32. kapitola

Napsal Jinny (») 24. 12. 2011 v kategorii Nesmrtelní (1) - Napořád, přečteno: 1057×

Tak co se teda přihodilo? Hledali jsme tě všude, ale nenašli. Myslel jsem, že jsi na cestě.“

Převalím se, otočím se zády k oknu a vyčítám si, že jsem si nepřipravila výmluvu, takže jsem se teď ocitla v nepříjemné situaci, kdy musím improvizovat. „No, to jsem byla, ale pak – no, prostě jsem dostala krámy a –“

Okamžitě zmlkni,“ zarazí mě Miles. „Vážně, už ani slovo.“

Přišla jsem o něco?“ zeptám se a se zavřenýma očima čelím myšlenkám v jeho hlavě, slova se přede mnou odvíjejí jako titulky s aktuálním zpravodajstvím na CNN: Fuj! Hnus! Proč o tý záležitosti musej věčně mluvit?

Kromě toho, že se Drina neukázala? Ne, vůbec o nic. Půlku večera jsem strávil tím, že jsem pomáhal Haven ji hledat, a druhou tím, že jsem se ji snažil přesvědčit, že je jí líp bez ní. Přísahám, myslela by sis, že spolu choděj. Je to ten nejdivnější možnej kamaráčoft,“ dodá temně.

Chytnu se za hlavu a vylezu z postele, uvědomuju si, že je to první ráno za víc jak týden, co jsem se probudila bez kocoviny. A i když vím, že to lze považovat za velmi dobrou věc, nic to nemění na skutečnosti, že se cítím hůř než kdy jindy.

Co vůbec děláš? Nechtěla by sis dopřát menší vánoční nakupování ve Fashion Islandu?“

Nemůžu. Pořád jsem bez auta,“ řeknu, prohrabuju se komínkem mikin a zarazím se, když mi přijde pod ruku ta, kterou mi Damen koupil během našeho dostaveníčka v Disneylandu, ještě než se všechno změnilo, než můj život přestal být hodně divný a stal se extrémně divným.

Jak dlouho ještě?“

To se neví.“ Upustím telefon na prádelník a přetáhnu si přes hlavu limetkově zelenou mikinu s kapucí. Vím, že na tom ve skutečnosti nesejde, na jak dlouho mi Sabine zabaví klíčky. Když budu chtít jet ven, tak pojedu, jenom si dám pozor, abych se vrátila dřív než ona. Jasnovidku prostě není snadné skřípnout. Na druhou stranu mi to ale skýtá skvělou výmluvu, proč zůstat doma, nevylézat z postele a vyhnout se všem zbloudilým energiím, což je taky jediný důvod, proč se s tím smiřuju.

Seberu telefon přesně včas, abych slyšela, jak Miles říká: „Tak jo, tak mi teda zavolej, až tě propustí.“

Natáhnu na sebe džínsy, pak se posadím k psacímu stolu. V hlavě mi buší, oči mě pálí a ruce se mi třesou, jsem odhodlaná přežít den bez pomoci alkoholu, Damena nebo pokoutních výletů do astrálních rovin. Lituju, že jsem nebyla dost neodbytná – že jsem netrvala na tom, aby mi Damen ukázal, jak se chránit. Proč se prostě vždycky zdá, že řešení odplývá zpátky k Avě?

Sabine váhavě zaklepe na dveře a já se otočím, když vstoupí do pokoje. Obličej má bledý a ztrápený, oči červeně orámované a auru celou nepravidelnou a zešedivělou. A já dostanu zlost, když si uvědomím, že je to všechno kvůli Jeffovi a skutečnosti, že konečně odhalila celou horu jeho lží. Lží, které jsem jí mohla poodkrýt hned na začátku a ušetřit jí tenhle srdcebol, jenom kdybych nekladla svoje potřeby před ty její.

Ever,“ řekne a zastaví se u mojí postele. „Trochu jsem přemýšlela. Protože celá ta záležitost se zabavováním klíčků je mi proti srsti a protože jsi skoro dospělá, mám za to, že s tebou můžu taky jako s dospělou zacházet, takže –“

Takže už zase můžeš jezdit, pomyslím si, čímž v duchu dokončím větu za ni. Ale když si uvědomím, že si pořád ještě myslí, že moje problémy pramení z mého žalu, obličej se mi rozpálí studem.

„– už zase můžeš jezdit.“ Usměje se, je to smířlivé gesto, které si nezasloužím. „Napadlo mě ale, jestli sis to třeba nerozmyslela a nechceš si s někým promluvit, protože znám takovou terapeutku, která –“

Zavrtím hlavou, než stačí domluvit, vím, že to myslí dobře, nicméně nehodlám na nic z toho přistoupit. A když se otočí a má se k odchodu, k vlastnímu překvapení řeknu: „Hele, nechtěla bys jít dneska někam na večeři?“

Zaváhá ve dveřích, zjevně tou nabídkou překvapená.

Zvu tě.“ Povzbudivě se usměju, nemám přitom tušení, jak zvládnu večer ve velké, narvané restauraci, ale říkám si, že útratu můžu zaplatit z peněz vyhraných na dostizích.

To by bylo skvělý,“ míní. Než zamíří do chodby, ťukne spokojeně rukou o zeď. „Budu doma do sedmi.“

Přesně v okamžiku, kdy uslyším, jak se zavřely přední dveře a zaklapl bezpečnostní zámek, mi na rameno zaťuká Riley a zakřičí: „Ever! Ever! Vidíš mě?“

A já div nevyletím z kůže.

Ježkovy zraky, Riley, tys mě teda sakra vyděsila! A proč tak řveš?“ osopím se na ni a nechápu, proč jednám tak podrážděně, když ve skutečnosti jásám, že ji vůbec zase vidím.

Zavrtí hlavou a plácne sebou na moji postel. „Abys věděla, snažím se k tobě dostat už celý dny. Myslela jsem, žes ztratila svoji schopnost mě vidět, a začínala jsem bejt totálně zděšená!“

ztratila svoje schopnosti. Ale jenom proto, že jsem začala pít – jak duha. A pak mě vyrazili ze školy.“ Zavrtím hlavou. „Byl to průser.“

Já vím.“ Kývne a starostlivě nakrčí obočí. „Já tě celou dobu sledovala, skákala jsem před tebou nahoru dolů, křičela jsem a ječela a tleskala rukama, dělala jsem všechno možný, abych k tobě pronikla, ale tys byla tak nalitá, žes mě neviděla. Pamatuješ, jak ti jednou láhev vylítla z ruky?“ Usměje se a ukloní se mi. „To jsem byla já. A máš kliku, že jsem tě s ní místo toho nevzala rovnou po hlavě. Tak co se to, kruci, stalo?“

Pokrčím rameny a zabodnu oči do země, vím, že jí dlužím odpověď, přesvědčivé vysvětlení, abych jí ulehčila od starostí, nejsem si ale jistá, kde začít. „No, prostě, všechna ta náhodná energie začala bejt tak zdrcující, že už jsem to nemohla dál vydržet. A když jsem zjistila, jak mě alkohol před ní chrání, asi jsem chtěla, aby mi ten příjemnej pocit vydržel, nechtěla jsem se vrátit k tomu, jak to se mnou bylo předtím.“

A teď?“

A teď –“ zaváhám. „A teď jsem přesně tam, kde jsem začala. Střízlivá a v nepohodě,“ zasměju se.

Ever –“ Odmlčí se a odvrátí zrak, než se podívá zase na mě. „Prosím tě, nenaštvi se, ale já myslím, že by sis měla dojít za Avou.“ A když se začnu stavět na zadní, zvedne ruku a řekne: „Jenom mě vyslechni, jo? Já si vážně myslím, že ti dokáže pomoct. Vlastně vím, že to dokáže. Snaží se ti pomoct, jenomže ty jí to nechceš dovolit. Ale teď, no, je dost jasný, že přestáváš mít na výběr. Prostě buď můžeš zase začít pít a po zbytek života se schovávat ve svým pokoji, nebo jít za Avou. Člověk nemusí bejt zrovna génius, aby poznal, co je lepší, nemyslíš?“

Hlava mi třeští, ale potřesu s ní, pak se podívám na Riley a řeknu: „Poslyš, já vím, že ji zbožňuješ, a jo, klidně, je to tvoje volba. Ale mně nemá co nabídnout, takže tě prosím, abys to zkrátka – abys to zkrátka nechala u ledu. Byla bys tak hodná?“

Riley zavrtí hlavou. „To se pleteš. Ava ti může pomoct. Kromě toho, co ti to udělá, když jí brnkneš?“

Sedím tam, kopu do rámu svojí postele, zírám do země a myslím na to, že to jediné, co pro mě Ava kdy udělala, je to, že je můj život ještě horší, než byl. A když konečně zase zvednu oči k Riley, všimnu si, že vyměnila svoje halloweenské kostýmy za džínsy, tričko a kecky Converse, jako normální dvanáctiletá holka, ale taky že začala být tenká, průsvitná a prakticky je skrz ni vidět.

Co se stalo s Damenem? Co jak jsi šla tehdy k němu domů? Ještě jste spolu?“ ptá se.

Já ale nechci o Damenovi mluvit, ani bych nevěděla, kde začít. Kromě toho vím, že se jenom snaží odvrátit pozornost od sebe a svého průhledného vzezření. „Co se to děje?“ zvýším hlas. „Proč tak bledneš?“ vyjeknu zoufale.

Ona se na mě jenom podívá a zakroutí hlavou. „Nemám moc času.“

Jak to myslíš – že nemáš moc času? Vrátíš se, ne?“ křičím a zmocní se mě panika, když mi zamává na rozloučenou a zmizí mi z očí, přičemž po ní zůstane jenom Avina pomačkaná navštívenka.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a pět