Čtvrtá Zkouška - Krvaví kanci.
Vypadalo to, jako by se polovina všech upírů v Hoře rozhodla sledovat, jak si poloupír poradí se dvěma kanci. Jak jsem čekal, zjistil jsem, že zájem o mě nikdy pořádně neodpadl. Hodně upírů počítalo, že neuspěju už mnohem dřív. Udivilo je, že jsem přežil ty plameny. Dokonce i vyprávěči z Hory z mého příběhu dělali novodobou legendu. Slyšel jsem jednu, která popisovala Jeskyni Jehel, a dozvěděl jsem se z ní, že jsem byl desetkrát škrábnutý a jednou probodený obrovským stalagtitem, který ze mě museli po Zkoušce vytáhnout!
Bylo zajímavé ty příběhy poslouchat, i když většinou to blbosti. Cítil jsem se v nich jako Král Artuš nebo Alexandr Veliký.
"Hlavně z toho neměj hlavu v oblacích," smál se Gavner, když si všiml, že ty příběhy poslouchám Byl se mnou, zatímco mi Vanez vybíral zbraně."Přehánění je klíč každé legendy. Kdybys neuspěl v téhle nebo poslední Zkoušce, udělali by z tebe hloupého, líného budižkničemu, a dělali by z tebe odstrašující případ pro další upíry. PRacuj na sobě tvrdě, hochu, říkali by, nebo skončíš jako ten Darren."
"Aspoň o mě nebudou moct říct, že chrápu jako medvěd," provokoval jsem.
Gavner se zašklebil."Strávil jsi s Lartenem moc času," zavrčel.
Přišel Vanez a podal mi malý dřevěný palcát a krátký oštěp."To je to nejlepší, co jsem mohl udělat," řekl a škrábal si kůži pod chybějícím okem špičkou oštěpu."Nic moc, ale budou fungovat."
"Budou fajn," řekl jsem, i když jsem doufal v něco smrtelnějšího.
"Víš, co se bude dít?" zeptal se.
"Kanci budou do kruhu vpuštěni najednou.Mohli by se na začátku poprat, ale hned jak mě ucítí, půjdou po mě."
Vanez kývl."Tak tě ucítil ten medvěd cestou sem, a proto na tebe zaútočil. Upíří krev dráždí zvířecí smysly, obvykle čich. Půjdou za ním.
Musíš se k nim dostat blízko, abys je dostal. Oštěpem se je snaž bodnout do očí. Palcát si šetři na lebku a čumák. Vůbec se nezatěžuj tělem - jen bys plýtval energií.
Pravděpodobně nebudou moc koordinovat útoky. Když jeden zaútočí, druhý se obvykle stáhne. Kdyby po tobě šli současně, mohli by se srazit. Jestli to půjde, využij jejich zmatení.
A dávej si pozor na čumáky. Jak se k nim dostaneš, prchej, i kdyby to mělo znamenat odhodit zbraně."
Jeden upír oznámil příchod Miky ver Letha, který bude přítomen u Zkoušky.Kníže v černém mi popřál dobrý večer a zeptal se, jestli jsem připraven začít. Kývl jsem. Popřál mi štěstí a udělal si Dotek smrti, přesvědčil se, jestli nemám nepovoleené zbraně, pak se stáhl na své místo, zatímco mě vedli do arény.
Aréna byla vlastně velká prohlubeň v zemi. Kolem byl masivní dřevěný plot, aby kanci nemohli utéct. Upíři stáli nahoře a dívali se, jako v Koloseu.
Protáhl jsem si ruce a zbledl jsem bolestí. Většina mojí kůže byla dost citlivá a nějaké rány prosakovaly obvazy. Nohy už mě tolik nebolely - hodně nervových zakončení mi shořelo a bude trvat týdny, možná měsíce, než zase narostou - ale našlapoval jsem pořád opatrně.
Dveře se otevřely a stráže vnesly dva kance v klecích.Okolní upíři si začali šeptat.Když se stráže vrátily a zavřely dveře,zámky byly odemčeny zezhora dráty a vršky vytaženy nahoru. Divočáci naštvaně zachrochtali, když zjistili, že jsou volní. Ihned se do sebe pustili a práskli o sebe lebkama. Byli to bojovní tvorové, metr a půl na délku,možná metr na výšku.
Když k nim dorazil můj pach, přestali a odskočili pryč.Jeden mě zahlédl a zakňučel. Druhý sledoval pohled toho prvního a nahrbil se. Stiskl jsem kopí pevněji. Jeden se ke mě blížil a divoce vrčel.
Ten druhý ke mě poamlu,ale jistě klusal. Po pár metrech se zastavil, ďábelsky si mě prohlížel, hrabal kopyty a pak vyrazil. Snadno jsem uhnul, ale rozhodl jsem se trefit do ucha mačetou.
Zařval, rychle se otočil a znova na mě zaútočil. Překočil jsem ho a snažil jsem se ho bodnout do oka, ale o kousek jsem minul.
Když jsem dopadl, zaútočil ten druhý. Vrhl se po mě s otevřenou hubou jako žralok.
Uhnul jsem, ale při tom jsem zakopnul. Kvůli těm spáleným nervům jsem se nemohl moc spoléhat na nohy. Ochromenost nohou znamenala, že jsem mohl kdykoliv spadnout. Musel jsem být opatzrnější.
Jeden z kanců si mě všimnul a tvrdě do mě narazil.Naštěstí do mě nezarazil čumák a i když mi vyrazil dech, dokázal jsem se překulit a získat zpátky balanc.
Neměl jsem moc času na přípravu na další útok. Než jsem si toho stačil všimnout, obrovská živá masa se valila přímo na mě. Instinktivna jsem uskočil a napřáhl kopí. Ozval se hlasitý výkřik a když jsem zase trhnul kopím, špička byla rudá od krve.
Kanci kolem mě chvilku kroužili. Bylo snadný poznat toho zraněného - na rypáku měl dlouhiou jizvu, z které odkapávala krev - ale nebylo to nic vážného, jen dost na to, aby to odradilo případný další útok.
Zakrvácený kanec se na mě oklikou vrhl. Mávl jsem palcátek a on se s chrochtáním stáhl. Druhý vyběhl, ale moc brzo sklonil hlavu, takže mi k ochraně stačil jediný krok.
Upíři nad náma volali rady a povzbuzení, ale já je neposlouchal; soustředil jsem se na kance.Zase kroužili a zvedali kopyty prach, a funěli.
Nezraněný divočák najednou přestal kroužit a vyrazit. Uskočil jsem, ale on zvedl hlavu a sledoval mě. Napjal jsem svaly, uskočil jsem a snažil jsem ho zranit palcátem. Ale špatně jsem si to načasoval a místo abych se ho dotkl, dotkl se on mě.
Hlavou a předníma nohama mi podkopl nohy a já z výšky sletěl na zem.Kanec se otočil a byl nade mnou, než jsem stačil vstát, jeho horký dech mi zahalil tvář a tesáky se mu divoce leskly.
Praštil jsem ho palcátem, ale nebyl jsem v pozici, aby mu to mohlo něco udělat. Strhl mi ruku a dovela mě vyděsily jeho tesáky.Jeden mi protrhl obvaz na břiše a trochu se zabořil do mého zranění.Kdybych se rychle nepohnul, mohl by mi uděšlat mnohem vážnější zranění.
Popadl jsem palcát a vrazil jsem mu ho do tlamy.Stáhl se a naštvaně vrčel. Vyšplhal jsme se na nohy. V tu chvíli do mě narazil druhý kanec zezadu. Tím mě narazil na prvního kance, přes kterého jsem se převalil a nakonec jsem vrazil do plotu.
Jakl jsem se zmateně posadil, uslyšel jsem, jak se na mě něco řítí. Neměl jsem žádný čas, prostě jsem se posleopu vrhl doleva.Kanec minul a ozval se hlasotý praslot, jak narazil přímo do plotu.
Upustil jsem kopí, ale měl jsem čas ho zvednout ve chvíli, kdy ten kanec zmateně couval.Doufal jsem, že by ho to mohlo zabít, ale po chvilce vypadal stejně vztekle jako předtím.
Palcát pořád vězel v tlamě druhého kance.Neměl jsem jak ho vytáhnout zpátky, dokud sám nevypadne.
Pevněji jsem sevřel oštěp a rozhodl jsem se, že bylo dost špásování s kanci. Byl čas je dostat. Shrbil jsem se a s napřaženým oštěpem jsem vyrazil. Divočáci moje chování nepochopili. Spolu udělali prudký výpad a pak bojácně couvli.Očividně v sobě neměli moc upíří krve, jinak by útočilipořád, šíleně a bezcitně.
Jak jsem je zahnal k jedné straně arény, rozhodl jsem se vyrazit proti tomu zraněnému. Vypadal nebezpečněji a o trochu rychleji se vzpomatovával. Byla v tom vlastně troška zbabělosti.
P5edstíral jsem útok na to prase s palcátem v tlamě a mával jsem oštěpem, takže se otočil a zdrhnul. Ten druhý se trochu uvolnil, tak jsem změnil směr a zaútočil jsem. Vrazil jsem mu oštěp do krku a kanec zařval a mrskal sebou. Táhl mě skoro přes celou arénu, než se konečně zastavil. Zatímco se mě pokoušel nabrat tesákama, bodl jsem mu oštěpem proti oku. Minul jsem, bodl jsem ho do rypáku, trochu mu sjel po uchu, zase jsem minul - pak se mi to povedlo a vybodl jsem mu pravé oko.
Ten řev mě skoro srazil k zemi. Trhal hlavou ještě divočeji, a poškrábal mi tesákama břicho i hruď, ale nic vážného.PEvně jsem se držel, ignorujíc bolest v rukou, když se mi zase otevřely rány a krev volně vytíkala.
Upíři nade mnou byli nadšení a provolávali povzbuzování jako"Zab ho! Zab ho!". Bylo mi líto toho kance - zaútočil na mě, jenom proto že byl vyprovokovaný - ale bylo to on nebo já. Nebyl čas na slitování.
Skočil jsem před divočáka - riskantní krok - a znova jsem se připravil k čelnímu útoku. Směřoval jsem doprava, aby mě neviděl, oštěp jsem držel kousek nad hlavou a čekal jsem na tu správnou chvíli.Po pár strašných sekundách mě kanec uviděl levým okem a nejistě se zastavil, čímž se z něj stal skvělý terč. Vrazil jsem mu oštěp tam, kde míval pravé oko, hluboko do šíleného mozku.
Ozvalo se strašné mlasknutí a pak začal kanec vyšilovat. Zvedl se na zadní a vydal uči trhající řev;pak těžce spadl na zem. Snažil jsem se mu jít z cesty, ale valil se kupředu jako náklaďák.Pospíchal jsem dozadu, ale divočák za mnou.Nemohl mě vidět - vlastně už neviděl nic - nebo mě slyšel přes svůj vlastní řev, ale prostě šel za mnou. Všiml jsem si druhého kance, připravujícího se k útoku.
Zarazil jsem se, nevěděl jsem co dál, a umírající kanec do mě vrazil. spadl jsem pod něj a ztratil stisk na oštěpu.Jak jsem se snažil překulit se, kanec spadl na mě, zachvěl se a zhroutil se. Byl mrtvý - a já byl přišpendlený pod ním.
Snažil jsem se ho odtlačit, ale byl moc těžký.Kdybych byl v dobré fyzické kondici, hravě bych to zvládl, ale byl jsem pohmožděný, popálený a krvácel jsem. Prostě jsem nemohl najít sílu na odsunutí toho masivního zvířete.
Uvolnil jsem se a chtěl jsem nabrat dech před dalším pokusem o útěk, zatímco se za mnou objevil druhý kanec a narazil sviou hlavou do mojí.Zaječel jsem a snažil jsem se vyškrábat, ale nešlo to. Zdálo se mi, že se to prase kření, ale to mohl být jen efekt palcátu, který měl ještě pořád v tlamě. Sklonil hlavu a snažil se mě kousnout, ale kvůli palcátu nemohl. Zavrčel, couvl, pohodil hlavou, ještě couvl, pak zahrabal kopytem, sklonil tesáky... a vrhl se na mě se smrtelnou zuřivostí.
2024 ©