Jo, no, mohl jsem vypustit to s tím omdléváním,"
mumlal Zet, když zastavoval na příjezdové cestě nedobytného domu, kde žila Bellina rodina. „A to s tím brečením taky. To bych si tedy rozhodně rád nechal ujít. Kristepane."
„Mně jsi připadal moc sladký."
Zasténal, vypnul motor, uchopil pistoli a obešel escalade z druhé strany, aby jí pomohl vystoupit. Krucinál. Už měla otevřené dveře a vystupovala do sněhu.
„Počkej na mě," vyštěkl a popadl ji za paži.
Střelila po něm klidným pohledem. „Zsadiste, jestli se mnou budeš pořád zacházet jako s cukřenkou, během příštích šestnácti měsíců zcvoknu."
„Poslouchej, nechci, abys uklouzla na tom ledě. Máš vysoké podpatky."
„Ale pro lásku Stvořitelky..."
Zavřel dveře auta, letmo ji políbil, pak ji objal kolem pasu a vedl ji po pěšině k velkému tudorovskému domu. Sledoval přitom pohledem zasněžené nádvoří a prst na spoušti ho pekelně svrběl.
„Zsadiste, chci, abys odložil tu zbraň, než se setkáš s mým bratrem."
„Beze všeho. To už budeme v domě."
„Tady nás nikdo nepřepadne. Jsme uprostřed pustiny."
„Jestli myslíš, že budu sebeméně riskovat, pokud jde o tebe a mé dítě, tak ses zbláznila."
Věděl, že je pekelně nesnesitelný, ale nemohl si pomoci. Je vázaný muž. S těhotnou ženou. Na planetě by se sotva našlo něco agresivnějšího nebo nebezpečnějšího. Nanejvýš tak hurikán nebo tornádo.
Bella se s ním nehádala. Místo toho se usmála a zakryla jeho dlaň na svém pase svou. „Nejspíš by sis měl dát pozor, co žádáš."
„Jak to myslíš?" Předešel ji, když vstupovali do dveří, zablokoval ji svým tělem. Nenáviděl světlo na zápraží. Byli v něm příliš nápadní.
Když vůlí zhasínal, zasmála se. „Vždycky jsem tě chtěla za vázaného muže."
Políbil ji ze strany na šíji. „No, přání se ti splnilo. Jsem hluboce vázaný. Moc hluboko vázaný. Hluboko, přehluboko, ultra..."
Když se skláněl, aby uchopil mosazné klepadlo, jeho tělo se celé dotklo jejího. Slabě, hrdelně zapředla a otřela se o něj. Ztuhl.
Ach, bože. Ach... ne, okamžitě se ztopořil. Stačí jen její jediný malý dotek a hned má velkou, drzou...
Dveře se otevřely dokořán. Čekal, že za nimi uvidí doggena. Místo toho tam stála vysoká, štíhlá žena s bílými vlasy, v dlouhé černé toaletě a se spoustou diamantů.
Sakra. Bellina matka. Zet schoval pistoli do pouzdra v kříži a přesvědčil se, že má dvouřadové sako zapnuté až dolů. Pak sepjal ruce přímo před poklopcem.
Oblékl se co nejkonzervativněji, do prvního obleku, který měl kdy na sobě. A dokonce si i obul epesní mokasíny. Chtěl si původně vzít rolák, aby zakryl otrocký pás na hrdle, ale Bella to zakázala, a nejspíš měla pravdu. Nedá se skrýt, čím byl, a ani by se to skrývat nemělo. Kromě toho, ať je nastrojený, jak chce, a i když je členem Bratrstva, glymera ho nikdy nepřijme nejen proto, že býval využíván jako otrok krve, ale taky proto, jak vypadá.
Důležité ovšem je, že Bella o ně nestojí, a on taky ne. Ačkoliv se pokusí předvést její rodině zdvořilé divadýlko.
Bella postoupila kupředu. „Mahmen."
Když se s matkou formálně objaly, vstoupil Zet do domu, zavřel dveře a rozhlédl se. Palác byl důstojný a bohatý, jak se na aristokracii slušelo, ale on kašlal na draperie a tapety. Zamlouvaly se mu bezpečnostní kontakty s lithiovými bateriemi na všech oknech. A laserové receptory ve dveřích. A pohybové detektory na stropě. Obrovské body za to všechno. Obrovské.
Bella o krok ustoupila. Byla z matky nejistá a on chápal, proč. Podle šatů a všech těch cinkrlátek bylo jasné, že ta žena je nelítostná aristokratka. A aristokrati bývají milí a bezprostřední asi jako sněhová vánice.
,Mahmen, tohle je Zsadist. Můj druh."
Zet se obrnil, když si ho jeho matka prohlédla od hlavy k patě. Jednou. Dvakrát... a jo, i potřetí.
Propána... Tohle bude vážně dlouhý večer.
Pak ho napadlo, jestli Bellina matka ví, že její dcera je s ním navíc těhotná.
Postoupila kupředu a on čekal, že mu podá ruku. Nepodala mu vůbec nic. Místo toho se jí zamžily oči.
Ohromné. Co si teď počít?
Bellina matka mu padla k nohám, černé šaty se jí rozlily kolem těch drahých mokasínů, co měl na sobě. „Válečníku, děkuji ti. Děkuji ti, žes přivedl mou Bellu domů."
Zsadist na ni půldruhé vteřiny jen zíral. Pak se sklonil a jemně ji zvedl z podlahy. Jak ji nemotorně objímal, pohlédl na Bellu... která měla na tváři výraz, jaký si lidé obvykle vyhrazují pro zázračné události. Obrovské co to sakra je prodchnuté úžasem.
Když její matka odstoupila a opatrně si osušila oči, Bella si odkašlala a zeptala se: „Kde je Rehvenge?"
„Tady jsem."
Hluboký hlas zazněl ze ztemnělé místnosti a Zsadist se ohlédl doleva po obrovském muži s holí...
Do háje. A... do háje. Tohle vůbec není pravda.
Reverend. Bellin bratr je ten tvrďák, drogový dealer s čírem a fialkovýma očima... který je podle Phuryho přinejmenším z poloviny sympath.
Tomu říkám noční můra. Technicky vzato by ho Bratrstvo mělo vykopat z města. Místo toho se Zet snaží přidružit do jeho rodiny. Bože, ví vůbec Bella, co je její bratr zač? A nejde jen o to obchodování s drogami...
Zet na ni pohlédl. Patrně ne, říkal mu instinkt. V obou směrech.
„Rehvengi, tohle je... Zsadist," řekla.
Zet se na něj znovu zadíval. Temně fialové oči, které jeho pohled opětovaly, nezakolísaly, ale pod klidem se skrýval záblesk téhož do horoucích pekel, jaké pociťoval Zet. Páni... jak tohle všechno dopadne?
„Rehve?" zašeptala Bella. „Ehm... Zsadiste?"
Reverend se chladně usmál. „Tak ty si chceš vzít mou sestru, když už jsi ji zbouchnul? Nebo je to jen společenská návštěva?"
Obě ženy se zajíkly a Zsadist ucítil, jak mu černají oči. Když důrazně přitáhl Bellu ke svému boku, svrběly ho špičáky. Snažil se ze všech sil nepřivést nikoho do rozpaků, ale jestli si ten mizerá nepřestane pouštět pusu na špacír, Zet vytáhne Bellina bratra ven a vymlátí z něj omluvu za to, že dámy rozčiluje.
Byl na sebe sakra hrdý, když jen trochu zasyčel. „Jo, hodlám si ji vzít. Nehraj si na tvrďáka, civilisto, a možná tě pak pozveme na obřad. Jinak na seznamu nebudeš."
Reverendovy oči zaplály. Pak se ale znenadání rozesmál. „Klídek, bratře. Jen se chci ujistit, že je o mou sestru postaráno."
Vztáhl ruku. Zsadist vyšel jeho velké dlani na půl cesty vstříc a stiskl ji.
„Pro tebe švagr. A postaráno o ni bude, žádný strach."
2024 ©