toho, Samueli, jasný?"

Ten hubenější z nich, nový student, který se zjevně jmenoval Samuel, odvětil. ,,To nejde. Víš to stejně dobře jako já. Taky to cítíš."

Ten druhý upír se potichu, ale neuvěřitelně hrůzostrašně zachichotal a namířil prostředníček na blondýnu, která seděla dvě řady před ním.

,,Vdechni tu vůni," zašeptal Samuel. ,,Neexistuje nic lepšího než holka, která to zrovna má."

Nikdy mě nenapadlo, že upíři cítí, když mají dívky menstruaci.Vzpomněla jsem si na ty dva roky, které jsem tu strávila, a kdybych měla tělo, zčervenala bych.

Lucas vypadal zahanbeně, ale to zjevně nebyl ten největší problém. Samuel a jeho odporný kamarád Lucase nechtěli dostat do rozpaků; snažili se v něm vzbudit žízeň.

Samuel se nahnul víc do uličky, takže se jeho lavice málem převrhla, a pošeptal Lucasovi do ucha: ,,Přeměnil ses letos v létě, že jo, lovče? Vsadím se, že jsi ještě nikoho nezabil. Že jsi nikdy neochutnal čerstvou lidskou krev. Ale chtěl bys, viď?"

Lucas se pevně chytil hrany lavice. Jeho stále ještě zjizvené klouby zbělely. Nespustil oči z poznámek, které si udělal, ale očividně je vůbec nevnímal.

,,Tohle místo je jako bufet, kde si můžeš vybrat a sníst všechno, na co máš chuť," prohlásil Samuel. ,,Tolik lidí. Tolik holek. Ty nemáš žízeň, Lucasi? Nebo z tebe Černý kříž udělal úplnýho svatouška?" Vyštěkl ta slova Černý kříž, jako kdyby ho pálila na jazyku.

,,Drž už sakra hubu."

Samuel ztišil hlas ještě víc než předtím, ale mluvil dál. ,,Budeš hladovět. Budeš mít čím dál tím větší žízeň, až tě to zničí.Taková pěkná holka tě možná dovede k šílenství. Jednoho dne se neudržíš. Jednoho dne zabiješ."

Lucas pevně zavřel oči.

To stačí, rozhodla jsem se. Roztáhla jsem se na podlaze, studená a silná, vkradla se pod Samuelovu lavici a převrhla ji zároveň s jeho židlí.

Upad a spolu s ním se na podlazte válely i jeho knížky a sešity. Všichni se začali smát. Profesorka Rajuová si založila ruce. ,,Pane Youngere, jak se chcete naučit počítat rovnice, když se ani nedokážete udržet na židli?" Byl to chabý učitelský humor, ale studenti se přesto řehtali. Samuel vypadal rozzuřeně, ale mrzutě vstal a urovnal si věci zpátky na lavici. Věděla jsem, že den nebo dva si z nikoho legraci dělat nebude.

Lucas se nesmál. Přemáhala ho touha po krve a já jsem si uvědomila, že musí vynaložit převeliké úsilí, aby nenapadl dívku sedící dvě řady před ním.

Když hodina skončila, zvedl se Lucas tak rychle, že odsunul lavici. ,,Kam tak spěcháš, Lucasi? Musíš si vyměnit tampon?"

Tou poznámkou rozesmál i několik dalších upírů, ale Skye, která seděla v prví řade, se otočila a pronesla: ,,Proč ho nenecháte na pokoji?"

,,Co je ti po tom, že tohohle magora nemáme rádi?"

,,Dívám se na největšího magora v celé místnosti a rozhodně to není Lucas."

Zatímco Samuel a Skye pokračovali ve slovní přestřelce. Lucas popadl své věci a vyřítil se ze třídy.Následovala jsem ho a stačila mu jen díky své schopnosti pohybovat se nad davy studentů. Lucas se prodíral dopředu čím dál tím rychleji a nevšímal si ostatních, kteří na něj vrhali nepříjemné pohledy. Soustředil se jen na jednu věc: dostat se ven.

Oběma rukama rozrazil obrovské dřevěné dveře ve velké hale. Pod nohama mu na trávníku křupaly zlatavé a nahnědlé listy a já jsem si byla jistá, že se chystá utéct. Chtěl znovu zmizet do lesů, zabít co nejvíc zvířat a pak si romlátit pěsti na kaši. Už ne, pomyslela jsem si zoufale. Prosím, už ne!

V tom okamžiku se před ním zčistajasna objevil Balthazar. Musel využít svých upířích schopností, aby ho dohnal. ,,Špatný den?" zeptal se.

,,Jdi mi z cesty," zavrčel Lucas.

,,Ne." Balthazar ho chytil za paži a vlekl ho zpět do budovy. ,,Půjdeš se mnou."

,,Co to děláš?" zašeptala jsem Balthazarovi zuřivě do ucha.

,,Bráním mu v tom, aby si rozerval kůži až na maso."

V tom jsem Lucasovi chtěla zabránit i já, ale měla jsem pocit, že tohle celou situaci ještě zhorší. ,,Potřebuje tam utéct. Potřebuje pryč od lidí. Copak to nechápeš?"

Kráčeli jsme chodbou a Balthazar se ponuře usmál. Vypadalo to divně - táhl Lucase za sebou a celou cituaci ještě zhoršil tím, že ke mně promlouval nahlas, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. ,,Vím, že už mi nevěříš, ale s tím se budeš muset smířit."

Vyšlo najevo, že má namíříno do šermírny. V tuhle dobu zde neprobíhala výuka, a tak byla opuštěná a výstroj úhledně složená. Na podlaze zůstalo několik žíněnek, ale jinak bylo všechno uklizeno. ,,Dobře," řekla jsem, když se za námi zavřely dveře a já se mohla zhmotnit. ,,Jsme pryč od lidí. Stačí to?"

,,Jo, stačí," řekl Lucas. Vypadal, jako by se chtěl zhroutit na podlahu. ,,Jen mě nechte na pokoji, ano? Dokážu se - jen mě nechte na pokoji."

,,To nejde," prohlásil Balthazar a udeřil ho pěstí do obličeje.

Zalapala jsem po dechu. Lucas zavrávoral o krok dozadu a jednou rukou si držel čelist. Oči mu ztmavly a já jsem viděla, že se přestává ovládat.

,,Potřebuješ to ze sebe dostat ven," řekl mu Balthazar a svlékl si svetr. Pod ním měl jen tričko. ,,Tak to udělej."

,,Nebudu se prát." Lucasovi se trásl hlas.

Balthazar se ušklíbl. ,,Pak to z tebe budu muset vymlátit sám.

Znovu se na Lucase vrhl, ale u toho v tu chvíli převládly bojové instinkty. Vykryl úder a odhodil Balthazara přes půlku místnosti. Ten se vmžiku vrátil a udeřil ho pěstí do břicha. Lucas mu to oplatil ranou do brady, až Balthazarovi cukla hlava vzad.

,,Kluci, přestaňte!" vykřikla jsem, ale Balthazar mě neposlechl a Lucas mě nevnímal. Najednou z nich byli dva upíři - dva netvoři - bojující o nadřazené postavení a v tu chvíli jim na ničem jiném na světě nezáleželo.

Pěsti. Krev. Pot. Rvali se jako zvířata. Byla jsem vyděšená a snažila se přijít na to, jak tohle zastavit. Tak, je načase celou místnost pokrýt ledem, rozhodla jsem se. Ale když jsem začala, uvědomila jsem si, co se děje.

Lucasovi už se v očích nezračilo šílenství. Místo toho měl přímý, pronikavý pohled, jako kdyby se znovu ocitl na výpravě Černého kříže. Údery svých pěstí vedl přesně a dokázal uvažovat takticky. V boji s protivníkem, který byl stejně silný jako on, měl možnost uvolnit nebezpčenou energii, která se v něm nahromadila.

Nechápala jsem, co z toho má Balthazar, ale i ve chvíli, kdy ho Lucas kopl do obličeje a srazil ho na zem, se pořád bláznivě usmíval.

Balthazar se zasmál ze svého místa na podlaze, strčil si dva prsty do pusy a když je vytáhl ven, měl na nich krev. ,,Jen nějaký všivák z Černého kříže se sníží k tomu kopnout někoho do úst."

,,To mu může dovolit jenom nějaká napůl shnilá mrtvola." Lucas zamrkal, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, že zažertoval. Boj byl očividně u konce.

Několik vteřin panovalo ticho a pak jsem se zeptala: ,,Lucasi, jsi v pořádku?"

,,Jo" Pak se nad tím ještě jednou zamyslel a podíval se na Balthazara. ,,Jo. Díky, kámo."

,,Když to na tebe zase přijde a budeš to ze sebe potřebovat dostat, dej mi vědět. Můžeme boxovat. Šermovat. Nebo třeba zkusit něco jiného. Pomáhá to, uvidíš." pronesl Balthazar.

Nezdálo se, že by tomu Lucas tak úplně věřil, ale přikývl a pomohl Balthazarovi vstát. Když se Balthazarův pohled střetl s mým, samolibě se usmál a prohlásil: ,,Copak, ty mi nepoděkuješ? Nebo to snad znamená, že připouštíš, že jsem měl v něčem pravdu?"

,,Líbilo se ti to," odsekla jsem mu.

Balthazar pokrčil rameny, protože to nemohl popřít, a sebral ze žíněnky svůj svetr. ,,Dám si před vyčováním sprchu. Uvidíme se později."

Jakmile jsme osaměli, Lucas řekl: ,,Omlouvám se, Bianco."

,,Za co?"

,,Za to, že jsem před tebou takhle vyváděl."

,,Nevyváděl jsi," uklidňovala jsem ho. ,,Ovládal si se."

,,Balthazar se ovládal," opravil mě Lucas.

Měl pravdu, ale my jsme se potřebovali soustředit na kladnou stránku věci. ,,Teď už je ti líp. Vidím to na tobě." Skutečně vypadal lépe.Vlatně mi spocený připadal neuvěřitelně sexy.

Kéž bychom se mohli jeden druhého dotknout bez toho, aby cítil potřebu mě kousnout, pomyslela jsem si roztouženě. Věděla bych o lepším způsobu jak ho zbavit energie.

,,Je mi … fajn." Trochu se narovnal. ,,Cítím se klidnější jako už dávno ne. Jako by se všechny ty hlasy, co mám v hlavě, konečně ztišily a já mohl skutečně myslet."

,,Možná nástala vhodná chvíle na seminární práci z psychologie," zažertovala jsem.

,,Víš co?" Lucas ustopil o krok dozadu a upravil si svetr. ,,Tohle je pravá chvíle vloupat se do domu Bethanyové."

,,Počkej. Cože?"

,,Kvůli jejím pastím na příraky, které schovala v budově školy, ne? Nemůžeme tě chránit, dokud se nedozvíme víc o tom, kam je dává a proč." Uculil a na okamika vypadal jako v době, kdy jsme se seznámili - hezký, bojovný a možná o s trochu nekalými úmysly. ,,Máš chuť na nedovolené vniknutí?"

,,Měli bychom počkat, až bdue zase někdy mimo školu. Nebo alespoň na hodině ve třídě. Myslím, že tenhle semstr neučí. Je to nebezpečně," řekla jsem, zatímco Lucas scházel ze schodů.

,,Vždycky to bude nebezpečné. Teď se aspoň dokážu soutředit na to, co dělám. To zvyšuje naše šance na úspěch."

Nebyla jsem o tom úplně přesvědčená, ale něco na tom bylo - a kromě toho se nezdálo, že by si to nechal vymluvit.

,,Budu hlídat. Kdyby se přiblížila, hodím na okno kamínky nebo něco podobného."

,,To zní dobře." Lucas se zazubil a v tu chvíli vypadalo, že se spolu chystáme vypravit za nějakým úžasným dobrodružstvím, jako když jsme se na začátku našeho vztahu plížili ze školy, abychom se viděli. Vloupat se někomu do domu mohlo zjevně být za určitých podmínek i velmi romantické. Zdálo se, že venku před školou nikdo není; Lucas se taky zrovna uléval z výuky. (To dělá spousta upířích studentů - nebyli tu ani tak kvůli školním předmětům, jako spíš proto, aby se naučili zapadnout do společnosti, takže jejich absenci v hodinách učitelé přecházeli mlčky - , ale když ti nedorazili na vyučování, měli většinou v plánu něco zábavnějšího než potloukat se venku.) Když na mě Lucas kývl, vydala jsem se na obhlídku domu Bethanyové. Nakoukla jsem dovnitř každám oknem a některé tabulky skla pokryla jemnou jinovatkou. Dům byl prázdný. ,,Vzduch je čistý."

,,Dobře. Dávej pozor."

Lucas přešel k jednomu z postranních oken. Pozorovala jsem ho, jak sem a tam kývá malým kovovým rámem okolo jedné z tabulek, až mu horní lišta zůstala v ruce. Další tři kovové lišty okolo okenní tabulky už potom šly odstranit lehce, stejně jako jejich skleněná výplň. Bethanyová očividně poslední dobou okna neměnila. Lucas odložil všechno stranou, a pak prostrčil ruku otvorem v okně, aby ho zevnitř otevřel, a rychle odsunul několik květináčů s afrikány. Pak se rukama opřel o parapet a elegantně skočil dovnitř.

Provedl to rychleji a zručněji, než bych to dokázala já. Trochu mě utěšila myšlenka, že má teď všechny upíří schopnosti. Napadlo mě, že ho možná později poškádlím tím, že má od přírody větší kriminální sklony než já.

Skrz okno jem viděla, jak Lucas přišel k psacímu stolu, kde Bethanyová s největší pravděpodobností ukrývala materiály o svém lovu přízraků. Přesunula jsem se za roh, abych ho neztratila z očí a zároveň mohla sledovat, jestli se neblíží Bethanyová. Ale jakmile jsme to udělala, náhle jsem opět ucítila tah.

Past! Než jsem zpanikařila, uvědomila jsem si, že je jiná než ta v knihovně - nebo šlo možná o tu samou, ale existovala mezi námi zábrana, díky níž mě nemohla do sebe vtáhnout - možná střecha nebo zdi odolné proti přízrakům. Očividně sestavovala pasti doma a pak je přenášela do budovy školy.

Přestože mě past nelapila, její síla byla ohromující. Všude jsem cítila zvláštní tah a najednou jsem byla pomalá, mdlá a nepozorná. Jako kdybych měla vysokou horečku, kdy nic nedává smysl a pohyb je sice možný, ale stojí příliš mnoho sil.

Když jsem se přestávala soustředit, zahlédla jsem Lucase, jak přejíždí dlaní po něčem na jejím stole - další krabičce ve tvaru lastury. Vypadala stejně jako ta, kterou našel v knihovně. Možná šlo o tu samou; řekl mi, že zeď v knihovně byla okamžitě spravena a nikdo se na nic neptal. Rychle krabičku zavřel a ten závratný tah ustál. Přesto jsem se pořád cítila hrozně; pouhá blízkost činné pasti stačila, aby mě to vyčerpalo.

Na okamžik mě skoro zlákal nápad zmizet a na chvilku si odpočinout, ale pak mi došlo, že by mohlo trvat dlouho, než bych se zase probrala. Silou vůle jsem tu myšlenku zapudila a vrátila se zptáky do přítomnosti -

A v tu chvíli jsem zahlédla Bethanyovou, jak přichází ke dveřím svého domu.

Opřela jsem se o okno tak prudce, až zarachotilo. Lucas vzhlédl vyplašeně od stalu, ale už bylo pozdě. Bethanyová vešla dovnitř a vstoupila do své pracovny tak rychle, že Lucas nemohl udělat nic jiného, než zůstat stát na místě.

Zatavila se ve dveřích. Chvilku na sebe jen tak zírali. Děs mě sevřel tak ledovou rukou, že jsem měla pocit, jako bych se měnila v čistý mráz. Lucas vypadal, jako kdyby se mu udělalo špatně od žaludku.

Zaútočí na něho, nebo ho alespoň vyhodí z akademie. Něměla jsem ho o tohle žádat. Neměla jsem dopustit, aby se sem vloupal.

Zrovna jsem se chystala letět do školy pro pomoc, když Bethanyová nevzrušeně prohlásila: ,,Pane Rossi, bylo by užitečnější, kdybyste se mě na to, co potřebujete vědět, jednoduše zeptal."

Lucas byl stále napjatý. Ani se nepohnul. Díval se jí přímo do očí, připravený se bránit nebo zaútočit. ,,Pochybuju, že byste mi to prozradila."

,,Pochybujete." Odložila si své věci a posadila se na jednu z dřevěných židlí u protější stěny. Vedle ní stála další prázdná židle, která mlčky vybízela Lucase, aby na ní zaujal místo. ,,Černý kříž učí své lovce, aby pochybovali o všem novém a aby věřili jen svým vlastním nařízením ohledně povinností. Nebo tomu, co mají obětovat. Nebo kdo je a kdo není stvůra."

Lucas semkl rty a já jsem věděla, že si vzpomněl na Katin útok.

,,Žádali toho po vás toli, a co z toho máte? Nic než pár hloupých zvyků, jako například sklony vloupávat se do cizích domů."

,,Nenuťte mě, abych odešel ze školy," pronesl Lucas potichu. Taslova mu nešla z úst. Strašně nerad o něco žádal.

,,Evernight vám poskytl přístřeší," prohlásila Bethanyová. Její hlas zněl tak zvláštně; nejdřív jsem nechápala proč, ale pak jsem si uvědomila, že zní doopravdy srdečně. ,,Nemám v úmyslu trestat vás za chování, na které jste byl zvyklý. Černý kříž vás nabádal k podvodnému chování. Existují i lepší způsoby, kterým se zde, jak doufám, naučíte.

Jasně, akademie Evernight byla cnostným místem, kde se lidští studenti nesměli dozvědět, že většina jejich nových spolužáků jsou upíři. Ale jak jsem se tak posímvala, všimla jsem si, že Lucas už se netváří tak obezřetně. Bethanyová říkala přesně to, co chtěl slyšet.

Ještě neuvěřitelnější bylo, že se zdálo, jako by to myslela vážně.

,,Tak," vyzvala ho. ,,Prozraďte mi, co jste tu hledal."

,,Více informací o přízracích."

Lucasi ne! Nemohla jsem uvěřit, že jí tak snadno vyzradí naše tajemství.

Ale on pokračoval: ,,Slyšel jsem, že šly loni po Biance. Nechápu, proč zemřela. Jestli s tím měli něco společnéhom, chci to vědět. A toužím po pomstě."

Bethanyová se narovnala. Očividně jí potěšilo, že našla spřízněnou duši. Lucas jí přesvědčil o tom, že chce to samé co ona: pronásledovat přízraky. To byl pravděpodobně nejlepší způsob, jak ji přimět, aby se otevřela. Měla jsem mu více důvěřovat.

Ukázala na židli vedle sebe a Lucas se na ni posadil.

,,Pokud vím, přízraky si na slečnu Olivierovou činily jistý nárok," pronesla Bethanyová. ,,Jste si vědom okolností Biančina narození?"

,,Máte na mysli to, že dva upíři nemůžou mít dítě bez pomoci příraků? Jo, to mi vyprávěla."

,,Zní to jako pohádka," poznamenala Bethanyová. Lucas se na ni zmateně podíval. ,,Vaše bojovná matka vám zřejmě moc nečetla z pohádek bratří Grimmů. Stačí, když řeknu, že kouzelná kmotra na křest obvykle nepřijde jen s dary, ale i s kletbou. A takhle to bylo i s přízraky. Napily se Celiiny krve a tím dali jí a Adrianovi na chvíli možnost stvořit život."

Lucas se nad tím zamyslel. Jeho tmavě zelené oči se zaměřily na okno; ačkoli jsem věděla, že mě nemůže vidět, zahleděl se přímo na místo, kde jsem se nacházela. ,,Takže její rodiče vždycky věděli, že se jí to stane."

,,Přesněji řečeno, mysleli si, že naplní své dominantní upíří dedictví, připraví někoho o život a dokončísvou přeměnu.Věděli, že jedinou další možností je její smrt."

,,Takže stát se obyčejnou dívkou -"

,,Nikdy nepřipadalo v úvahu," doplnila Bethanyová klidně. ,,Biance byl darován život, ale toť vše."

Snesla jsem se k zemi a mlžný opar se zformoval do tvaru mého těla. Kdyby šel v tento okamžik někdo kolem, pravděpodobně by mě viděl, ale mně to bylo jedno. Potřebovala jsem spočnout na něčem pevném. To, co Bethanyová řekla, mě ani tak nebolelo; naopak mi to připadalo podivné a zároveň nepopiratelně pravdivé. Překvapila mě má vlastní reakce.

Hlas Bethanyové zněžněl. ,,Je pro vás těžké tohle slyšet, viďte? Ale myslím, že časem vám to pomůže utišit bolest. Nemohl jste ji zachránit, pane Rossi. Neohrozil jste ji více než její rodiče - přestože ti by si to nikdy nepřipustili."

,,Obávám se, že si to nemůžu připustit ani já sám."

,,Stále vnímáte smrt jako to nejhorší, co se vám může stát. Ale tak to není."

,,Vím, že existuje něco horšího než být mrtvý," ucedil Lucas. ,,Protože tam právě jsme."

,,Stýská se vám po době, kdy jste byl na živu." Předpokládala jsem, že mu začne vysvětlovat, jak je to pošetilé; zdálo se, že nikoho tak netěší být upírem jako ji. Ale Bethanyová velmi tiše dodala: ,,Mně také."

,,Nikdy se to nezlepší, co?" zeptal se Lucas.

,,To jsem neřekla."

Melancholii vystřídal údiv. Přeměnila jsem se znovu v pouhý přízrak, abych mohla ještě nahlédnout oknem dovnitř; Bethanyová položila Lucasovi ruku na rameno. Rudá barva jejích tlustých, zvrásněných nehtů kontrastovala s Lucasovým černým svetrem. Neodtáhl se od ní.

Ona s ním … koketuje? Vzápětí jsem tuhle myšlenku zavrhla, tohle její gesto nevyjadřovalo. Ale nepochybně se mezi nimi vytvořilo určité pouto - a já si uvědomila, že Bethanyová teď v určitém smyslu Lucase chápe lépe než já.

Beze slova ho poplácala po rameni. Lucas pochopil její gesto a vstal. Bethanyová ho vyprovodila z domu, aniž ji znepokojovalo, že se jí do něj vloupal, a šla s ním až k budově školy. Rozdělili se až ve velké hale; několik lidí, kteří se tu učili během hodiny volna, vzhlédlo a s překvapením zjistilo, že se Lucas zjevně stal miláčkem Bethanyové. Přemýšlela jsem, jestli ho díky tomu ostatní upíři nechají na pokoji, nebo se na něho ještě víc zaměří.

,,Hodina angličtiny volá," řekla. ,,Mohu doufat, že jste si přečetl, co bylo za úkol?"

,,Knížku Kdo chytá v životě jsem si sám od sebe přečetl už před několika lety."

,,Samozřejmě. Jste hlavně samouk. Jaký na ni máte názor?"

,,Myslím, že Holden Caulfield je ztroskotanec, který trpí sebelítostí a nemá nic pořádného na práci."

Bethanyová se pousmála. ,,Přestože bych to vyjádřila jemněji, naše analýzy jsou si v podstatě podobné. Což znamená, že vás vyvolám. Buďte připraven." Podívala se na dvé zlaté starožitné náramkové hodinky. ,,Máte ještě několik minut, pokud byste si chtěl dát sprchu," prohlásila tónem , který naznačoval, že by to měl rozhodně zvážit.

Pak odešla a Lucas okamžitě vyběhl nahoru po chodech, aby udělal, co mu řekla. Přitom se usmíval - skutečně od srdce usmíval. Skoro jsem začala žárlit, protože jsem se cítila spíše jako jeho přívěsek než jeho stálá průvodkyně, ale v tom zašeptal: ,,Chápeš to?"

,,Vážně ses při té rvačce s Balthazarem docela zpotil."

,,Ne, mám na mysli, že mě nějak nepotrestala?"

,,Ne, nechápu. Ale možná je to proto, že jsi tak okouzlující."

,,Osobní kouzlo není zrovna moje silná stránka."

,,Nesouhlasím." A pak jsem opatrně dodala: ,,Uvědomuješ si, že jí nemůžeš věřit?"

Lucas vešel do chodby s chlapeckými pokoji a nic na to neřekl. Když vešel do svého pokoje, pronesl: ,,Nechala mě jít, i když nemusela."

,,Nenávidí Černý kříž a chápu, že je jí tě líto kvůli tomu, co ti provedli, ale … ty pasti, Lucasi. Chytá do nich duchy, jako jsem já. Jedna z těch pastí mě málem připravila o život."

,,Možná se jen bojí toho, čemu nerozumí," namítl, zatímco si sundával svetr a košili a pohodil je na hromádku mokrých ručníků, které tu nejspíš po sprchování zanechal Balthazar. Zdálo se, že muži nechápou, že existuje něco jako praní prádla. ,,Bianco, i ty máš pořád strach z přízraků, přestože jsi jedním z nich. Takže to není zase tak nesmyslný názor."

Nedovedla jsem si moc představit, že by se Bethanyová něčeho bála, ale Lucas se v ní tak úplně nemýlil; podpořila ho v těžké situaci, kdy mu nemohli pomoct žádní přátelé, dokonce ani já.

Přesto jsem jí nedůvěřovala. Ani teď. ,,Neřekneš jí o mně, že ne? Neprozradíš jí, že se ze mě stal přízrak a že jsem tu s tebou?"

Lucas se zatvářil překvapeně. ,,Děláš si legraci? Jasně že ne."

Ulevilo se mi. ,,Takže jí nedůvěřuješ."

,,Nevím, jestli jí důvěřuju, nebo ne. Ale co se týče tebe, nebudu riskovat víc než je nutné. Tvá tajemství jsou i mými, Bianco. O tom nikdy nepochybuj."

Otřela jsem se mu o tvář jako jemný vánek a ona zavřel oči a usmál se.

V tuto chvíli byl tak silný. Tak šťastný. ,,Víš, já jsem si vědoma, že teď nemůžeme ... být spolu …"

Lucas otevřel oči a jeho úsměv pohasl.

Než se stačil omluvit, pronesla jsem. ,,Ale můžu se dívat, jak se sprchuješ."

Vyprskl smíchy.

Následujících deset minut bylo úžasných, alespoň co se pohledu týče. Přesto jsem se po celou tu dobu nedokázala plně soustředit - ani navzdory tomu, že jsem hleděla na nádherného, mokrého, nahého Lucase. Vhlavě se mi uhnízdila myšlenka na to, že to vypadá, jako by mu všichni lidé na celém světě byli schopni pomoct - všichni kromě mě. Já jediná ne.