Období: duben 2011

V období, které následovalo, mohla Silje pracovat v kostele tři dny v týdnu. I když Benedikt by byl raději, kdyby ji tam měl každý den, protože lidé na něj začali dotírat a vyptávat se, jestli už to bude brzy hotové. Rozčiloval se kvůli těm „neotesaným, nevzdělaným barbarům“, kteří nechápali, že „umělec nemůže pracovat pod tlakem“. číst dál

Silje se nemohla příštího dne do kostela vrátit, protože jedna rána na chodidle se jí zanítila a všichni jí doporučili, že má odpočívat. Ten den si hrála se Sol, dělala drobné práce, které se daly dělat v sedě, a hovořila se dvěma staršími ženami. číst dál

Silje usnula krátce před rozedněním a do večera se neprobudila. Jediné světlo, které ten den viděla, byly stíny soumraku, když ležela a hleděla do nízkého stropu a tmavých, nahrubo otesaných trámových zdí. Bylo tu okno! Jen si představte, opravdové okno se sklem! Silje byla zvyklá jen na okna s dřevěnými okenicemi. Sklo bylo nazelenalé a hrbolaté, ale i tak vpouštělo do pokoje večerní světlo. číst dál

Jak se Silje vynořila z lesa, její kroky zrychlily, takže dítě jí sotva stačilo. Z dálky vykřikla pobouřeným hlasem. číst dál

Jednou večer na konci podzimu roku 1581, kdy se mrazivá mlha mísila s krvavě rudým odrazem ohně na nebi nad Trondheimem, šly právě po ulicích města dvě mladé ženy, které o sobě neměly tušení. číst dál

BETHANYOVÁ PRUDCE OTEVŘELA DVEŘE. Výkřiky náhle zněly jednou tak hlasitěji a mně naskočila husí kůže. číst dál

BĚHEM NĚKOLIKA HODIN SE STEJNĚ JAKO JÁ vyděsil i profesorský sbor. číst dál

MYSLELA JSEM SI, ŽE MĚ NEMŮŽE POTKAT NIC horšího než rozchod s Lucasem, ale mýlila jsem se. Nejvíc mě bolelo to, že jsem ho ztratila zbytečně, protože měl pravdu ve všem, co se týkalo upírů, mých rodičů i všeho ostatního. číst dál

„BIANCO, POJĎ!“ číst dál

DÍKYBOHU, ŽE UŽ KONEČNĚ PŘICHÁZÍ JARO,“ prohlásila Raquel, když otevírala okno, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch. „Kdybych ještě jedno ráno po probuzení uviděla rampouchy, přísahám, že bych jedním někoho probodla.“ číst dál