33. kapitola

Napsal Jinny (») 24. 12. 2011 v kategorii Nesmrtelní (1) - Napořád, přečteno: 1064×

Než vůbec stačím přeřadit na parkování, už je u domovních dveří a čeká.

Buď je vážně jasnovidka, nebo tu stojí od chvíle, kdy jsme spolu domluvily.

Ale když uvidím, jak se tváří starostlivě, mám výčitky svědomí, že mě to vůbec napadlo.

Vítám tě, Ever,“ řekne s úsměvem a vede mě po schodech nahoru ke vchodu a do hezky zařízeného obýváku.

Rozhlížím se kolem dokola, prohlížím si fotky v rámečcích, krásně vypravené knihy na odkládacím stolku, pohovku a židle, které spolu ladí, žasnu, jak je to všechno normální.

Čekalas fialové zdi a křišťálové koule?“ zasměje se a pokyne mi, abych ji následovala do světlé, prosluněné kuchyně s béžovými kamennými dlaždicemi na podlaze, nerezovými spotřebiči a střešním oknem, které je prozářené sluncem. „Uvařím nám trochu čaje,“ řekne, dá vařit vodu a nabídne mi místo u stolu.

Přihlížím, jak má plné ruce práce, dává sušenky na talíř a zalévá nám čaj, a když se posadí naproti mně, podívám se na ni a vysoukám ze sebe: „Ehm, omlouvám se, že jsem se chovala tak – nezdvořile – a – vůbec.“ Pokrčím rameny a otřesu se nad tím, jak neohrabaně a nemožně to zní.

Ava se jenom usměje a položí mi dlaň na ruku, a jakmile se mě dotkne, nemůžu si pomoct, ale cítím se líp. „Jsem prostě ráda, žes přišla, dělala jsem si o tebe velké starosti.“

Upírám oči do stolu, na limetkově zelené prostírání, a nevím, kde začít.

Ale protože tady je to na ní, zařídí to za mě. „Už ses viděla s Riley?“ zeptá se a dívá se mi do očí.

Nemůžu uvěřit, že se rozhodla začít zrovna tímhle. „Ano,“ řeknu nakonec. „A jen pro vaši informaci, vůbec nevypadá dobře.“ Semknu rty a odvrátím pohled, přesvědčená, že za to nějakým způsobem může.

Ale Ava se jenom zasměje – zasměje! „Věř mi, že je v pořádku.“ Pokývá hlavou a napije se čaje.

Vám že mám věřit?“ Nevěřícně otevřu pusu a zavrtím hlavou. Dívám se, jak usrkává čaj a uždibuje sušenku, tím svým vyrovnaným, klidným způsobem, který mě neskutečně vytáčí. „Proč bych měla? To vy jste jí vymyla mozek! To vy jste ji přesvědčila, aby se neukazovala!“ křičím a lituju, že jsem sem vůbec chodila. Taková kolosální velechyba!

Ever, já vím, že jsi rozrušená, a vím, jak moc ti schází, ale máš vůbec představu, co všechno obětovala, aby mohla být s tebou?“

Dívám se upřeně z okna, studuju fontánu, rostliny, sošku Buddhy, obrňuju se proti nějaké hodně pitomé odpovědi.

Věčnost.“

Obrátím oči v sloup. „Prosím vás, vždyť čas je to jediný, co má.“

Já tím myslím něco víc.“

Jo, a co jako?“ zeptám se a říkám si, že bych měla položit sušenku a rychle odsud vypadnout. Avě straší v hlavě, je to blázen, a s naprostým přehledem mluví o těch nejneskutečnějších věcech.

To, že je Riley tady s tebou, znamená, že nemůže být s nimi.“

S kým?“

Vašimi rodiči a Sasankou.“ Kývne, prstem objíždí okraj svého šálku a přitom mě pozoruje.

Jak jste se dozvěděla o –“

Prosím tě, myslela jsem, že tohle už máme za sebou,“ řekne a zadívá se mi rovnou do očí.

To je absurdní,“ zamumlám a odvrátím zrak, nechápu, co Riley kdy mohla na takové osobě vidět.

Myslíš?“ Odhrne si z tváře kaštanové vlasy a odhalí tak čelo, které je bez vrásek a hladké, nezatížené žádnými starostmi.

Dobře. Tak já to beru. Když toho tolik víte, řekněte mi, kde myslíte, že Riley pobývá, když není se mnou?“ zeptám se a střetnu se s ní pohledem. Tohle by mělo bejt dobrý, myslím si.

Bloudí.“ Pozvedne šálek ke rtům a znovu upije.

Bloudí? Aha, jasně.“ Zasměju se. „Jako byste to vy mohla vědět.“

Nezbývá jí teď nic jiného, když se rozhodla, že bude s tebou.“

Zírám z okna, dech mám horký, jakoby zkrácený, říkám si, že nepřipadá v úvahu, aby tohle byla pravda.

Riley nepřešla přes most.“

To se pletete. Viděla jsem ji.“ Probodnu ji pohledem. „Mávala na rozloučenou a všechno, všichni mávali na rozloučenou. Já bych to měla vědět. Byla jsem tam.“

Ever, nepochybuju o tom, cos viděla, ale chci říct tolik, že Riley se nedostala na druhou stranu. Zastavila se v půli cesty a běžela zpátky tě najít.“

Lituju, ale to se pletete,“ namítnu. „To vůbec není pravda.“ Srdce mi buší v hrudi, když si vybavím ten úplně poslední okamžik, úsměvy, mávání a pak – a pak nic – zmizeli, zatímco já se vzpírala a žadonila a škemrala, abych mohla zůstat. Všichni byli pryč, jen já zbyla. A je to se vším všudy moje vina. Měla jsem to být já. Všechno špatné se dá vysledovat zpátky ke mně.

Riley se otočila úplně na poslední chvíli,“ pokračuje Ava. „Když se nikdo nedíval a rodiče a Sasanka už přešli. Řekla mi to, Ever, probíraly jsme to mnohokrát. Vaši rodiče se posunuli dál, ty ses vrátila do života a Riley uvázla, zůstala pozadu. A teď tráví čas bloumáním mezi návštěvami u tebe, u mě, u starých sousedů a přátel a pár nemravných celebrit.“

Vy o tom víte?“ vytřeštím na ni oči.

Přikývne. „Je to přirozené, i když většinu pozemských bytostí to dost rychle omrzí.“

Většinu koho?“

Bytostí, duší, duchů, to je všechno totéž. I když se dost liší od těch, kdo přešli na druhou stranu.“

Takže vy říkáte, že Riley uvázla?“

Ava přikývne. „Musíš ji přesvědčit, aby odešla.“

Zavrtím hlavou a pomyslím si: To sotva závisí na mně. „Ona už je pryč. Už se skoro neukazuje,“ zamumlám a probodnu ji pohledem, jako by za to mohla, jenže ona za to může.

Musíš jí dát svoje požehnání. Musíš jí dát najevo, že je to v pořádku.“

Poslouchejte,“ řeknu, protože už mám dost té debaty i Avy, která se plete do mých záležitostí a vykládá mi, jak si mám zařídit život. „Přišla jsem, protože jsem potřebovala pomoct, ne abych poslouchala tohle. Jestli se tu Riley chce zdržovat, pak dobře, je to její věc. Že je jí dvanáct, ještě neznamená, že jí můžu nakazovat, co má dělat. Je pěkně paličatá, víte?“

Hmmm, po kom to asi má?“ řekne Ava, upije čaj a zadívá se na mě.

Ale i když se usmívá a snaží se dělat, jako že to je vtip, namítnu: „Jestli jste si to s tou pomocí rozmyslela, klidně to řekněte.“ Vstanu ze židle, oči mám zalité slzami, cítím po těle, jak se mě zmocňuje panika, v hlavě mi buší, přesto jsem pevně odhodlaná odejít, pokud budu muset. Vzpomínám, jak mě táta učil, co je klíčem k vyjednávání – musíš být ochotná odstoupit – ať se děje, co se děje.

Chvíli se na mě dívá, pak mi pokyne, abych se posadila. „Jak chceš,“ povzdechne si. „Dělá se to takhle.“

~~~

Ava mě vyprovodí před dům a mě překvapí, že už je tma. Nejspíš jsem tam strávila víc času, než jsem si uvědomovala, když jsem krok za krokem procházela meditací a učila se, jak najít pevnou půdu pod nohama a vytvořit si vlastní psychický obranný štít. A třebaže to nezačalo moc dobře, hlavně všechny ty záležitosti kolem Riley, přesto jsem ráda, že jsem přišla. Je to poprvé po hrozně dlouhé době, kdy se cítím úplně normální, bez berličky alkoholu nebo Damena.

Ještě jednou jí poděkuju a zamířím ke svému autu, a zrovna když se chystám nasednout, Ava řekne: „Ever?“

Zadívám se na ni, vidím ji orámovanou jenom měkkým žlutým světlem z její verandy, když už teď její aura není viditelná.

Je opravdu škoda, žes mi nedovolila, abych ti ukázala, jak se toho štítu zase zbavit. Možná s překvapením zjistíš, že ti to chybí,“ přemlouvá mě.

Ale tohle už mám za sebou, víc než jednou. Kromě toho jsem se už rozhodla a nedá se to vzít zpátky. Vstupuju do normálního života a loučím se s nesmrtelností, Damenem, Zemí léta, jasnovidectvím a vším ostatním, co s tím souvisí. Od té nehody jsem si nepřála nic jiného než být zase normální. A když teď jsem, mám v plánu toho náležitě využít.

Zavrtím hlavou a zastrčím klíček do zapalování, vzhlédnu, když Ava naléhá: „Ever, prosím tě, přemýšlej o tom, co jsem říkala. Vykládáš si to celé špatně. Rozloučila ses s tím nesprávným člověkem.“

O čem to mluvíte?“ zeptám se, už se těším domů, abych si mohla zase začít užívat života.

Ale ona se jenom usměje. „Já myslím, že víš, koho myslím.“

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a nula